Bohuslav Svoboda: Všechny velké projekty, které jsou tady zahájené, Praha nezbytně potřebuje

Všechna prohlášení Hany Marvanové jsou podle mého názoru mimo realitu, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 nový pražský primátor a poslanec Bohuslav Svoboda (ODS). Reaguje tak na její slova o tom, že nechtěla být na předvolebním billboardu společně s Alexandrou Udženijí. Svoboda zároveň Marvanovou kritizuje za její postoj na prosincovém zastupitelstvu hlavního města, kdy pro něj ve volbě primátora nehlasovala. Přitom prý s tehdejším návrhem přišla právě ona.

Ve funkci primátora jste necelé dva týdny, co už jste za tu krátkou dobu stihl?

Měli jsme celou řadu jednání například s městskou policií, městskými hasiči a tak dále. Ale to, co vás asi zajímá nejvíc, měli jsme první takzvanou předradu, to je jednání rady hlavního města, a také první zasedání vlastní rady, kde jsme udělali první rozhodnutí.

Překvapilo vás něco po nástupu do funkce primátora? Pokud byste to měl srovnat s dobou před několika lety, kdy jste na tento post nastupoval poprvé.

Já vždycky říkám, že řeka prostě není nikdy stejná. Voda, co tady byla, odtekla. Svět je úplně jiný, je zde celá řada jiných problémů. Můj největší problém, když jsem prvně převzal Prahu, byl, že jsem neměl ani korunu. Všechny prostředky byly investovány, nic tam nebylo. Ve výstavbě okruhu jsme tehdy mohli pokračovat tak, že jsme si dohadovali splátkový kalendář. Každý týden jsem se scházel s ředitelem Metrostavu, aby nám ještě chvíli počkal s placením. Dnes je situace jiná. Po minulém vedení Prahy nějaké peníze zůstaly, protože zase tak moc neinvestovali.

Takže tím říkáte, že předchozí vedení Prahu řídilo dobře?

Já říkám, že například dělali dobře to, co dělal primátor Zdeněk Hřib. Že otevřel mezinárodní prostor, protože Praha je přeci jenom hlavní město a její mezinárodní význam musí existovat a fungovat. A to je skutečně něco, co Zdeněk Hřib na postu primátora otevřel. A je potřeba říct: Ano, to dělali dobře.

Kromě primátora zůstáváte také poslancem. Možná taková osobní otázka, ale v kolik vstáváte, abyste to zvládal?

Vstávám v šest hodin. Pokud byste se mě zeptal, v kolik chodím spát, tak v jednu.

Pokud dobře počítám, tak spíte o celé dvě hodiny déle, než prohlašoval svého času současný místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.

Ale já na rozdíl od něj mluvím pravdu.

Už jsme se bavili o tom, že jste v pondělí měli úplně první jednání rady hlavního města v novém složení. Jaká tam byla atmosféra?

Musím říct, že velmi přátelská. My máme tu výhodu – která byla zároveň velkou nevýhodou – že jsme dlouho jednali, než jsme koalici ustavili. Řadu témat jsem přitom otevřeli, prodiskutovávali jsme to čtyři měsíce a za tu dobu se o těch ostatních něco dozvíte. Takže první jednání rady bylo z tohoto pohledu skutečně příjemné, nedošlo k žádným rozporům nebo problémům. Řešily se jenom věci technického charakteru, ale věcně jsme byli na stejné notě.

Když zmiňujete komplikované vyjednávání, které trvalo několik měsíců, umíte si představit, že ta koalice bude tak silná, aby vydržela celé volební období?

Když přežila ty čtyři měsíce, tak přežije všechno. Ale to je otázka, na kterou se fakt nedá odpovídat. Stejně tak nikdy nemůžete říct, když stojíte na radnici, zda vaše manželství vydrží padesát let, nebo pět měsíců. Lidský vývoj – a v tomto případě i společenský – je velmi akcelerovaný. Já jsem přesvědčen, že to bude fungovat a že to vydrží. Ale to není něco, co bych mohl tvrdit jako pravdu, to si jen myslím. Samozřejmě vím, že se může stát něco zásadního, co celou situaci změní. Vezměte si, koho by napadlo, že Rusko zaútočí na Ukrajinu. Koho by napadlo, že bude taková energetická krize, jaká je. To jsou všechno faktory, které mohou všechny dohody rozbíjet.

