Hřib: Přítelkyně mi nesměly kupovat čínské výrobky. S Tchaj-wanem jsem inspiroval, byl jsem maskot

Prestižní server Politico.eu zařadil pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) mezi 28 nejvlivnějších osobností Evropy, a to i kvůli způsobu, jakým se metropole pod jeho vedením rozhodla změnit kurz a místo spolupráce s Čínou, kterou tlačila bývalá primátorka Adriana Krnáčová, zlepšuje česko-tchajwanské vztahy. To, že by se Praha tímto přístupem tlačila do mezinárodní politiky, Hřib nicméně odmítá.

Politico vás zařadilo ve svém přehledu 28 osobností do kategorie snílků či vizionářů. Zasloužíte si to?

Oni to mají pojmenováno dreamer, aby to začínalo na písmeno D, stejně jako ostatní kategorie. Nepřekládal bych to jako snílek nebo vizionář, ale spíše inspirátor. Někdo, kdo inspiruje jiné, aby začali přemýšlet jinak. Troufnu si tvrdit, že v tomto případě je to i vidět.

Jak to myslíte?

Když jsme na Tchaj-wan jeli předminulý rok, byla to výprava výhradně pražských politiků z Pirátské strany. Byl tam i Jakub Michálek z Parlamentu, ale jinak to byla magistrátní záležitost.

Když se podíváte na cestu Miloše Vystrčila, už to byli senátoři a já, ale také zástupci všech politických stran, které jsou nyní v opozici. Senátoři tam byli z nejrůznějších okrsků rozprostřených po celé zemi.

Takže jste inspiroval ostatní opoziční politiky?

Už to zjevně nebyla pražská pirátská záležitost, ale více lidí z vícero míst. Věřím, že tahle návštěva inspiruje třeba někoho dalšího v Evropě k tomu, aby se díval na vztahy s Čínou trochu jinak. Ukázalo se, že jejich ekonomická síla ve střední Evropě není tak velká, jak by se mediálně mohlo zdát.

Abyste mohli s Čínou obchodovat, není potřeba, abyste jim servilně podlézali a klaněli se zásilkám na letišti. I bez toho si od nich můžete něco koupit.

Když se zeptám trochu hloupě, kdybyste tenkrát neletěli s Piráty do Tchaj-peje, neletěl by ani předseda Senátu na Tchaj-wan? Byl to podle vás ten impulz, proč letěl?

Těch impulzů tam bylo více. Troufnu si tvrdit, že jsme stáli na počátku řetězce událostí, který v konečném důsledku vyústil tímto.

Co z vašeho inspirátorství mají Pražané?

Jedna věc je mediální prestiž. Praha se vrátila na mapu jako sebevědomá metropole. Vrátili jsme se tam ruku v ruce se všemi našimi sousedy, se kterými jsme podepsali pakt svobodných měst. Vrátili jsme Praze určitou prestiž.

Pak je tady další věc: když se zamyslíte, minulé století bylo érou národních států. Století předtím bylo stoletím impérií. Tohle století bude jednoznačně stoletím měst, protože jejich význam bude z mnoha důvodů narůstat. Budou motory ekonomické síly všech států.

Potom jsou ty hmatatelnější výsledky, kam se dá zařadit plán, že v Praze budeme mít luskouna, plánujeme projekty s Tchaj-pejí nebo jsme dostali roušky a ventilátory.

Mluvíte o prestiži. Není to ale tak, že se i tímto oceněním spojuje spíše s vaší osobou než s Prahou? Jestli to vlastně není vaše PR.

Já to tak nevidím. Mám za to, že je to reklama pro Prahu. Bohužel to teď neumíme změřit, protože se k nám turisté nemohou dostat. Způsobilo to, že se mluví o Praze, mělo by to pozitivní efekt na počet turistů, kdyby nebyl covid.

Turistů odkud?

Odkudkoliv. Když si přečtete o Praze, může vás napadnout, kde jsme ještě nebyli. Je tady pestrá nabídka kulturních možností, občas ale neuškodí prohnat značku města médii, aby o vás psali v zahraničí i v normálních novinách.

Na druhou stranu, když se podíváte na čínské noviny, tam je Praha vnímána negativně, těch útočných článků tam bylo několik. Zároveň jsou Číňané velmi početná skupina turistů. Může prestiž a potenciální noví turisté vyvážit ten možný úbytek návštěvníků z Číny?

