Vladimír Holan - kulturní výročí, článek radního hl.m.Prahy RNDr.Igora Němce, uveřejněný v Listech hl.m.Prahy dne 1.března 2005.

Noc - na stole popelník plný cigaretových nedopalků, červené víno. Kolikátý den již básník nevyšel z domu? Straní se lidí. Samota a klid jsou jeho světem. Světem básní.

Vladimír Holan - kulturní výročí předchozí zpráva 14 / 66 další zpráva
Listy hlavního města Prahy | 1.3.2005 | rubrika: Rozvoj města - Architektura, Historie, Památky, Umění, Móda | strana: 7 | autor: RNDr. Igor Němec

Noc - na stole popelník plný cigaretových nedopalků, červené víno. Kolikátý den již básník nevyšel z domu? Straní se lidí. Samota a klid jsou jeho světem. Světem básní.
I toto patří k charakteristice jednoho z největších českých básníků, od jehož smrti uplyne dne 31. 3. 2005 dvacet pět let.
Narodil se v Praze, rodiče se však záhy odstěhovali do Podolí, kde se otec stal správcem továrny. V roce 1919 se však vrací do Prahy, kde studuje na gymnáziu. Svou první knihu veršů napsal již v septimě. Stává se úředníkem v Penzijním ústavu. Básník a úředník však nejdou příliš dohromady, a tak Holan v roce 1933 úřednickou kariéru opouští. Od té doby se věnuje pouze literatuře. Kromě knižní tvorby publikuje i v literárních časopisech. Sbližuje se s Josefem Čapkem, Františkem Halasem a Josefem Horou. Od roku 1948 žije na Kampě. Nejprve v domě U Sovových mlýnů s rodinou Jana Wericha, kde dříve žil i Josef Dobrovský. Od roku 1968 pak v ulici U Lužického semináře. Prodělává dlouhou tvůrčí pauzu. Jeho dílo se v padesátých letech nevydává. Uzavírá se do samoty. Přicházejí pohromy. Umírá jeho jediná dcera, postižená Downovým syndromem. Pak už nedokáže psát. Po dvou mozkových příhodách umírá na zápal plic. Vladimír Holan patří k našim nejsložitějším básníkům. Ve tmě a samotě hledá podstatu věcí. Vytváří nová slova, nové významy. Zanechává po sobě rozsáhlé dílo. Přes 30 knižních titulů, velké dílo překladatelské (přeložil na 160 autorů evropské a světové poezie). V roce 1969 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Nepodařilo se. Šťastnějším se stává až jeho generační druh Jaroslav Seifert. V roce 1991 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka III. třídy in memoriam. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v hrobě č. 785.

O autorovi| radní hl. m. Prahy

11. března 2005
11. března 2005