Jedinečný pohled na Šárecké údolí zmizí

Metro - 7.3.2003
Podtitulek: Nad Šárkou, v chráněném území Vizerka, budou stát dvě desítky luxusních domů. Občanské sdružení se výstavbě snaží marně zabránit od roku 1998
Autor: Lukáš Matuška
Při silnici z Jenerálky do Nebušic, na místě nádherného výhledu do údolí Tiché a Divoké Šárky s letohrádkem Hvězda na horizontu, se staví 22 veleluxusních domů. A to i přesto, že oblast je v územním plánu zakreslena jako "zeleň přírodní nelesní". Celá plocha je navíc součástí ochranného pásma zvláště chráněného území Vizerka v přírodním parku Šárka - Lysolaje, kde je výstavba vyhláškou o chráněném území výslovně zakázána. Tomuto záměru se již od roku 1998 snaží zabránit občanské sdružení Společnost Šáreckého údolí (SŠÚ). Vše je ale málo platné. Stavba je v plném chodu a pozemky, kde se ještě nestaví, nabízejí realitní kanceláře. Pokud tedy ještě chcete tento, i když už hrubě narušený pohled vidět, pospěšte si. V územním rozhodnutí je sice zakotvena nutnost zachování průhledů mezi domy, a dokonce vynechání pásu o šíři celé jedné parcely. To je ale jako dívat se skrz spáru ve zdivu na místě zazděného okna. Nejde však jen o pohled. Podle SŠÚ by totiž výstavba i užívání domů a zahrad mohly ovlivnit chráněná stepní rostlinná společenstva, která se na chráněném území Vizerky vyskytují. Popis případu vychází z informací Společnosti Šáreckého údolí. Za pražský magistrát se k věci vyjádřil jeho tiskový mluvčí Martin Kupka. Vše začalo v tichosti již v roce 1994, kdy si tehdejší restituční majitel pozemku - Strahovský klášter premonstrátů - vyžádal na orgánu ochrany přírody, odboru životního prostředí (OŽP) magistrátu Prahy, souhlas s výstavbou. Magistrát souhlas "odůvodnil" tím, že výstavba řady domů v ochranném pásmu vytvoří bariéru přístupu stále se zvětšujícího počtu lidí, a tím chráněné území ochrání. V Nebušicích tou dobou vypukla stavební horečka a vyrostlo zde několik desítek nových domů. Přes silnici od inkriminovaného území vyrostla celá nová čtvrť, tzv. milionářské satelitní nebušické městečko. Novousedlíků přibývalo a zájem o každý metr, na kterém by se dalo něco postavit, byl veliký. Není divu. Od stanice metra Dejvická sem jedou poměrně často autobusy MHD zhruba čtvrt hodiny. Navíc je kolem krásná příroda. O rozhodnutí OŽP magistrátu, které souhlasilo s výstavbou i na druhé straně silnice v dosud nedotčeném území a ochranném pásmu, se veřejnost ani občanské sdružení, které v místě již pracovalo a s úřady komunikovalo, nedověděly. Územní plán však v tomto místě výstavbu neumožňoval. Bylo proto nutné ho změnit. Za tím účelem Útvar rozvoje města vyhotovil a ředitel ing. arch. Karel Hejtmánek v únoru 1995 podepsal tzv. úpravu územního plánu, přestože stavební zákon takový postup neumožňuje. Změna funkčního využití území musí být totiž projednána a schválena zastupitelstvem. To přiznává i tiskový mluvčí magistrátu Martin Kupka. Změna byla podle jeho informací řádně projednána 30. 5. 1995. Zápis o tom se mu ale nepodařilo sehnat. Na tuto informaci reaguje Karel Čapek z SŠÚ: "Při dalším projednávání žadatel o výstavbu i úřady tvrdili, že záměr je v souladu s územním plánem a dokladovali to jen jedním listem té tzv. úpravy, tedy nezákonným podkladem. Nikdo nedoložil řádné provedení změny územního plánu. Ta by musela být podle zákona veřejně projednána a musely by se k ní písemně vyjádřit dotčené orgány státní správy. O tom ale neexistuje žádný doklad."Píše se rok 1996 a odbor životního prostředí vydává další rozhodnutí. To požaduje vynechání dvou průchozích pásů mezi domy směrem