Výstava HABSBURSKÉ STOLETÍ

Kultura

Výstava HABSBURSKÉ STOLETÍ.

PRAHA A ČESKÉ ZEMĚ V DUNAJSKÉ MONARCHII 1791 - 1914

Termín konání výstavy: 16. července - 19. září 2004

Místo konání výstavy: Clam-Gallasův palác, Husova 20, Praha 1

Pořadatelé: Archiv hlavního města Prahy

     Pražská informační služba

Spolupráce: Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslové museum, Národní

muzeum, Vojenskohistorické muzeum, Muzeum hlavního města Prahy

Autoři výstavy: PhDr. Jiří Rak, doc. PhDr. Vít Vlnas

Produkce: C. H. Expo, s. r. o.

Habsburské století.

Praha a české země v dunajské monarchii 1791 - 1914

Tzv. „dlouhé devatenácté století“, t.j. doba mezi Velkou francouzskou revolucí a počátkem první světové války, má pro moderní evropské dějiny klíčový význam. V těchto letech proběhly modernizační procesy, které k nepoznání změnily život starého kontinentu. Vynález parního stroje a spalovacího motoru zkrátil vzdálenosti, plynové a později elektrické osvětlení zrušilo rozdíl mezi dnem a nocí, telegraf urychlil výměnu zpráv mezi do té doby odlehlými oblastmi a v tomto výčtu by bylo možno ještě dlouho pokračovat. Neméně významné byly i proměny myšlenkového světa – na troskách starého stavovského rozdělení se zformovala  moderní občanská společnost i novodobé nacionalismy, prosadily se ústavní zastupitelské systémy, které do politického života vtáhly i dosud bezprávné vrstvy. Krátce řečeno: právě tehdy byly položeny základy naší současnosti.

Ve střední Evropě a tedy i v českém případě se tyto změny odehrávaly pod žezlem panovníků habsburské, resp. habsbursko – lotrinské dynastie. Moderní Čechy a český národ se rodily v rámci podunajské monarchie, která se od 17. století stále výrazněji vydělovala ze svazku Svaté říše římské, roku 1804 se prohlásila za samostatný Rakouský císařský stát, který se 1867 zavedením dualismu změnil na Rakousko – Uhersko. Spolu s ostatními národy a zeměmi mocnářství prožívali Češi bouřlivý nástup moderní techniky, první pokus o zavedení ústavnosti v revolučním roce 1848 – 1849 i její definitivní prosazení v šedesátých letech. České etnikum se během „dlouhého devatenáctého století“ proměnilo v moderní evropský národ s vyspělou kulturou a naučilo se i prvním krůčkům samostatného politického života. Neměli bychom zapomínat, že pokud mluvíme o historických kořenech české demokracie, mluvíme o habsburské monarchii. Vůči ní pociťoval český národ loajalitu „až do těch hrdel a statků“, aby se s ní nakonec definitivně rozešel. Všechny tyto skutečnosti pochopitelně hluboce poznamenaly také české myšlení.

Některé z těchto skutečností byly po léta z nacionálních a z politických důvodů tabuizovány nebo zodpovídány zkresleně. Deformovaně byl interpretován především český vztah k rakouskému státu a k vládnoucí dynastii, v níž byl zjednodušeně spatřován úhlavní nepřítel českých národních zájmů. „Císařsko – královské“ kořeny mnoha jiných postojů (např. oslavování nenásilného charakteru prosazování národních snah včetně revoluce roku 1848, četné projevy loajality z pera čelných českých vlastenců) byly naprosto ignorovány.

O výstavě

Připravovaná výstava se pokusí prostřednictvím konkrétních předmětů dokumentovat hlubokou stopu, kterou „rakouské století“ zanechalo v české kultuře a českém myšlení obecně. Autoři přitom nepostupovali tradičním chronologickým způsobem, ale rozčlenili exponáty v celé expozici podle jednotlivých tematických okruhů (například korunovace, armáda, císařské návštěvy), v jejichž rámci bude přiblížena proměna společenské a kulturní reflexe jednotlivých panovníků i habsburské dynastie jako celku.

Široká škála exponátů bude sahat od kvalitních uměleckých děl až po předměty běžné denní potřeby. Mezi více než 350 vystavenými předměty zapůjčenými z třech desítek galerií a muzeí České republiky tak budeme moci najít oficiální umělecké zakázky (portréty panovníků), ale také spoustu půvabných drobných předmětů s habsburskou tematikou (hrnečků, skleniček, miniatur atd.), které nejlépe ukazují pronikání dynastické a státní idey do každodenního života 19. století.

Součástí výstavy budou kromě originálních předmětů také dvě pohyblivá dioramata, vytvořená speciálně pro tuto výstavu. První z nich bude evokovat epizody z obrany Staroměstské mostecké věže během svatodušního povstání v červnu 1848, druhé zachytí „český sen“ druhé poloviny 19. století: toužebně očekávanou, avšak nikdy neuskutečněnou pražskou korunovaci Františka Josefa I.

Exponáty, které bude možné na výstavě spatřit:

František Josef I. s českou korunou, 1894

František Ženíšek (1849 – 1916)

olej, plátno, 258 × 181 cm

Praha, Akademie věd České republiky

Česká společnost 19. století byla mimořádně citlivá na státoprávní problematiku, při všech příležitostech proto zdůrazňovala historické tradice politické samostatnosti Českého království. Panovník byl běžně titulován v prvé řadě jako český král a teprve potom jako císař rakouský. Umělci jeho portréty opatřovali atributem svatováclavské koruny, přestože ta na císařově hlavě nikdy nespočinula. Obraz Františka Ženíška, člena tzv. generace Národního divadla, vznikl na objednávku České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění, která se pyšnila císařovým protektorstvím.

