Tištěný a zvukový záznam mimořádné tiskové konference na téma Památková péče a ochrana památkově chráněných budov ze dne 23.7. 2004
 Zvukový záznam tiskové konference
Radka Procházková, ředitelka odboru Public Relations Magistrátu hlavního města Prahy Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás na dnešní mimořádné tiskové konferenci na téma památková péče a ochrana památkově chráněných budov. Je to mimořádná tisková konference k mimořádnému případu. Dovolte, abych představila dnešní hosty. Vítám pana doktora Pavla Béma, primátora hlavního města Prahy, ing. Marii Kousalíkovou, místostarostku Prahy 6, která zde zastupuje pana starostu, ing. arch. Jiřího Musálka, vedoucího oddělení památkářů, památkových architektů, kunsthistoriků a archeologů odboru památkové péče magistrátu, architekta Zdeňka Lukeše, který je historikem architektury, a doktora – pan doktor Zachař bohužel zatím nepřišel, takže počkáme případně, jestli přijde. Děkuji a prosím pana primátora o úvodní slovo. MUDr. Pavel Bém, primátor hlavního města Prahy Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Ne úplně často svoláváme mimořádné tiskové konference. Tentokrát jsem se ke svolání mimořádné tiskové konference odhodlal, a je pro to několik důvodů. Zároveň se omlouvám za drobné zpoždění, kromě mimořádné tiskové konference také zasedá mimořádné jednání rady, které se zabývá dvěma velkými problémy – zajištění problematiky úvěru Kongresového centra na straně jedné, na straně druhé zajištění finanční pozice vůči měnovým a úrokovým rizikům v bankovních finančních derivátech hlavního města Prahy. Čili dluhová služba. Takže odběhl jsem z jednání rady omluvím se po úvodu, zase se budu muset na mimořádné zasedání rady vrátit. Každopádně bych rád sdělil tři základní argumenty, proč jsem si dovolil svolat mimořádnou tiskovou konferenci. Každý ve svém srdci nosíme – podíváme-li se na klenot, architektonický klenot hlavního města Prahy – možná preferenci pro jiné období architektury. Někdo má rád spanilou gotiku, někdo má rád baroko, někdo má rád modernu. Já se přiznám, že jako primátor hlavního města Prahy mám asi nejblíže k tomu architektonickému tvaru a formě, v blízkosti kterého jsem strávil podstatnou část svého života a pro který je velmi specifická lokalita a problematika Prahy 6 – a to je tedy český nebo pražský funkcionalismus. Lokalita a osada Baba je mimořádnou, zcela jedinečnou rezidenční funkcionalistickou zástavbou, která vznikala na začátku 30. let minulého století a je vlastně naprosto unikátním pokusem o představení nového bydlení tehdejšího časoprostoru kulturního a společenského, architektonického Baba 1932. Snad všichni velcí a nepochybně odborníci – pan kolega Lukeš a další mě doplní – snad všichni velcí architekti té doby se na některé ze staveb funkcionalistické Baby podíleli. Přestože je Baba dnes mimořádnou, nádhernou součástí rezidenční čtvrti Hanspaulky, která samozřejmě nabízí řadu jiných pohledů a architektonických stylů, tak přesto právě na tu funkcionalistickou Babu 1932 se jezdí dívat odborníci z celého světa, studenti zahraniční i domácí a jedná se skutečně o unikátní, s velkou pravděpodobností zcela jedinečnou lokalitu nejenom v kontextu České republiky nebo tehdejšího Československa, ale snad celé Evropy. Pamatuji si, že v době, kdy jsem působil ve funkci starosty Prahy 6 se kolem funkcionalistické Baby odehrávaly minimálně dvě velké aféry, dané tím, že ať už s ohledem na specifický výklad stavebního povolení nebo dokonce úplně v rozporu se stavebním povolením v některých nebo konkrétně ve dvou mimořádných stavbách v těch předchozích pěti letech začaly probíhat rekonstrukce, které byly odbornou veřejností mimořádně kritizovány a které poškodily jedinečnost, skvost, architektonickou kvalitu některých objektů. Bohužel vždy jsme přišli až s křížkem po funuse a v zásadě jsme měli minimální možnost do celého procesu vstoupit. Před dvěma dny jsem obdržel dopis – dneska je třiadvacátého, takže 21.7. mně byl adresován dopis, ve kterém se obyvatelé Prahy 6 na mne obrací v záležitosti lokality známé jako chráněná oblast, zapsaná dokonce v seznamu UNESCO, kde mě informují o tom, že na objektu, který je součástí památkového komplexu budov Matějská 19, čp. 1989, probíhá již zhruba dva měsíce rekonstrukce střechy, fasády, další stavební úpravy. Občané sledují s velkou obavou to, co se tam děje. V zásadě o tom posléze bude hovořit paní místostarostka Kousalíková, která zastupuje Prahu 6 v této věci. Občané se na mě obracejí v této věci s tím, že věří, že tentokrát se podaří zachránit tuto významnou památku a že sem nadále budou moci jezdit architekti, studenti architektury, milovníci funkcionalismu z celého světa a obdivovat komplex Baby jako jeden z mimořádných projevů architektury 30. let 20. století. Samozřejmě neprodleně jsem začal zjišťovat informace a shledal jsem, že na tomto dopise – tak jak ne vždy tomu tak bývá, tak na tomto dopise je 99,99 % pravdy, a skutečně mnou to pohnulo natolik, že jsem se okamžitě obrátil na Prahu 6, okamžitě jsem se obrátil na památkový odbor magistrátního úřadu, dovolil jsem si pozvat kolegy a poprosím, včetně odborníků, pana architekta Lukeše a dalších, a poprosím je, aby komentovali to, co se tam vlastně děje a poprosím je také, aby nám naznačili, jakou cestou se dále budeme ubírat pro to, abychom zabránili tomu snad nejhoršímu. V