k chráněnému území, a tím vlastně neguje jediný pseudodůvod prvního povolení. Znova výstavbu povoluje, aniž by byla informována veřejnost. Veřejnost (občanská sdružení) se o záměru dozvěděla až v květnu 1998, kdy bylo zahájeno projednávání územního řízení. Mezitím pozemky měnily majitele. Jejich cena stoupala až na 3.300 Kč za metr čtvereční, přestože se stále jednalo o zemědělskou půdu. Další dění popisuje Karel Čapek: "Během ústního jednání jsme vznesli písemně řadu výhrad, na které neuměli přítomní odpovědět. Ing. arch. Marcela Škopová, která řízení vedla, mi slíbila, že vše zjistí a že se vše při řízení dořeší. Stavebníci se při ústním jednání ohradili proti právě vydanému podkladovému rozhodnutí odboru životního prostředí. Jak dokládá protokol, ing arch. Škopová proto řízení přerušila z důvodu, že bude vydáno nové rozhodnutí tohoto odboru." K jeho vydání však nedošlo. Místo toho odbor územního rozhodování jako doplnění použil rozhodnutí odboru památkové péče, které ale již před tím bylo součástí spisu. Tak "zvládl" přerušení řízení a v září 1998 vydal územní rozhodnutí bez vyřešení zásadních námitek. "O pokračování řízení ani o vydání rozhodnutí jsme se ale vůbec nedozvěděli," tvrdí Čapek. Oznámení údajně visela na úřední desce odboru územního rozhodování magistrátu. Zástupcům tří občanských sdružení se však nepodařilo rozhodnutí na desce objevit, přestože ji v té době chodili pravidelně kontrolovat a mělo by být vyvěšeno po dobu 15 dnů. Možným vysvětlením je, že bylo rozhodnutí z desky zcizeno, což není u volně přístupné vývěsky úřadu v Pařížské ulici problém. Podle mluvčího Kupky je však tato možnost velmi nepravděpodobná. Fakt, že o rozhodnutí občanské sdružení nevědělo, způsobil, že proti němu nemohlo včas podat odvolání. To, jak ing. arch. Škopová zaměnila podkladová rozhodnutí, aby mohlo územní řízení po přerušení pokračovat, by podle SŠÚ bylo možné hodnotit jako trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Tím však "podivné okolnosti" případu v lokalitě Malá Pachmanka, jak se onomu místu říká, nekončí. K dalšímu územnímu řízení, které původní rozhodnutí měnilo, už úřad žádné občanské sdružení nepozval. Pozdější žádost SŠÚ o účast dokonce odmítl, přestože se změny týkaly i ovlivnění životního prostředí - např. byla navržena tzv. vsakovací studna likvidující povrchové vody z komunikací - v ochranném pásmu nad chráněným územím. Požadavek na biologické posouzení možného ovlivnění samotného chráněného území Vizerka, kde jsou chráněna stepní společenstva, byl na základě odborné
úvahy odborem životního prostředí odmítnut. Nové územní rozhodnutí bylo naopak zasíláno poštou, nikoli vyvěšeno na úřední desce, takže se veřejnost o jeho vydání nemohla dozvědět. V době územního řízení se SŠÚ dodatečně odvolala proti oněm prvotním souhlasným rozhodnutím odboru životního prostředí magistrátu. Odvolání proti rozhodnutí z roku 1994 označil odbor pro středočeskou oblast a Prahu ministerstva životního prostředí za nepřezkoumatelné, neboť již uplynula lhůta tří let od nabytí právní moci. Odvolání proti rozhodnutí z roku 1996 zamítl s tím, že "investor stavby postupoval v dobré víře". Jak se dobrá víra promítá do prosazování výstavby v území, kde je platnou vyhláškou výslovně zakázána, nechť posoudí každý sám. Přitom rozhodnutí z roku 1996 je podle SŠÚ i formálně vadné a neurčité, tedy právně nepoužitelné, neboť ve výčtu pozemků, pro které by mělo platit, jsou namísto některých čísel pozemků tečky, za které si lze dosadit čísla libovolná. Proto SŠÚ poslala ve věci vadnosti rozhodnutí odboru životního