01302004-Pátek Lidových novin-Praštil jsem štiku pádlem

Pátek Lidových novin | rubrika: Rozhovor | strana: 4 | autor: Alena PLAVCOVÁ

Pavel Bém

Už na škole byl "oblíbený a přirozený vůdce", ve skautu prý exceloval, vystudoval psychiatrii, léčil narkomany a stal se politikem. Poznejte myšlenky a touhy muže, který vládne našemu hlavnímu městu.

Jeho obraz v médiích až na jedno skoro zapomenuté řízení auta pod vlivem alkoholu (únor 99) je vzorný: horolezec, závislý jen na práci a čaji, náročný šéfa spořádaný otec. Ostatně Pavel Bém (40), spisovně mluvící muž v dobře padnoucím obleku, který už víc než rok stojí v čele Prahy, se snažil i tento rozhovor pojmout jako příležitost k sebepropagaci. Udělal nám také několik přednášek: o motivaci podřízených, o teorii moci, o rozvoji dopravní infrastruktury v Praze... A na závěr nám ještě ve svém sekretariátu předvedl scénku Přísný šéf.

* Když si člověk čte vaše rozhovory, získá dojem, že jste pan Dokonalý. Máte vůbec nějakou špatnou vlastnost?

Nikdo není dokonalý. A jsou to obvykle média, která hledají na politicích negativní vlastnosti! Ale například američtí manažeři říkají, že přespřílišná pracovitost, odborně tomu říkáme workoholismus, vlastně není tou optimální lidskou vlastností. Že člověk má pracovat pouze šest hodin denně a zbytek času věnovat svým koníčkům, případně rodině. Musím se přiznat, že to se mně nedaří.

* A to má být ta negativní vlastnost? Jistě víte, že nejslavnější politici, kupříkladu Winston Churchill. měli nějaký ten roztomilý nešvar...

Já mám obrovské množství nešvarů. Stačí se zeptat mých sekretářek. V soukromí by vám jistě řekly, že jsem puntičkář. (Vejde sekretářka s pohoštěním: " Udělala jsem vám ten dobrý čaj." Než odejde, primátor přeruší výčet svých chyb). Vysoké nároky na pracovní výkon, které kladu na sebe, mám i na ty druhé. Dokonce bych řekl, že za jednu z nejhorších lidských nectností považuju lenost. Takže kdykoli se setkám s někým, kdo je přirozeně líný, a viděl jsem takových lidí desítky, vždycky mi to dělá obrovský problém. Zastávám pracovní filozofii, že prostě v práci máme odvádět stoprocentní výkon a na stesky a starosti máme čas po práci. A je pravda, že když se mi nějaký čas nedaří věci prosadit po dobrém, dokážu být i mimořádně tvrdý, řekl bych až neúprosně tvrdý. Mně ani na studiích ve Spojených státech ani při práci pro řadu zahraničních institucí, pro Světovou zdravotnickou organizaci, pro programy koordinované Evropskou unií, nikdo nikdy nešetřil. Všechno jsem musel získat vlastní prací a totéž očekávám od druhých.

* A kdybych se zeptala vaší ženy?

Možná by vám řekla, že na ni nemám čas. Taky že bych se měl více věnovat svým pubertálním synům. Jistě by mi vyčetla, že někdy myslím víc na sebe než na druhé. A možná i to, že s ní nechci hrát squash. Ale moje manželka squash moc neumí. A mě k smrti nudí hrát s někým, kdo tu hru neovládá, a ještě k tomu se ani pořádně nesnaží. Takže tato kritika by mě zas až tak moc nemrzela.

* Jak to vypadá, když jste tvrdý šéf? Křičíte, děláte dusno?

Motivace křikem není optimální. Snažím se po dobrém, snažím se nabízet výhody, benefity z odvedené práce (následuje několikaminutová přednáška o manažerské motivaci po dobrém a po zlém). Jedno z mých největších trápení je smiřovat se s limity těch druhých. Protože sám si před sebe pořád kladu nové cíle, nové výzvy.

* Je známo, že jste horolezec. Má horolezectví a politika kromě šplhání vzhůru ještě něco společného?

Dívám-li se na politiku jako horolezec, tak vlastně moc podobností nevidím. Dívám-li se nicméně jako politik na horolezectví, nalézám celou řadu společných metafor. Překonávání překážek. Umění počkat si na správný okamžik, kdy vyrazíte na vrcholový výstup anebo na politickou zteč.

* V které fázi politické expedice se právě nalézáte - base camp jste, počítám, už dávno opustil...

