Zavedení mýtného má racionální základ
Mladá fronta Dnes - 10. 8. 2001
Dopis
Se zájmem sleduji diskusi, která se rozpoutala kolem návrhu primátora Kasla na zpoplatnění vjezdu do centra. Tento návrh má na rozdíl od sbírky na Karlův most racionální základ, je jedním z možných opatření k zlepšení dopravní situace v centru, ale zcela nutně musí být provázán s dalšími kroky, o nichž se již nikde nemluví. V loňském roce přijelo do Prahy několik významných odborníků na dopravu ve velkoměstech. Na semináři věnovanému parkování a omezování přístupů do center Londýna, Vídně, Kodaně a Curychu ukázali cesty, kterými se ubírají v cizině. Je zřejmé, že jakkoli je pražská situace specifická (každé město má svá specifika), rozhodně nemáme zapotřebí opakovat chyby a postupy, jejichž nevhodnost vyzkoušeli na západ od našich hranic již před lety. Nepřekvapuje mě, že někteří radní o podobných řešeních dosud neslyšeli či nechtějí slyšet. Ta řešení totiž nejsou jednoduchá a rychlá, ale budou bolestná a těžko přijímaná. To se politikům těžko říká. Zvláště těm, kteří jsou podporováni betonářskými lobby. Často slýcháme teorii, že až bude dostavěn vnitřní (městský) okruh, budou všechny problémy vyřešeny. Dost mi to připomíná vize let minulých. Okruh, bude-li, bude za deset let. Co bude do té doby? A kdo ty betonové megastavby okolo Hradu a pod Stromovkou zaplatí? Vždyť například tunel Mrázovka, který je jednou z částí vnitřního okruhu, měl stát 4,3 mld. a dnes se mluví o 8 mld. Důvody: stavba zahájena bez sta vebního povolení, jakékoli zdržení ošetřeno penále, které platí dodavatel, tedy Praha, tedy my všichni. Viník: jakýsi kolektivní orgán. Kde jsou záruky, že další stavby nedopadnou úplně stejně? Kde jsou další desítky miliard na tyto tunely, když současné přímé zadlužení Prahy přesahuje celkové roční příjmy vlastního hospodaření města. Řešení dopravní
situace v Praze však nespočívají v zkapacitňování přístupových cest (radiál) do centra a v budování průtahů, které přivedou další dopravu. Naopak je třeba začít prosazovat jak restriktivní opatření zejména v oblasti parkování a přístupů do centra, tak preferenci MHD, prozíravý urbanismus a v neposlední řadě uvážené investice do nové infrastruktury. Situace v parkováni v Praze je ostudná. Zatímco rezidenti často marně pátrají po místě, v centru parkuje bez placení přes 40 % řidičů. Městu tak unikají desítky či stovky milionů ročně. Parkovací politika je nejednotná: neexistuje odstupňování cen za parkovné v okrajových částech a centru. Nedostačuje kapacita P+R. Chybí nebo je nedostatečný naváděcí a informační systém parkovišť. Chybí cenová strategie, která by umožnila soukromým investorům stavět podzemní garáže. Jak chceme donutit řidiče parkovat v nepříjemném podzemí, je-li dražší než stání na ulici? Zásadní úlohu i pro rozvoj dopravy má územní plánování. Nárůst obchodních zón podél dálnic i výstavba satelitních městeček v příměstské krajině většinou bez obsloužení hromadnou dopravou to vše zatěžuje přístupové komunikace a vyvolává tlak na výstavbu kapacitních silnic. Platí však, je-li ztracena periferie, je ztraceno centrum. A centrum se navíc vylidňuje za současného nárůstu kancelářských ploch. Tento trend s sebou nese opět velký tlak na počet parkovacích míst. Máme velmi rozvinutý systém MHD, který nám všichni cizinci závidí. Faktem však je, že za 10 let došlo k odlivu 40 % cestujících z MHD. Tramvaje se prodírají zacpanými ulicemi, přednost je velmi limitovaná. Pokud však nebude MHD konkurenceschopná, není možné se zříci ani výstavby nových komunikací, mnohá místa po ní volají. Prioritou je silniční okruh, ale i další pohříchu většinou nijak neřešená místa. Finance na nové stavby lze získat několikerým způsobem: zpoplatněním některých částí dopravního systému (existuje mnoho možností zpoplatnění jednotlivých silnic, kordonů, oblastí či sítě), tlakem na státní pokladnu (stát by měl financovat nejen vnější okruh, ale podílet se i na MHD apod.) a v neposlední řadě zapojením soukromých investorů. V tomto kontextu tedy návrh primátora Kasla podporuji.
