Televizní zpravodajství

Televize Nova
Televize Nova ve zpravodajské relaci 21.8. kritizovala dopravní situaci v Praze. V pořadu autorka Štěpánka Čechová mimo jiné uvedla.

Moderátor (Lucie Borhyová, Reynolds Koranteng):
Dopravní situace v Praze se v těchto dnech dostala mimo únosné meze. Tisíce lidí, kteří přijíždějí do našeho hlavního města z celé republiky i ze zahraničí, se musí prodírat nesčetnými uzavírkami a absolvovat nekonečné popojíždění. To vše umocňují tropická vedra, která se stávají v rozžhavených vozech nesnesitelná. Zodpovědná místa k celé zoufalé situaci mlčí.

Na vlastní kůži jsme se rozhodli přesvědčit, co zažívá motorista, který se pokusí třeba dostat z Barrandova do Letňan. Naši cestu jsme stopovali. Už na Barrandovském mostě nejdou semafory. O řízení dopravy se nestará ani policie, a odbočit z vedlejší na hlavní je tak téměř nemožné. Další čekání absolvujeme na rozkopaném Smíchově.

Anketa:
Zácpa hrozná a všechno trvá strašně moc dlouho.

Hrozný, hrozný.

Tady stojím stejně 20 minut, no.

Ujet zhruba osm kilometrů z Barrandova ke Strahovskému tunelu nám trvalo déle než půl hodiny. Zácpa je i na Letné a ve Veletržní. Vede tudy hned šest objížděk. Čekáme další půl hodiny. Záměrně jsme vypnuli klimatizaci, protože většina aut ji také nemá. Nejen my, ale i řidiči kolem nás mají v autě až šedesátistupňové vedro.

Anketa:
Vedro, vedro hrozný, no, klimatizace není.

Je to na mrtvici, na infarkt.

Zhruba 23 kilometrů do Letňan jsme jeli hodinu a 20 minut, průměrná rychlost tedy byla 17 kilometrů za hodinu. Tuto dopravní situaci má na svědomí především velký počet uzavírek. Na mnoha z nich se přitom vůbec nepracuje, takže ani nikomu nevadilo, že jsme si půjčili jeho nářadí.

Anketa:
Praha je plná a opravujou silnici tedy jak za dob opic.

Tady se stojí asi všude v tý Praze teďko, ne? Je to všude rozkopaný.

Pražský magistrát k zoufalé dopravní situaci mlčí. Odpovědný radní Hejl dnes totiž na nás neměl ani minutu času.

Luděk Schreib, redakce IN
Odpověď na takovouto zpravodajskou relaci může být vlastně jediná – ano, je to pravda, doprava v Praze je o nervy a kdo sedne do auta, ať si je pořádně obalí tukem. K tomu ale lze dodat další věci, které už v takovýchto pořadech uvedeny nejsou…Ať už proto, že jde o informační zkratku, nebo proto, že to zprávě ubírá na důraznosti, což hlavně média příliš nemilují.
Takže za prvé. Silnice v Praze je potřeba opravovat. Jejich stav je takový, jaký je a stejná Nova to dost často kritizuje. Silnice se dají opravovat, když je hezky, jinak se prostě povrchy pokládat nedají a lidé, kteří to mají v Praze na starosti, tak každý rok stojí před nutností najít kompromis mezi tím, co je nutné udělat, a co město unese. Plán letních prací se už dnes tvoří dlouho před létem, akce se koordinují, ale město zasáhnou vždy. Letos je problém o to větší, že se čas na opravy komunikací zkrátil, protože v září, při kongresu světových finančníků, už má být v ulicích vše podstatné hotovo.
Ale obecně žádná koordinace nezabrání problémům v dopravě, protože platí další fakt – Praha je automobilovým provozem natolik přetížená, že jakákoli uzavírka vyvolává široké kruhy“ a působí kalamitu. Budeme li realisty, je širší centrum Prahy více méně neprůjezdné i bez uzavírek a město na to upozorňuje už řadu let. Řešení přitom navrhuje a realizuje dvojí. Za prvé upřednostnit hromadnou dopravu, což, jak je vidět z masového nářku lidí za volantem, řidiče příliš nepřesvědčuje. Přitom například síť parkovišť P+R, která umožňují odstavit auto a pokračovat třeba metrem, je už dost široká. Druhou věcí, kterou Praha prosazuje, je nutnost postavit nové silnici ve dvou okruzích – městský a silniční. Z nich městský se staví, byť neustále napadán ekologickými a dalším aktivitami a prakticky každým Pražanem, který se dozví, že mu nová silnice povede blízko bydliště. Je to lidské, někdy to vede i k lepším konečným řešením, ale stojí to minimálně čas. Silniční okruh má stavět stát, který se do toho příliš nežene a spory kolem něj jsou samozřejmě naprosto stejné. Jen navíc sahají i mimo Prahu, kde už je město neovlivňuje vůbec.
A tak by se dalo dodat ještě mnohé. Ale nic z toho nemění základní fakt, že po roce 1989 roste počet automobilů v Praze daleko rychleji, než kdekoli jinde v republice, a že Karel IV., i když ulice tehdejší Prahy stavěl s obrovskou rezervou, s tímhle prostě nepočítal. Komunikační síť Prahy tedy kapacitně nestačí, její rozvoj brzdí jak nesouhlas různých lidí, tak finanční limity, i kdyby tohle všechno nebylo, výstavba tak obrovských dopravních staveb prostě trvá léta. A uskutečnění návrhů vyřešit situaci tak, že se prostě zakáže vjezd automobilů do centra nebo jinam, by „naštvané“ motoristy asi potěšilo ještě méně, než rozkopané ulice. Už proto, že hlavní provoz v ulicích centra nezpůsobují návštěvníci, ale lidé, kteří tady bydlí a pracují. I když i k tomu město sahá a bude sahat častěji – v okamžiku, kdy bude umět motoristům nabídnout jinou alternativu, jak Prahou projet po okruhu. Je zbytečné opakovat, že vedení Prahy na to, že takováto situace v dopravě nastane, a že se bude vyostřovat, upozorňovalo už před léty, protože stojí li člověk v „zácpě“, moc ho to nezajímá.
Ale je také zbytečné hlásat schématické informace a zcela pomíjet fakt, že tento problém nemá žádné prosté a rychlé řešení. A to je bohužel pravda, stejně jako to, že jiné evropské i světové metropole si komunikační problémy vyřešily už před desítkami let a své okruhy a bulváry si postavily někdy i za cenu toho, že jako v Paříži prošly hlavy nehlava samotným srdcem města. Praze naopak nezbývá, než věc řešit nyní, kdy je situace v její dopravě kritická a také všechny průvodní „jevy“ jsou napjaté na hranici únosnosti. Ale pokud se moderní společnost nechce vzdát svého životního stylu a vysednout u aut, nikdo zatím nic lepšího nevymyslel…Což v žádném případě nemá být tečka za diskusí, protože o pražské dopravě toho ještě všichni namluvíme hodně. A nevyhnutelně často i zvýšenými hlasy.