této chvíli bych si dovolil požádat - klíčová osoba pro mne v této věci, paní inženýrka Kousalíková, která tady reprezentuje Prahu 6, v jejímž katastru se vše odehrává, a poprosím ji, jestli by nás mohla provést po rekognoskaci terénu s tím, co se odehrálo a prosím také – a to bude možná součástí prezentace paní inženýrky, jestli by nám mohly být v průběhu ukázány nějaké obrázky, jak to celé vypadá. Já se strašně omlouvám: pro zájemce jsem objevil ve své knihovně krásnou publikaci Baba – Osada Baba, plány a modely. Bohužel ji nemám v tom počtu asi 15 nebo 20, co tady jste, ale nicméně jednu publikaci zde dávám k dispozici. Kdokoli si ji bude chtít odnést domů, tak může. Pro případné čerpání informací a zdrojů v této publikaci. Sám se tedy omlouvám, ale tiskovou konferenci samozřejmě dál bude řídit paní bakalářka, ale především a hlavně by se měla odehrávat v režii paní inženýrky Kousalíkové. Děkuji a omlouvám se. Radka Procházková Děkuji panu primátorovi a prosím o slovo paní místostarostku, případně ještě doplním, že ta památka – občané se obraceli, že je zapsána v UNESCU, ale ona v tom UNESCU zapsána není. Jen pro doplnění. Ing. Marie Kousalíková, zástupkyně starosty MČ Praha 6 Dobrý den, dámy a pánové. Já zde mám tuto publikaci – Osada Baba, plány a modely. Pokud se někdo chce podívat, je to právě o tom, o čem tady hovořil velmi stručně pan primátor. Týká se to právě té historie a těch modelů třiatřiceti vil, které byly v roce 1932 postaveny význačnými architekty typu prof. Gočár, architekt Žák, Janák a další. Tyto modely jsou stále k dispozici a bývají vystavovány – já jsem viděla jejich výstavu jednak na fakultě architektury a jednak myslím si že v Betlémské kapli. Ale myslím, že na to jsou tady odborníci, kteří by mohli mluvit. Jak pan primátor řekl, Baba patří do lokality Hanspaulky – říkáme Hanspaulka-Baba, je to jedna z nejvýznamnějších částí Prahy 6 a musím říct, že já vždycky říkám, že je to takové město ve městě. Tato část Prahy žije svým vlastním životem, jsou tam krásné vily, jsou tam parky, je tam spousta zeleně a samozřejmě jsou tam občané, kteří si považují toho bydlení, bydlí tam rádi, a pochopitelně, že jim vadí každý rušivý zásah, který do této nějakým způsobem se dostane a nepatří tam. A takhle už vlastně jeden zásah do jedné z těch 33 vil byl udělán, u tzv. vily Řezáč. Vily jsou pojmenovány, když se podíváte do této publikace, tak každá vila má svoje jméno a vila Řezáč, která patřila podle mě mezi nejkrásnější vily v tomto čistém funkcionalistickém stylu, tak tato vila byla přestavěna úplně do něčeho jiného a je to škoda, protože všechny ostatní vily, které byly původně v této osadě, jako úplně ty první, byly pochopitelně opravovány také během času, samozřejmě, od roku 1932 asi to bylo třeba, ale zůstaly zachovány a dokázaly udržet ten krásný čistý funkcionalistický styl, který je vlastně moderní až do současné doby. To zděšení, které nastalo, když jsme dostali od pana primátora zprávu, že se tam děje něco, že tam někdo vilu natírá na nějakou ostře citrónovou barvu, tak jsme se tam okamžitě jeli s vedoucím odboru územního rozvoje panem architektem Beránkem podívat a musím říct, že skutečně je to ostře citrónová barva. Všichni asi víme, že funkcionalistické domy mají nejenom svoji typickou architekturu, ale mají i své typické barvy. A ty barvy bývají většinou bílé a šedé. Musím říct, že když jsem byla na místě a dívala jsem se na tuto vilu rozestavěnou nebo která je teď v té stavbě a zároveň jsem porovnávala vilu, která byla teď nedávno dokončena, která se jmenuje vila Palička a která byla jediná, kterou navrhnul architekt ne Čech, ale Holanďan, tak tato vila byla také zrekonstruovaná, také byla zateplená, také měla opravenou střechu. Pochopitelně, jsou to moderní technologie, které potřebujeme všichni proto, aby se nám zlepšilo klima, aby se nám zlevnily energie apod. A tato vila byla opravena tak jemně a tak decentně tak, že nezasáhla, že tyto opravy vůbec nezasáhly do stylu a tato vila vypadá naprosto stejně jako v tomto modelu. Takže je nám líto, že to takhle vypadá. V podstatě majitelky se obrátily na Prahu 6 s žádostí, že budou rekonstruovat. Praha 6 jim odpověděla, že se musí obrátit podle zákona – ocitovala jim příslušné paragrafy – na odbor památkové péče, který se k tomu musí vyjádřit, protože samozřejmě tyto vily stojí v oblasti památkové péče a podle Listu vlastnictví, který tady mám, tak tam je napsáno, že to je památková zóna a zároveň že toto je kulturní památka. Tyto majitelky toto pravděpodobně toto neudělaly, protože pochybuji o tom, že by jim bylo povoleno natřít dům na citrónově žlutou barvu, která vlastně – strašné na tom je to, že ta lokalita je nějakým způsobem daná, je krásná, jezdí tam skutečně odborná veřejnost, cizinci, Češi tam chodí okolo a v podstatě nikdy ani nevědí, co před sebou mají a ti cizinci se tam jezdí se tam jezdí dívat. A teď, když tam bude stát něco žlutého, zářivého, tak to překlene všechno to krásné, to ostatní, co tam je, protože to se stane dominantou. Ta barva se stane dominantou, i když to bude daleko ošklivější třeba než ty staré vily, ale bude to dominantní jenom tou barvou. Praha 6 má dokonce záměr v této oblasti, že bychom rádi navázali kontakt s majiteli těch vil. Máme to ve svém programovém prohlášení a rádi bychom skutečně připravili jakýsi informační systém. Ty vily