Vlk se nažere
Mladá fronta Dnes - 30.3.2001
Město má vyhlášku o ochraně městské zeleně, která je k smíchu. Z prostého důvodu. Spousta pozemků není v katastru zakódována jako zeleň, a tudíž na nich nelze jakékoli zákazy vymáhat. Ať už si jednotlivé městské části povolí v parcích jízdu na čemkoli nebo volné pobíhání psů, měly by tak učinit pouze na těch kouscích parků, sadů či lesů, které jsou patřičně zaneseny do katastru. Co ale občan? Má značení v parcích vůbec respektovat? Jakou bude míst jistotu, že zrovna tato parcela má správný kód, a musí se tedy zákazu podřídit? Leda by lidé při vstupu do zeleně dostávali od správců mapu s čísly parcel, které by ovšem musely být zřetelně vyznačeny. Radní Rudolf Blažek sice tvrdí, že je lepší nějaká vyhláška než žádná, ale... Spíše to vypadá, že byla schválena jen proto, aby si město odfajfkovalo splnění jednoho slibu. Význam nové vyhlášky snad nejlépe charakterizuje rčení aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Jana Šprunková
Redakce IN
Dotaženo do konce vede tato úvaha k poněkud absurdním záměrům...Například část pražských silnic stále leží na soukromých pozemcích, které ještě nikdo od majitelů nevykoupil ani jinak nevypořádal. V logice poznámky by tak řidič mohl při jízdě meditovat nad tím, zda zrovna není na soukromém pozemku, takže by třeba pro něj nemusela platit pravidla silničního provozu. Neudělá to, protože takovýto pozemek za prvé nepozná, ale hlavně by jeho auto skončilo na vrakovišti a on ve špitále. Některá pravidla se tedy prostě respektují proto, že jsou užitečná a nikdo se nezabývá složitými formálními konstrukcemi co by kdyby. A pro městskou zeleň v zásadě platí totéž.
Nemá příliš smysl meditovat nad tím, komu zrovna patří, pokud jsou pravidla pro chování v ní tak rozumná, že lidé sami cítí, že chrání nejen zeleň ale i je a jsou ochotni je uznávat...Protože je potom nikdo nepřejede autem na parkové cestičce, jejich děti si nebudou hrát na píškovišti ozdobeném psími výkaly atd. A z tohoto pohledu nějaká pravidla chování v městské zeleni prostě asi potřebná jsou. Takže jde spíše o to, aby byla pro konkrétní plochy nastavena rozumně a podle místních potřeb atd. Což vyhláška umožňuje. A potom už jde o to, jak zajistit, aby je respektovali i ti, kdo na předpisy obecně kašlou...Ale to je problém každé právní normy.
To, že některé části zeleně zatím nejsou přesně definovány, je už problém podružný, který může mít praktické dopady v naprosto zanedbatelném zlomku kolizních situací, které mohou nastat. Velké parky a klíčové plochy majitele mají, definovány jsou a ostatní se prostě postupně dodělá. Pokud si autorka poznámky myslí, že je to důvod proč nedělat nic, je to její názor. Nicméně představa občana, který ve veřejné zeleni narazí na cedulku se zákazem dělat to či ono a okamžitě poběží do katastru zjišťovat, zda na něm někdo něco takového skutečně může vymáhat, je pro změnu poněkud absurdní pro mne. A vyžaduje to asi i poněkud specifický způsob uvažování, který se dá výhodněji uplatňit psaním kritických článků, než válčením s úřady v praktickém životě.
Město má vyhlášku o ochraně městské zeleně, která je k smíchu. Z prostého důvodu. Spousta pozemků není v katastru zakódována jako zeleň, a tudíž na nich nelze jakékoli zákazy vymáhat. Ať už si jednotlivé městské části povolí v parcích jízdu na čemkoli nebo volné pobíhání psů, měly by tak učinit pouze na těch kouscích parků, sadů či lesů, které jsou patřičně zaneseny do katastru. Co ale občan? Má značení v parcích vůbec respektovat? Jakou bude míst jistotu, že zrovna tato parcela má správný kód, a musí se tedy zákazu podřídit? Leda by lidé při vstupu do zeleně dostávali od správců mapu s čísly parcel, které by ovšem musely být zřetelně vyznačeny. Radní Rudolf Blažek sice tvrdí, že je lepší nějaká vyhláška než žádná, ale... Spíše to vypadá, že byla schválena jen proto, aby si město odfajfkovalo splnění jednoho slibu. Význam nové vyhlášky snad nejlépe charakterizuje rčení aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Jana Šprunková
Redakce IN
Dotaženo do konce vede tato úvaha k poněkud absurdním záměrům...Například část pražských silnic stále leží na soukromých pozemcích, které ještě nikdo od majitelů nevykoupil ani jinak nevypořádal. V logice poznámky by tak řidič mohl při jízdě meditovat nad tím, zda zrovna není na soukromém pozemku, takže by třeba pro něj nemusela platit pravidla silničního provozu. Neudělá to, protože takovýto pozemek za prvé nepozná, ale hlavně by jeho auto skončilo na vrakovišti a on ve špitále. Některá pravidla se tedy prostě respektují proto, že jsou užitečná a nikdo se nezabývá složitými formálními konstrukcemi co by kdyby. A pro městskou zeleň v zásadě platí totéž.
Nemá příliš smysl meditovat nad tím, komu zrovna patří, pokud jsou pravidla pro chování v ní tak rozumná, že lidé sami cítí, že chrání nejen zeleň ale i je a jsou ochotni je uznávat...Protože je potom nikdo nepřejede autem na parkové cestičce, jejich děti si nebudou hrát na píškovišti ozdobeném psími výkaly atd. A z tohoto pohledu nějaká pravidla chování v městské zeleni prostě asi potřebná jsou. Takže jde spíše o to, aby byla pro konkrétní plochy nastavena rozumně a podle místních potřeb atd. Což vyhláška umožňuje. A potom už jde o to, jak zajistit, aby je respektovali i ti, kdo na předpisy obecně kašlou...Ale to je problém každé právní normy.
To, že některé části zeleně zatím nejsou přesně definovány, je už problém podružný, který může mít praktické dopady v naprosto zanedbatelném zlomku kolizních situací, které mohou nastat. Velké parky a klíčové plochy majitele mají, definovány jsou a ostatní se prostě postupně dodělá. Pokud si autorka poznámky myslí, že je to důvod proč nedělat nic, je to její názor. Nicméně představa občana, který ve veřejné zeleni narazí na cedulku se zákazem dělat to či ono a okamžitě poběží do katastru zjišťovat, zda na něm někdo něco takového skutečně může vymáhat, je pro změnu poněkud absurdní pro mne. A vyžaduje to asi i poněkud specifický způsob uvažování, který se dá výhodněji uplatňit psaním kritických článků, než válčením s úřady v praktickém životě.
30. března 2001
30. března 2001