Celou předvolební kampaň a následně i to dlouhé povolební vyjednávání se zdálo, že se téměř nesnášíte se Zdeňkem Hřibem. Jak to vlastně mezi vámi teď – v rámci koalice – funguje?

Když boxeři boxují, tak si dávají velké rány. Když se trefí, můžou tomu druhému boxerovi zlomit nos. Až doboxují, tak si podají rukavice a vlastně proti sobě nic špatného nemají. Je to prostě součást jejich boje. A tak jako součástí jejich boje jsou údery do obličeje, součástí politického boje jsou údery na duši. Tedy takové, které se dotýkají problému, který řešíte. A v okamžiku, kdy koaliční jednání skončí, tak je to vlastně passé, už to nefunguje. Mě vůbec nenapadne uvažovat o tom, jaký je dneska doktor Hřib. Ale když jsme byli ve volebním boji, tak jsme pochopitelně využívali všechny argumenty, abychom přesvědčili voliče, že my jsme ti nejlepší.

Rozumím tedy tomu, že s blížícími se komunálními volbami můžeme očekávat, že se budete se Zdeňkem Hřibem postupně vracet zpátky do ringu?

Třeba ne. Třeba tady bude úplně nová partaj.

Mají na dohodě zásluhu i celostátní předsedové vládních stran, kteří tlačili na to, aby v Praze vznikla koalice na vládním půdorysu?

Koalici na vládním půdorysu jsme si primárně přáli my. Investice jako vnější okruh, vnitřní okruh a další, které tady jsou potřeba, jsou vlastně nadregionálního významu. To nejsou investice pro nás, ale pro celou Českou republiku. V tom má Praha – a vlastně všechna hlavní města v Evropě – určitou jinou pozici. Takže proto naše představa byla, že by bylo velmi dobré mít koalici na vládním půdorysu. A s touto myšlenkou se ztotožnili i – jak my říkáme – velcí předsedové stran. Takže v dalším jednání jsme měli jejich podporu, která byla určitě důležitá třeba při komunikaci se Starosty a tak dále.

Takže do toho tedy předsedové stran nijak direktivně nezasahovali?

Já to mohu říkat jen za naši část koalice, předsedové našich stran určitě do jednání nezasahovali. I když jsme s nimi o tom jednali a dospěli jsme ke společné formulaci, že by bylo optimální sestavit koalici na vládním půdorysu. Ale že bychom to dostali jako pokyn nebo příkaz, to ne. Jenom jako konstatování, že tento směr připadá předsedům našich stran dobrý.

Hana Kordová Marvanová, která byla ve volbách na kandidátce pražské koalice SPOLU, v rozhovoru pro Deník N nedávno řekla, že nechtěla být na billboardech společně s Alexandrou Udženijí. Prý to ale podle svých slov nemohla ovlivnit. Co na její slova říkáte?

Já té formulaci nerozumím, nerozumím ani paní doktorce Marvanové. Všechna její prohlášení jsou podle mého názoru mimo realitu vůbec. Pro mě nemá smysl se jejími názory a prohlášeními zabývat.

Když jste se loni v prosinci měl stát primátorem na základě dohody s hnutím ANO, neměla paní Marvanová přeci jen pravdu, že je to chyba? Jak se na to zpětně díváte?

Nápad, že bych byl zvolen jenom za primátora, byl její. Ona s tím návrhem přišla, protože to bylo řešení. Primátor má vyjmenovaných asi osmnáct pravomocí, které jsou jenom jeho. A ty když by mohl použít, tak by to samozřejmě tehdy mohlo významným způsobem urychlit jednání o koalici. Proto jsme na ten její návrh přistoupili a zrealizovali jsme ho. Nebyl to návrh o ničem jiném, než že se zvolí pouze primátor, po jeho zvolení se další volby zastaví a bude se dál jednat o všem dalším. Paní doktorka Marvanová ale půl hodiny před hlasováním řekla, že pro to hlasovat nebude. Ale byla to její myšlenka, její nápad, na který jsme my přistoupili.

