Úkolem ministerstva je zajistit harmonický rozvoj naší země

Televize ČT2 - 4.4.2003 Relace: Nedej se
Moderátor: Neuveden
Gabriela Přibilová:
Úkolem tohoto ministerstva je zajistit harmonický rozvoj naší země. Právě na něj se občané obracejí o pomoc při řešení kontroverzních projektů. Jak vám ale v dnešním pořadu ukážeme, někdy se ministerstvo chová tak, jako by území velkých měst mělo sloužit především soukromým zájmům všemožných investorů.
Doc. Karel Maier, fakulta architektury ČVUT, katedra územního plánování:
U nás bohužel, po roce 1989 vznikl názor a zastávali ho i někteří politici, že vlastně plánování měst je zbytečnost, a že trh je tím nejlepším nástrojem, který vyřeší harmonický rozvoj města. Skutečnost je ale taková, že vlastně naše města byla plánovaná od samého počátku. Většina našich měst vznikala za posledních Přemyslovců, tehdejší územní plánovači si říkali lokátoři, přiváděli nové osadníky a zakládali nová města zcela plánovitě. V tom městském území se velmi jasně odlišovalo to, co bylo veřejným prostorem od prostoru, který byl určen pro zástavbu, to znamená pro soukromé parcely. Ta parcela volného prostoru ve městě je samozřejmě obrovská. Je to prostor, který užívají všichni obyvatelé města a náměstí patří k městu, jsou jeho součástí stejně, jako jsou součástí města 19. století veřejné parky a sady. Praha měla velké štěstí, že v té době tady vládl místodržitel Karel Chotek, který založil už na začátku 19. století vlastně první veřejný park pro Pražany, a to jsou Chotkovy sady, dodneška se tak jmenují. Dneska už snad nikoho nenapadne zastavět tzv. volnou plochu Karlova náměstí nebo Václavského náměstí, ale bohužel podobné nápady se vyskytují i v případě některých jiných volných prostor mimo historické jádro města. Historicky platí, že územní plánování mělo především chránit veřejný zájem, a že by mělo umožňovat soukromému zájmu, aby napomáhal uskutečňování cílu veřejného zájmu.
Gabriela Přibilová:
Vývoj příběhu výstavby obchodního centra Eden, který náš pořad sleduje už tři roky. Bohužel ukázal, že státní správa s tak významným posláním se stala pouhou služkou investorů. Život lidí a harmonický rozvoj sídel je byrokratům jaksi lhostejný. O co v tomto příběhu plném bezpráví a arogance moci jde?
Ing. Jiří Janda, OS Zdravý život:
Od začátku jsme prosazovali, aby v každém případě park, který je tady v této lokalitě, který má samozřejmě nezbytnou roli pro toto místo jako rozptylový prostor velice rušné křižovatky tak, aby zůstal zachován.
Gabriela Přibilová:
Magistrát hlavního města Prahy ale rozhodl, že park musí ustoupit výstavbě obchodně-administrativního komplexu. Občané se proto obrátili o pomoc prostřednictvím svého právního zástupce právě sem, na ministerstvo pro místní rozvoj.
Autor2:
Pane doktore, jaké nezákonnosti o rozhodnutí jste namítali?
JUDr. Petr Kužvart, Ateliér životního prostředí:
My jsme namítali, pane redaktore, neprovedení posuzování vlivů to, že posuzování vlivů chybělo, potom jsme namítali podjatost úřednice, která vydala to rozhodnutí, a pak jsme namítali nesoulad s územním plánem hlavního města Prahy, který platí od 1.1.2000 a je účinný od 1. 1. 2000.
Autor2:
Jakým způsobem ministerstvo pro místní rozvoj se vyrovnalo s vašim odvoláním?
JUDr. Petr Kužvart, Ateliér životního prostředí:
Ministerstvo pro místní rozvoj zaujalo standardní postoj a dosti problematickou argumentací všechny naše odvolací důvody smetlo.
Gabriela Přibilová:
Nastaly dva roky bezpráví než občané uspěli se žalobou zde u Vrchního soudu v Praze. Ten označil rozhodnutí ministerstva pro místní rozvoj za nezákonné.
JUDr. Václava Koukalová, ředitelka Odboru stavebního řádu MMR:
To rozhodnutí, které my jsme vydali, tak já jsem toho názoru, že nebylo nezákonné. Soud vyslovil určité názory v té věci po dvou letech. Po dvou letech vyslovil určité názory a vrátil to k novému projednání.
