Gynekolog je trochu jako farář

NARODIL SE NA STARÉM SPOŘILOVĚ A NA ŠTĚDRÝ DEN SE TAM VŽDYCKY VRACÍ, NYNÍ UŽ SE SVOU TŘETÍ ŽENOU A MALÝM SYNEM. PRIMÁTOR BOHUSLAV SVOBODA TVRDÍ, ŽE DO POLITIKY VSTOUPIL I KVŮLI NĚMU. „VĚŘÍM, ŽE SE PODAŘÍ DOSÁHNOUT TOHO, ABY BYLA PRAHA DOBRÉ MÍSTO PRO ŽIVOT,“ ŘÍKÁ V ROZHOVORU PRO CITY MAGAZÍN.

* Jste rodilý Pražan, kam se v hlavním městě chodíte odreagovat, načerpat energii?

Nebudu jmenovat ani Hradčany, ani Staroměstské náměstí, i když tam samozřejmě také rád zajdu. Místo, kde opravdu zapomenu na svět, je starý Spořilov. Narodil jsem se tam a vyrůstal, mám na něj mnoho krásných vzpomínek.

* Jsou tam ještě vaši kamarádi a známí?

Ano, znal jsem tam každého a každý znal mě díky mému otci, který byl praktický lékař. Většina dětí se narodila pod jeho dozorem, lidé k nám chodili běžně pro lékařskou pomoc. Večeřeli jsme třeba na zahradě, přišla nějaká maminka s klukem, který si rozbil hlavu, otec se otočil od večeře, sáhl do kufříku, ránu zacvakal svorkami – tehdy se ještě nešilo – a večeřelo se dál. Z té doby mi na Spořilově zůstala spousta známých, jsou to většinou moji spolužáci nebo jejich děti. Znával jsem také spisovatele Adolfa Branalda, který v jedné ze svých knížek psal o mém otci.

* Máte na starém Spořilově oblíbenou hospodu a v ní svoje místo?

To ne. Hospody se tam hodně změnily. Ta, do které mě posílal dědeček se džbánem pro pivo, sice na náměstí pod kostelem zůstala, ale teď je z ní spíš taková moderní jídelna.

* V roce 2010 se ve vašem životě odehrály dvě pozitivní, ale zároveň i psychicky náročné události – vaší ženě se narodil syn Adam a stal jste se primátorem. Jak to poznamenalo váš život?

Nejsem v roli otce poprvé, ale přiznávám, že v mém věku už mám trochu jiný pocit závazku než dřív. Adámek předběhl moje primátorování asi o měsíc a pochopitelně to člověku naprosto změní priority. Můj čas je dost omezený, ale snažím se, abych každou volnou chvíli věnoval rodině. Prostě ráno jsem otec a vedu Adama do školičky, pak se ze mě stane primátor, jedu na úřad a účastním se jednání o stamilionech. Z minuty na minutu musím přepnout ze soukromého světa malého, někdy trochu umanutého dítěte, které pomalu začíná mluvit a mít svůj názor, do světa politiky a byznysu.

* Možná vás právě ten kontrast nabíjí.

Zcela jistě. Je to jedna z věcí, která mi umožňuje to zvládat. Nezapírám, že moje rozhodnutí vstoupit do politiky bylo ovlivněno i tím, že budu vychovávat malého občánka. Pocit zodpovědnosti za to, v jakém světě bude žít, jsem začal vnímat mnohem silněji. Říkal jsem si, že lidský čas je omezený a že bych se měl pokusit, aby moje dítě vyrůstalo ve světě, který bude pro život dobrý.

* Vaše manželka Pavla je špičková onkologická gynekoložka. Jak těžké pro ni bylo vstoupit do manželství s mužem starším o třicet let, navíc ze stejného oboru? Neodrazovalo ji, že budete jejím celoživotním mentorem?

Myslím, že s tím problém neměla. Pravda je, že jsme ve velmi zvláštním spojení odborného garanta a učitele a jeho partnerky. Do jisté míry je to omezující, protože neznáme jiné světy, na druhou stranu je to ale taky ohromně výhodné, protože když se hádáme, dohadujeme se většinou o nějakém problému odborném a už nám nezbývá čas, abychom se přeli o to, kdo půjde nakoupit. Často se akcentuje náš věkový rozdíl, ale ten nehraje žádnou roli. Jsme spolu už 14 let a náš vztah je pouto dvou lidí, kteří k sobě patří. Já tohle říkám raději trochu potichu, protože když je něco dobré, nemá to člověk zakřiknout.

