Aleš Růžička - Mámy balkon, táty stůl

Stále jsou umělci, kteří nekalkulují s trendy. Tvoří podle svého svědomí, mají odvahu být jedineční. Odvážně rezignují na kritéria obchodu. Mají dar oslovovat, a přitom jejich tvorba neklouže po povrchu. Objevují sobě i druhým. Někteří z nich jsou možná v rámci současného kurzu solitéry či outsidery ve smyslu, že se ocitají stranou hlavního proudu trendů i pozornosti teoretiků, jejichž fokus směřuje na koncept a nová média. Z dějin umění však známe, že v čase se na většinové trendy nakonec nehraje. Galerie Novoměstské radnice proto otevírá prostory parteru oněm výše jmenovaným odvážným představitelům skutečně nezávislého umění.

Aleš Růžička na naší současné výtvarné scéně zastupuje nezávislou, všemi směry odvážnou malbu, vycházející z osobního nasazení a víry ve smysl umění. Je malířem suverénního gesta, které uchvacuje takřka barokním užíváním si koloristických akcentů a práce s hmotou barvy. Hmotu a s ní zákonitě spojenou pomíjivost na svých zátiších dokonale vystihuje někdy téměř sochařsky modelovanými detaily. Jeho osudovým námětem jsou květiny. Vystřídaly dřívější krajinu, ve které se Aleš Růžička umí malířsky neméně přesvědčivě zabydlet. Rostliny v květináči, ve váze, svázané v kytici, živé, uvadající, suché. Staly se dlouhodobě úběžníkem jeho tvorby.

Mámy balkon, táty stůl

Současnou tvorbu Aleše Růžičky lze shrnout pod jeden žánr – zátiší. Růžičkova zátiší vyjadřují malířův pocit sounáležitosti s hlavním předmětem jeho zájmu, květinou. Nomen omen, Růžička. Nezůstává proto u neosobního pojetí. Témata jednotlivých zátiší mu přináší život –svatební tuliány, růže z pouti, synkovy bábovky, hřbitovní kvítí...

Výstava v Galerii Novoměstské radnice je zaměřena na Růžičkovu nejnovější tvorbu, kterou představují dva cykly, věnované rodičům. Aleš Růžička zachycoval během posledních let na plátnech, jak se se střídáním měsíců mění tátův pracovní stůl a mámin balkon.

Aleš Růžička:

• www.alesruzicka.com
• životopis