Autor1:
Paní ředitelka se tváří tak, jako by park ohrožovalo, že se soud v rozhodnutí zbytečně dlouho šťoural. Soud však musel v obecné rovině vážit veškeré souvislosti zákonných předpisů a nařízení. Jeho nález je dnes součástí judikatury závazné pro všechny správní úřady. Receptář, jak postupovat vznikl jen proto, že paní doktorka neuměla nezákonnost územního rozhodnutí rozeznat.
JUDr. Václava Koukalová, ředitelka Odboru stavebního řádu MMR:
My jsme neshledali, že to bylo nezákonné.
Autor2:
To je právě ten problém, a proto se odstartovalo celé to dvouleté období a až teprve soud shledal, že bylo nezákonné a já se ptám, jakým způsobem nyní ministerstvo o rozhodnutí soudu bude postupovat?
JUDr. Václava Koukalová, ředitelka Odboru stavebního řádu MMR:
Musí vydat své rozhodnutí. Musí samozřejmě vážit a ne jen tak jako jednoduše, jak to slyším od vás, skutečně vážit všechny, které jsou uvedeny v rozsudku Vrchního soudu, vycházet z jeho stanoviska a vycházet z textu zákona. To musíme udělat, to nepochybně. Je pravda, že proti rozsudku soudu není možné odvolání, takže musíme ten rozsudek soudu vzít tak, jak je. Musíme ale znova rozhodovat, vycházet ze zákona, a to s ohledem i na to stanovisko toho soudu.
Autor1:
Pokud by se paní doktorka držela těchto svých slov a respektovala stanovisko soudu, byl by park zachráněn. Mnozí se proto domnívali, že po rozsudku bude právním kličkám konec a ministerstvo konečně začne rozhodovat podle práva. Mýlili se.
JUDr. PhDr. Oldřich Choděra, advokát:
Obávám se, že ministerstvo pro místní rozvoj neodstranilo vady, které mu Vrchní soud vytýkal. Obávám se, že pokud bude podána další žaloba, opět toto rozhodnutí bude zrušeno.
Autor2:
Znamená to tedy, že ministerstvo pro místní rozvoj nerespektovalo názory soudu?
JUDr. PhDr. Oldřich Choděra, advokát:
Svým způsobem by se to tak dalo říci, protože oni jsou vázáni právním názorem odvolacího soudu a ten nerespektovali.
Autor1:
Příčiny, proč rozsudek nebyl respektován, mají kořeny už v původním rozhodnutí magistrátu. Tam využili slogan, že harmonický rozvoj města zařídí trh a tržní vztahy vesele nastolili. V Edenu to došlo tak daleko, že magistrát žádosti investora vyhověl v době, kdy už bylo zřejmé, že jeho záměr stavět v parku je v rozporu s územním plánem.
Autor2:
Pane doktore, jak byste posoudil vůbec přijetí žádosti investora?
JUDr. PhDr. Oldřich Choděra, advokát:
Správní orgán je povinen přijmout jakoukoliv žádost, ale je otázkou, zda jí vyhoví či nikoliv a v daném případě vyhověno být nemělo, a to právě s ohledem na nový územní plán.
Autor1:
Ředitelka odboru územního rozhodování magistrátu inženýrka Kejvalová při schvalování stavby tedy nehájila, ale naopak porušila stavební zákon. Vysvětluje to takto.
Ing. Jana Kejvalová, ředitelka Odboru územního rozhodování MHMP:
Existuje vyhláška k územnímu plánu č. 32 z roku 2000. Tam vyhláška jednoznačně praví, že se rozhoduje podle předpisů, které platily v době, kdy bylo požádáno o vydání územního rozhodnutí. To znamená, pokud si zastupitelstvo Prahy přálo, aby řízení zahájená před účinností tohoto územního plánu se dokončila podle původního územního plánu, je to naprosto v pořádku. Jestli je někdo názoru, že tento předpis je nezákonný, pro mě je zákon do okamžiku, dokud ho někdo nezruší.
Autor1:
Tato právní klička hojně používaná jak magistrátem, tak ministerstvem pro místní rozvoj k prosazení čehokoliv, kamkoliv, byla v tomto případě díky žalobě konečně předložena k soudnímu posouzení. Jak tento klikatý výklad práva zhodnotil soud?
JUDr. Petr Kužvart, Ateliér životního prostředí:
Soud řekl naprosto jednoznačně, jak to je, a jak to být nemůže, že tedy vyhlášku nelze povýšit nad zákon, přičemž soud k tomu dal jasné stanovisko, je třeba posoudit podle nového územního plánu. Co udělalo ministerstvo pro místní rozvoj v rozhodnutí z 30. prosince loňského roku? Jednoduše zopakovalo to, co bylo provedeno předtím a co soud prohlásil za nezákonné. To znamená, že srovnalo tu stavbu, její umístění se starým územním plánem.