* Vaše žena je na profesním vrcholu. Zůstala doma na mateřské, nebo řešíte péči o dítě pomocí zvenčí?

Byla doma do synových dvou let, tedy do konce října. Hodně jsme o tom mluvili, já jsem to jako profesionál vnímal jinak než ona jako matka. Ale musím jí dát za pravdu, že bylo moc dobře, že zůstala s Adamem a byla ochotna se na nějakou dobu kariéry vzdát. Od listopadu znovu pracuje, ale jen tři dny v týdnu. Myslím, že bychom měli chovat obdiv k ženám, že jsou schopny se takto rozhodnout a udržet si jak profesi, tak rodinu. Není mnoho mužů, kteří by to dokázali.

* To jistě. Vy sám jste se ani v době primátorování nevzdal gynekologicko-porodnické praxe. Jak často sloužíte?

Jeden den v týdnu. Středu mám od rána do večera vyhrazenou pro medicínu. Ten jeden den v ordinaci přináší Praze ohromný prospěch, protože se během něj dovídám, jak žijí normální lidé.

* O čem se tedy mluví v gynekologické ordinaci primátora?

O všem – od dopravy, obsazenosti školek přes ceny potravin až po velkou politiku. Jelikož jsme převážně ateistická země, možnost „vyzpovídat se“ lidem chybí a gynekolog supluje trochu faráře. Některé pacientky znám desítky let, mají jasné názory a nebojí se je ventilovat. Umějí pochválit, ale taky říct – tohle jsi udělal blbě. Já to vnímám pozitivně, i když je to někdy psychicky velmi náročné. Ale nechtěl bych být někým, kdo sedí na piedestalu a všichni mu říkají, že má pravdu. Nejsem politik, který je oddělen od světa kouřovými skly automobilu.

* Zmínil jste, že mezi lidmi se hodně diskutuje o dopravě. Je to i vaše téma, letos jste se na něj hodně zaměřil, ale ne všechno dopadlo podle vašich představ. Jak nahlížíte na dění kolem Dopravního podniku dnes, s odstupem času?

Jsem přesvědčen o tom, že v Dopravním podniku se nám povedly zásadní věci. Došlo k výměně vedení, do čela podniku byl jako krizový manažer jmenován Vladimír Lich a od jeho vstupu začaly být rozkrývány neprůhledné a nevýhodné smlouvy. Nakonec jeho úsilí vyústilo v podklady, které se staly součástí jednání orgánů činných v trestním řízení. A ekonomika se začala zlepšovat: podařilo se rozložit nákup tramvají, dohodnout financování oprav podvozků, které se lámaly, znovu se projednávala celá řada nevýhodných smluv. Jenže vždycky to pozitivní má v sobě i něco negativního, pan ředitel Lich byl rozhodnutím dozorčí rady odvolán a já to dodnes považuji za chybu, protože proces ozdravění tím byl zbrzděn. Teď je pro mě důležité, že byl vybrán nový ředitel Dopravního podniku, a já věřím, že bude pokračovat v činnosti, která byla nastartovaná.

* Pan Lich prohlásil, že když přišel do Dopravního podniku, necítil, že by byl z vaší strany chráněn před politiky z dozorčí rady. Udělal byste něco jinak, nedošlo k podcenění z vaší strany?

Já si to nemyslím, moji podporu určitě měl. Za chybu považuji, že to, co se kolem Dopravního podniku dělo, mělo být mnohem více veřejně prezentováno, víc se o tom mělo hovořit i uvnitř podniku, s odborovými organizacemi, se zaměstnanci. To, co bych udělal jinak, by byla intenzivnější komunikace. Pan Lich rozumí ekonomii a řízení podniku, ale jelikož žil a byznys dělal v USA, možná jeho schopnost porozumět českému prostředí byla menší. Já jsem mu v tom měl podat více pomocnou ruku.

* Co se podle vás v roce 2012 nepovedlo?

