Zprávy jsou příliš drahé

Mladá fronta Dnes - 9.8.2000
Praha - Přestože zákon o svobodném přístupu k informacím měl občanům umožnit snadnější přístup k nim, praxe vypadá zcela jinak. Někteří úředníci pražského magistrátu požadují za informace tisíce korun, čímž z nich činí zcela nedostupné a vzácné zboží.
Dokazuje to případ Pavla Prchala, který požadoval informace od odboru dopravy. Jeho vedoucí Kamil Kotek odpověděl, že mu vyhoví, ovšem musí splnit jednu maličkost - nejdříve uhradit téměř šest a půl tisíce korun.
"Chtěl jsem po vedoucím odboru dopravy zprávu, kolikrát kontrolovali taxikáře a řidiče smluvní přepravy, na jakých místech, jaké pochybení zjistili a u koho," říká Prchal. Sám je taxikář a už delší dobu kritizuje poměry v taxislužbě, stejně jako přistup města a státních úředníků k ní.
Prchal si navíc stěžuje, že v prvním dopise mu šéf dopravy vůbec nevypsal, za co přesně několikatisícovou částku požaduje. "Na magistrátu dokonce nikde nebyl ceník se sazbami. Když jsem to kritizoval, najednou se objevily dva ceníky, na každém byla jiná sazba," podotýká taxikář. Nakonec snahu získat informace vzdal.
Podobnou zkušenost má Václav Drbohlav, který se obrátil na odbor památkové péče. "Žádal jsem po vedoucí Jiřině Knížkové informace z ukončených správních řízeni. Chtěla za to přes sedm tisíc korun. Po mém odvolání mi nakonec naúčtovala přes třináct set," konstatuje Drbohlav. Když se nakonec informací dočkal, zjistil, že stejně nedostal nic z toho, o co žádal. "Ceník zneužívají, aby se mne zbavili," dodal.
Úředníci se opírají o existující sazby, kdy si mohou účtovat za prvních patnáct minut práce sto korun a za každou další čtvrthodinu padesát korun.
Tyto sazby navrhl tajemník magistrátu Zdeněk Zajíček, který na začátku roku své jednání obhajoval. "My jsme informace poskytovali, a to zdarma, a já si myslím, že je tak budeme poskytovat i nadále, většinou telefonicky nebo osobně," ujišťoval v té době Zajíček.
Nyní se nemohl vyjádřit, protože je na dovolené. Stejně tak je na dovolené vedoucí odboru dopravy Kamil Kotek. Zástupkyně tajemníka Zdeňka Pikešová včera chování radnice obhajovala. "Finanční úhrady nemají odradit občany od podávání žádostí o informace, ale pokrýt oprávněné náklady úřadu," tvrdila s tím, že většinu informaci poskytují zdarma. Stejně vysvětlovala i postup odboru dopravy. "Jeho náklady na materiál byly 217,50 korun a náklady za vyhledání informace 6 200 korun," sdělila.
Oldřich Kužílek, jeden z autorů zákona o svobodném přístupu k informacím toto chováni magistrátu kritizuje. "Cítím z něj přehlíživý postup, že když někdo chce po nich informace, tak ať si za ně pěkně zaplatí," míní Kužílek a dodává: "Nyní se jen potvrzuje, že úhrada nákladů v zákoně neměla být.
RADEK BARTONÍČEK

Vybrané ceny za informace z magistrátu:
hledání informací prvních 15 minut 100 Kč
hledání informací každých dalších 15 minut 50 Kč
kopírování jedna strana A3 1,90 Kč
kopírování obě strany A3 3,60 Kč
tisk z počítače jedna strana 2,50 Kč
údaje na disketě malá disketa 24 Kč

Zdeňka Pikešová, zástupce tajemníka MHMP
V souladu s ustanovením § 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím je subjekt povinen informace poskytnout, v tomto případě tedy Magistrát hl. m. Prahy (MHMP), a zároveň oprávněn za toto žádat úhradu. A to ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyhledáváním informací, pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a odesláním informace žadateli. Povinný subjekt také může podle § 17 odst. 3 zákona podmínit vydání informace zaplacením úhrady nebo zálohy.

Poplatek, který pokrývá náklady spojené s poskytnutí informace, tedy magistrát ze zákona požadovat může a výši požadovaných úhrad za jednotlivé úkony také schválila městská rada (usnesením rady ZHMP č. 1500 ze dne 21.12. 1999). Konkrétní výši úhrady pro každý případ zvlášť ale potom stanoví zpracovatel, což je odbor MHMP, kterému vyřízení žádosti o informaci věcně přísluší a vedoucí každého odboru je také povinen dbát na to, aby konkrétní výše nákladů odpovídala nákladům skutečně vynaloženým.

Vyžadované úhrady za vyhledání informace tedy v žádném případě nemají odradit občany od podávání žádostí o informace, ale skutečně jen uhradit oprávněné náklady, které úřadu vzniknou s vyřízením takovéhoto přání. A z praxe lze říci, že občan, který má na poskytnutí informace vážný zájem, se ve většině případů nerozmýšlí, zda má zaplatit uvedenou částku nebo nikoli. Chtěla bych také říci, že řada žádostí o informace vyžaduje zpracování údajů nad rámec běžné evidence. Této skutečnosti potom samozřejmě odpovídá práce spojená s jejich vyřízením, takže v některých případech příslušný úředník stráví vyhledáním požadovaných údajů několik hodin až desítek hodin. Naopak řadu informací, které jsou běžné a administrativně nenáročné, dostávají občané na telefonický nebo osobní dotaz ihned a neplatí za ně nic. Takových dotazů je většina a nejsou ani evidovány, protože jde o běžnou službu, kterou úřad poskytoval i před platností zákona a poskytuje ji i nadále.

Evidence žádostí o poskytnutí informací podle zákona tedy zdaleka nepostihuje rozsah služeb, které magistrát běžně poskytuje a jsou v ní zachyceny převážně jen případy pracnější, s nimiž jsou spojené na straně úřadu určité zvýšené náklady. V současné době tak Magistrát hl. m. Prahy eviduje několik desítek žádostí o poskytnutí informace podle výše uvedeného zákona a částky představující materiálové náklady, náklady na vyhledání informace a náklady za poštovné se v těchto případech pohybují v rozmezí od několika set korun až po několik tisíc korun v závislosti na složitosti vyhledání a zpracování informace podle struktury individuálního požadavku tazatele. V případě zpracování údajů, které vytváří soubor s více než tisícovkou položek, které je potřeba vyhledat v desítkách dokumentů, lze očekávat časovou náročnost úkonů promítajících se i v kalkulaci vynaložených nákladů. Přitom samozřejmě v řadě případů, kdy odhadovaná částka nákladů převyšuje obvyklou hranici, informujeme tazatele o předpokládané výši nákladů předem a on se potom může svobodně rozhodnout, zda je cena informace pro něho relevantní.

Navíc i dosavadní praxe ukazuje, že požadovaná výše úhrady není ze strany žadatelů předmětem kritiky a jeví se jako přiměřená. Zatím se také od doby, kdy zákon vstoupil v platnost a úřad začal úhrady účtovat, objevil ojedinělý případ, kdy žadatel považuje částku za neadekvátní. Tento příklad je nyní zmiňován v médiích, ale jedná se skutečně o výjimku, protože jinak dosud magistrát neobdržel žádné podněty, které by navrhovaly změnit příslušný interní předpis (pokyn tajemníka č. 10/1999 upravující postup odborů při poskytování informací) a tím i stávající praxi.

Považujeme především za důležité soustředit se na to, aby Praha vytvářela obecně co nejlepší podmínky pro volný přístup občanů k informacím, což v praxi znamená budovat takový systém, aby kdokoli mohl běžně potřebné informace získat prakticky okamžitě bez jakýchkoli žádostí. Proto jsme začali například budovat internetové stránky hl. m. Prahy včetně internetových novin, kde chceme dát maximální objem informací lidem k dispozici okamžitě a zcela volně. Individuální požadavky, které jdou nad tento rámec, by potom měly být podle nás vyřizovány především rychle a kvalitně, přičemž hrazení příslušných nákladů je otázka, která se může dále vyvíjet, a souběžně se budováním kvalitního informačního systému by tyto náklady měly navíc i klesat, protože je něco jiného vyhledávat stovky údajů ve stozích papíru, nebo je jednodušším způsobem zpracovávat z databází, které jsou vzájemně propojeny a spolupracují, ať už jsou na kterékoli státní nebo komunální instituci. To lze považovat za klíčový problém celé diskuse, ale je to samozřejmě i o čase a nákladech, které si vznik takovýchto informačních systémů, umožňujících skutečně kvalitní přístup k informacím, vyžaduje.

Přesto uplatňování zákona č. 106/199 Sb. věnujeme mimořádnou pozornost a kontrolujeme i plnění povinností odborů MHMP vyplývajících z tohoto zákona včetně nákladů, které jsou občanům za tuto službu účtovány.

Přílohy:
MfD - Informace.rtf (MfD-poznámka)