Chvála cyklotoulek (plaminkova)

Jsem vášnivá cyklistka, či spíše cykloturistka. Kolo je pro mě prostředkem poznávání města či krajiny. Je to rychlejší než pěší chůze, takže se dá vidět víc, a zároveň mnohem lepší než auto, ze kterého není vidět skoro nic.

Cykloturista prostě brázdí krajinu od hradu k zámku, od ZOO ke koupališti, od vyhlídky k hospůdce, od pískovny k rozhledně. Občas kolo odloží a jde kus na skálu či k vodopádu pěšky. Kolik toho najede, je vcelku jedno. Já navíc ještě úchylně hltám všechny naučné cedule, hojně fotím a s oblibou zírám do mapy, protože chci v každém momentu vědět, kde přesně jsem a co je kolem, takže se krajinou opravdu spíš potuluju.

V našich krajích se v posledních letech velmi výrazně zlepšila kvalita a množství cyklostezek. Moc pěkná je cyklostezka podél Labe – na Pardubicku je všude spousta pískoven na koupání, hrady, muzea, hřebčín a perník i se svým muzeem. Na Ústecku hrady a zámky, dvě ZOO, různé přírodní zajímavosti, několik pivovarů a u Žernosek víno. Nedávno přibyla nová stezka podél Ohře. Z Chebu až po Královské Poříčí je nyní zbrusu nový asfalt, pak je to až do Kadaně méně pohodné, ale zato krajinářsky hezčí. Nedostižné pro cyklotoulky je už tradičně Třeboňsko, ale pěkně jezdit se dá i třeba na Sedlčansku, které má spoustu miniaturních silniček se spoustou kapliček, božích muk a dalších znamení staré kulturní krajiny. Paráda.

A zlepšily se i možnosti, jak se na výlet dostat. Dobře to jde vlakem – osobáky kola zpravidla berou, u rychlíků je nutné mít rezervaci alias místenku na kolo. V Praze lze využít vlaky, metro i tramvaje – ty, co jedou do kopce, mohou posloužit jako výtah (např. do barrandovského či modřanského kopce).

Jako pražská radní pro životní prostředí a infrastrukturu ale teď mám pro cyklotoulky poněkud zvláštní cíle – objíždím o víkendech (jindy není čas) místa, kde chceme něco budovat, a kontroluju, jak výstavba probíhá. Tak např. včera jsem dojela metrem do Letňan (výborná bezbariérová stanice), zvlhlým okem jsem popatřila na letňanské letiště s chráněnou kolonií syslů, dojela do Kbel, kde chceme přebudovat kus bývalého zahradnictví  na ekocentrum. Pak kolem nedávno vysázeného lesoparku přes miškovickou čistírnu odpadních vod k třeboradické výtopně, která by se měla změnit na elektrárnu pro případ blackoutu. Kolem Mratínského potoka, který by se měl důkladně revitalizovat, jedu k Červenému mlýnku (kanalizace),  pak přes Březiněves a obří ďáblickou skládku do Ďáblic na vyhlídku u hvězdárny (super výhled na sever), Ďáblickým a Čimickým hájem do Tróje ulicí Pod Havránkou (výstavba kanalizace),  po velmi strmém svahu k Trojskému zámku a podél vody (výhledy na Císařský ostrov, kde brzo začne stavba nové čistírny odpadních vod) do Vysočan a pak na Rohanský ostrov, kde chce město vybudovat rozsáhlý rekreační areál i s protipovodňovou funkcí. A to všechno člověk objede, udělá si docela dobrou představu a ještě něco učiní pro své zdraví. Zkrátka, kolo je úžasné.

Jana Plamínková