bychom pojmenovali tak, jak se původně jmenovaly a byli bychom rádi, kdyby se to stalo jakousi procházkou nejenom pro cizince, ale i pro Čechy a zařadilo se to do cestovního ruchu, do informačních letáků a všichni by viděli, že neexistují jenom krásné gotické, barokní a jiné památky v Praze, ale že existují právě tyto nádherné funkcionalistické vily, které nám může leckdo závidět. Radka Procházková Děkuji za slovo paní místostarostce a já bych ráda ještě poprosila o slovo pana architekta Lukeše. Arch. Zdeněk Lukeš Děkuji. Já jenom stručně řeknu takové zásadní věci, takové informace. Proč je ta kolonie na Babě tak významná. Tyto experimentální kolonie moderního bydlení byly postaveny v Evropě jenom čtyři. Ta první vznikla ve Stuttgartu v roce 1927. Možná si vzpomínáte na nedávnou výstavu na Pražském hradě, která připomněla tuto významnou akci. Ta výstava měla takový ohlas, že potom se začaly stavět další kolonie. V roce 1928 Nový dům v Brně, v roce 1930 potom se stavělo ve Vratislavi, tedy tehdy německé Wroclawi a konečně také ve Vídni v této době. Další potom v roce 1932 Svaz československého díla začal stavět kolonii na Babě za účasti předních českých architektů, jak už bylo řečeno, plus Holanďana Marta Stama jednoho z nejvýznamnějších, nejslavnějších světových architektů 20. století. Těch domů je tam několik desítek. Říká se, že tato kolonie je ze všech nejhezčí. Já to mohu potvrdit, protože jsem ty ostatní kolonie samozřejmě viděl. V tom umístění na jižním svahu s nádhernou vyhlídkou na panoráma města, v klidné oblasti, kde profesor Pavel Janák – mimochodem také vynálezce architektonického kubismu a také architekt Pražského hradu po Plečnikovi a profesor UMPRUM - udělal se svými žáky na UMPRUM urbanistický projekt. Jsou to čtyři paralelní ulice a mezi nimi stojí domy v šachovnicovém systému, aby se vzájemně nestínily, na takovém mírném svahu. Je to skutečně unikátní záležitost i tím, že nebyla tato kolonie dotčena nějakými dalšími zásahy. Kolonie ve Stuttgartu, ve Vídni i ve Wroclawi např. hodně zkusily za II. světové války, kde některé ty domy byly zbořeny. Přesto jsou tyto další kolonie dnes mimořádně ceněny, třeba ta vídeňská a stuttgartská jsou perfektně opraveny, s tím, že jsou tam k dispozici informace. Je tam informační centrum pro návštěvníky, a každý, kdo v těch domech bydlí, tak je vlastně nesmírně pyšný na to, že bydlí v takovémhle domě, i když znamená toto bydlení samozřejmě i určitá omezení. Především ten dům samozřejmě není možno přestavovat atd. Tady bych chtěl říct, že je velký rozdíl situace u nás a venku. Zrovna včera mně vyšel v Reflexu takový sloupek, kde píšu, že konečně se začala už ta situace zlepšovat a že si majitelé těch rodinných domů začínají uvědomovat, že mají vlastně největší majetek v autenticitě těch staveb, které získali třeba v restituci nebo nákupem. Bohužel už dneska se budu muset domluvit s redakcí, že tam budou muset udělat do příštího čísla nějaký doplněk, protože hned, když jsem ten sloupek napsal, tak jsem se dozvěděl dvě špatné zprávy: jednak že se dějí nějaké nedobré zásahy v Gibianově vile od architekta Krejcara, která byla nedávno prodána, a současně tedy tady tuhletu zprávu o vile architekta Františka Kerharta – a teď se dostávám k tomu, abych ten dům představil – která je v Matějské ulici. Ta se stavěla v poslední etapě zástavby na Babě, to znamená po roce 1938. V této skupině vil při Matějské ulici je vila Františka Kerharta nejlepší, společně s vlastním domem profesora Antonína Černého patří k vůbec nejlepším příkladům vilové architektury na Babě. František Kerhart byl mimořádně nadaný architekt. O tom, že si získal značné renomé, svědčí i to, že je autorem největšího počtu vil v kolonii Baba – je jich tam asi šest. Další domy potom postavil jeho bratranec Vojtěch Kerhart, včetně toho Řezáčova domu, o kterém už tady byla řeč, který byl brutálním způsobem přestavěn. Ty domy Františka Kerharta patří k tomu nejlepšímu, co v té kolonii Baba je. Takže se jedná o samozřejmě zase velice smutný případ. Já jsem rád, že radnice tentokrát spustila křik ještě v době, kdy tam dochází k různým zásahům do toho domu. Netýká se to jenom té příšerné barevnosti, samozřejmě, ale i nějakých dalších přístaveb apod. A byl bych rád, aby skutečně i vy jste nějakým způsobem apelovali na širší veřejnost. Já někdy tomu nerozumím, protože si říkám, je to asi jako když najdete doma obraz od Leonarda da Vinciho, tak vás třeba nenapadne, i když se vám ten obraz třeba úplně nelíbí, abyste ho nechali nějakému mazalovi, aby ho přemaloval. Ale jak je možné, že lidé, kteří prostě získají autentickou stavbu, jsou ochotni k tak brutálním zásahům. Tady už byla zmíněna ta vila Marta Stama. Ta skutečně také prošla velmi drastickým vývojem, ještě nedávno tam byly dělány různé nevhodné úpravy. Ten současný majitel, který ji koupil, se skutečně vzorným způsobem o ten dům stará, nejenom že ho nechal zrekonstruovat do původního stavu, tak jak vypadal v tom roce 1932, kdy byl dokončen, ty drobné zásahy – zateplení atd.