Jen zdůrazním: nemyslím si, že by se do Prahy chtěli lidé podívat, protože jsme sebevědomí vůči Tchaj-wanu. Je to nějaké upozornění na to, že Praha existuje a kromě Paříže nebo Říma můžete jet také do Prahy. Zařadila se na mentální mapu.

Ale k otázce…

Kvůli covidu je strašně složité to hodnotit. Na přelomu let 2019 a 2020 byl vývoj turismu v Praze takový, že kdyby sem nikdy žádný čínský turista nedorazil, vrátili bychom se na hodnoty roku 2017 v objemu turismu, což by podle mě nebyl takový zásah. Teď se to špatně hodnotí.

Teď můžeme být ve finále rádi za každého turistu.

Teoreticky ano, teda ne asi za Číňana z Wu-chanu.

Tam je ale situace momentálně lepší než v Praze.

Tak to vycházíte asi z čínských dat. Dá se na to takto koukat, uvidíme, jak to bude.

Vrátím se k tomu, jak jste říkal, že jsme ve století měst. Měla by města být sebevědomější v mezinárodních otázkách?

Měla by každopádně získat více pravomocí, aby si mohla zařídit vlastní záležitosti. To se bohužel u nás neděje a města jsou kontinuálně omezována. Teď je další rána: daňový balíček. Cesta státu od principů liberální demokracie je dlážděná omezováním samospráv. Podívejte se na Maďarsko a Polsko.

Hezký příklad je návrh stavebního zákona. To je věc, která směřuje k utužování státního aparátu. Říká, že města nejsou kompetentní, aby si rozhodovala o věcech, jako je jejich vlastní rozvoj. Stát říká, že o tom zvládne rozhodovat lépe. Města se rozvíjet musí, jsou motorem ekonomického tahu. Vzniká tady 25 procent HDP a je nelogické chtít zaříznout slepici, která snáší zlatá vejce.

Vy jste utekl od otázky. Směřovala k tomu, jestli by města měla více řešit otázky týkající se mezinárodní politiky. To třeba partnerství s Tchaj-pejí je.

Neřešíme ve skutečnosti mezinárodní politiku…

Dotkla se politiky celého státu.

Jde o to, že komunistické diktatury jako Čínská lidová republika nebo Ruská federace fungují jako top-down diktatury (moc funguje shora dolů, pozn. red.). Nedokážou pochopit, že tady máme multiúrovňovou demokracii a systém samospráv. Nechápou, že já nemohu říkat Praze 6, co má dělat se sochou Koněva a že mně premiér nebo prezident nemohou říkat, jak máme pojmenovávat náměstí nebo ulice. To je jejich problém, ne náš. Všechny kroky, které jsme dělali, měli jednoznačný vztah k Praze.

Jaký?

Třeba smlouva s Tchaj-pejí. Shodli jsme se s ministerstvem zahraničí, že je to naše záležitost. Náměstí Borise Němcova iniciovali lidé peticí, kterou usilovali o přejmenování. Zjistilo se, že tam není administrativní překážka a je možné to realizovat. Všechno to jsou věci, které mají jednoznačný vztah k Praze.

Musíte ale přece vnímat symbolickou rovinu, kterou si ty státy uvědomovaly. To nejde oddělit. Když přejmenujete náměstí Borise Němcova, což byl opoziční předák, který byl zavražděn režimem, promítá se to do dnešní politiky. Tím Praha promluvila do politiky.

To ale není v nesouladu s oficiálním ruským postojem. I ruský prezident řekl, že ti cyničtí vrazi Borise Němcova musí být dopadeni a potrestáni. Nevím, proč s ambasádou utekli za roh. Nevidím důvod, proč by s tím měl být problém.

Bavíme se o tom, jestli vnímáte symbolickou rovinu, která se přenáší do mezinárodních otázek.

Jak říkám, jsem komunální politik, řeším věci, které se týkají primárně Prahy. Jestli v tom někdo vidí symboliku…

Vidí ji v tom i Politico, které vás právě přes tuhle rovinu označilo za nositele nějakých myšlenek.

Podle mě primárně viděli, že jsme ukázali, že se nemusíte plazit před Čínou, abyste si před nimi mohli něco koupit. Ukázali jsme, že můžete mít partnerství s Tchaj-pejí a vyděláte na tom víc, než když spolupracujete s Pekingem, který neplní sliby. Mám pocit, že to byl takový slon v obýváku. Všichni tak nějak tušili, že to tak je, akorát to nikdo neřekl nahlas.