(rozesměje se) Ani politika, ani horolezectví není plynulý pohyb vzhůru. Při horolezectví musíte přizpůsobit svůj organismus nadmořské výšce. Vystoupáte do určité výšky a pak se vrátíte. A pak uděláte další postupný výstup a zase se vrátíte o kus níž. A teprve po aklimatizaci se můžete odvážit bez rizik k vrcholovému průstupu. A v politice je to vlastně podobné. Musíte být v kondici, musíte projít přípravou, mít zkušenosti, vzdělání, musíte si vybudovat zázemí. I když jsem si samozřejmě vědom toho, že v revolučních periodách do vysokých vládních a manažerských funkcí vstupují i ti, kteří neprošli kariérní politikou "step by step". Jejich nevýhodou může být nestálost, někdy se rozhodnou převléknout kabát, kandidovat za jinou stranu. A často jsou schopni to udělat i několikrát. Politické rychlokvašky většinou nemají dlouhého trvání, i když mohou, tak jako okurky, být i velmi chutné.

* Říká se. že nejpevnější přátelství je právě to "na laně". Jak je to s přátelstvím v politice?

To je krásná otázka, která ale vychází z mýtu o přátelství na laně, jakémsi nerozlučném vztahu, kdy jeden za druhého nasadí život. Ono to tak v praxi ale často nefunguje. Když jste v nadmořské výšce 7500 metrů a bojujete o vlastní život, nemáte sílu, abyste zachránila život někoho jiného. A pak, naprostá většina velkých horolezeckých expedic se prostě neřídí přátelstvím, ale výkonností a finančními otázkami. V politice je to podobné.

* Vybral byste si jako parťáka na lano Václava Klause, když se říká, že jste jeho chráněnec?

Nevím, co by si pan prezident na horolezeckém laně počal. Ale za parťáka bych si ho určitě vybral. Mě nikdy nezklamal.

* Jste přátelé? Tykáte si?

Pokud vím, Václav Klaus si tyká s velmi malým okruhem lidí. Já si s ním vykám a respektuji, že existují vztahy, které jsou pracovní.

* Pomáhá vám v politice, že jste psychiatr?

Určitě je to výhoda.

* Říká se o vás, že umíte velmi efektivně relaxovat. Jak se to dělá?

Je to poměrně elegantní a účelná metoda, jak můžete během patnácti minut načerpat novou energii. Musíte se ale umět velmi rychle uvolnit. A upozorňuji, že to není tak úplně jednoduché uprostřed pracovního dne zastavit své myšlenkové pochody a na chvíli strnout. Ale musíte mít taky dobrou sekretářku, protože klidně by se mohlo stát, že to patnáctiminutové strnuti přejde v mnohahodinový spánek.

* Dá se to provozovat na nějaké nudné poradě zastupitelstva, aniž by to druzí poznali?

Ví se o politicích, kteří jsou schopni na poradách vytvářet dojem plné koncentrace, mít otevřené oči a spát. Já bohužel v okamžiku, kdy se pokusím v průběhu nudné porady vypustit pozornost a v mimořádné únavě třeba zkusit chviličku odpočívat, většinou velmi nápadně usnu. Několikrát se mi to už stalo.

* O čem ty porady byly, že vás nezaujaly?

Paní redaktorko, nevěřila byste, kolik nekonečně nudných porad musí primátor téměř každodenně zažít. Jenom kdybych se podíval zpátky do minulého týdne, tak bych jich našel minimálně pět, možná ještě více.

* Jste už víc než rok primátorem. Co je na tom prima? A co je naopak ..opruz". jak by řekli vaši synové?

Překvapím vás, když řeknu, že obojí jsou vlastně tytéž věci. Realita, ve které žijeme, není realitou lineární, ale cirkulární, kde vlastně to dobré a příjemné má k tomu nepříjemnému strašně blízko. Obrovská odpovědnost je někdy nekonečnou zátěží. Jsem konfrontován s požadavky tisíců občanů, kteří něco potřebují, nejsou uspokojeni, ať už proto, že spadne vánoční strom, nebo napadne dvacet centimetrů sněhu. To je nepříjemné. Ale to samé vám dává obrovské možnosti věci měnit, facilitovat, ovlivňovat. A to se mi líbí. Ale nehovořím o tom, že se mi líbí ta moc.

* A nelíbí?

(otázku přeslechne) Když už mám odpovědnost, tak ale také chci mít možnost využít zákonem stanovená práva a pravomoce a to je ta reálná moc. Moc má v českém jazyce neobyčejně pejorativní nádech. Já sám jsem jako psychiatr studoval asi před dvanácti lety teorii moci (následuje několikaminutový, místy značně komplikovaný výklad o teorii moci).