Autor1:
Ani soudní rozhodnutí občanů v bitvě o park nepomohlo. Drsnější důkaz nezákonného jednání správního úřadu lze těžko najít. Zvůle úřadu veřejnost zaskočila. Dotaz občanů, zda se veřejnost u ústředních orgánů státní správy nedovolá spravedlnosti ani s oporou rozsudku Vrchního soudu jsme spolu s žádostí o rozhovor zaslali vládě a ministru pro místní rozvoj. Ministerstvo odmítlo. Na vládě nám vyhověli.
JUDr. Jaroslav Bureš, náměstek místopředsedy vlády odpovědného za legislativu:
Rozhodnutí se nevyrábí pro krásu práva, ale proto, aby se právo prosadilo. Princip závaznosti správního názoru, který vysloví soud ve svém rozhodnutí, to nepochybně je a musí být respektován. Jestliže se skutkový stav nezmění, pak je právní názor, který vysloví v tom zrušovacím rozhodnutí soud závazným a nesmí se od něho odchýlit.
Autor2:
Pane doktore, právě v tom je problém, protože ministerstvo pro místní rozvoj polemizuje s názorem soudu.
JUDr. Jaroslav Bureš, náměstek místopředsedy vlády odpovědného za legislativu:
Já nechci posuzovat ty konkrétní důvody, ale obecně platí, že od toho tu není správní úřad, aby polemizoval s právním názorem soudu. Zásada, o které jsem hovořil znamená jediné. Úředník, který rozhoduje u správního úřadu, je povinen respektovat právní východisko, ze kterého vycházel soud a podle něho rozhodnout. Samozřejmě je možné, že konkrétní úředník se této zásadě zprotiví, i když nemáme ještě služební zákony, které nabudou účinnosti v lednu příštího roku, tak platí zákoník práce a v každém případě ten formuluje povinnosti pracovníkům i správním úředníkům a v krajním případě takový postup kdy úředník nerespektuje závazný právní názor soudu, je porušení pracovních povinností.
Autor2:
Pane doktore, není to dokonce zneužití pravomoci veřejného činitele? Protože proti rozhodnutí ministerstva pro místní rozvoj už pak není zase odvolání. Občanská sdružení by musela znovu žalovat.
JUDr. Jaroslav Bureš, náměstek místopředsedy vlády odpovědného za legislativu:
Samozřejmě, jedním ze smyslu té závaznosti právního názoru je také to, aby věc se znovu a opakovaně z hlediska naprosto ze stejných pohledů neposuzovala, a aby se rovnou prosadil, přímo prosadil, ten názor, který jako závazný ve svém rozhodnutí vyslovil soud, ale nechci posuzovat otázku, jestli to může být chápáno jako zneužití pravomoci veřejného činitele. Tam je třeba, aby byla naplněna subjektivní stránka. Úmysl takto konat, a to se neodvažuji posuzovat, může to být dáno neznalostí, může to být dáno tím, že ten, kdo rozhodoval, zcela neporozuměl nebo nepochopil.
Autor1:
Tady bohužel závazný výrok soudu neprošel. Jenomže, lze vůbec pochopit následující fakta jinak než jako úmysl proti právu? Ten je tady zjevný a má svůj důvod.
JUDr. Petr Kužvart, Ateliér životního prostředí:
Podle nového územního plánu nešlo tu stavbu umístit, protože je v určitém rozporu s funkčním vymezením ploch tak, jak v tom novém územním plánu je. Konkrétně jde o isolační zeleň, do které je část toho areálu v rozporu s územním plánem umísťována.
Autor1:
To na ministerstvu pro místní rozvoj dobře věděli. Ze samotného obsahu rozhodnutí úřednice jasně vyplývá, že názor soudu chápe, a že moc dobře ví, čemu se příčí.
JUDr. Hana Marvanová, poslankyně PS ČR:
Rozhodnutí ministerstva pro místní rozvoj je dost zvláštní, protože na jednu stranu v tom rozhodnutí ministerstvo jasně konstatuje, v čem Vrchní soud shledal pochybení původního rozhodnutí a proč rozhodnutí zrušil. Také se zde říká, že ministerstvo úplně vychází ze závěru soudu a na druhou stranu potom v tom odůvodnění rozhodnutí se nevěnuje těm argumentům soudu a vlastně ministerstvo rozhodlo stejně jako v předchozím řízení.
Autor2:
Znamená to tedy, že ministerstvo vlastně rozhodnutí a právního názoru Vrchního soudu nevyhovělo?
