Vyhláška za všechny peníze
Večerník Praha - Večerník Praha
Přímo mistrovským kouskem je nová vyhláška o ochraně veřejné zeleně z dílny pražského magistrátu. Úředníci se totiž rozhodli chránit zelené plochy tím nejjednodušším možným způsobem - všechny aktivity, které lidé v parcích obvykle provozují, prostě zakázali.
V parcích a zahradách se tak od l. května nesmí mimo jiné jezdit na kolech, kolečkových bruslích, koloběžkách ani zvířatech. Lidé nesmí vstupovat na trávníky, stanovat, nechat volně pobíhat psy, bruslit ani lyžovat, a dokonce se nemohou ani koupat ve vodních nádržích. Jediné, na co snaživí úředníci zapomněli, jsou obnažováníchtiví pánové, kterých je v parcích často víc než cyklistů a bruslařů dohromady.
Z textu vyhlášky lze usoudit, že její vymýšlení nezabralo autorům příliš času, který tak mohou věnovat důležitějším věcem. Pražany tak zřejmě zachrání až o stupínek rozumnější radnice městských částí, které zákaz volného pobíhání psů i zákaz sedání na trávníky na svých územích vesměs houfně ruší.
Kamila Tomsová
Redakce IN, Luděk Schreib
Takže znovu a už stokrát řečené ... Důvody, proč je vyhláška koncipována jako plošný zákaz některých činností, jsou ryze legislativní. Vyhlášku musí vydat město a pro jednotlivé parky a plochy zeleně v ní není možné selektivně povolit, co se může a nemůže. Takový je prostě právní rímec. Proto je vyhláška postavena negativně, takže zhruba tři, čtyři věci zakazuje narosto striktně a bez výjimky (vjezd vozidel, vstup psů na dětská pískoviště atd.) a další zákazy stanoví tak, že z nich mohou být naopak výjimky povoleny. Takže řečeno lapidárně, vyhláška stanoví svými zákazy rámec, ve kterém si nyní mohou měststo a městské části stanovit pro každou plochu veřejné zeleně režim, který v místě vyhovuje. Třeba i s výjimkou uvedených striktních zákazů povolit naprosto vše.
Nejde tedy o to, že si někdo zjednodušil práci, ale vlastní práce stanovení režimu na konkrétních zelených plochách se přenesla do "druhého kroku". V historických parcích atd. je tato práce na městu, u ostatních zelených ploch převážně na městských částech...kam také patří. Bylo by absurdní a hloupé, aby se město z jednoho centra pokoušelo určit, co bude lidem povoleno v parku v Újezdě nebo kdekoli jinde, pokud nejde o park celoměstského významu. Tomu nejlépe rozumí přímo v místě. To vyhláška umožňuje, takže pokud vzniknou nějaké problémy, nebudou to problémy s vlastní vyhláškou, ale s tím, že si někde mohou usnadnit práci, neupraví si podmínky pro místní zeleň a nechají tím v platnosti všechny obecné zákazy. Ale to už není problém vyhlášky a naprosto stejné potíže by vznikly i při "pozitivní" konstrukci vyhlášky, prtože pokud by někde s takovouto vyhláškou nechtěli mít práci, zakázali by zase prakticky vše. A město by to vtělilo do vyhlášky. Takže jako skoro vždy, výsledek uplatnění právní normy závisí na lidech, kteří ji uvádějí do života. A tvrzení redakce VP, že Pražany "zachrání až o stupínek rozumnější přístup městských částí", je o stupínek méně znalé, než je v kraji zvykem. Na tomto přístupu a předpokladu, že městské části udělají právě toto, je totiž celá vyhláška od začátku postavena. A tvrzení, že městské části některé zákazy ruší, už v uvedeném znění neodpovídá ani základnímu povědomí o fungování práva, protože nižší stupeň samosprávy, státní správy atd. z principu nemůže rušit právní normu vydanou vyšším stupněm. Zásadně se pohybuje pouze v jejím rámci, v tomto případě tedy uplaťuje možnost výjimek vyhláškou nabízených. Tvrzení obsažené v článku je tedy zhruba totéž, jako by autor tvrdil, že si Praha ruší některé články Ústavy, protože se jí nelíbí.