- byly samozřejmě dělány při konzultaci s experty, dokonce ten majitel kupuje Stamův nábytek v zahraničí, vozí ho sem atd. a snaží se ten dům skutečně dostat do autentické podoby. Podobně se třeba přistupovalo při rekonstrukci těch domů Adolfa Loose v Praze, to znamená nejenom té vily Müller známé, která je dneska takovým monumentem Adolfa Loose v pražských Střešovicích, a je národní kulturní památkou, přístupnou veřejnosti, ale i třeba té druhé Winternitzovy vily na Smíchově, kterou restituent zase vzorným způsobem opravil a vrátil jí vlastně původní tvar, jak vypadala po dokončení v roce 1933. Takže to si myslím, že je ta jediná a správná cesta, ta kolonie na Babě doznala různých nevhodných zásahů dřív a já věřím, že postupně se ta situace bude napravovat. Má tam vzniknout i nějaké informační centrum. Jsem také velice rád, že existuje tam vlastně dalo by se říci neformální sdružení majitelů těch domů, kteří jsou si vědomi, jakou mimořádnou hodnotu vlastně mají v rukou a jde jim o to, aby ty domy nebyly dále devastovány. Pro vaše odborné informace o té kolonii Baba existuje nejenom tato knížka, ale ještě další, která vyšla vlastně paralelně od Štefana Templa, která také existuje i v zahraničních mutacích, že existuje kniha Rostislava Šváchy Od moderny k funkcionalismu, kde je samozřejmě Babě věnováno hodně prostoru, a další odborné texty u nás i v zahraničí. Ještě bych zmínil několik osobností, které na Babě byly a které jsem měl čest tam provázet, abyste viděli, jaký zájem je ve světové odborné veřejnosti o tuto kolonii. Už před lety jsem tam byl například s proslulým filozofem a architektem Robertem Venturim ze Spojených států, který je autorem postmodernismu, zakladatelem postmodernismu, nejenom v architektuře. Byl tam známý londýnský architekt lord Richard Rodgers, autor Centre Pompadour v Paříži, byl tam samozřejmě i Jan Kaplický, vynikající český architekt, který žije v Londýně a desítky a desítky dalších osobností. Prostě každý, kdo něco v architektuře znamená, přijede do Prahy, tak i kdyby měl k dispozici jenom jediný den tak pojede samozřejmě na Pražský hrad se podívat, pojede se podívat na kubistické domy, pojede se podívat na chrám sv. Mikuláše a já nevím Plečnikův kostel – a taky samozřejmě na Babu. Radka Procházková Já děkuji panu Lukešovi za slovo a po případném doplnění, pokud chtějí, prosím pana ing. Musálka a odborníka za Národní památkový ústav. Pokud máte k doplnění, tak prosím, můžete. Ing. arch. Jiří Musálek, vedoucí oddělení památ. architektů, kunsthistoriků a archeologů odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy Já jenom že náš odbor zahájil s majitelkami proces, který má vést k tomu, aby došlo k nápravě toho stavu a pravděpodobně vyústí i v udělení nějaké pokuty. Je to v součinnosti se stavebním úřadem na Praze 6. Ten proces je zahájen, ten je v řízení, které je vedeno. Jakým způsobem to dopadne se nedá přesně říct, ale cíl je tak, aby to bylo v souladu se zájmy památkové péče. Vila aby byla opravena, natřena a případně aby byla udělena nějaká sankce. Nevím, jestli k tomu mám ještě něco doplňovat – dotazy? Radka Procházková Děkuji. Chcete k tomu něco doplnit? Ing. arch. Straňák, Národní památkový ústav Já krátce k legislativnímu stavu. Nejedná se o památku, jak tu bylo řečeno, pak to bylo upřesněno. Jedná se o dům v památkové zóně Baba, na okraji památkové zóny Baba. Došlo tam k tomu, k čemu tedy došlo. Náš ústav žádal v rámci podání žádosti o doplnění dokumentace, kde požadujeme fotodokumentaci všech fasád, výkresy fasád, schéma návrhu zateplení, detaily návrhů zateplení. Konkrétně je popsáno které. Je to proto, aby se právě tím zateplením – a říkám, ta chyba je především v tom zateplení, nikoli v tom nátěru. To je ten hlavní, se domnívám, hlavní nedostatek nebo prohřešek, protože to zateplení, pokud není naprosto odborně provedeno, tak jako bylo u té vily Marta Stama citované, tak znamená opravdu zkreslení proporcí a porušení krásy té křehké funkcionalistické architektury. Jak odbor památkové péče, tak náš Národní památkový ústav situaci na místě sleduje a k nám přijde zástupce majitelů tuto středu, aby věc uvedl nějak do souladu, tady jsem se z informačních materiálů dověděl, že na odbor památkové péče magistrátu má přijít v pondělí. Ing. arch. Jiří Musálek Asi se nějak spojíme, že byste se mohl zastavit u nás v pondělí a vyřešíme to v jeden okamžik. Spojili jsme se se zástupcem majitelek a přislíbil, že v pondělí přijde na jednání a pokusíme se s ním dohodnout mimo ten úřední postup ještě tu celou věc projednat osobně. Ing. Marie Kousalíková Já se tedy omluvím, že jsem řekla, že to je kulturní památka. Já jsem v té rychlosti – to jsme se dozvěděli od pana primátora, jak tady říkali, jednalo se o dva dny, kdy jsme nestačili shromáždit všechny materiály, tak jsem si vytáhla pouze vlastně z Katastrálního úřadu list vlastnictví a tam je tedy napsáno, že to je kulturní památka. Patrně je to tedy omyl katastru. Omlouvám se za to, že jsem vás špatně informovala. Radka Procházková Já děkuji za doplnění a prosím, nyní je prostor pro dotazy, takže pokud se chcete někdo na něco zeptat? Ing. arch. Zdeněk Lukeš Pardon, já bych jenom k tomu památka – nepamátka – je to součást kolonie Baba, ale já bych moc tady apeloval na památkáře, aby ty domy, zřejmě nestačí tedy ta ochrana památkové zóny, jak vidíme, tedy, aby ty domy, které nejsou jmenovitě zapsané – já věřím, že skoro všechny už jsou, ale může se stát, že tam některý unikl, tak aby dodatečně tyto chyby byly napraveny a ty domy byly zapsány jako nemovité kulturní památky. Ing. Marie Kousalíková Já bych se za to také přimlouvala a určitě na Praze 6 se o to pokusíme, protože myslím si, že