JUDr. Hana Marvanová, poslankyně PS ČR:
Podle mého názoru tak, jak jsem si to měla možnost prostudovat, tak se mi zdá, že ministerstvo nevyhovělo tomu právnímu názoru soudu.
Autor2:
Jak mají postupovat dál občané? Už ztrácí vůbec důvěru v to, že se lze dovolat spravedlnosti.
JUDr. Hana Marvanová, poslankyně PS ČR:
Po právní stránce proti rozhodnutí ministerstva není možné podat odvolání, ale je možné v rámci správního soudnictví se opět obrátit na soud. Nicméně, tady ten případ už vlastně jednou u soudu byl a náprava sjednána nebyla. Já bych se ráda obrátila na ministra pro místní rozvoj, na jeho náměstkyni odpovědnou za tuto oblast, aby se na to znovu podívali a mimo odvolací řízení tu věc prošetřili.
Autor1:
Možná se ledy pohnuly. Z ministerstva jsme obdrželi elektronickou poštou ujištění, že se budou případem zabývat. Zároveň jsme získali informaci doktorky Koukalové, kterou ke kauze Eden zaslala k panu ministrovi, aby byl v obraze. Mimo jiné uvádí, že požadavek znovu posoudit vliv stavby na životní prostředí zákon nepřipouští. Tento názor ochotně převzala z odboru životního prostředí pražského magistrátu.
JUDr. Helena Dobiášová, ředitelka Odboru ŽP MHMP:
Problém já vidím v tom, že ani zákon 244 z roku 1992, ani současný zákon 100 z roku 2001 o posuzování vlivu na životní prostředí, tak neumožňuje nařídit, teď budete znovu posuzovat v procesu EJA.
Mgr. Pavel Černovous, Ateliér životního prostředí:
Je zjevnou nepravdou, že by změny provedené po 1.6.1999 v dokumentaci ke stavbě nenaplňovaly dikci k paragrafu 4, odstavce 1, písmene C, zákona číslo 100 z roku 2001 Sbírky o posuzování vlivu na životní prostředí. Změnilo se řízení provozu i užívání stavby. Je tedy na místě zjišťovací řízení podle nového zákona.
Autor2:
Na té stavbě bylo provedeno tolik změn, že přímo zákon vyžaduje, aby byl tento projekt znovu posouzen.
JUDr. Helena Dobiášová, ředitelka Odboru ŽP MHMP:
Já vám mohu pouze zopakovat, jak jsem řekla již dvakrát, a pokud vy mi tvrdíte, že to zákon vyžaduje a nařizuje, tak zřejmě ten zákon vnímáte jiným způsobem.
Mgr. Pavel Černovous, Ateliér životního prostředí:
Soud dospěl k závěru, že jde o komplex změn, a proto nemůže být sporu o nutnosti posouzení nového změněného záměru.
Autor1:
Soudní výrok konečně ukázal, jaké lži, právní kličky a vytáčky si v tomto případě úřady předávaly. O nápravu se pokusil soud. Na vzdory rozsudku je tu jasná snaha v této praxi pokračovat.
RNDr. František Pelc, místopředseda parlamentního výboru PS ČR pro místní rozvoj a životní prostředí:
Je samozřejmě zcela nepřípustné, aby úřady nerespektovaly rozhodnutí soudu a ve stejných případech rozhodovaly proti duchu i obsahu soudního rozhodnutí. V tomto konkrétním případě ovšem je potřeba sledovat i otázku čistě dopadu na posuzování různých projektů na životní prostředí a soud dospěl podle mého názoru k správnému závěru, že pakliže dojde v průběhu řízení a v průběhu doby k výrazným změnám projektových dokumentací, tak je nezbytné jakékoliv záměry znovu posoudit, jakoby nové záměry podle dopadu na životní prostředí. Pakliže takto postupováno nebude, tak je to velmi nebezpečný precedens pro jakékoliv další případy, kdy investor může vstoupit do řízení o posuzování vlivu na životní prostředí se zcela jiným záměrem než v konečné podobě bude realizovat. To by znamenalo ve skutečnosti absolutní deaktivaci zákona o posuzování vlivu na životní prostředí a znamenalo by to také samozřejmě znehodnocení práce parlamentu i soudu.
Autor1:
Útok na právo životního prostředí paradoxně zahájila ředitelka odboru životního prostředí pražského magistrátu. K ní se přidaly další dvě, které svůj názor staví nad zákon. Společně případ parku Eden dovedly za plot a pod výfuky buldozerů. Vinou jejich nestoudného a svévolného rozhodování možná v tomto okamžiku už vzal za své další pražský park.