A ona podle vás počítala s tím, že ta podpora přijde od hnutí ANO?

Věřte mi, že jí vůbec nerozumím. Vůbec nevím, co si myslela. Obávám se, že si nemyslí nic, že myslí jenom na svůj prospěch.

Nebyla tedy chyba, že byla na kandidátce pražské koalice SPOLU?

To je věc názoru. Když se na tu kandidátku dávala, můj názor byl jiný.

V Praze je aktuálně rozpracovaných několik velkých projektů, například Vltavská filharmonie, vnitřní a vnější okruh nebo nová linka metra. Myslíte si, že se některé z nich stihnou v tomto volebním období nějak zásadně posunout?

Já musím na začátku říct, že doufám, že se někam posune filharmonie. To je moje srdeční záležitost. Na vzniku myšlenky o filharmonii jako nutné stavbě pro Prahu jsem se podílel. Pro město, které má festivaly Pražské jaro, Pražský podzim a reprezentuje muzikální svět, je potřebná. Když si vezmete jenom tu plejádu našich muzikantů nebo skladatelů, kteří jsou majetkem celého světa! Dvořák není jen náš, Janáček není jen náš, patří vlastně celému světu. Takže filharmonie je něco, o čem bych chtěl říkat, že se s ní posuneme dál.

Ale jinak je to tak, že všechny velké projekty, které jsou tady zahájené, Praha nezbytně potřebuje. Když hovoříme o okruhu, metru, tramvajích a cyklostezkách, tak vlastně hovoříme o jedné věci. To vše je doprava a my musíme pracovat tak, že jsou si všechny ty způsoby dopravy navzájem rovnocenné. Nemůžeme jeden z nich potlačovat a dva naopak dostat na nějaký piedestal. Protože jsou a vždycky budou lidé, kteří jeden typ dopravy z nějakého důvodu preferují. Já to neanalyzuji, ale jsou takoví. Jsou takoví, kteří jezdí autem i na kole, jako třeba já, ale není nás zase moc.

Ale samozřejmě že vím, že když se budeme zabývat metrem, okruhem nebo parkováním, jde o projekty velmi nákladné a budou trvat nějaký čas. Já jsem přesvědčen o tom, že musí být všechny odstartovány, a musíme je začít dělat, abychom se posouvali dál.

Není možné říct, že uděláme například jenom metro a po celou tu dobu zastavíme práce na okruhu. Nebo že budeme říkat: Praha potřebuje nutně okruh, proto do té doby nebudeme dělat metro. Ne, všechno musí postupovat dál tak, aby na každém tom systému něco přibylo.

Když se bavíme o dopravě, jak se díváte na sdílené koloběžky, které se různě válí po celé Praze?

To je v zásadně principiální záležitost, protože za ní stojí vymáhání práva. A jestli má město fungovat, musí být schopno ho vymáhat. A teď je úplně jedno, jestli si budete o koloběžkách myslet, že to je malá věc, nebo velká věc. Je to něco, co je nebezpečné, co by být nemělo, a Praha musí být schopna vyřešit to, aby se koloběžky neválely ve městě.

Já se na to dívám trošičku primitivně, protože jsem zkušený Pražan. Jediné, co je potřeba, je získat nějaký velký dvůr a jeden náklaďák. Ráno bych vyjel, všechny koloběžky bych naložil a odvezl bych je na ten dvůr. Jsi majitel téhle koloběžky? Za patnáct set ji dostaneš zpátky. Patnáct set je u nás úschova, aby vám ji někdo neukradl nebo nepoškodil. Velmi jednoduché.

Já to říkám jenom proto, že ty koloběžky jsou vidět. Lidé to vnímají, a když to někdo vyřeší, budou nadšeni. Já bych byl rád, kdyby úplně stejně vnímali, že mají postavený kus okruhu. Ale bohužel to tak není. Každý je schopen vnímat to, co se ho bezprostředně dotýká, o co zakopává, ale toho, co nás někam doveze, toho si nevšimneme.