by to bylo dobré. Pak by nebyly tyto problémy, protože tím pádem vždycky by ta pravidla i pro jakoukoli drobnou opravu by byla daleko přísnější a nemuseli bychom řešit tyto problémy, které teď řešíme. Radka Procházková Prosím ještě pana inženýra. Ing. arch. Jiří Musálek Já si myslím ale že ti majitelé si plně uvědomují, že jsou, protože nás požádali jako odbor památkové péče o stanovisko, my jsme to řízení přerušili, protože jsme chtěli – protože oni nás požádali jenom dopisem a nedali nám prakticky žádnou dokumentaci. My jsme neznali právě ty detaily toho zateplení, jaká bude tloušťka toho zateplení, jak se to projeví ve vztahu k oknům a jak řekl pan Straňák jakým způsobem se změní nebo nezmění ta subtilní křehká architektura funkcionalistická a na základě toho bylo to řízení přerušeno a od té doby se ti vlastníci neozvali a začali prostě bez našeho vyjádření stavět sami. Takže jestli už ten objekt je jaksi součástí památkové zóny nebo je konkrétně zapsán, tak to asi úplně nezmění přístup toho vlastníka. Určitě ale nebráním se, myslím si, že by bylo velmi dobré opravdu je zapsat, že by bylo dobré zapsat každý jednotlivě do státního seznamu. To dělá ministerstvo kultury a my už jsme tam posílali řadu návrhů a jaksi toto by asi bylo dobré doplnit jako komplex, převyhlásit to prostě – to ve spolupráci s právním oddělením to zrevidujeme, podíváme se na to a doplníme to. Radka Procházková Takže děkuji za doplnění a prosím, pokud máte otázky – paní Šprunková. Šprunková, Blesk Já mám takový dotaz. Já tomu trošku nerozumím. Můžou tedy ti majitelé to takhle udělat citrónově nebo nemůžou, když nejsou zapsaní, tedy konkrétně jejich dům. Protože vy jste říkala třeba, paní místostarostko, že to patrně neudělali, že se patrně na ty památkáře u vás neobrátili a nevyčkali. Víte to jistě, nebo … Ing. arch. Jiří Musálek Stavební úřad - oni se obrátili na nás, na odbor památkové péče, a požádali nás o vyjádření, a zároveň požádali stavební úřad o vyjádření. Stavební úřad jim sdělil dopisem, sdělením, že musí vyčkat rozhodnutí odboru památkové péče a podle toho se řídit s tím, že my jsme to řízení přerušili, tak abychom mohli kvalifikovaně rozhodnout. To jsem říkal – abychom věděli, jak bude tlusté to zateplení, jak se to projeví k oknům atd. Samozřejmě, že bychom určovali i barevnost, že bychom si vyžádali i barevnost. Na toto ty majitelky nezareagovaly, přestaly s námi komunikovat, neposlaly nám žádné podklady, žádné projekty, žádné návrhy a prostě postavily si tam lešení a začaly to provádět samy. Černá stavba řekněme tomu. Šprunková, Blesk Ještě, jestli můžu. Ty majitelky jsou nové? Nebo už mají tu vilu dlouho? Ing. arch. Jiří Musálek Tu historii přesně neznám, kdo – já bych tady asi nechtěl zveřejňovat ta jména. Šprunková, Blesk My bychom se jich asi měli zeptat, co na to říkají. Ing. arch. Jiří Musálek No tak se jich zeptejte! Šprunková, Blesk Ale když je neznáme. Pan …. Jsou dvě spolumajitelky těch domů a já nevím, jestli máme zveřejňovat jejich jména. Myslím, že jsou to starousedlíci, abych tak řekl. Šprunková, Blesk A je vynutitelný ten postup nebo není? Ing. arch. Jiří Musálek Odbor památkové péče vydá nařízení k odstranění tohoto stavu nebo opatření – vydá opatření a pravděpodobně udělíme sankci, nějakou pokutu. Šprunková, Blesk Já vím, takhle to chodí a vydává se to dál, dál, dál – a neděje se dál nic. Ing. arch. Jiří Musálek Ale zbytek je na stavebním úřadu. Nás zákon památkový, bohužel ten je z roku 1987, ten památkový zákon, s nějakými úpravami nepodstatnými příliš, ten nás nezmocňuje – odbor památkové péče – nějakým způsobem konat dál a více. To zmocnění je … MUDr. Pavel Bém Víte, ono je to tak, že toto když se dozví novinář, má to předat veřejnosti, tak podlehne totální depresi, protože co to fakticky znamená? To fakticky znamená, že si někdo načerno postaví tu barák v Šáreckém údolí, tu na kanárkově žluto nastříká prostě úžasnou funkcionalistickou vilu – udělí se mu pokuta, ta pokuta má různou výši, dokonce můžu spekulovat o tom kdo o té výši a jaké atributy vstupují do hry, jak velká ta pokuta ve správním řízení vlastně bude, pak se dodatečně celá stavba povolí a skutek utek, nazdar bazar a kanárkově žlutá je celá Baba. Já si myslím, že proto jsme svolali tuto tiskovou konferenci. Protože tento postup, který byl opakovaně aplikován – teď to není samozřejmě věc stavebního úřadu Prahy 6, ale obecně přístup ani ne v Praze, ale v celé České republice – tak tento model je v zásadě pro nás mravně i architektonicky z hlediska ochrany památek, památkové péče nepřijatelný. Čili samozřejmě ten postup musí být maximálně – samozřejmě, že my dnes nemůžeme s ohledem na přerušené stavební řízení zveřejnit jména, protože bychom se dopustili porušení zákona, samozřejmě že já jako primátor v této chvíli ani paní místostarostka nebo zastupující starostka nemůžeme prostě a jednoduše říci já nařídím stavebnímu úřadu, protože to je přenesená působnost státní správy, ale dovolili jsme si svolat tuto tiskovou konferenci jako představitelé samosprávy proto, aby bylo jasně demonstrováno – a prosíme vás, sdělovací prostředky, abyste nám v tom pomohly, že prostě tento vzorec chování je neakceptovatelný. Že pro nás jediný, nebo pro paní místostarostku na Praze 6 jediný akceptovatelný zákonný přístup je prostě odstranění té stavby. Odstranění stavby samozřejmě znamená, že tam