Aktivita seniorů je mnohdy záviděníhodná

Radní pro oblast sociální politiky DANIEL HODEK s úsměvem říká:

Zdá se, že se rodí nová tradice. Setkání seniorů se v letošním roce uskuteční již podruhé a pořadatelé i účastníci se už nemohou dočkat a jarní akci si dodnes pochvalují. „Zní to trochu jako klišé, ale ono vás to opravdu nabije, když děláte věci, které mají smysl,“ přiznává v rozhovoru Daniel Hodek, radní pro oblast sociální politiky.

Setkání seniorů jste pořádali už na jaře a nyní v něm pokračujete. Setkalo se to tedy s úspěchem?

Prvního října je Mezinárodní den seniorů, a tak se přímo nabízelo udělat něco podobného. Chtěl bych, aby se to stalo takovou hezkou tradicí pro naše pražské seniory, kteří budou mít vždy dvakrát ročně možnost se setkat a užít si krásnou atmosféru Obecního domu. Naše podzimní setkání sice bude mít trochu jinou režii a interprety než to jarní, doufám ale, že bude mít mezi návštěvníky stejný úspěch. Jarní setkání se totiž opravdu povedlo. I přesto, že jsem měl tenkrát velmi náročný pracovní týden, jsem ze setkání odcházel přímo nabitý energií. Viděl jsem spoustu rozzářených očí, které byly vděčné za to, že měly důvod někam jít a po letech se opět mohly podívat do Obecního domu. Pro nás politiky, kteří se tam z pracovních nebo společenských důvodů ocitáme několikrát ročně, nejde o nic zvláštního, ale někteří senioři mi říkali, že tam ještě nebyli nikdy nebo třeba už třicet či čtyřicet let, že vlastně neměli příležitost k návštěvě. Nálada ve všech sálech byla nesmírně pozitivní. Samozřejmě jsme museli řešit drobné detaily jako například to, že někdo interpreta špatně viděl či to pro něj bylo moc nahlas, ale to byly skutečně jen detaily. Každý chtěl pochopitelně mít co nejlepší místo, bohužel jsme nemohli posadit všechny do hlavního sálu, ale snažili jsme se, aby byl zajímavý program ve všech sálech. Myslím, že se to podařilo a návštěvníci odcházeli spokojeni. Celkově jsem z toho měl neskutečně dobrý pocit. Závěrečné finále Václava Neckáře, který udělal průřez celým svým repertoárem a šestkrát přidával, bylo úžasné. Logicky jsme hned druhý den začali přemýšlet o tom, jestli bychom to nemohli co nejdříve zopakovat, a k tomu nám, dalo by se říci, přišel do cesty zmiňovaný Mezinárodní den seniorů. Prvotní nápad na datum konání byla opět neděle, jelikož nedělní odpoledne je pro seniory příjemným termínem, bohužel Obecní dům už byl zarezervován a nejbližším termínem byl svatý Václav. Což ale dle mého názoru není pro většinu pražských seniorů nějaký zásadní problém. Takže takhle to vzniklo a teď už se všichni těšíme na příjemné setkání.

Hodně naplňující musí být pocit, když vidíte, že jsou za pozvání ohromně rádi, že?

Přesně tak. Zní to trochu jako klišé, ale ono vás to opravdu nabije, když děláte věci, které mají smysl. Jak člověk stárne, tak se mění. A my našim seniorům i tímto setkáním dáváme důvod nerezignovat na nějaké životní radosti a zážitky, protože i s tím se někdy mezi staršími lidmi bohužel musíme potýkat. Proto je třeba stále je aktivně zapojovat do života, vždyť oni mají stejné právo se bavit jako mladí lidé.

Je toto setkání tedy skutečně vznikající tradicí?

Já v to pevně doufám. Každý můj eventuální nástupce by udělal velikou chybu, kdyby v něčem podobném nepokračoval. Musíte se věnovat spoustě věcí, jako například produkci nebo tomu, aby se na setkání prostřídalo co nejvíce seniorů, ale jde o záslužnou věc. Komunikujeme s nejrůznějšími organizacemi, Svazem důchodců, kluby seniorů a podobně. Měla by se z toho stát tradice. Pokud budu mít možnost to ovlivnit, tak bych to téměř garantoval.

Podpořili jste projekt ID Senior, v němž jde o kartu s důležitými údaji o dotyčném člověku. Jaké jsou na ni ohlasy?

