Kde evropské peníze pomáhají aneb terénní sociální práce v ohrožených rodinách a přínos projektu "Podpora a Rozvoj"

Diakonie ČCE – SKP v Praze poskytuje již řadu let občanům hlavního města Prahy sociální služby, a to zejména krizovou pomoc v SOS centru, službu následné péče „Dobroduš“ pro lidi s duševním onemocněním, azylové ubytování pro matky s dětmi „Ezer“ a terénní sociální práci v ohrožených rodinách zaměřenou na podporu rodin v obtížné sociální situaci. Služby poskytované klientům se snažíme stále zlepšovat, proto v předešlých dvanácti měsících naši pracovníci absolvovali celou řadu vzdělávacích kurzů, které byly realizovány v rámci projektu Podpora dalšího vzdělávání pracovníků a rozvoj organizace zvyšující kvalitu služeb financovaného z prostředků Operačního programu Praha – Adaptabilita (OPPA). Jak přesně se účast v projektu projevila na službách naší organizace, konkrétně na terénní sociální práci v ohrožených rodinách, jsem se zeptala vedoucí této služby Mgr. Silvie Ročovské. 

1. Terénní práce v ohrožených rodinách – co to přesně znamená? Co je náplní vaší práce? A jaké služby poskytujete vašim klientům?

Terénní práce v ohrožených rodinách je sociální služba Diakonie ČCE - SKP v Praze, jejímž cílem je pomoci rodinám, které se nachází v krizové sociální situaci a nejsou schopny tuto situaci zvládnout vlastními silami. V takových případech může dojít k ohrožení zdravého vývoje dítěte. Tíživá sociální situace často zasáhne rodiče natolik, že jejich schopnost vnímat potřeby dítěte klesá a může dojít až k zanedbávání péče. Naším cílem je celkovou situaci rodiny zlepšit nebo alespoň zastavit její zhoršování. Snažíme se zabránit sociálnímu vyloučení rodiny a podpořit ji v jejím fungování tak, aby na příklad nedošlo k odebrání dítěte rodičům do ústavní péče.

Spolupráce s klientem nabízí celou řadu činností v nejrůznějších oblastech. Pracovník naší služby v první řadě informuje klienta o možnostech, jak může svoji situaci řešit a uplatnit svoje práva. Mluvíme o tom, co potřebuje dítě, co je možné vylepšit, jak se na situaci podívat. Patří sem také zprostředkování kontaktu se společenským prostředím – tzn. podpora v komunikaci se školou, s poradnou,  lékařem nebo úřady. Poslední je socioterapeutická činnost, kdy se snažíme zjistit, jak k problémům dochází a jak je omezit.

2. Co si mám představit pod pojmem obtížná sociální situace?

Je to ohrožení fungování rodiny v nejrůznějších oblastech. Rodina se např. dostane do situace, kdy jeden nebo dokonce oba partneři ztratí zaměstnání, zadluží se, nejsou schopni platit nájem, takže jim hrozí vystěhování. K tomu se přidají i vztahové problémy.  Většinou se více problémů váže dohromady. Např. jsme měli klientku, jejíž manžel ztratil zaměstnání a rodina tak přišla o veškerý příjem a neměla dostatek peněz na placení nájmu. Postupně vznikaly dluhy, bylo nařízeno exekuční řízení a rodina obdržela nařízení soudu o vyklizení bytu. Vztah klientky se rozpadl, manžel se z bytu odstěhoval a klientčiným jediným příjmem byly přídavky na děti a občasný brigádní přivýdělek. V této situaci kontaktovala naši službu a my jsme se jí pokusili pomoci.

3. Jak přesně postupujete při řešení těchto problémů?

Nejprve řešíme ty nejožehavější problémy, tedy aby rodina měla kde bydlet a měla nějaký příjem. Pak se snažíme přijít na to, jaké vztahové vzorce v rodině fungují a do jaké míry přispívají ke vzniku současné situace.