nebude kanárkově žlutá, ale že tam bude nějaká rozumná barva, která zapadne do koloritu celé funkcionalistické barvy. Čili toto je pro nás pro samosprávu to jediné možné přijatelné řešení. Čili to bude cesta bolestivá ještě před námi, o tom nemám nejmenších pochyb, ale právě proto jsme svolali tuto tiskovou konferenci, abychom na ten problém upozornili, protože víme, že jakmile se stane předmětem veřejné debaty, tak samozřejmě se ten proces stává transparentní, dostává se pod veřejnou kontrolu, a i orgány státní správy, do kterých samozřejmě ani já ani paní zastupující starostka zasahovat nemůžeme, jsou pod takovým drobnohledem, že si nemohou dovolit nic jiného než naplnit ten zákon. Já myslím, že jsem na otázku paní doktorky odpověděl složitě, ale to je v zásadě jediná možná cesta a důvod, proč vůbec tu tiskovku svoláváme. Ing. arch. Jiří Musálek Můžu zareagovat? My v podstatě dáme maximální výši pokuty. Ale ta je 10.000,- Kč podle zákona. Takže při investici několika set tisíc je to zakalkulováno – takže nás můžete mít pod drobnohledem jak chcete, ale naše možnosti jsou jenom tyto, bohužel. Arch. Zdeněk Lukeš Možná jenom k tomu – já si myslím, že optimální by bylo, kdyby si ti majitelé sami uvědomili, jakou obrovskou hodnotu mají v rukou, že to není jenom jejich hodnota, že to má i nějaký přesah, a začali se podle toho chovat, protože se to tak neděje. Už jsem tady upozorňoval na několik případů, kdy to tak není. Je potřeba vytvářet vlastně jakýsi tlak veřejného mínění, aby se ta situace změnila, aby nastala situace podobná jako je v civilizovaných zemích Evropy. Radka Procházková Děkuji. Prosím další otázky. Petr Sehnoutka, MF DNES Já jsem se chtěl zeptat, když už jsme to takhle vztáhli obecně, k těm případům, kdy vlastně třeba vlastník toho domu třeba zažádá o stanovisko památkářů, ale zatím se udělá něco a pak čeká, jestli se to dodatečně povolí. Napadla mě namátkově Palác Akropolis. Ta stavba nebo ta tmavě oranžová barva hnedka vedle Karlova mostu ten obrovský dům – jaké je vlastně procento úspěšnosti památkářů v součinnosti se stavebními odbory, že se opravdu ten dům nakonec dostane do toho stavu, v jakém ho chtějí památkáři mít a ne že to vlastně přes ty pokuty přejde tak, že se to dodatečně povolí. O to procento mi jde, jestli to je pět procent, deset, kolik? Ing. arch. Jiří Musálek Takhle to nemáme, tu statistiku nemáme, ale v tom obrovském množství, které – myslím, že ta situace zase není nijak katastrofická. K nám přichází denně asi 40 žádostí o rozhodnutí, 40 – 50 denně. Jsou to skutečně jednotlivosti, vy jste je jmenoval, ty jsou poměrně křiklavé, ale myslím si, že se celkový ten obraz, zvlášť pražské památkové rezervace takovým dramatickým způsobem nemění. Teď byla natřena fasáda v Panské narůžovo. Tam se budeme domlouvat na změně. Tam to vypadá, že k tomu ten investor přistoupí. Ale myslím, že těch případů není tak mnoho. Tenhleten je velmi křiklavý a mimořádný a já jsem velice rád, že ta iniciativa města je tady a veřejnosti, že nám v tom pomůže, v tom procesu úřednickém – snad. Ing. Marie Kousalíková Já bych to doplnila. Vždycky je problém, co nařídí památkáři, tak samozřejmě i my, v samosprávě, když se to týká majetku třeba městské části Praha 6, tak nadáváme – nařídili nám tohle, my bychom to chtěli dělat jinak, protože by nás to třeba vyšlo levněji nebo by to bylo jednodušší. Konkrétně teď opravujeme skleňák – všichni víte co to je, to je taky funkcionalistická budova, která stojí kousek od radnice městské části Praha 6 a nakonec památkáři nám byla nařízena oprava, která nám se původně vůbec nelíbila, zdálo se nám, že to vůbec nemůže vyjít, že to bude strašné. Teď už je jedna – sice zatím malá část – opravena a vypadá to velmi pěkně a nakonec jsme spokojeni, že jsme se domluvili, že jsme poslechli a že se to dělá podle nich. Ale je to skutečně otázka vlastníka, v tomto okamžiku nás, a my jsme poslechli, vzorně jsme spolupracovali a pokud tak budou spolupracovat všichni vlastníci, tak myslím si, že nemůže docházet k takovým věcem, jako jsou tady na obrazovce. Ing. arch Jiří Musálek Konkrétně třeba Havanská 16, taky asi před třemi – čtyřmi lety byla zcela načerno vybudovaná v podstatě třípodlažní půdní nástavba a nakonec se podařilo zhruba po dvou – třech letech ve spolupráci se stavebním úřadem z toho udělat běžnou půdní vestavbu, odstranit de fakto tu stavbu. Radka Procházková Já děkuji. Prosím tady další dotaz. Tomáš Smutek Tomáš Smutek, dobrý den. Já se možná budu ptát trošku zjednodušeně. Kdo tedy může nařídit odstranění té stavby? Proč to tedy neodstraní? Proč to nenařídí? MUDr. Pavel Bém Nařídí – předpokládám, že nařídí. Problém je samozřejmě v tom, že majitel se může odvolat, nastane klasický administrativní proces, odvolací řízení na magistrátu, potvrdí – nepotvrdí, potvrdí samozřejmě rozhodnutí stavebního úřadu v takovém případě, odstranění stavby může být z hlediska stavebního úřadu sankcionováno, neplnění stavebního rozhodnutí může být předmětem soudního vymáhání, soudní vymáhání v české kotlině je záležitost dvou až tří let, v nejlepším případě, protože do těchto oblastí, kdy soudy vstupují s tou největší laxností, kterou já znám, historicky si to pamatuji, protože jsme takové kauzy řešili při opravdu černých stavbách, v zelených biokoridorech Šáreckého údolí – ten proces je prostě nekonečně zdlouhavý a nakonec to může