Diskriminovaná jako žena jsem nikdy nebyla-rozhovor s radní hl. m. Prahy Hanou Halovou, uveřejněný v Listech hl. m. Prahy, čísle květen 2006

Listy hlavního města Prahy | 2.5.2006 | rubrika: Praha a Evropská unie | strana: 6 | autor: (vil)

Radní Hana Halová, která má na magistrátu na starosti zdravotnictví, sociální péči, integraci menšin a rovné příležitosti, by mohla vyučovat, jak sladit rodinu a zaměstnání. Když byl syn malý, zvládala svoji domácnost, péči o nemocnou maminku, pracovala a při zaměstnání ještě studovala právnickou fakultu.

* Kolik hodin denně pracujete? A jak odpočíváte?

Pracuji dvanáct až čtrnáct hodin denně, někdy i více, dost často i do noci. Málokdy mám volný celý víkend, vždy alespoň jeden den z něj mám nějakou akci nebo pracuji doma - např. vyřizuji poštu. Pracovní vytížení kompenzuji procházkami se psem a domácími pracemi, které mě velmi baví a přinášejí mi relaxaci. Baví mě pracovat na zahradě, pěstuji kytky.

* Dělíte se s manželem o domácí práce, pomáhá vám paní na úklid?

My se v péči o domácnost doplňujeme. Manžel nakupuje a vaří, já se starám o zahradu, praní a úklid. Nikdy jsem žádnou paní na úklid neměla a ani o ní neuvažuji.

* Co je podle vás nejtěžší při spojování kariéry s rodinou?

Nikdy jsem spojovat kariéru s rodinou nemusela. Když byl syn malý, věnovala jsem se rodině a kariéru neřešila. Jako každá žena, která strávila většinu svého života v socialismu, jsem musela stihnout dvě zaměstnání -domácnost a práci. Ženy jsou k takové dvoukolejnosti lépe uzpůsobeny než muži, takže jsem to zvládala bez problémů. Po sametové revoluci začal dělat manžel kariéru a já studovat práva. Měla jsem plné pochopení rodiny, její tolerance mi pomohla nejvíce. O chod domácnosti jsme se dělili a zapojili i syna.

* Ženy nemají většinou v práci rovné podmínky s muži, jak vnímáte tento problém?

Nejsem možná ten správný respondent na tuto otázku, protože já jsem s tím nikdy problémy neměla anebo je nepociťovala. Dívčí svět mě neoslovoval, možná proto, že jsem vyrůstala mezi kluky a musela si vždycky vydobýt své místo na slunci. Pracovala jsem v zahraničním obchodě, na ministerstvu financí většinou v mužském kolektivu a teď jsem jediná žena radní v jedenáctičlenné radě hl. m. Prahy. S diskriminací ani po finanční stránce jsem se nesetkala. Vnímám ale, že je pro ženy těžké se dostat například do vedení politických stran. Je složité se vůbec propracovat na kandidátku, muži drží spolu, ženy mnohdy zesměšňují kvůli vzhledu, dost často se nechovají džentlmensky. A ženy, aby uspěly, musí být hodně tvrdé - k sobě i k ostatním. Nesmějí si nechat všechno líbit a musí být důsledné a psychicky hodně odolné. Ženám se často nechce do konfliktů, ale bez nich nemohou uspět. Šanci na změnu vidím u mladých žen. Studují, cestují, vyrostly v jiném prostředí, jsou emancipovanější než starší generace. Demokratická společnost dává ženám mnoho osobních příležitostí. Ženy v socialismu byly vychovávány především pro zajištění chodu rodiny a jejich příjem v zaměstnání byl považován jen za určitý příspěvek do společné rodinné kasy. Muž byl hlavní živitel rodiny, a proto požadoval i zvýšenou úctu od ženy. Ženy tuto roli dobrovolně přijaly a mnoho z nich nemělo chuť ji změnit a nemá ji ani nyní. Problém se pak ukazuje ve stáří, zůstanou mnohdy samy a nemají žádného koníčka a ocitají se pak v izolaci. Více informací na téma Rovné šance mezi ženami a muži najdete na www.sancepro.cz, kam také můžete zaslat svůj názor a zkušenosti. Webová stránka a celý projekt vznikly za podpory Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.