* Udělal jste úspěšnou kariéru v medicíně. Proč jste se vlastně pustil do politiky? Jste tak ctižádostivý, že vám byla medicína málo?

Vždy jsem byl ctižádostivý a vždy mě nesmírně bavilo organizovat, řídit, vést a s jistou nadsázkou jsem to vlastně celý život dělal. Od svého útlého dětství, kdy jsem organizoval život ve třídě.

* Jaký jste byl ve škole? Šprt? Rošťák? Třídní oblíbenec?

Já myslím, že jsem patřil mezi oblíbené a snad až přirozené vůdce třídy a nikdy jsem nepatřil mezi šprty. Dokonce sebekriticky mohu říci, že jsem spíš školu flákal, ale většinou s docela slušnými výsledky, učil jsem se dobře.

* Uměl byste jako psychiatr vysvětlit, kde se ve vás ta ctižádostivost bere?

Pro mne je ctižádostivost fenomén téměř totožný s osobní motivací na sobě pracovat. A to je přirozený a klíčový atribut rozvoje osobnosti člověka i společnosti. Jeden ze zdrojů je dědičná zátěž. Oba mí rodiče byli jistě ctižádostiví a nepochybně mí prarodiče také. Ctižádostivost je pro mě kvalita. Klíčovým faktorem je také výchova. A na mě byli rodiče vždy velmi tvrdí, vždy ode mne očekávali výkon. A když se nedostavil, tak jsem byl konfrontován.

* Mám si to přeložit jako domluvu, nebo pár facek?

Tak pár facek jsem taky občas dostal, ale spíš jsem byl konfrontován s pocitem rodičů, že mám na víc. A to bylo horší. Na pár facek se rychle zapomnělo. Ale nespokojenost rodičů s tím, že místo dvojky to mohla být jednička nebo že jsem mohl být první v matematické olympiádě nebo že jsem se místo tří Nerudových básniček mohl naučit celou knížku, to bylo horší.

* Nebyl jste z toho vystresované dítě?

Ne. A dodnes nechápu, jak je to možné.

* V jednom z posledních rozhovorů jste na sebe prozradil, že jste ve skautu měl přezdívky Pavlík, Vajgl a Střívko. Pavlík je jasný - ale proč Vajgl? Zkoušel jste kouřit?

Já jsem byl už jako dítě malého vzrůstu a... já vlastně ani nevím. Ke skautské přezdívce přijdete tak, že přijde Velký vůdce, podívá se na vás a řekne: "Ty seš Vajgl!" Ale to byla krátkodobá přezdívka, asi na čtyři měsíce, a vlastně se ani pořádně nechytla.

* Nebývá Střívko neohrabané?

Já myslím, že jsem patřil ve skautu k těm ohrabanějším, dokonce jsem byl tak ohrabaný, že jsem prošel všemi skautskými funkcemi od rádce až po vůdce, skautské středisko jsem dokonce dlouho vedl. Já si velmi dobře pamatuji, jak přezdívka Střívko, se kterou jsem pak rostl a měl ji dokonce i jako vůdce, vznikla. Byl jsem odmalička rybář, kde jsem mohl, chytal jsem ryby. A na jednom vodáckém táboře, když jsme sjížděli Vltavu, jsem najednou nad šlajsnou, tuším, že ve Zlaté koruně, uviděl ve vodě pohyb. A protože jsem měl v ruce pádlo, praštil jsem tu rybu pádlem. Na to jsou desítky svědků, že jsem tehdy omráčil třičtvrtěmetrovou štiku! A byl jsem tak duchapřítomný, že jsem ji popadl a hodil do pramice. Získal jsem si obdiv celého oddílu. Já si potom hrál jak s tou krásnou štičí hlavou, tak i s jejími vnitřnostmi. A protože skauti se učí používat nejrůznější přírodní zdroje k přežití, tak jsem sušil poměrně dlouhá střívka této štiky s tím, že si z nich udělám nitě a obšiju si svůj skautský zápisník. Jenže začalo pršet, štičí hlava mi zplesnivěla a sežrali ji červi. A ze střívek se nedalo vůbec nic ušít, protože se strašně trhala. Nicméně jsem na každém tábořišti rozvěšoval zbytky těch vnitřností.

* Pojďme si teď chvíli povídat o Praze. Líbily se vám poslední vánoční trhy? Znám dost Pražanů, kteří jim říkali ..řvoucí peklo" a centrum obcházeli velkým obloukem.