prostředí a vyřízení odvolání proti nim dovolání ministrovi životního prostředí. Marně však čekala na reakci. Až po dlouhé době čekání se zjistilo, že oba dopisy "se ztratily"! Dodatečná odvolání proti územním rozhodnutím i návrhy na obnovu územního řízení, která tři občanská sdružení podala, byly ministerstvem pro místní rozvoj po dlouhé době "vyřizování" zamítnuty z formálních důvodů, aniž ovšem ministerstvo správně zjistilo skutečný stav věci. K další kuriozitě došlo při projednávání tzv. vodoprávního řízení týkajícího se kanalizace. Hlavní město v řízení zastupovala Vodohospodářská společnost a její ředitel k zastupování zplnomocnil zástupce stavebníků! Náklady na vybudování (z větší části přečerpávací) kanalizace jsou hrazeny z rozpočtu Nebušic, přitom jedním ze stavebníků je dnes už bývalý radní Nebušic Štěpánek. Zákon o lesích požaduje, aby nebyly stavby umísťovány blíže než 50 metrů od lesního pozemku. Zde byla povolena výjimka až na 3,5 metru. K tomu mluvčí Kupka: "Zákon slouží na ochranu staveb před případnými vývraty, padajícími větvemi apod. Nikoliv tedy na ochranu lesa." To je sice pravda, avšak dům stojící takto blízko u lesa zřejmě nikdo nepojistí, a tak může být později z "bezpečnostních důvodů" les na onu bezpečnou vzdálenost vykácen. Světlým okamžikem v tomto případě bylo projednání nového územního plánu Prahy v roce 1999. Zastupitelstvo hl. města, souhlasně s doporučením Útvaru rozvoje hl. města, uznalo argumenty proti zastavění tohoto území a schválilo pro plochu funkční využití zeleně přírodní nelesní. Toto se však víceméně míjí účinkem. Podle magistrátu byly totiž pozemky koupeny a stavební povolení vydána v souladu s tehdy platným územním plánem (s onou údajnou změnou, kterou však zatím nikdo z odpůrců neviděl). Lidé do pozemků již investovali miliony, a tak teď již prý nelze výstavbu zakázat. To platí i v případě, že je daný pozemek dosud ve vlastnictví realitní kanceláře. Nebudou tedy prý již vydávána žádná nová stavební povolení. Ta stará však platí a to bohatě stačí. Povolena je např. i dva metry vysoká zeď, která oddělí domy od okolního světa. Žaloby proti čtyřem z prvních stavebních povolení pro domy již leží na městském soudu více než rok, přitom soud nevydal předběžné opatření pozastavující realizaci, i když žaloby byly podány před zahájením výstavby. A tak se staví. Čtyři domy jsou již téměř dokončeny a další vyrůstají vedle nich. Celkem pro deset domů je vydáno stavební povolení, pro další bylo zahájeno stavební řízení. Pozemky již stráží "kapličky" s plynem a elektřinou. A na kraji území visí nabídka: "Na prodej". "Nejkrásnější pohledy, které uchvacovaly generace vnímavých lidí a kultivovaly jejich vztah nejen ke krajině, ale svou velkolepostí ke krásám světa a stvoření vůbec, a tím kultivovaly i vztahy lidí mezi sebou, pro veřejnost napříště nevratně zmizí. Budou privatizovány na pohled z několika oken. Kam se vytratil veřejný zájem? Kam všechna ustanovení zákonů a vyhlášek na ochranu krajiny?" ptá se akademický malíř Karel Čapek. Až příliš mnoho okolností nasvědčuje tomu, že byly převálcovány silou peněz. Někomu se zřejmě vyplatilo porušit nejen pravidla slušnosti, aby prosadil výstavbu tam, kde je zakázána a kde ničí i to málo z přírodních krás, které nám Praha a její okolí ještě nabízí. Půda byla získána v restituci. Nyní je jedna z 22 parcel i se stavebním povolením nabízena realitní kanceláří za devět milionů korun. Snadno si lze tedy spočítat, že ti, kdo se jakkoliv na této akci podíleli, si mezi sebe mohli rozdělit až 200 milionů korun, a to jenom za pozemky.