Ivana Bursíková, členka zastupitelstva hlavního města
Dopis
Se zájmem sleduji diskusi, která se rozpoutala kolem návrhu primátora Kasla na zpoplatnění vjezdu do centra. Tento návrh má na rozdíl od sbírky na Karlův most racionální základ, je jedním z možných opatření k zlepšení dopravní situace v centru, ale zcela nutně musí být provázán s dalšími kroky, o nichž se již nikde nemluví. V loňském roce přijelo do Prahy několik významných odborníků na dopravu ve velkoměstech. Na semináři věnovanému parkování a omezování přístupů do center Londýna, Vídně, Kodaně a Curychu ukázali cesty, kterými se ubírají v cizině. Je zřejmé, že jakkoli je pražská situace specifická (každé město má svá specifika), rozhodně nemáme zapotřebí opakovat chyby a postupy, jejichž nevhodnost vyzkoušeli na západ od našich hranic již před lety. Nepřekvapuje mě, že někteří radní o podobných řešeních dosud neslyšeli či nechtějí slyšet. Ta řešení totiž nejsou jednoduchá a rychlá, ale budou bolestná a těžko přijímaná. To se politikům těžko říká. Zvláště těm, kteří jsou podporováni betonářskými lobby. Často slýcháme teorii, že až bude dostavěn vnitřní (městský) okruh, budou všechny problémy vyřešeny. Dost mi to připomíná vize let minulých. Okruh, bude-li, bude za deset let. Co bude do té doby? A kdo ty betonové megastavby okolo Hradu a pod Stromovkou zaplatí? Vždyť například tunel Mrázovka, který je jednou z částí vnitřního okruhu, měl stát 4,3 mld. a dnes se mluví o 8 mld. Důvody: stavba zahájena bez sta vebního povolení, jakékoli zdržení ošetřeno penále, které platí dodavatel, tedy Praha, tedy my všichni. Viník: jakýsi kolektivní orgán. Kde jsou záruky, že další stavby nedopadnou úplně stejně? Kde jsou další desítky miliard na tyto tunely, když současné přímé zadlužení Prahy přesahuje celkové roční příjmy vlastního hospodaření města. Řešení dopravní
situace v Praze však nespočívají v zkapacitňování přístupových cest (radiál) do centra a v budování průtahů, které přivedou další dopravu. Naopak je třeba začít prosazovat jak restriktivní opatření zejména v oblasti parkování a přístupů do centra, tak preferenci MHD, prozíravý urbanismus a v neposlední řadě uvážené investice do nové infrastruktury. Situace v parkováni v Praze je ostudná. Zatímco rezidenti často marně pátrají po místě, v centru parkuje bez placení přes 40 % řidičů. Městu tak unikají desítky či stovky milionů ročně. Parkovací politika je nejednotná: neexistuje odstupňování cen za parkovné v okrajových částech a centru. Nedostačuje kapacita P+R. Chybí nebo je nedostatečný naváděcí a informační systém parkovišť. Chybí cenová strategie, která by umožnila soukromým investorům stavět podzemní garáže. Jak chceme donutit řidiče parkovat v nepříjemném podzemí, je-li dražší než stání na ulici? Zásadní úlohu i pro rozvoj dopravy má územní plánování. Nárůst obchodních zón podél dálnic i výstavba satelitních městeček v příměstské krajině většinou bez obsloužení hromadnou dopravou to vše zatěžuje přístupové komunikace a vyvolává tlak na výstavbu kapacitních silnic. Platí však, je-li ztracena periferie, je ztraceno centrum. A centrum se navíc vylidňuje za současného nárůstu kancelářských ploch. Tento trend s sebou nese opět velký tlak na počet parkovacích míst. Máme velmi rozvinutý systém MHD, který nám všichni cizinci závidí. Faktem však je, že za 10 let došlo k odlivu 40 % cestujících z MHD. Tramvaje se prodírají zacpanými ulicemi, přednost je velmi limitovaná. Pokud však nebude MHD konkurenceschopná, není možné se zříci ani výstavby nových komunikací, mnohá místa po ní volají. Prioritou je silniční okruh, ale i další pohříchu většinou nijak neřešená místa. Finance na nové stavby lze získat několikerým způsobem: zpoplatněním některých částí dopravního systému (existuje mnoho možností zpoplatnění jednotlivých silnic, kordonů, oblastí či sítě), tlakem na státní pokladnu (stát by měl financovat nejen vnější okruh, ale podílet se i na MHD apod.) a v neposlední řadě zapojením soukromých investorů. V tomto kontextu tedy návrh primátora Kasla podporuji.
Ivana Bursíková, členka zastupitelstva hlavního města
10. srpna 2001
10. srpna 2001