Když říkáte, že se to týká primárně Prahy: mám pocit, jako byste nedokázal dohlédnout za práh města, ačkoliv ty otázky rezonovaly i ve světě. Je to tak?

My jsme před rokem oslavili sto let republiky. Oslavili jsme státní útvar, který už neexistuje. Česká republika tak, jak ji teď vnímáme, je stará od roku 1993. Zatímco Praha je tady mnohem déle. To znamená, že ano, v jistém smyslu je Praha známější než Česká republika a možná je mediálně atraktivnější, co se děje v Praze než v Česku. To je realita, která je vnímaná zvenčí.

Neměl byste to tedy víc zohlednit v těch mezinárodních otázkách?

Jako že bychom se měli jít také klanět čínským zásilkám?

To jsem nemyslel. Myslel jsem to, jestli vnímáte, že se ta symbolická rovina může dostat i do mezinárodní roviny. Sám jste říkal, že je Praha známější, ale zároveň jste říkal, že se koukáte jen na tu Prahu.

To je jedna ze zajímavých věcí, která padla na návštěvě Miloše Vystrčila. Jeden z velvyslanců ze zemí EU zmínil to, že tahle cesta ukazuje, že je třeba u každého kroku, který se udělá v této oblasti, přestat přemýšlet nad tím, co na to řekne Čína. Je nutné změnit paradigma. Evropská unie sama o sobě je dostatečně silná, aby si to mohla dovolit.

Myslím, že se úplně nechápeme. Ta otázka nesměřuje k tomu, abychom něco nedělali kvůli tomu, aby Rusko nebo Čína neprskaly. Spíše k tomu, jestli Praha zvažuje přesah svých rozhodnutí. Ptám se na to, jestli jsme Hobiti v Hobitíně a vidíme jen ten Hobitín.

Ekonomická síla Číny ve střední Evropě se dlouhodobě přeceňuje. To, co z toho vyleze, je, že si Číňané neobjednají jedenáct pian, a ty do týdne koupí nějaký Čech, který je daruje školám.

Kdyby tady byly výraznější investice, zvažovali byste to jinak?

Ale nejsou tady a nebudou, protože Číňané jsou nespolehlivý partner. Žádné pořádné investice nepřišly a ty, co přišly, byly akvizice. Nevzniklo tady žádné know-how nebo nová místa. Oni si koupili Žďas, pivovar a fotbalový klub – hotovo. Jaký je to přínos pro lidi, kteří tady žijí?

Otázka byla, jestli by to bylo jinak, kdyby tady ty investice větší byly.

Kdyby… je to hrozně hypotetická otázka, na kterou je zbytečné odpovídat. Realita je taková, že za těch šest let, kdy prezident a premiér jezdí do Pekingu, se zdvojnásobil negativní schodek zahraničního obchodu s Čínou. Ten, komu pomohly návštěvy pana prezidenta v Pekingu, byla Čína a poté možná někteří jedinci, kteří tam mají osobní zájmy. Rozhodně to nepomohlo plošně obyvatelům Česka a vůbec ne Prahy.

Když jsme u hypotetických otázek, neodpustím si ještě jednu. Mnohokrát bylo kritizováno jednání Adriany Krnáčové, která v roce 2016 podepsala smlouvu o spolupráci, slibovala pandu do zoo. Choval byste se v té situaci jinak než primátorka?

Určitě bych se choval jinak než primátorka.

Co byste udělal jinak?

Určitě bych nepodepsal smlouvu s Pekingem, kde je nemístná klauzule o jedné Číně. To je jasné a neprošlo by to přes radu a zastupitelstvo.

A bez té klauzule?

Obecně chceme spolupráce s dalšími městy, ale musí to splňovat základní podmínky. Musí se k nám chovat s respektem. Musí to být oboustranně výhodné. Tehdy jsme ještě nevěděli, jak se to bude vyvíjet. Nyní víme, že to výhodné není, ale možná bychom to dokázali tenkrát lépe naplánovat.

Byla to ryze deklaratorní záležitost a muselo být jasné, že tam není potenciál pro něco, z čeho bychom mohli těžit. A za třetí to musí být politické. A ta návštěva politická byla.

A panda by se vám líbila?