dopadnout tak, že hlavní město Praha nebo příslušná městská část, resp. příslušný stavební úřad na vlastní náklady odstraňuje stavbu za peníze té městské části nebo města, a posléze je vymáhá na tom černém stavebníkovi. Tyto kauzy – paní zastupující starostka to zná, za mého působení jsme museli … dva miliony korun v kapitole stavebního úřadu – zdroje, které jsme získali, které získal stavební úřad vybíráním pokut. Nicméně za dva miliony odstraníte třeba jednu stavbu a děláte to jako precedens, aby se vlastně vytvořilo nějaké mravní povědomí ve společnosti nebo v té příslušné městské části, že tohle je nepřijatelný vzorec chování. Ale říkám, že to je prostě proces, který trvá mnoho měsíců, někdy mnoho let, a je při něm nezbytná z mého pohledu do značné míry nezbytná spoluúčast sdělovacích prostředků. Tomáš Smutek Dobře. Ale pravděpodobně těch případů, kdy opravdu ta stavba je stržena, je opravdu málo a nejsou na těch významných místech. Protože kdyby byly na významných místech, tak by ta veřejnost viděla, že opravdu to právo je vymahatelné. Já se domnívám, že v tomto případě klidně kdyby se stalo, že ta budova bude žlutá, a za tři roky ten proces proběhl bez jakýchkoli postranních kliček, to znamená, že stavební úřad nařídí, ti se budou odvolávat, ale nikdo tam v tom procesu v uvozovkách nepůjde zpátky, neudělá žádné další kličky, tak za tři roky tam přijede „policie“ a nařídí se to odstranění. A bude to v tomto případě. Ale vy mi tady jmenujete možná případy, že se někde strhla nějaká kůlna za milion, někde támhle a to nikdo nevidí. Proč se to nedotáhne skutečně v těch viditelných případech? Klidně ať to trvá tři roky. Ale ať to za ty tři roky tak dopadne. Stavební úřad to nařídí a všichni, co tam jsou zainteresovaní, tam budou mít přímou zodpovědnost. MUDr. Pavel Bém Proto tady sedíme, protože si myslíme, že to je třeba jeden z precedenčních případů. My to budeme chtít dotáhnout do konce. Samozřejmě proti tomu může stát alternativa, která je flegmatičtější. To znamená, že ten stavebník to pochopí a jak říkal pan architekt Lukeš, …to mi za to nestojí, abych si já tady kvůli kanárkově žluté fasádě musel z …domů, které nikdy kanárkově žluté nebyly, byly vždycky bílé – postavil se někdy nějak jinak barevný funkcionalistický dům? Arch. Zdeněk Lukeš Tady ne. To byl vlastně princip tzv. bílého funkcionalismu a zajímavé spíš bylo, že se objevila barva v detailu na fasádě poprvé asi v roce 1928 v Brně, na areálu Vesna od Bohuslava Fuchse se objevily barevné lodžie a tady v Praze první celobarevná fasáda, ale samozřejmě ve velice příznivém odstínu takové béžové barvě se objevila až v polovině třicátých let na dermatomineralogickém pavilonu na Bulovce od architekta Rosůlka a je taková zajímavost – já jsem ještě Rosůlka pamatoval jako devadesátiletého pána, on potom konvertoval a stal se knězem v Podolí a vyprávěl mně potom o tomhletom domě celobarevném, že vlastně je barvoslepý a že vidí skutečně jenom v tónech šedi, ale že se rozhodl postavit v Praze první barevnou fasádu. Ale to bylo až mnohem později a to už se jmenuje zase jinak, tahleta kapitola, tomu se říká emocionální funkcionalismus atd. … zpravidla to byla šedomodrá, ale někdy to byly i jiné odstíny. Klasický příklad: Veletržní palác. Ing. Marie Kousalíková Pokud náleží Praze 6 ta povinnost zahájit jednání o odstranění té černé stavby, rozdělané, tak já udělám všechno pro to, aby toto bylo zahájeno. Máte naprostou pravdu, že pokud se jednou stane, že to nebudou jenom pokuty, že ta stavba bude odstraněna a bude napravena ta škoda, která je tímto způsobena, tak potom už třeba budou ostatní opatrnější. A já pevně doufám, že proto asi pan primátor svolal tuto tiskovku, a pokud vy nám pomůžete toto zveřejnit, tak je to samo o sobě i ten tlak i vás jako novinářů a hlavně tlak občanů v té lokalitě, tak jak jsem o tom mluvila na začátku, kteří skutečně mají zájem o tuto lokalitu a chtějí, aby byla tak hezká a tak původní, jaká je, tak si myslím, že to dohromady mohlo pomoci k tomu, že by tento případ mohl být odstraněn. MUDr. Pavel Bém Já bych to doplnil. Ještě znovu uvádím tu Havanskou 16. To byla mnohamilionová investice, ta půdní vestavba třípodlažní, a podařilo se to dostat ve spolupráci konkrétně na Praze 6 se stavebním úřadem asi po čtyřech nebo po pěti letech – vlastně letos se to myslím kolaudovalo. Neznám to teď úplně přesně, můžu se na to podívat a když tak vám ten průběh toho můžu předvést, ale to je tak opravdu letitá záležitost. Nedošlo to až k soudům, ale nevydávala se stavební povolení, byla tam různá opatření, pokuty jak ze stavebního úřadu, tak z našeho, a podařilo se tu půdní vestavbu, která byla asi o pět metrů vyšší než okolní zástavba, prostě zdemolovat a vystavět tam půdní vestavbu, která dneska odpovídá charakteru té zóny. To je konkrétní případ opravdu mnohaletého snažení se na Praze 6 úřadu o to, aby se něco dostalo do řádného stavu. Arch. Zdeněk Lukeš Já možná ještě k tomu. Já to sleduji ze svého okna, takže to můžu potvrdit, že tady ten průběh takový je, v té Havanské. Ale ještě jsem chtěl jenom říct, že je potřeba asi soustředěně sledovat tyto kauzy delší dobu. My jsme kdysi dělali takový pořad v televizi, kde jsme sledovali takovéto problémy. Ale ta televize už se k tomu nikdy nevrátila. Já jsem je vždycky přemlouval: dobře, něco se tady udělalo načerno, pojďte se k tomu