22. květen – Mezinárodní den biologické rozmanitosti

 

Hlavní město Praha dlouhodobě aktivně podporuje druhovou diverzitu na svém území. Jen v chráněném území Podolský profil bylo při výzkumu nalezeno 45 druhů vzácných živočichů, včetně hmyzího druhu, který byl v České republice objeven vůbec poprvé. Na území Prahy žije také přes 100 druhů ptáků.

 

„Bohatství druhů je v Praze mimořádně vysoké. Je to dáno zejména velmi pestrou mozaikou lokalit, osídlených různými formami organizmů. Území Prahy zahrnuje nejen historickou zástavbu s parky a okrajová sídliště se svou specifickou sídlištní zelení. V hojné míře jsou zde zastoupeny lesy různých forem, vlhčí i sušší louky, fragmenty stepí, ovocné sady, pole obdělávaná i zarůstající. Prahou protéká kromě Vltavy i značné množství potoků, na nichž se nachází řada menších i větších rybníků. Nad povrch zde vystupují skály rozličného geologického původu a stáří,“ uvedl radní hl. m. Prahy pro oblast životního prostředí Petr Štěpánek.

Každé zmíněné prostředí hostí různé druhy organismů, rostlin i živočichů. V Praze se tak můžeme setkat s rostlinnými druhy suchomilnými jako jsou hvozdíky, stejně jako s druhy vázanými na vlhké prostředí jako např. upolíny. Ve vlhkých a stinných údolích lze potkat mloky, na vysýchavých skalních návrších zase barevné pavoučky stepníky.

Na území Prahy bylo během mapování ptactva zjištěno přes 100 ptačích druhů. „Takové množství je srovnatelné s většinou velkoplošných chráněných území. Praha se může pochlubit velmi členitým reliéfem, velkou řekou s mnoha postranními přítoky, několika lokálními rybničními soustavami, světlými i hlubšími lesy, vlhkými loukami, poli nebo rozsáhlými plochami ruderální vegetace při okrajích souvislé zástavby. Každý takový biotop je domovem pro jinou skupinu ptáků,“ uvedl radní hl. m. Prahy pro oblast životního prostředí Petr Štěpánek. „Město také aktivně pomáhá budovat vhodná hnízdiště. Ať už je to vyvěšování a údržba ptačích budek – v minulém roce jich bylo nově vyvěšeno na 450 kusů, vytváření nepřístupných ostrůvků na rekonstruovaných vodních nádržích nebo hloubení hnízdních nor pro ledňáčky,“ doplnil radní.

Podle radního Štěpánka se Praha v posledních letech snaží podporovat mimo jiné ty skupiny organismů, které z její přírody mizí. V lesích jsou to druhy vázané na mrtvé nebo odumírající dřevo a proto se část dřevní hmoty z lesa neodváží, ale nechává se na místě k samovolnému rozkladu. Louky se nekosí celé najednou, ale nechává se na nich určitá část stát nepokosená, aby se vybrané druhy bezobratlých, které potřebují ke svému vývoji delší období, skutečně stačily vyvinout. Při rekonstrukcích rybníků se pamatuje na hnízdní nároky některých ptáků a vytvářejí se jim menší ostrůvky nebo široké pásy pobřežních rákosin. Pro obojživelníky se budují ve vhodném prostředí tůně a pro plazy zase speciální líhniště a zimoviště.

Nedávné odstranění starého plotu kolem podolského bazénu otevřelo veřejnosti téměř neznámou přírodní památku Podolský profil. Jedná se o nevelkou, zhruba 2,8 km2 velkou oblast. Význam tohoto území však potvrdil botanický a zoologický průzkum. V chráněném území ve svahu mezi ulicemi Pod Pekařkou a Nad Pekařkou bylo totiž při výzkumu objeveno na 45 druhů vzácných živočichů. Jeden z hmyzích druhů, kutilka Pemphredon podagrica, byl v České republice objeven vůbec poprvé. „V loňském roce jsme se zaměřili na botanický a zoologický průzkum, do kterých jsme zahrnuli také plochy mimo v současné době chráněná území. Průzkumy potvrdily ojedinělost lokality,“ uvedl radní Petr Štěpánek. Kromě jedinečné kutilky bylo objeveno například 491 druhů motýlů, 109 druhů blanokřídlého hmyzu, kam patří například vosy, včely nebo mravenci, nebo 19 druhů mandelinek. V nedalekém lipovém háji se zas nachází výjimečně početná populace rostliny okrotice bílé, patřící mezi orchideje. Okrotice bílá je ohrožený druh a je zahrnuta, tak jako všechny orchideje, v mezinárodní úmluvě CITES.

K zachování takovéhoto množství vzácných biologických druhů v Podolí přispělo hlavně to, že na celé ploše zkoumaného území nerostly po staletí žádné lesy. Svahy byly spásány ovcemi a kozami a na několika místech byly různě veliké lomy. „Poslední plochy, kde se ještě v padesátých letech dvacátého století páslo a které jsou díky tomu nyní nejméně zarostlé, jsou právě ty cenné lokality se stepními trávníky, kde se nachází vzácný hmyz,“ vysvětlil Petr Štěpánek a dodal, že „Přírodní bohatství Prahy ale není dáno pouze člověkem nedotčenou přírodou. Naopak, značná část našeho města byla v minulosti spásána, vyskytovaly se zde vinice a sady. Na takto uměle vytvořené prostředí se adaptovalo mnoho rostlin i živočichů. Abychom si je v Praze udrželi, musíme alespoň na vybraných místech - v chráněných územích - hospodařit tradičními způsoby, jako naši předkové.“

Na území hl. m. Prahy se nachází 88 zvláště chráněných území o rozloze více než 2 200 ha (4 % z celkové rozlohy města), které tvoří široké spektrum území od geologických lokalit přes botanické, zoologické, entomologické až po lokality lesní.
Snahou ochrany přírody je přitom i v komplikovaných podmínkách velkoměsta vytvářet systémově propojené územní celky dominantně sloužící ochraně přírody, krajiny a rekreaci. Jádrem těchto ploch jsou přírodní parky, kterých se na území Prahy nachází v současnosti 11 a zaujímají cca 20% z celkové rozlohy města.
Rozloha lesních pozemků na území hl. m. Prahy je v současné době 4 890 ha, což činí přibližně 10% z celkové rozlohy města a můžeme se zde – v okrajových částech Prahy - setkat i s většími lesními celky s přirozenou skladbou dřevin i bylinného patra.

 

 

V Praze, 21. 5. 2009

 

---

Mgr. Petr Štěpánek, CSc. – radní hl. m. Prahy pro oblast životního prostředí

Do funkce zvolen 30. 11. 2006. Působnost v rámci ekologické politiky města, správy a rozvoje zelených ploch města, tvorby Územního energetického dokumentu. Oblast odpadového hospodářství, oblast cyklostezek, ekologické výchovy a oblast vodohospodářské infrastruktury z hlediska životního prostředí.

---