Ona je do toho zatažena také otázka Sin-ťiangu (viz box), která rezonuje stále víc. Protože tam jsou normální koncentráky…

Ujgurové jsou etnická menšina žijící převážně v čínské provincii Sin-ťiang. V roce 2017 publikoval Australský institut pro strategickou politiku zprávu, ve které popisoval, jak byly desítky tisíc Ujgurů poslány na nucené práce do čínských továren. Média se také začala zajímat o takzvané převýchovné tábory, kam jsou někteří příslušníci této menšiny sváženi a brutálními praktikami „převychováváni“ k loajalitě k Číně a její komunistické straně. Peking také potlačuje jejich jazyk ve školách na úkor čínštiny a podle kritiků režimu provádí kulturní genocidu. Menšina je díky pokročilým technologiím pod přísným dohledem čínských úřadů. Firmy, které se na budování těchto represivních opatření podílejí, skončily na sankční listině Spojených států. Příkladem takové firmy je například výrobce kamer Hikvision.

Tenkrát to ale nebylo téma.

To si nemyslím.

Vím, že se na demonstraci skandovalo: „Svoboda Ujgurům“, ale tehdy, v roce 2016, to v celostátním měřítku nebylo téma.

Je tady usnesení Evropského parlamentu. Jsou tady speciální reporty OSN a usnesení České lékařské komory. Roky přesně nevím.

Pro vás to tehdy bylo téma, o kterém jste věděl?

Dříve, když jsem si ještě stíhal kupovat věci, když jsem studoval, skutečně jsem si zásadně nekupoval výrobky Made in China. Všechny své přítelkyně jsem tím vždycky naštval, protože to měly komplikované při výběru dárků. Nešlo o skutečnost, že nemusí být kvalitní, ale o to, že když budete tygříka vykrmovat, otevře tlamu a zbaští vás.

To muselo být jasné každému, tak jako muselo být každému jasné, že Andrej Babiš nejde spasit tuhle zemi, ale jde vydělat. To musel každý vědět.

To je dost obecné tvrzení. Navíc ANO získalo třicet procent, takže očividně každý to vidět nemohl.

Každý, kdo se dobře podíval, to musel vidět.

To je, jako bych řekl, že každý, kdo se dobře podívá, uvidí, že Piráti jsou neomarxisti.

To je nálepka. Piráti jsou lidé jako každý jiný.

Andrej Babiš je také člověk.

Je to oligarcha a jeden z nejbohatších lidí v Česku, má zde jasné zájmy a své podnikání založil na dotacích. Když se podíváte na zisky z jeho firem, zjistíte, že jsou ziskové jen díky dotacím. Je extrémně naivní si myslet, že by kopal za obecné blaho.

Takže bývalý ředitel Transparency International David Ondračka, který byl ochotný zvažovat, že by vzal místo ministra vnitra, byl naivní a neviděl to?

Ano, je velice zajímavé, kolik lidí to nevidělo. Já myslel každého, kdo se nad tím hlouběji zamyslel.

Když se vrátíme k té Číně. Každý, kdo se podle vás hlouběji zamyslel, musel vědět, jak tyto investice dopadnou?

Každému muselo být jasné, že ten vztah je nerovný. Když se podíváte na náš vztah s Tchaj-pejí, ta města jsou srovnatelná. Není to partnerství mezi Davidem a Goliášem. Očekávat, že partnerství s Čínou bude vyrovnané, je mimo realitu.

Argumentoval jste ujgurskými koncentráky. Řešil jste to téma nějak?

Ne, dozvěděl jsem se o nich později. Dozvěděl jsem se o nich velmi brzy poté, co jsem byl instalován do funkce. Jako Zdeněk Hřib kandidující v primárkách nebo ve volbách jsem se těmi tématy hlouběji nezabýval, ale jsem si celkem jistý, že v momentě, kdy by přišlo na to, jestli podepisovat partnerství s Pekingem, těmito tématy bych se začal zabývat a informační asymetrie by byla rychleji vyvážena.

Tchaj-wan čelí poslední roky diplomatické ofenzivě Číny a Česko s Prahou se ho nejvíce zastaly. Máme tu návštěvu šéfa Senátu Miloše Vystrčila (ODS), pražské sesterství s Tchaj-pejí na úkor Pekingu a příslib investic. Nedáváme víc Tchaj-wanu, než Tchaj-wan dává nám? Jsme jeden z mála států, který se ho zastává.