Já na vánoční trhy nechodím. Když se zeptáte na můj osobní názor, mohu říci, že já sám patřím mezi intelektuály, kterým se pražské Vánoce nelíbí. Mé ženě se nelíbí, mým dětem už ano. A vím o stovkách lidi, kterým se podoba pražských Vánoc prostě líbí. Jsem ale připraven nastartovat veřejnou debatu o tom, jak mají vánoční trhy v příštích letech vypadat.

* Ta debata už probíhá na magistrátních webových stránkách, kde vám někteří občané například vyčítají, že místo ohňostroje, který stál skoro dva miliony, jste se mohli lépe postarat o bezdomovce. Máte čas se ještě normálně projít po Praze? A vidíte to co já? Psí novinka, neuklízeny špinavý sníh, kapsáře. postávající prostitutky, přibývající nonstop zastavárny čekající na zloděje, ulice ucpané auty...

Ano, to všechno mě trápí. Nonstop zastavárny považuji za obrovský bezpečnostní problém, který podporuje majetkovou kriminalitu a někdy i organizovaný zločin. Hlavní město Praha už podruhé iniciuje zákonnou změnu a věřím, že Poslanecká sněmovna Praze pomůže. Pražské prostitutky je velké téma a i tady máme velké plány. Celou oblast bezpečnosti vnímám jako klíčový úkol pro rok 2004. Pořádek a psí hovínka... Poté, co napadl čerstvý sníh, jsem procházel městem a byl jsem velmi rád, že je Praha najednou čistá. Ale to je jen dočasné zdání, protože tu špínu nevidíme. Investujeme obrovské částky do úklidu, ale ono to nestačí. Není to jen otázka peněz, ale také životního stylu a chování Pražanů. Pokud budou mít pocit, že nenesou odpovědnost za čistotu svého okolí, bude víc peněz, které teď vybíráme za psy, k ničemu.

* Co zbylo po víc než roce z vašich předvolebních slibů? Tvrdil jste. že Praha bude bezpečnější, čistší, průjezdnější, že budou padat hlavy viníků za zatopení metra...

Není možné hodnotit proces proměny města za dvanáct měsíců, to by se nepodařilo ani kouzelníkovi Merlinovi či Velkému Brumbálovi, řediteli bradavické školy čar a kouzel. Já jsem po nástupu do funkce slíbil, že do dvanácti měsíců bude Praha uklizená po povodních. Škody na městském majetku se vyšplhaly na téměř 15 miliard korun. A přestože město mělo své potřeby, své rozběhnuté projekty, nebyly zpomaleny, našli jsme zdroje. S výjimkou Karlina jsou škody po povodni odstraněny a město v polovině roku 2005 bude mít dokončen systém protipovodňové ochrany proti pětisetleté vodě. To považuju za úspěch. Pro letošní rok si stanovuji prioritu v oblasti bezpečnosti a pořádku. Priorita číslo dvě jsou investice do městské infrastruktury a městské dopravy. V tom má Praha desetileté zpoždění. Ty klíčové dopravní stavby jsou zřejmé (následuje dlouhý výčet dopravních staveb v Praze jako např. vybudování městského silničního okruhu). Jsem stoprocentně přesvědčen, že Praha bude průjezdnější.

* Plánujete na letošek nějakou horolezeckou expedici? Máte ještě nějaký vysněny vrchol?

Mám sny, ale v letošním roce se budu držet tradic. Každý rok strávím alespoň prodloužený víkend ve Vysokých Tatrách, které jsou velehorami, i když nemají ledovec.

* To jste z těch Himalájí dost slevil...

Letos máme před sebou tvrdý pracovní rok.

***

MUDr. Pavel Bém (40) vystudoval psychiatrii. Pracoval nejprve jako lékař a psychoterapeut v psychiatrické léčebně Kosmonosy a na Psychiatrické klinice FVL UK v Praze. V USA studoval veřejné zdravotnictví a management protidrogových aktivit a postupné se vypracoval v jednoho z nejzasvěcenějších tuzemských odborníků na problematiku drog. Působil jako ředitel kontaktních center pro drogově závislé, dvakrát stál v čele Meziresortní protidrogové komise. V roce 1998 se stal starostou Prahy 6, v listopadu 2002 pražským primátorem (kandidoval za ODS). Jeho koníčkem je horolezectví, má za sebou tři výstupy na sedmitisícovky. Manželka Radmila pracuje s handicapovanými dětmi. Mají syny Jáchyma a Matouše.