Přímo mistrovským kouskem je nová vyhláška o ochraně veřejné zeleně z dílny pražského magistrátu. Úředníci se totiž rozhodli chránit zelené plochy tím nejjednodušším možným způsobem - všechny aktivity, které lidé v parcích obvykle provozují, prostě zakázali.
V parcích a zahradách se tak od l. května nesmí mimo jiné jezdit na kolech, kolečkových bruslích, koloběžkách ani zvířatech. Lidé nesmí vstupovat na trávníky, stanovat, nechat volně pobíhat psy, bruslit ani lyžovat, a dokonce se nemohou ani koupat ve vodních nádržích. Jediné, na co snaživí úředníci zapomněli, jsou obnažováníchtiví pánové, kterých je v parcích často víc než cyklistů a bruslařů dohromady.
Z textu vyhlášky lze usoudit, že její vymýšlení nezabralo autorům příliš času, který tak mohou věnovat důležitějším věcem. Pražany tak zřejmě zachrání až o stupínek rozumnější radnice městských částí, které zákaz volného pobíhání psů i zákaz sedání na trávníky na svých územích vesměs houfně ruší.
Kamila Tomsová
Redakce IN, Luděk Schreib
Takže znovu a už stokrát řečené ... Důvody, proč je vyhláška koncipována jako plošný zákaz některých činností, jsou ryze legislativní. Vyhlášku musí vydat město a pro jednotlivé parky a plochy zeleně v ní není možné selektivně povolit, co se může a nemůže. Takový je prostě právní rímec. Proto je vyhláška postavena negativně, takže zhruba tři, čtyři věci zakazuje narosto striktně a bez výjimky (vjezd vozidel, vstup psů na dětská pískoviště atd.) a další zákazy stanoví tak, že z nich mohou být naopak výjimky povoleny. Takže řečeno lapidárně, vyhláška stanoví svými zákazy rámec, ve kterém si nyní mohou měststo a městské části stanovit pro každou plochu veřejné zeleně režim, který v místě vyhovuje. Třeba i s výjimkou uvedených striktních zákazů povolit naprosto vše.
Nejde tedy o to, že si někdo zjednodušil práci, ale vlastní práce stanovení režimu na konkrétních zelených plochách se přenesla do "druhého kroku". V historických parcích atd. je tato práce na městu, u ostatních zelených ploch převážně na městských částech...kam také patří. Bylo by absurdní a hloupé, aby se město z jednoho centra pokoušelo určit, co bude lidem povoleno v parku v Újezdě nebo kdekoli jinde, pokud nejde o park celoměstského významu. Tomu nejlépe rozumí přímo v místě. To vyhláška umožňuje, takže pokud vzniknou nějaké problémy, nebudou to problémy s vlastní vyhláškou, ale s tím, že si někde mohou usnadnit práci, neupraví si podmínky pro místní zeleň a nechají tím v platnosti všechny obecné zákazy. Ale to už není problém vyhlášky a naprosto stejné potíže by vznikly i při "pozitivní" konstrukci vyhlášky, prtože pokud by někde s takovouto vyhláškou nechtěli mít práci, zakázali by zase prakticky vše. A město by to vtělilo do vyhlášky. Takže jako skoro vždy, výsledek uplatnění právní normy závisí na lidech, kteří ji uvádějí do života. A tvrzení redakce VP, že Pražany "zachrání až o stupínek rozumnější přístup městských částí", je o stupínek méně znalé, než je v kraji zvykem. Na tomto přístupu a předpokladu, že městské části udělají právě toto, je totiž celá vyhláška od začátku postavena. A tvrzení, že městské části některé zákazy ruší, už v uvedeném znění neodpovídá ani základnímu povědomí o fungování práva, protože nižší stupeň samosprávy, státní správy atd. z principu nemůže rušit právní normu vydanou vyšším stupněm. Zásadně se pohybuje pouze v jejím rámci, v tomto případě tedy uplaťuje možnost výjimek vyhláškou nabízených. Tvrzení obsažené v článku je tedy zhruba totéž, jako by autor tvrdil, že si Praha ruší některé články Ústavy, protože se jí nelíbí.
17. května 2001
17. května 2001