Myslím, že ne. Můžeme to ilustrovat členstvím Tchaj-wanu v mezinárodních institucích. Číňané nevybíravými způsoby dostali Tchaj-wan z WHO (Světové zdravotnické organizace) a já si troufnu tvrdit, že i to je jeden z důvodů, proč se koronavirus rozjel. Zatímco Čína intenzivně lhala a dávala zavádějící informace WHO, Tchaj-wan na problém poukazoval. Protože se víc naslouchalo Číně, následky známe všichni.

To je jeden z typických příkladů, kdy čínská jednotná lidová fronta způsobila problém, který já i my všichni tady v Praze musíme řešit. Kdyby se Tchaj-wan podařilo dostat zpátky do WHO, bylo by to i k benefitu Prahy.

To se ale bavíme o hypotetické možnosti a ještě mezinárodní otázce ve chvíli, kdy jak jste říkal, Praha nechce mezinárodní otázky řešit…

No, ale tenhle názor mám spíš já jako lékař. Také Česká republika zastává názor, že Tchaj-wan má být ve WHO.

Ano. Ptám se ale proto, že když jste byl na Tchaj-wanu s panem Vystrčilem, padaly tam výroky, že Česká republika může být pro Tchaj-wan vstupní branou do Evropy. Nepřipomíná vám to něco?

Jako… připomíná, připomíná. Otázka je, kde vidíme sami sebe v budoucnu. Chceme být tou montovnou, nebo mozkovnou? Pokud mozkovnou, je výhodnější mít partnerství s Tchaj-wanem, protože oni dokážou dotáhnout to, kde my selháváme, a to aplikaci výzkumu do praxe a ekonomické zpeněžení. To jsou fáze, v nichž jsou dobří, a byl bych rád, kdyby se k nám povedlo přivést pobočku jejich výzkumného institutu. To by byla pochopitelně vzpruha pro takové směřování.

Zatím je ale vlajkovou lodí jejich investic spíš Foxconn, který je ta montovna…

To je otázka. Pokud vím, jsou tu i další tchajwanské firmy. Navíc jejich investice skutečně vytvářejí pracovní místa. Oni nepřišli a něco si tady koupili. Něco tady reálně investují.

Když se podíváme na ten výrok, že můžeme být pro Tchaj-wan vstupní branou do Evropy, trochu to připomíná prezidenta Miloše Zemana a Jaroslava Tvrdíka, kteří Česko označovali za letadlovou loď čínských investic a bránu do Evropy. Necítíte tlak, že můžete skončit dost podobně a že se ty přísliby nenaplní?

Jak říkám, problém s Číňany je ten, že nedodržují sliby, které byly dány. To s Tchaj-wanem není můj výrok, ale pana Vystrčila. To se musíte zeptat jeho. Vidím tu ale radikální rozdíl v dodržování dohod a snaze jít partnerovi naproti.

Když jsem se bavil se šéfem Česko-tchajwanské obchodní komory Pavlem Divišem, sice mi říkal, že rozdali tisíce vizitek, ale spíše mluvil o příslibu než o konkrétně sjednaných projektech. Vím, že tam byly přísliby bank, navázání spolupráce, ale jestli se sem něco povede dostat, uvidíme to možná za pár let. Necítíte trochu ten tlak, o kterém jsem mluvil? Že tchajwanská vstupní brána skončí tak, jako dopadla ta čínská.

To se musíte zeptat podnikatelů, jestli jsou schopni to dotáhnout do konce…

Jasně, ale vy jste ta tvář.

To jo, ale byla to senátní delegace. Měl jsem tam vlastní agendu a setkal jsem se se starostou sesterského města.

Ale říkal jste, že jste trochu inspiroval…

Ano, moje role byla inspirovat a otevřít ty dveře. Jel jsem tam jako takový maskot, člověk, který je tam známý, a to byla má role ve výpravě. Musíte se zeptat podnikatelů, jak se jim to daří. A ruku na srdce, koronavirus to neusnadňuje.

Úzká spolupráce s Tchaj-wanem probíhá od 90. let. Letěla tam třeba první dáma Olga Havlová. Máme tu velké investice, které tu zařadily Tchaj-wan mezi top 10 z asijského regionu. Není už prostě ten potenciál z velké části naplněný?

Myslím, že bylo jasně vidět, že ne. Zájem o spolupráci byl z obou stran. Byla tu i snaha a záměr mít pobočku Taiwan Cooperative Bank. Kdyby ten potenciál neviděli, takové věci tady neplánují. Je tu příslib přímé linky. Je zjevné, že zájem není pouze jednostranný.

