Zahltí agenti státní správu?
Profit - 22.4.2002
Ve snaze zamezit korupci přišla vláda s velmi kontroverzním nápadem. Ministerstvo vnitra má do roka připravit koncepci, podle níž by bylo možné nasadit na státní úředníky, celníky a policisty policejní provokatéry. Návrh však vzbuzuje pochybnosti a otázky. Není to návrat k policejnímu státu, ptají se odpůrci.
Korupce je, alespoň podle vládní zprávy, kterou připravilo ministerstvo vnitra, závažným problémem České republiky. Na korupci si stěžují jak domácí a zahraniční podnikatelé, pražský primátor, tak i obyčejný občan. Je však skutečným řešením myšlenka zavedení policejního agenta, s níž přišla nejprve nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová a nyní i vláda? Argumenty pro jsou víceméně jasné. Skoncovat s korupcí, anebo ji alespoň výrazně omezit. Podívejme se raději na možné problémy, které by toto opatření přineslo v praxi.
První část problémů se týká právního stavu. I v současné době může policista v rámci operativně pátracích prostředků použít agenta k zjištění trestné činnosti. Může tak učinit ale za přesně zákonem vymezených podmínek. Za prvé musí jít o zvláště závažnou trestnou činnost, k jejímuž stíhání ČR zavazují mezinárodní smlouvy. Dalším předpokladem je, že tuto činnost nesmí vyprovokovat. Dopustil by se tak sám trestného činu návodu k trestnému činu. Je také nesmysl tvrdit, že by agentovo jednání (byť by i bylo novelou zákona o policii ČR, trestního zákona a trestního řádu zlegalizováno) nemělo trestněprávní, ale pouze pracovněprávní důsledky pro osobu, která agentovi "skočila na špek." Jak by zákon oddělil, kdy došlo k přestupku proti zákoníku práce, a kdy k trestnému činu, zůstává nejasné. Vysvětlit to neumí ani ministr vnitra. Nemluvě o tom, že současné parametry toho, co je přestupek a co trestný čin, jsou nastaveny finanční výší úplatku, případně výší způsobené škody, a ne způsobem odhalení pachatele. Jestliže by úředník akceptoval nabídku provokatéra, byl by to stejně tak trestný čin, jako kdyby vzal úplatek od obyčejného občana.
Pochybný profil "pokušitelů" varuje
Druhý, neméně závažný okruh problémů, je v rovině psychologické. Policie má být od toho, aby trestnou činnost stíhala a potlačovala, a ne ji provokovala. Těžko si lze asi představit morální profil osoby, která by obcházela úřady a lákala úředníky na přijetí úplatku. Ale abychom pouze neteoretizovali: Největším úlovkem za dobu trvání Správy na ochranu ekonomických zájmů, tedy předchůdkyně dnešní protikorupční centrály, bylo obvinění a posléze odsouzení ředitele Centra kuponové privatizace Jaroslava Láznera. I v tomto případě bylo použito policejního agenta. Profil Luboše Sotony, který byl korunním policejním svědkem, byl opravdu barvitý. Agent kriminální policie a StB, který byl nasazen na chartisty. Jeho "policejní perzekuce" se skládala z několikanásobného odsouzení za snad všechny majetkové trestné činy, které znal tehdejší právní řád, a z nichž mnohé jsou trestné i dnes. Jeho psychiatrická diagnóza hovořila o kverulantství, psychopatické osobnosti se sklony k bájné lhavosti.
Jaká existuje záruka, že policie nepoužije soustředěnou provokaci na jakéhokoli úředníka, který se jí znelíbí? Kdo bude kontrolovat agenta, a kdo policisty, kteří jej nasadí? U vědomí, že může jít o provokatéra, to pak již není "test integrity", ale psychický teror vědomě použitý na zkoušenou osobu. Zde snad stačí jenom připomenout ono biblické "zlořečený budiž ten, skrze něhož pokušení pochází".
Provokace prosazuje pouze levice
Pokud bude ministrem vnitra v nové vládě příslušník jiné strany nežli ČSSD, nemá institut řízeného provokatéra šanci na přijetí. Nejvážnější Grossův soupeř, stínový ministr vnitra ODS Ivan Langer již prohlásil, že jde o návrat ke státu "špiclů, udavačů a provokatérů". Stejně odmítavý postoj k institutu policejních provokatérů má i Koalice. Navíc by muselo dojít ke změně několika právních předpisů, trestního řádu, trestního zákona, zákona o Policii ČR a zákoníku práce. Zavedení provokatérů sice vedle ČSSD podporují i komunisté, ale to by podle současných předvolebních průzkumů ke schválení novel příslušných zákonů nestačilo.
Dušan Šrámek
Redakce IN, Luděk Schreib
Celá věc může mít nakonec i docela zajímavý efekt - výrazně posílí pozici lidí, kteří se profesionálně zabývají, řekněme "lobováním". Neboli jinak řečeno, začně platit "nikdy neber peníze od cizího" a pokud už někdo najde někoho, kdo by byl ochoten vzít úplatek, bude muset současně najít i někoho, od koho bude dotyčný ochoten tento úplatek vzít... Čímž zesílí skupina lidí, která už nyní existuje, a která zprostředkovává různé kontakty a s tím spojené služby. Praktický efekt tak nakonec může být téměř nulový jen dojde k profesionalizaci korupce...Takže jak to tak vypadá, minimálně jedna ze skupin lidí, kterou by měl uvedený postup stíhat, se naopak může docela radovat. Nic lepšího pro úspěch jejích "obchodů" už asi vymyslet nelze. Přitom jak z logiky věci vyplývá, právě tuto skupinu nikdo "vyhozením z práce" nepotrestá a jiný postih provokace za následek mít nemůže.
