Ještě budeme muset bourat

Očima aktérů: Deník při příležitosti výstavy na Kampě zpovídal trojici mužů, kteří se během letošních povodní nezastavili

První náměstek pražského primátora Jiří Vávra Deníku řekl:

* Co se vám dnes, dva měsíce poté, vybaví v souvislosti s letošními povodněmi?

Asi vždycky si jako první vybavím maximální pocit sounáležitosti a lidské spolupráce. Bez ohledu na věk, postavení, plat či politickou příslušnost se všichni snažili dělat. Kéž by to takto šlo i v politice.

* Kterou zkušenost z letošních povodní už byste absolvovat naopak nechtěl?

Rozhodně bych už znovu nechtěl zažít ten pocit bezmoci, že všechny nastavené mechanismy nefungují. Nechci nikomu sahat zpětně do svědomí, ale těžko mi někdo namluví, že jakékoli cvičení, které proti povodním v posledních čtyřech, pěti letech v Praze proběhlo, bylo odvedeno profesionálně. Že bylo zkontrolováno vše, co fungovat má. Nechtěl bych už znovu zažít tu situaci, kterou bych přirovnal k tomu, že vám začne hořet dům, vy skočíte do připraveného auta, otočíte klíčem a ono nejen, že se nenastartuje, ale ještě se zamkne, zhasne, odpojí se baterie a chvíli máte pocit, že nemůžete dělat vůbec nic. Toto nám s Tomášem Hudečkem v prvních povodňových chvílích nadělalo spoustu starostí, takže v následujícím půl roku musíme vypracovat úplně nový krizový scénář, přebudovat týmy i některé kroky.

* V době povodní v roce 2002 jste pracoval v médiích a asi by vás nenapadlo, že jednou budete podobnou situaci řešit jako politik. Přesto se vám asi dostalo už hodně srovnání letošních povodní s těmi jedenáct let starými. Jak se tedy podle vás liší?

Letos bylo skoro vše mnohem rychlejší. Rychleji přišla velká voda, z velké části proto, že unikla z přítoků, které nejsou měřeny. Zatímco o Vltavě jsme měli podrobné informace, s Botičem nebo Rokytkou to bylo mnohem horší. Ale když mluvím o rychlosti, současně s tím musím smeknout před lidmi, kteří stavěli protipovodňové zábrany, protože také oni byli mnohem rychlejší, než se podle krizových scénářů počítalo.

* Převzal jste záštitu nad výstavou, která si klade za cíl pomoci lidem zasaženým letošní povodní. Která místa v Praze podle vás tu pomoc potřebují nejvíc?

Těžká situace je v Lahovicích a Lahovičkách. Některé domy tam nebyly pod vodou poprvé, pár jich muselo být strženo, škody jsou obrovské a pro některé obyvatele bohužel, vzhledem k nepříliš optimistickému výhledu do dalších let, přichází v úvahu myšlenky o stěhování. Čeká nás spousta nepopulární práce, budeme muset bourat. Třeba v Chuchli stojí obrovské množství černých staveb, budov postavených z dob před sametovou revolucí, které navzdory několik let starému rozhodnutí soudu na místě stojí dodnes. Právě tyto černé stavby byly jednou z příčin, proč byla Chuchle záplavami tolik postižena, proč byla pod vodou Strakonická ulice. Podobný problém jsou černé chatové kolonie v korytě Rokytky. Na jednu stranu soucítím s obyvateli Chuchle i Zbraslavi a musíme udělat maximum pro to, aby napříště postiženi nebyli. Ale někde skutečně asi nezbude, než pozemek vykoupit, nebo přesunout celou část obce mimo záplavové území.