Disidentka Dana Němcová dnes převzala čestné občanství hlavního města Prahy

Kromě disidentky a jedné z prvních signatářek Charty 77 Dany Němcové, která dostala čestné občanství za mimořádné činy spojené s osobním hrdinstvím v protikomunistickém odboji, předal v úterý 16. listopadu 2021 náměstek Petr Hlubuček v zastoupení za nemocného primátora Zdeňka Hřiba také tři medaile. Jejich nositeli za významné celoživotní dílo jsou architekt Martin Rajniš a dále manželé Zdeňka a Vladislav Součkovi, kteří jsou úspěšnými pražskými sbormistry.

„Píle, činorodost a také velká porce osobní odvahy a integrity dnes oceněných osobností jsou fascinující a zcela jistě hodné následování. Jejich hlas je slyšet ve veřejném prostoru a stále mají čím přispět do veřejné debaty. Lidé jako jsou oni, jsou potřební v každé době, a v té dnešní zvlášť. Proto jim chci poděkovat za vše, co nejen pro hlavní město a jeho obyvatele až dosud vykonali,“ říká náměstek primátora Petr Hlubuček.

„Symbolicky v předvečer oslav 17. listopadu obdržely čestná občanství významné osobnosti hlavního města. Mezi oceněnými je například i Dana Němcová, která je jednou z těch, kteří měli podíl na pádu totalitního režimu, a tak je zcela na místě vyzdvihnout její hrdinství a přínos Praze. Neměli bychom ale zapomínat na to, že i teď v některých zemích lidé svůj boj za svobodu a demokracii stále vedou. Jejich životy a tvůrčí činnost jsou omezovány a nemůžou se naplno věnovat oblastem, kterým by chtěli,” uvádí Zdeněk Hřib, primátor hl. m. Prahy.

Medailonky oceněných:

Dana Němcová

• Dana Němcová je česká psycholožka, disidentka komunistického režimu, jedna z prvních signatářek Charty 77, někdejší mluvčí Charty 77 a spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
• Dětství prožila v Chomutově V roce 1953 ale odešla do Prahy a započala studia psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studia se seznámila s Jiřím Němcem, pozdějším klinickým psychologem, filozofem a chartistou. V roce 1955 se vzali a měli spolu sedm dětí.
• Na přelomu 60. a 70. let 20. století Dana Němcová pracovala jako lektorka zdravotnického vydavatelství Avicenum. Významně se podílela na publikaci Encyklopedie mladé ženy, která vyšla v roce 1972. V pozdějších vydáních ale bylo její jméno vynecháno. Ve školním roce 1975/76 pracovala jako psycholog na základní devítileté internátní škole pro děti se zbytky sluchu. Pracovní smlouva jí však kvůli StB nebyla prodloužena, neboť v té době probíhal soudní proces s The Plastic People of the Universe, které manželé Němcovi podpořili.
• V lednu roku 1977 Dana a Jiří Němcovi jako jedni z iniciátorů podepsali mezi prvními Chartu 77. Okamžitě následovalo několikeré předvolání k výslechu, domovní prohlídky, ztráta zaměstnání a soustavná šikana. Přesto už rok po Chartě 77 Dana Němcová spoluzaložila Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který dokumentoval případy perzekuce a posílal o nich zprávy do zahraničí. V květnu roku 1979 byli manželé Němcovi spolu s dalšími osmi členy výboru (VONS) zatčeni a obviněni z podvracení republiky. Dana Němcová byla držena ve vazbě na Ruzyni půl roku. Odsouzena byla ke dvěma letům odnětí svobody s podmíněným pětiletým odkladem.
• V 80. letech 20. století se její byt v Ječné stal útočištěm pro druhou generaci pražského undergroundu. V roce 1989 byla ještě Dana Němcová krátce zatčena, když šla jako mluvčí Charty 77 v čase dvacátého výročí sebeupálení Jana Palacha položit květiny k pomníku sv. Václava.
• Po sametové revoluci byla poslankyní Federálního shromáždění. Z vysoké politiky však odešla a vedla správní radu Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Založila také Poradnu pro uprchlíky, v níž byla činná řadu let.
• V roce 1990 dostala Dana Němcová cenu mezinárodního mírového hnutí Pax Christi.  V roce 1997 jí byl udělen titul Žena Evropy, o rok později pak z rukou prezidenta České republiky obdržela Medaili Za zásluhy I. stupně a v roce 2000 získala rakouskou Středoevropskou cenu. V roce 2010 jí bylo uděleno čestné občanství městské části Praha 2. Od roku 2013 je držitelkou Ceny Paměti národa. V témže roce obdržela osvědčení o účasti ve třetím odboji.

prof. Ing. arch. Martin Rajniš.