Císařovna Alžběta, 1863

Eduard Engerth (1818 – 1897)

olej, plátno, 91 × 76 cm

Národní galerie v Praze

Alžběta Bavorská (1837-1898) se provdala za Františka Josefa I. roku 1854. „Sisi“ byla považována za nejkrásnější ženu Evropy, její manželství s rakouským císařem však nebylo šťastné a po narození korunního prince Rudolfa (1858) se oba partneři navzájem stále více odcizovali. Později žili fakticky odděleně. Roku 1898 se stala Alžběta ve Švýcarsku obětí atentátu.

Malíř historických pláten a reprezentativních portrétů Eduard Engerth byl v letech 1854-1865 ředitelem pražské Akademie, později působil jako rektor Akademie ve Vídni (1874-1876) a jako ředitel dvorní obrazárny tamtéž (od 1871). Vystavený obraz, charakteristická ukázka tzv. vídeňské podobizny, byl poprvé představen veřejnosti na výroční výstavě Krasoumné jednoty v Praze roku 1863. 

Herečka Katharina Schrattová jako Markétka v Goethově Faustovi (před 1889)

Václav Adolf Hausmann (1858 – 1929)

olej, plátno, 19,6 × 13,3 cm

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Po faktickém rozchodu císařských manželů pomáhala Františku Josefovi nést jeho těžký úděl „milá přítelkyně“, herečka Burgtheatru Katharina Schrattová (1853-1940). Její doposud neznámý, nově objevený a restaurovaný portrét od českovídeňského malíře Hausmanna představuje jeden z nejzajímavějších „objevů“ současné výstavy. Vznikl zřejmě nedlouho poté, co byla půvabná herečka na popud císařovny Alžběty představena panovníkovi (1885).Malíř Václav Adolf Hausmann odešel v roce 1889 do Madridu, kde pracoval pro španělský dvůr. Navzdory slávě, kterou si vydobyl, zemřel nakonec v chudobinci v rodném městě Frýdlantě.

Diorama: (Neuskutečněná) korunovace Františka Josefa I. na českého krále roku 1872

Výtvarné řešení Bohumil Franc, historický námět Jiří Rak a Vít Vlnas, 2003 – 2004

Nejblíže svému naplnění byly české tužby na korunovaci Františka Josefa I. v letech 1870 a 1871. Tehdy císař v rámci jednání o tzv. fundamentální články vydal dokumenty, v nichž slavnostně uznal státní právo Českého království a slíbil jeho potvrzení korunovační přísahou. Korunovační reskript byl potom vydáván ve skvostné úpravě, ozdobně rámován a visel ve většině českých veřejných místností. V říjnu 1871 však František Josef I. pod německým a maďarským nátlakem svůj slib odvolal. Zklamání české veřejnosti se projevilo novým vydáním korunovačního reskriptu – tentokrát na toaletním papíře – a jinými satirickými šlehy. Mnohé z nich budou na výstavě představeny, mj. střelecký terč z Litomyšle, který paroduje císařské prohlášení. Vystaveny budou rovněž „reskriptové“ dýmky: jejich smyslem bylo ukázat, že slovo panovníka ve skutečnosti nestojí ani za fajfku tabáku. Češi zeměpánovi jeho nesplněný slib korunovace nikdy nezapomněli. Kdykoliv zavítal František Josef I. do Prahy, provázely ho na každém kroku obří napodobeniny svatováclavské koruny a zdánlivě loajální tisk ostentativně velebil českého krále, přičemž císařský titul odsouval až na druhé místo. Skutečnost, že se panovník nedal v Praze korunovat, nakonec urychlila rozchod Čechů s habsburskou monarchií.

Pohyblivé diorama korunovačního průvodu Františka Josefa I. na Malostranském náměstí tedy vědomě zachycuje událost, která se nikdy nestala. Historické prameny ovšem dovolují „rekonstruovat“ tuto slavnost s vysokou mírou věrohodnosti. Neuskutečněná korunovace byla připravena do nejmenších detailů a například Pražský hrad se tenkrát dočkal architektonických a uměleckých úprav, které jsou patrné dodnes. 

Doprovodný vzdělávací program pro děti a mládež

Pro mladé návštěvníky bude připravena publikace "Historický průvodce výstavou pro děti a mládež", která by jim měla umožnit nahlédnout do výstavy způsobem přiměřeným jejich věku a znalostem.

"Historický průvodce" provede mladé návštěvníky výstavními sály tak, aby pouze nečinně neprocházeli expozicí. Průvodce bude koncipován s ohledem na to, aby jeho náplň odpovídala potřebám žáků základních a středních škol a mohl sloužit k práci přímo na výstavě i mimo ni. Bude sestávat z pracovních listů, jejichž obsah budou tvořit úkoly, otázky a obrázky, které budou stimulovat k samostatné práci a poskytnou návštěvníkům prostor pro vlastní kreativitu.

Publikace

Výstava bude doprovázena publikací Habsburské století. Praha a české země v dunajské monarchii 1791 - 1914 (vydává Pražská edice).

Každý návštěvník obdrží brožurku "Malý průvodce výstavou Habsburské století. Praha a české země v dunajské monarchii 1791 - 1914", která bude obsahovat mj. seznam vystavených exponátů.

(Informace: Martina Kulíková, tel.723913523, e-mail: habsburske.stoleti@centrum.cz)

V Praze 24.3.2004 

Sídlo:  Magistrát hl. m. Prahy 

  Mariánské nám. 2, 110 01  Praha 1