vrátit a říct: a pořád se nic neděje! A oni řekli – ne, ne, my už jsme toto téma jednou odvysílali a tím to pro nás končí. To je špatně. Je třeba soustředěně vytvářet tlak na tyhle lidi, kteří tímto bezohledným přístupem vlastně přistupují k celé architektuře. Radka Procházková Prosím, další otázka. ČTK Já bych se jenom chtěla zeptat – já chápu, že pro zateplení, že tam je nutné to stavební povolení. Ale jak je to s tou barvou? Jestliže ten dům opravdu není chráněnou památkou, je na okraji té památkové zóny, oni potřebují i na to, když jenom mění barvu fasády, i na to potřebují stavební povolení? Arch. Straňák Já vám na to odpovím velmi jednoduše. Jedná se o památkovou … Ing. arch Jiří Musálek Pardon, omlouvám se. Vy jste řekla stavební povolení. Vyjádření odboru památkové péče. Rozhodnutí odboru památkové péče potřebují. ČTK Já vím, ale vy jste mluvili o tom, že tedy bude možné nařídit – to celé že se bude brát jako černá stavba. Jako i změna barvy fasády se dá brát jako černá stavba? Ing. Marie Kousalíková To není pouze změna barvy fasády. Oni i zateplují tu fasádu, ČTK Já vím, ale – říkám, ptám se teoreticky. Arch. Zdeněk Lukeš Já vám na to odpovím jednoduše. Je to památková zóna a tam jsou stanovena určitá kriteria. Např. že se nesmí přidávat hmota na ty objekty, musí se respektovat nějaký poměr řekněme zastavěné – nezastavěné plochy a určitý charakter jednotnosti té kolonie. Protože v tom je ta největší síla a pokud se tam objeví takováhle výrazná barva, která se naprosto odlišuje od ostatních domů, tak to je možno považovat za nerespektování charakteru památkové zóny. Arch. Straňák Ta barevnost se zásadně, na doplnění pana architekta, dělá podle barevnosti původní. A sice na základě odkrytých vzorků. Radka Procházková Takže prosím další otázku. Z pléna … Na paní místostarostku otázka. Mluvili jsme o té vile Řezáč a ještě jednu nebo dvě jste vy nebo pan primátor připomněli. Jak je legislativně možné, že když se na to přijde pozdě, že už se s tím nedá nic udělat? S těmi stavebními zásahy tam? Já nevím, jestli jste to říkal vy, nebo vy, paní místostarostko.To, že je už pozdě a nejde to už zvrátit ten stav po té opravě. MUDr. Pavel Bém To jsem říkal já. Za prvé: podle zákona s tím můžete dělat v každém okamžiku, pokud k tomu máte zákonnou možnost. Můžete zahájit řízení o odstranění stavby např. či udělení nějaké restriktivní sankce. Na druhou stranu účelem zákona nikdy není pouze vymáhat právo v případě porušení nějaké zákonné normy, ale zákon má i tu – řekněme, že každý zákon musí mít v sobě skrývat to preventivní poselství, proč vlastně zákon je takový jaký je. To znamená v těch etapách řekněme administrativně schvalovacích samozřejmě má možnost stavebník přizpůsobit buď své rozhodnutí, že natře fasádu na kanárkově žlutou, když si prostě uvědomí celý ten proces, který probíhá, tak má možnost do toho vstoupit. Jakmile je na tom baráku lešení, to znamená zjednodušeně řečeno ono je to nebude zase stát tak moc tu kanárkově žlutou vrátit na bílou. Ale představte si situaci, že to lešení sundáte, ten dům se zabydlí, a teď prostě představa pro toho vlastníka, i jistá míra neakceptovatelnosti toho tvrdého postupu státních úřadů, tak ta bude opětovaná stejným vzorcem chování, prostě existence, a navíc jsou to náklady. V okamžiku, kdy už je dům rozestavěný, nezkolaudovaný, zjednodušeně řečeno může přijet buldozer a srovnat černou stavbu se zemí nebo donutit stavebníka k tomu, aby se začal chovat podle zákona, tak je pořád tady z hlediska preventivního poslání nebo smyslu zákona je tady větší šance dojít k tomu nakonec než když už je všechno postaveno a ta cesta skutečně vede k dodatečnému povolení stavby něčeho, co vlastně v tom řádném řízení by nemohlo projít. Protože např. je to stavba v biokoridoru. Takže tady je relativně slušná šance – proto to také děláme takhle rychle, protože je tady slušná šance dostát tomu preventivnímu poselství a dotlačit všemi dostupnými prostředky stavebníka… Arch. Zdeněk Lukeš Pane primátore, já jenom připomínám, že my jsme tenkrát spustili kampaň v médiích, bylo to i v televizi, v době kdy tam ještě stálo lešení, na té Řezáčově vile. Přesto jako se nepodařilo s tím nic udělat. MUDr. Pavel Bém Já neříkám, že to je vždy. Arch. Zdeněk Lukeš Tam byly ještě další problémy etické, protože ten projekt původně vypracoval jiný architekt, který dělal jiný projekt, ale na ten jeho projekt, který byl památkáři v podstatě schválen, potom zase jiný architekt udělal vlastně tyto zásadní změny. Čili já bych tu kauzu nerad považoval za nějakým způsobem uzavřenou. A skutečně si myslím, že natřít vilu nažluto a potom pod tlakem veřejného mínění a zákonů vrátit tu původní barvu je určitě méně hrůzné než přestavět dům ještě takovým způsobem, že se vlastně tváří jako by byl původní, ale de fakto se jedná o jinou stavbu. Radka Procházková Já děkuji. Máte ještě někdo nějaký dotaz? Ing. arch. Jiří Musálek Já jenom technickou poznámku. Ten dům není dodnes zkolaudován, takže – bezpečně, to je na odboru výstavby a pořád se to řeší. S tím, že tam jsou právě ty, jak jste říkal ty možnosti odvolání, dovolávání se, dodávání důkazů a dalších věcí - a prostě je to běh na nesmírně dlouhou trať. Radka Procházková Takže já děkuji za doplnění. Pokud nejsou další otázky, my vám moc děkujeme, že jste dnes na mimořádnou tiskovou konferenci přišli.
|
Portál Pražana