• Život prof. Ing. arch. Martina Rajniše je velmi úzce spjat s Prahou, narodil se tu a prožil zde většinu svého života.
• V roce 1969 dokončil studium na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Poté pokračoval postgraduálním studiem na Akademii výtvarného umění v Praze.
• Od roku 1972 do roku 1975 se společně s Johnem Eislerem a Miroslavem Masákem podílel na projektu a realizaci obchodního domu Máj na Národní třídě v Praze. V letech 1990 až 1997 působil Martin Rajniš jako profesor architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 2014 až 2017 zastával funkci předsedy Gremiální rady Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
• V roce 2016 se profesor Rajniš podílel na projektu vzducholodi Guliver, která je součástí Centra současného umění DOX v Praze. Tato realizace získala řadu ocenění. V posledních letech se profesor Rajniš věnuje především návrhům a realizacím dřevěných rozhleden. V roce 2017 byla postavena v izraelském Jeruzalémě rozhledna Ester, kterou zčásti financovala i Česká republika a která je symbolickým vyjádřením vřelých vztahů obou zemí. V hlavním městě Praze byla v roce 2018 dokončena na kopci Horka na Černém Mostě stavba rozhledny Doubravka XIV.

MgA. Zdeňka Součková

• Zdeňka Součková spojila svůj profesní i osobní život s hlavním městem Prahou. V roce 1961 se stala jednou ze zakládajících členek sboru Radost pod vedením svého pozdějšího manžela Vladislava Součka. Od roku 1968 vedla přípravná oddělení sboru Radost.
• V roce 1974 dokončila dálkové studium loutkoherectví na DAMU. V roce 1990 stála MgA. Zdeňka Součková u zrodu chlapeckého pěveckého sboru Pueri gaudentes, který je dnes největším tělesem svého druhu v Praze. V současné době má sbor šest oddělení, v koncertním sboru působí chlapci ve věku od 11 do 14 let a starší zpěváci postupně odchází do mužské části sboru. Z původně padesáti chlapců má těleso v současnosti na dvě stě členů.
• Sbor Pueri gaudentes je nositelem řady prestižních ocenění získaných v mezinárodních soutěžích a má za sebou tisíce koncertů v České republice i v zahraničí. Od roku 1993 sbor spolupracuje se Státní operou Praha a podílí se také na řadě televizních i rozhlasových projektů.
• Zdeňka Součková je od roku 1990 členkou Sdružení sborových dirigentů Asociace hudebních umělců a vědců. Zasedá v porotách regionálních a národních soutěží a pedagogicky působí na mnoha pěveckých kurzech a seminářích. Spolu s manželem Vladislavem vede od roku 1988 smíšený sbor Gaudium, Je držitelkou Ceny Františka Lýska, Ceny Bedřicha Smetany a Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně. Od roku 2005 je čestnou občankou městské části Praha 7.

Ing. Vladislav Souček

• Vladislav Souček spojil svůj profesní i osobní život s hlavním městem Prahou. Vysokoškolská studia absolvoval na fakultě elektrotechnické ČVUT. Začátkem 60. let studoval tři semestry hudební výchovu a matematiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.
• V září 1961 založil dětský pěvecký sbor Radost, původně jako sbor ZDŠ v Korunovační ulici na Letné. Sbor Radost se pod jeho vedením postupně propracoval mezi republikově i mezinárodně známé výběrové dětské sbory a získal řadu cen i absolutních vítězství v mezinárodních soutěžích. Sbor také úspěšně vystupoval v evropských zemích i v zámoří, opakovaně účinkoval na Pražském jaru, spolupracoval s významnými profesionálními tělesy a natočil několik audio nahrávek.
• Nyní má sbor Radost za sebou již více než padesát úspěšných sezón. Během více než padesátileté existence sboru prošly jeho jednotlivými odděleními tisíce dětí.
• Vladislav Souček je v současné době již v důchodu, ale stále učí sborový zpěv na Základní umělecké škole v Praze 7 a je lektorem sbormistrovských kurzů pořádaných pod hlavičkou Unie českých pěveckých sborů. Zároveň působí dlouhá léta jako odborný porotce v celostátních i mezinárodních porotách sborových soutěží. Je členem Odborné rady pro dětský sborový zpěv NIPOS Artama Ministerstva kultury. Je nositelem prestižní Ceny Františka Lýska, Ceny Bedřicha Smetany a Ceny Nadace Život umělce Senior Prix. V roce 2016 mu byla udělena Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně.