Co je celiakie
Celiakie je intolerance na gluten, neboli lepek. Znamená to, že organismus, respektive trávicí soustava postiženého člověka nejsou schopny strávit jakékoliv potraviny obsahující lepek. V České republice trpí celiakií podle odhadů asi 50 000 lidí, jenom desetina z nich o tom ale ví a léčí se. Tato nemoc přitom může způsobit vážné zdravotní problémy a dokonce i smrt. Pacienty může zabít obyčejný rohlík, jogurt nebo třeba bonbony.
Představujete si také pod pojmem celiakie vyhublé, bledé, smutné dítě s velkým bříškem a tenkými končetinami, které nemá chuť k jídlu a má objemnou stolici? A učili jste se také kdysi, že se takové děti musí živit bezlepkovou stravou jen několik roků, protože se to s pubertou spraví? Není tomu tak. Nebo ne tak úplně.
Mezi symptomy celiakie patří například opakované nebo dlouhodobé průjmy, únava, bolesti kostí, bolesti břicha, slabost, anémie, křeče svalů. Celiakie může být diagnostikována jak u dětí tak u dospělých, nejmladší pacienti jsou malé děti ve věku kolem půl roku, u kterých se projeví problémy s přechodem na stravu obsahující gluten.
U dětí se celiakie nečastěji objevuje brzy po poté, co jim byla prvně podána strava obsahující lepek – krupičková kaše, piškoty a polévky zahuštěné moukou. Děti začnou trpět průjmy, mají objemné nápadně zapáchající stolice. Trpí bolestmi v bříšku, které se začíná postupně zvětšovat. Děti ztrácejí chuť k jídlu, jsou často plačtivé a mrzuté. Ubývají na váze a málo rostou. Může se také projevit anémie z nedostatku železa.
U starších dětí a u dospělých často propuká onemocnění po zátěži (nemoc, těhotenství). Kromě typických příznaků se může objevit zvracení, snížená chuť k jídlu, anémie, osteoporóza (řídnutí kostí), zvýšená kazivost zubů, bolesti kloubů, deprese nebo únava. V extrémních případech může vést až ke zhroucení metabolismu nebo vzniku rakoviny.
Od doby, co byla do diagnostiky zahrnuto vyšetřování protilátek, pro celiakii specifických, se rozpoznávání nemoci zásadně změnilo. Lidé, u kterých byla celiakie rozpoznána např. v rámci rodinných prohlídek a kteří vykazují komplexní zakrňování klků, mohou mít pouze slabé, částečně také nespecifické příznaky. Skutečnost, že pouze část z nich vykazuje typické příznaky, vešla do literatury pod pojmem „špička ledovce". U nich se vyskytují bolesti břicha, paradoxně dokonce zácpy, oddálení růstu a u dětí oddálení puberty, snížení obsahu vápníku v kostech (kvůli omezenému vstřebávání vápníku), anémie (omezená resorpce železa), záněty kloubů, defekty zubní skloviny.
Intenzita reakce na gluten se odlišuje individuálně. U některých lidí se i požití většího množství potravin obsahujících gluten projeví jen málo. Na druhou stranu, u jiných celiaků se může požití glutenu projevit až nepřiměřenou reakcí.
Jako autoimunitní onemocnění je celiakie sdružená s jinými nemocemi, při nichž se imunitní systém brání látkám tělu vlastním. Asi 5-10 % celiaků trpí cukrovkou a naopak zhruba stejný podíl diabetiků celiakií. Stejně tak často se s celiakií vyskytuje zánětlivé onemocnění štítné žlázy. Spíše u dospělých může dojít ke vzniku silně svědivé, puchýřkovité vyrážky a pouze 1/10 z nich má symptomy týkající se gastrointestinálního traktu.
Léčba celiakie
Jelikož u celiakie nejde o alergii, ale o intoleranci, tak má pacient téměř stoprocentní jistotu, že bude nemocí postižen na celý život.Léčba celiakie je přitom poměrně jednoduchá – důsledná bezlepková dieta. Nemocný s celiakií ze svého jídelníčku musí vyřadit nejen pečivo, ale i těstoviny a všechny potraviny, do kterých se lepek přidává – uzeniny, bonbony i některé druhy jogurtů. Protože lepek bývá často používán jako emulgátor, k želírování a jako nositel aromatických látek, není to vždy na první pohled zřetelné.
Jako alternativa k obilninám obsahujícím lepek je povoleno používat proso, kukuřici, rýži, laskavec, pohanu, sojové boby, kaštany. Stejně tak je povolena zelenina včetně brambor, salátu, ovoce, maso, ryby, vejce, mléko a mléčné produkty. Organismus, respektive sliznice tenkého střeva, se pak bez lepku začne pomalu dávat dohromady.
Epidemiologie celiakie
Dříve byla celiakie diagnostikována poměrně zřídka, takže se uváděl výskyt 1 z 5000 až 1 z 1000 obyvatel. V mnohých zemích Evropy jsou však již popisovány případy výskytu jednoho onemocnění na 250 lidí a při screeningu (průzkumu) určitých populací byl zjištěn výskyt ještě vyšší (např. 1 ze 184 při vyšetření 17000 středoškoláků v Itálii). Podle těchto průzkumů se tedy celiakie řadí na jedno z předních míst nejčastějších “chronických” onemocnění.
Frekvence výskytu onemocnění v různých zemích přitom výrazně kolísá. Navíc se údaje o výskytu liší podle toho, jestli je diagnóza stanovena až na základě klinických symptomů, nebo již podle orientačních testů. Při zohlednění pouze symptomatických případů dosahuje četnost od 1:10 000 v Dánsku a USA až po 1:3000 ve Švédsku a VB. Celosvětový průměr je zhruba 1:3350. Riziko onemocnění nejspíš zvyšuje příliš časné přikrmování dětí, běžnější je také onemocnění také u lidí trpících Downovým syndromem.
Podmínky pro výskyt celiakie
V zahraniční literatuře se uvádí tři nezbytné podmínky pro výskyt nemoci u pacienta:
- genetické předpoklady u pacienta
- konzumování stravy obsahující lepek (gluten)
- spouštěč celiakální sprue
Spouštěčem může být například stres, trauma nebo virová infekce. Spouštěč nemoci oslabí organismus a toto oslabení má za následek projevení nemoci v její akutní fázi.
Závažnou příčinu naznačuje rodinné hromadění u příbuzných prvního stupně a obzvlášť u jednovaječných dvojčat. U více než 95 % všech postižených se skutečně nachází určitá konstelace tzv. histokompatibilních antigenů (HLA). 25 % všech lidí ovšem tuto konstelaci HLA vlastní a asi 98 % z nich lepek snáší bez problémů. Otázku, proč tomu tak je, nelze s jistotou zodpovědět. Vědecké výzkumy se zaměřují na další genetické znaky, ale také na infekce, jako možné spolupůsobící faktory.