Úředníci žijí v nevědomosti

Mladá fronta Dnes - 9.11.2000
V naprosté nevědomosti a neznalosti zákonů a vyhlášek zřejmě žijí magistrátní úředníci. Jinak by nemohla nastat situace, aby se přes půl roku handrkovali s občanskými sdruženími o to, zda jim mají účtovat poplatky za pořízení kopie dokumentu, nebo jim je mají poskytovat zadarmo, jak praví závazná norma.
Neznalost zákona však neomlouvá, a nejinak by tomu mělo být i v tomto případě. Úřednictvo se chovalo protiprávně, a když si neumělo vyhlášku vyložit, nehnulo ani prstem, aby ten to stav změnilo. Následovat by měla ledová sprcha, přinejmenším z rukou tajemníka. Toto ne bezpečí, zdá se, však nehrozí.
Tajemník se spíše snažil novinářům namluvit, že se občan ská sdružení vlastně obrátila k nadřízenému orgánu na radu magistrátu. A nyní jsou všichni rádi, že to dopadlo dobře a že už mohou úředníci kopírovat ekologům potřebné dokumenty zdarma. Z nouze ctnost se tomu říkávalo. Nic to však ne mění na faktu, že městská radnice zase jednou předvedla, jak má občana na háku.
JANA ŠPRUNKOVÁ

Redakce IN, Schreib
Jak uvádíme ve zpravodajské části našich internetových novin, problém je vyřešen a magistrát od včerejšího dne poplatky občanským sdružením neúčtuje. A peníze, které už zaplatila, se jim vrátí. Je ale potřeba otevřeně říci, že to zřejmě není poslední problém tohoto druhu, a že jde o odraz objektivní reality, kterou vytváří velmi rychlé změny zákonů a dalších právních norem. Obecně totiž platí, že žádná právní norma není naprosto dokonalá, a že vždy chvíli trvá, než se s ní všichni naučí pracovat. K čemuž patří i to, že některá její ustanovení potřebují dodatečný výklad a v některých případech dokonce i soudní výroky, které teprve definitivně řeknou, jaké povinnosti z ní pro všechny vyplývají.
To, co se nyní odehrálo kolem poplatků za kopie částí dokumentace pro územní řízení, je toho klasickou ilustrací. Je pravda, že zákon osvobozuje od těchto poplatků občanská sdružení, ale druhou částí této pravdy je, že jeho znění není takové, aby z něho jasně vyplývalo, že jde o úplně všechna sdružení. .. protože je určitým způsobem definuje. V takovém případě je nutný výklad, k němuž lze dojít několika způsoby. První je, že město o něj mohlo požádat ministerstvo financí, ale v kuloární „úřednické praxi“ je vcelku obecně známo, že dobrat se závazného výkladu právní normy touto cestou je téměř nemožné. Druhou variantou je postoupit spor, v tomto případě s občanským sdružením, které se potom proti výroku magistrátu odvolá k ministerstvu. A to už musí spor rozhodnout v pevných termínech a jeho rozhodnutí je pro nižší stupeň státní správy závazné. Je li těchto rozhodnutí, jako v tomto případě, několik, vzniká tak přirozenou cestou závazný návod, jak s právní normou pracovat. Totéž potom ještě mohou vytvářet soudní rozhodnutí. Magistrát v tomto případě volil tuto druhou cestu a závazný výklad, jak postupovat při účtování poplatků občanským sdružením, vznikl v odvolacím řízení, když se tato sdružení odvolala k resortu proti rozhodnutí městského úřadu. Vypadá poněkud zdlouhavě a z hlediska občana snad i mírně absurdně, ale je to většinou nejkratší a někdy i jediná cesta, jak obsah právní normy upřesnit tak, aby se s ní dalo prakticky pracovat. Že skutečně nešlo o snahu něco zdržovat nebo ušetřit peníze potvrzuje skutečnost, že jakmile magistrát rozhodnutí ministerstva oficiálně dostal, a tím se vyjasnilo, jak pojem občanské sdružení chápat, přestal poplatky účtovat. Teprve v tom okamžiku se totiž dostal do pozice, kdy nemohl být naopak obviněn z toho, že tyto poplatky odpouští všem občanským sdružením neoprávněně.
Že si za to vysloužil kritiku je jiná věc. Formálně byl postup úřadu v pořádku. A je potřeba zcela realisticky říci, že se podobné spory mohou i v budoucnosti u dalších právních norem opakovat. Pro občana-žadatele to nezní příjemně, ale bohužel, nové zákony a další normy vznikají tak překotným tempem, že současné právní prostředí nelze v žádném případě označit za tradiční a zažité. Většina právních norem se ještě nevžila, jsou nové i pro úředníky, jejich výklad není ještě tradicí fixovaný a bude se proto někdy upřesňovat i ve sporech. Nelze proto vyčítat občanským sdružením, že si i jejich právníci „cestou boje“ ujasňují hranice, kam až mohou, ale je korektní totéž právo přiznat i úřadům, protože ty jsou povinny respektovat zákon. A pokud by udělaly chybu „vlastním iniciativním výkladem práva“ , jsou poměrně tvrdě postižitelné. Takže pokud článek MfD vyjadřuje určitý názor, má na to samozřejmě právo a postup zvolený úřadem se autorovi líbit nemusí. Ale lze se ohradit proti apriornímu podezřívání magistrátu ze zlé vůle, protože ta tady skutečně nebyla a není. Je to prostě hledání určitého řešení, na které mohou být různé názory, ale které v tomto případě k cíli vedlo. A jak při této příležitosti řekl tajemník magistrátu Zdeněk Zajíček, nelze podobné potíže vyloučit ani v budoucnosti, ale pražský úřad udělá vše pro to, aby se řešily bez dopadu na občana. Ale pokud už ke sporu dojde, je podstatné jeho ujištění, že nejde o byrokratické průtahy vedené nějakou snahou znepříjemňovat někomu život, ale o poctivou snahu věcně vyřešit věcný problém tak, aby nadále už všechny zainteresované strany měly jistotu, že v určitém případě úřad rozhodne určitým způsobem. A že toto rozhodnutí už nemůže být nijak zpochybněno, což je stejně důležité pro žadatele jako pro úředníka, protože občas (firma) na základě takovéhoto rozhodnutí často investuje peníze nebo dělá jiné nevratné kroky. A dodatečné zpochybnění výroku úřadu (což se může stát třeba tím, že je někým jiným napadeno) má potom důsledky nepříjemnější, než spory, které proběhnout dříve, než rozhodnutí padlo.