Dobré. Od Klubu pražských důchodců, který je iniciátorem oné karty, jsem dostal zprávu, že zájem o ni stále roste, i když vše je teprve v počátcích. Technika je dnes úžasná a na kartu si můžete nahrát data, která jsou pro seniory důležitá. Krevní skupina, léky, případné choroby, vše je z karty dosažitelné. Je to dobrý projekt, který jsme od začátku chtěli podpořit. Paní Steinová z Klubu seniorů je nesmírně aktivní člověk, je zakladatelkou Univerzity třetího věku a já na těchto projektech sleduji, kolik seniorů má stále velký zájem o aktivní život.

Bude možné se zaregistrovat a kartu si pořídit i přímo na setkání v Obecním domě?

Ano. Bude tam stánek, kde bude možné vše potřebné vyřídit, a hostesky u stánku vše seniorům vysvětlí. Na různých akcích jsme to dělali tak, že jsme jim dali přihlášku na stůl, ale přece jenom je lepší osobní kontakt s někým, kdo jim o všem povypráví.

Zjednodušeně řečeno, smyslem karty ID Senior je tedy to, že jde o jakousi zmenšenou lékařskou kartu, kterou může každý nosit u sebe?

Ano, přesně tak. Jsme na prahu zavádění e-receptů, technika pokročila tak daleko, že je karta vlastně jakousi jejich stránkou, do které si mohou nechat dát různá data, a hlavně jsou tato data z karty pak snadno dosažitelná. Ona by byla praktická i pro nás mladší.

Zmínil jste kluby a spolky seniorů. Spolupracujete s nimi?

Spolupracujeme. Fungují kluby seniorů a důchodců, podporujeme je z prostředků Hlavního města Prahy a jde o velmi efektivně vynaložené peníze. Senioři jsou studnicí nápadů a spousty věcí. Mít více času, tak jsou schopni vás utahat po nejrůznějších akcích, které pořádají. Jejich aktivita je mnohdy až záviděníhodná.

Kolik organizací starajících se o sociální problematiku spravujete?

Hlavní město Praha zřizuje třicet příspěvkových organizací, pod kterými si můžete představit například Centrum sociálních služeb Praha, které má pomoci obětem domácího násilí, problematiku bezdomovectví, azylové domy a další. Za každou příspěvkovou organizací se nacházejí nejrůznější domovy seniorů, domovy se zvláštním režimem nebo domovy pro osoby se zdravotním postižením. O těchto třicet institucí se staráme.

Když se ohlédnete za téměř uplynulým volebním obdobím, na co jste nejvíce hrdý?

Jsem pyšný na to, že se nám podařilo navýšit platovou hladinu zaměstnanců v přímé péči. Ke svým právům se hlásí spousta profesí, a já mám bohužel pocit, že pracovníci v sociální oblasti jsou takovou popelkou, která se o svá práva příliš nepere. Jejich mzdy se pohybovaly mírně přes částku 20 tisíc korun hrubého, a když si uvědomíte, co musí všechno tito pracovníci dělat, tak je to rozhodně málo. Tito lidé mají totiž v sobě něco navíc, nějakou povahovou vlastnost, empatii, senzitivitu, která z nich dělá obětavé pomocníky tam, kam se nikdo jinak moc nehrne. Do domovů seniorů a podobných institucí nechodí pracovat lidé z úřadů práce, ale spíše z jakéhosi vyššího principu, který mají v sobě. Použil jsem proto svůj hlas v jejich prospěch a povedlo se, částka, jejich hrubý plat se alespoň přiblížil k 30 tisícům korun, což si dle mého názoru rozhodně zaslouží. Tato práce totiž není o penězích samotných, ale především o důstojnosti. Hrdý jsem také na to, že se nám podařilo o sto procent navýšit položku grantů do sociální oblasti. Ne do našich zařízení, ale do registrované sítě, která funguje v Praze. Různé všeobecně prospěšné společnosti, zapsané spolky či terénní služby starající se o osobní asistenci nebo o to, aby byl co nejvíce zachován důstojný komfort života každého jednotlivce, pokud se to tak dá nazvat. Zachovat člověka v domácím prostředí je totiž rozhodně to nejefektivnější a logicky i to nejlepší. A překvapivě v konečném důsledku i to nejlevnější řešení.