Ve snaze zamezit korupci přišla vláda s velmi kontroverzním nápadem. Ministerstvo vnitra má do roka připravit koncepci, podle níž by bylo možné nasadit na státní úředníky, celníky a policisty policejní provokatéry. Návrh však vzbuzuje pochybnosti a otázky. Není to návrat k policejnímu státu, ptají se odpůrci.
Korupce je, alespoň podle vládní zprávy, kterou připravilo ministerstvo vnitra, závažným problémem České republiky. Na korupci si stěžují jak domácí a zahraniční podnikatelé, pražský primátor, tak i obyčejný občan. Je však skutečným řešením myšlenka zavedení policejního agenta, s níž přišla nejprve nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová a nyní i vláda? Argumenty pro jsou víceméně jasné. Skoncovat s korupcí, anebo ji alespoň výrazně omezit. Podívejme se raději na možné problémy, které by toto opatření přineslo v praxi.
První část problémů se týká právního stavu. I v současné době může policista v rámci operativně pátracích prostředků použít agenta k zjištění trestné činnosti. Může tak učinit ale za přesně zákonem vymezených podmínek. Za prvé musí jít o zvláště závažnou trestnou činnost, k jejímuž stíhání ČR zavazují mezinárodní smlouvy. Dalším předpokladem je, že tuto činnost nesmí vyprovokovat. Dopustil by se tak sám trestného činu návodu k trestnému činu. Je také nesmysl tvrdit, že by agentovo jednání (byť by i bylo novelou zákona o policii ČR, trestního zákona a trestního řádu zlegalizováno) nemělo trestněprávní, ale pouze pracovněprávní důsledky pro osobu, která agentovi "skočila na špek." Jak by zákon oddělil, kdy došlo k přestupku proti zákoníku práce, a kdy k trestnému činu, zůstává nejasné. Vysvětlit to neumí ani ministr vnitra. Nemluvě o tom, že současné parametry toho, co je přestupek a co trestný čin, jsou nastaveny finanční výší úplatku, případně výší způsobené škody, a ne způsobem odhalení pachatele. Jestliže by úředník akceptoval nabídku provokatéra, byl by to stejně tak trestný čin, jako kdyby vzal úplatek od obyčejného občana.
Pochybný profil "pokušitelů" varuje
Druhý, neméně závažný okruh problémů, je v rovině psychologické. Policie má být od toho, aby trestnou činnost stíhala a potlačovala, a ne ji provokovala. Těžko si lze asi představit morální profil osoby, která by obcházela úřady a lákala úředníky na přijetí úplatku. Ale abychom pouze neteoretizovali: Největším úlovkem za dobu trvání Správy na ochranu ekonomických zájmů, tedy předchůdkyně dnešní protikorupční centrály, bylo obvinění a posléze odsouzení ředitele Centra kuponové privatizace Jaroslava Láznera. I v tomto případě bylo použito policejního agenta. Profil Luboše Sotony, který byl korunním policejním svědkem, byl opravdu barvitý. Agent kriminální policie a StB, který byl nasazen na chartisty. Jeho "policejní perzekuce" se skládala z několikanásobného odsouzení za snad všechny majetkové trestné činy, které znal tehdejší právní řád, a z nichž mnohé jsou trestné i dnes. Jeho psychiatrická diagnóza hovořila o kverulantství, psychopatické osobnosti se sklony k bájné lhavosti.
Jaká existuje záruka, že policie nepoužije soustředěnou provokaci na jakéhokoli úředníka, který se jí znelíbí? Kdo bude kontrolovat agenta, a kdo policisty, kteří jej nasadí? U vědomí, že může jít o provokatéra, to pak již není "test integrity", ale psychický teror vědomě použitý na zkoušenou osobu. Zde snad stačí jenom připomenout ono biblické "zlořečený budiž ten, skrze něhož pokušení pochází".
Provokace prosazuje pouze levice
Pokud bude ministrem vnitra v nové vládě příslušník jiné strany nežli ČSSD, nemá institut řízeného provokatéra šanci na přijetí. Nejvážnější Grossův soupeř, stínový ministr vnitra ODS Ivan Langer již prohlásil, že jde o návrat ke státu "špiclů, udavačů a provokatérů". Stejně odmítavý postoj k institutu policejních provokatérů má i Koalice. Navíc by muselo dojít ke změně několika právních předpisů, trestního řádu, trestního zákona, zákona o Policii ČR a zákoníku práce. Zavedení provokatérů sice vedle ČSSD podporují i komunisté, ale to by podle současných předvolebních průzkumů ke schválení novel příslušných zákonů nestačilo.
Dušan Šrámek
Redakce IN, Luděk Schreib
Celá věc může mít nakonec i docela zajímavý efekt - výrazně posílí pozici lidí, kteří se profesionálně zabývají, řekněme "lobováním". Neboli jinak řečeno, začně platit "nikdy neber peníze od cizího" a pokud už někdo najde někoho, kdo by byl ochoten vzít úplatek, bude muset současně najít i někoho, od koho bude dotyčný ochoten tento úplatek vzít... Čímž zesílí skupina lidí, která už nyní existuje, a která zprostředkovává různé kontakty a s tím spojené služby. Praktický efekt tak nakonec může být téměř nulový jen dojde k profesionalizaci korupce...Takže jak to tak vypadá, minimálně jedna ze skupin lidí, kterou by měl uvedený postup stíhat, se naopak může docela radovat. Nic lepšího pro úspěch jejích "obchodů" už asi vymyslet nelze. Přitom jak z logiky věci vyplývá, právě tuto skupinu nikdo "vyhozením z práce" nepotrestá a jiný postih provokace za následek mít nemůže.
23. dubna 2002
23. dubna 2002