Určitě to byla kauza bývalého policejního ředitele Kotrouše (nyní odsouzeného za korupci – pozn. red.). Přestože to bylo selhání jednotlivce, vrhlo to špatné světlo na celou městskou policii.

* Jaké zadání máte jako nejvyšší velitel městské policie pro nového ředitele Eduarda Šustera?

Velmi jednoduché. Chci, aby byli strážníci v ulicích, aby je znali lidé řádní i neřádní. Představuji si je jako prvorepublikové strážníky, které známe ze starých filmů, jako pěšáky, kteří jsou neustále v přímém kontaktu s lidmi. A když se budou potřebovat dostat dál, tak třeba popojedou na kole. Hlavním úkolem strážníků je prosazování pořádku a bezpečnosti. Nebudou mít vznášedla, závodní motorky a hummery, ale i tak věřím, že se podaří dosáhnout toho, aby Praha byla dobré místo pro život.

* Na co se mohou Pražané v roce 2013 těšit?

V příštím roce dokončíme protipovodňová opatření, aby byla Praha chráněna před případnou povodňovou vlnou s rezervou 20 cm nad výšku povodně z roku 2002. Také budeme pokračovat v zásadních strategických stavbách, tudíž zůstává v platnosti, že v roce 2014 by měl být otevřen tunel Blanka a začne jezdit metro do Motola. Za dobrou zprávu považuji i to, že navzdory úsporným opatřením nezdraží město jízdné v hromadné dopravě, zůstane ve stejné výši i se všemi možnostmi slev. A konečně bude Pražanům sloužit i nový plavecký areál Šutka, který byl otevřen před pár dny.

***

Vánoční dotazník

* KDY JSTE PŘESTAL VĚŘIT NA JEŽÍŠKA?

V mateřské škole. Před Vánocemi vtrhl jeden rozhněvaný tatínek, popelář, do školky a řval, kde je ta … učitelka, která řekla mému dítěti, že není Ježíšek?

* KDY NAKUPUJETE DÁRKY?

To je od vás ošklivá otázka. Vždycky se snažím kupovat je dopředu, ale ať dělám, co dělám, nikdy to nestihnu dříve než 23. nebo 24. prosince. Většinou končím v obchodním centru, kde se potkávám s podobně špatnými otci a partnery, kteří se radují, že aspoň někde mají ještě otevřeno.

* JAKÝ JE PRO VÁS NEJLEPŠÍ DÁREK?

Ten, který překvapí. Takže žádné ponožky nebo plán dovolené na léto.

* JAK TRÁVÍTE ŠTĚDRÝ DEN?

Dopoledne vaříme rybí hlavy na rybí polévku a k tradici naší rodiny patří, že muži ty hlavy obírají a části, které vyndají, pak jedí. Pamatuji si, jak jsem byl k tomu jako čtyřletý poprvé připuštěn mým dědečkem. Připadal jsem si strašně dospěle. Doufám, že tuhle tradici za nějaké dva roky přehodím i na Adama. Odpoledne jdeme na procházku do uliček starého Spořilova, a když se začnou za okny rozsvěcet stromečky, vrátíme se domů a uděláme si večeři.

* CO MÁTE KE ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘI A KDO JI VAŘÍ?

Míváme rybí polévku, kapra, bramborový salát a nakonec ještě pudink. Já si místo kapra dávám raději filé, nesnáším totiž obírání kostí. Dříve u nás dělávala večeři vždy ta starší generace, ale v posledních letech jsme v úzkém kruhu rodiny, takže vaří manželka. Se širší rodinou se scházíme 26. prosince.

* CHODÍTE NA PŮLNOČNÍ MŠI?

Chodívali jsme, ale teď kvůli Adamovi nepůjdeme. Budeme doma odpočívat a popíjet bílé víno.

* JSOU LEPŠÍ SOUČASNÉ VÁNOCE, NEBO TY NA STARÉM SPOŘILOVĚ?

My mužští říkáme, že i vzpomínky na vojnu jsou krásné, protože jsme byli mladí. A s těmi mi Vánocemi je to podobné, vždycky si myslíte, že to, co bylo v době vašeho mládí, bylo lepší. Jenže to není poctivá odpověď, nedá se to srovnávat. Myslím, že je potřeba žít tak, k, aby každé Vánoce byly krásné.