Přímá linka z Prahy mi taky připomíná to česko-čínské rozmrazování vztahů. Pak ale linka Praha–Peking nebyla ekonomicky výhodná a zrušila se. Bude ta s Tchaj-pejí udržitelnější?

Abych pravdu řekl, nesledoval jsem ekonomickou výhodnost linky Praha–Peking. Letecká linka mezi Vídní a Tchaj-pejí nemá problém se uživit. Před koronavirem jsme měli 150 až 180 tisíc turistů z Tchaj-wanu, takže víme, že ekonomický potenciál tu je.

Několikrát jste zmiňoval klanění se nakoupeným čínským rouškám na letišti. Nicméně jsme viděli vás i hodně opozičních politiků, jak se fotíte s tchajwanskými rouškami. Nestal se z toho tchajwanského daru trochu klacek opozice na prezidenta a premiéra za tu scénu na letišti?

Ten zásadní rozdíl je v tom, jestli jde o dar, nebo o nákup. Jako se neklaníte kurýrovi, že vám v pytlíku přinesl oběd z hospody.

Oni se neklaněli, oni děkovali.

Vždyť tam stavěli i slavobrány a byl tam premiér. V žádné jiné zemi to nedělali.

V Itálii je taky výrazně vítali. Bylo to tak i s Rusy.

Tam byla ale jiná situace. Na Slovensku taky nebyl premiér na letišti. Rozdíl je navíc v tom, že ten nákup nebyl zrovna levný.

To je další věc. Otázka je, jestli bylo na výběr a šlo to koupit jinde…

Naopak. V klasických podmínkách, a převážně v čínské kultuře, je zákazník ten opečovávaný. My jsme ti, kterým by se měli klanět…

Spíš mě ale zajímá, a vy jste od té otázky utekl, jestli se to focení s tchajwanskými rouškami nestalo klackem opozice na premiéra a prezidenta. To by se pak nejednalo pouze o vděčnost, ale i o politickou hru.

Tak moment. Ještě si vysvětleme jednu věc. Ten virus pochází z Číny.

To vůbec nepopíráme…

Čína je především viníkem.

To taky nepopíráme…

Nakoupili jsme tam za drahé peníze. Ceremonie na pražském letišti byly skutečně nedůstojné. Poděkovat za dar je z mého pohledu jednoznačně slušnost. To na letišti nebyl dar, ale nákup. Rozdíl je v tom, že nemusíte dělat ceremoniály, abyste si mohli něco koupit. Dokonce ani obecně, abyste tam mohli dělat byznys.

Kdyby byl celosvětový nedostatek ventilátorů a Praha je díky kontaktům sehnala z Tchaj-wanu, vy byste jim nepoděkoval?

Že tu byl nedostatek roušek a dalších věcí, bylo způsobeno tím, že z Číny přišel virus. Čína je viníkem globální pandemie, kvůli které nemůžeme chodit do divadla a hospody. Za to mohou Číňané.

Jasně, ale znovu zopakuji otázku. Nebyl tchajwanský dar opozicí využit jako kritika tohoto přístupu? Opozice se s ním fotila a dávala najevo, že tu máme serióznější partnery a jak to kontrastuje s chováním Číny a chováním českých politiků k Číně.

Nevím, jestli to bylo využito ke kritice. Objektivním faktem ale je, že Tchaj-wan je spolehlivějším partnerem než Čína. Máme tu mnoho příkladů. Investice, co měly přijít, nepřišly. Podívejte se, jak tu třeba investuje Foxconn a další tchajwanské společnosti. To pak musíte vidět jasný rozdíl.

Takže se ten tchajwanský dar nezpolitizoval?

To já nevím. To je otázka na nějakého politologa.

Vy jste to tak nevnímal?

Dostal jsem od starosty Tchaj-peje dar 100 tisíc roušek pro město, tak jsem se samozřejmě vyfotil, jak to přebírám. Nevím, jestli to je politizace.

Tak ale učinili i TOP 09, ODS, senátoři a tak dále a tak dále.

To nevím, to se mě…

Musel jste ale na sítích vidět, že to bylo předmětem širší politické debaty. Ptáme se, jestli ta širší politická debata nezpolitizovala ten dar?

Širší politická debata o tom, nakolik je přínosná naše spolupráce s Čínou a nakolik s Tchaj-wanem, nám myslím neuškodí. To je v pohodě. My tuto záležitost máme za Prahu vyřešenou, protože partnerství s Pekingem nám nedávalo vůbec nic, jen nás využívali.