Výstava povodňových fotografií na Kampě – BBC Relace: Dobré ráno s BBC - 12.8.2003

Moderátor (Jan Rozkošný):

Vydal se na ní Jan Čáp a ptal se, jak se vlastně fotí tak přírodně a sociálně dalekosáhlá pohroma, jakou jsou záplavy.

Redaktor (Jan Čáp):

Sokolovská ulice v Karlíně, 14.8. - místo tramvají čluny. Kampa po opadnutí vody - nevábná bažina. Snad aby se na postižené povodní nezapomnělo ani v čase, kdy katastrofální vodu v médiích nahradila katastrofická sucha, otevřel v pondělí odpoledne pražský magistrát na Kampě výstavu fotografií.

Projev Pavla Béma:

Jsou konfrontací toho, co bylo před dvanácti měsíci, v podání Karla Cudlína, Pavla Hořejšího a řady dalších...

Redaktor (Jan Čáp):

Spojeno s momentkami, které pod širým nebem mezi Karlovým mostem a parkem Kampa představil primátor Pavel Bém, určitě nepředstavuje první kolekci svého druhu. Po srpnových záplavách vystavila povodňové fotky Staroměstská radnice a také kurátoři Kapmovních vitrín vybrali pouze snímky z výstavy Praha pod vodou, která v neděli skončila v Sudkově galerii. Fotograf Jaroslav Jiřička pak udělal to, co v současnosti běžně otiskují noviny. S fotoaparátem obešel zaplavená místa dnes už historických snímků. Někdejší primátor Igor Němec mi potvrdil, že takové srovnání vyvolává silné emoce.

Projev Igora Němce:

Tak pro mě samozřejmě to je emocionální věc, protože v té době jsem byl primátorem a šéfem vlastně krizového řízení a naše zákony mi přisoudily takové pravomoce, které podle mého názoru v dějinách této země v Praze nikdo neměl a nevyužíval.

Redaktor (Jan Čáp):

A mohl byste mi dát příklad, jaká tedy z těch vystavovaných fotografií vyvolává nejvíc vzpomínek?

Projev Igora Němce:

Pro mě asi nejvíc vzpomínek nebo jeden z největších strachů jsme měli tehdy, když spadl ten dům v Karlíně, a tady vidím, jak ten dům vypadal, protože dlouhou chvíli jsme měli strach, jestli tam nezůstali nějací lidé.

Redaktor (Jan Čáp):

Říká dnešní divák Igor Němec. Jak se ale fotila povodeň vystavovaným fotografům? Záplavy z roku 97 zkratkou symbolizoval plovoucí pes. Po velké vodě roku 2002 vybrala porota prestižní soutěže Czech Press foto snímek topícího se slona Kádira. Ocenění získal i Hynek Glos z Lidových novin za snímek zaplavené Davidovy hvězdy z Terezína. Vzpomíná na nevyspání, únavu a snad i dobře vykonanou práci. A jaké si z té doby vybavuje fotky?

Projev Hynka Glose:

Třeba kterou mám rád, je taková ta klasická, panorama Prahy, akorát že ta hladina Vltavy je vlastně tak vysoko, že je to v podstatě jako pocit montáže. Je to prostě pohled klasickej, že jo, kterej zná úplně každej, takže tam, když se něco změní, tak to je v podstatě jako s tím New Yorkem, že jo. Když zmizely ty dvě věže, tak je to asi ten klasickej pohled.

Redaktor (Jan Čáp):

Jaká fotka má podle vás z povodní šanci dostat se na titulní stránku?

Projev Hynka Glose:

To jsou fotky, který se potom většinou třeba ani tolik nedostanou do soutěží nebo nejsou to ty nejlepší fotky. Ta fotka musí bejt většinou nějak buď z určitýho místa nebo musí mít dokumentační hodnotu nebo vypovídající hodnotu. A ještě navíc na titulní stránku těch novin, je to tam omezený, jak jsou ty noviny přeložený, tak vlastně ta zásadní, důležitá věc, musí být nahoře.

Redaktor (Jan Čáp):

Redakčním fotoarchivem Lidových novin jsme se proplétávali i s dalším vystavovaným fotografem Tomášem Kristem. Podle něj titulní stránka vyžaduje hlavně emoce. Co na focení bylo nejtěžší pro něj?

Projev Tomáše Krista:

Nejtěžší asi je opravdu dostat se na místo, kde povodeň řádí v největší míře, dostat se tam samozřejmě bezpečně tak, aby se dalo fotit, což je největší problém, protože hasiči, policisté, vlastně kdokoliv vám v tom brání z bezpečnostních důvodů, aby se člověku něco nestalo a sami mají práce tolik, že si nechtějí přidělávat práci ještě se zuřivými reportéry. Problém je, že technika není vodotěsná a všude přítomná voda nedělá dobře a bez člunu, bez holinek, po krk, člověk nemá šanci se někam dostat, no. Prostě když chcete vyfotit pěknou fotku, tak ve většině případů to prostě ze sucha nejde.

Redaktor (Jan Čáp):

A vy jste taky už naznačil vlastně, že existuje i určité takové jako fotografické klišé z povodní. Které to je?

Projev Tomáše Krista:

Jsou situace, kdy není jakoby co fotit, kdy se člověk nedostane přímo na místa, kde se fotí "samo", a potom si řada fotografů pomáhá pomůckami, kterými se dá, například dětskými hračkami, které se válí v ruinách baráku nebo na dětských hřištích.

Redaktor (Jan Čáp):

Na dnešní výstavě taky můžeme vidět vaší fotografii turistů, kteří plní pytle s pískem na Staroměstském náměstí. Čím je podle vás ta fotka nejzajímavější, nebo proč si jí vážíte nejvíc?

Projev Tomáše Krista:

Já mám radost z toho, že byla vybrána mezi povodňové fotografie z toho důvodu, že vlastně na ní není voda, ale atmosféra, zachycující spojení lidí. To jsou turisté, kteří pomáhají Praze vlastně jako cizímu městu a ten živel, který řádil v naší republice, vlastně semknul spoustu lidí i cizích dohromady, kteří dali ruku k dílu a pomáhali, jak se dalo.

Redaktor (Jan Čáp):

Organizátorům výstavy, která na Kampě potrvá do 28. srpna, však nejde jen o memento. Tiskové oddělení magistrátu uvádí, že výtěžek z prodeje fotek na CD půjde na výsadbu stromů v pražském parku Stromovka. Primátor Bém pak hovoří o fondu, který pomůže zrekonstruovat samotnou Kampu.

Autor: Jan Čáp