Klientům pomáháme i s hledáním práce – např. napsat životopis, telefonicky nebo emailem zprostředkovat kontakt s potenciálním zaměstnavatelem atd. Neřešíme jen existenční problémy, ale třeba i problémy výchovné, které mohou být určitým průvodním znakem toho, že v rodině není něco v pořádku.

4. Kolik máte v současné době klientů?

Za poslední čtvrtletí jsme pomáhali 23 rodinám a 48 dětem v rámci hlavního města Prahy.

5. Kolik máte stálých zaměstnanců? A když bych se chtěla stát jedním z nich, jaké bych musela mít vzdělání a jaké osobnostní předpoklady pro tuto práci?

V současné době má naše služba 4 zaměstnance a koordinátorku dobrovolníků.

Náš pracovník musí mít odborné sociální vzdělání – minimálně VOŠ. Pro tuto práci jsou velmi důležité znalosti práce se sociálně slabými a ohroženými rodinami dále schopnost empatie, schopnost naslouchat, přistupovat k člověku s respektem k jeho osobnosti a dosavadnímu způsobu života.  Klient by měl mít pocit, že s ním mluvíte jako rovný s rovným.

6. Jak dlouho vy sama pracujete v sociálních službách a jak dlouho pro Diakonii ČCE – SKP v Praze? A pracovala jste vždy jako terénní sociální pracovník? Co vás k této práci přivedlo?

Původně jsem pracovala ve zdravotnictví, ale vždycky mě bylo vlastní vést s člověkem rozhovor o jeho vnitřním světě. K tomu jsem nenacházela ve zdravotnickém prostředí dostatečný prostor, tak jsem začala pomáhat v SOS krizovém centru „Diakonie“ jako dobrovolník, kde jsem nakonec působila pět let. Během té doby jsem si doplňovala vzdělání – vyzkoušela jsem si práci „nanečisto“ a před rokem a půl jsem nastoupila do služby terénní práce v ohrožených rodinách.

7. Spolupracujete též s dobrovolníky. V jejich případě hraje roli víc než konkrétní vzdělání ochota pomáhat, a proto musí být minimálně při vstupu do vaší služby proškoleni. Jaké kurzy musí dobrovolník absolvovat před tím, než vůbec může začít pracovat v terénu?

V naší službě dobrovolníci zajišťují především doučování dětí. Než zde začne dobrovolník pracovat, musí nejprve projít vstupním pohovorem, kde se zjišťuje jeho motivace, povolání a další faktory důležité pro jeho práci. Potom absolvuje vstupní vzdělávání, kde se seznámí s organizací a s rizikovými situacemi, které mohou v rodině nastat. Není potřeba, aby dobrovolník byl vysloveně pedagog. Stačí, aby měl kladný přístup k dětem a dovedl s nimi navázat přátelský vztah.

8. Od července 2013 je realizován projekt Podpora dalšího vzdělávání pracovníků a rozvoj organizace zvyšující kvalitu služeb (dále jen Podpora a Rozvoj), který Diakonii ČCE – SKP v Praze - kromě jiného - pomáhá nést náklady spojené s povinným vzděláváním pracovníků v sociálních službách. Kolik hodin školení musí absolvovat zaměstnanec služby terénní práce v ohrožených rodinách za jeden kalendářní rok? A proč jsou tato školení tak důležitá? 

Povinně musíme absolvovat minimálně 24 hodin vzdělávání ročně. Já to považuji za přínosné.

Při této práci je neustále potřeba sebereflexe, pracovník se musí stále profesně rozvíjet, rozšiřovat své dovednosti. Pro mne osobně je dobré to, že kurzy mnohdy přináší nová tvořivá řešení do života klientů.  Navíc během kurzů se dostanete do kontaktu s pracovníky jiných organizací a můžete s nimi sdílet své zkušenosti.

9. Pomáhá vám další vzdělávání při výkonu vaší profese? Nastal nějaký moment, kdy jste informace získané díky projektu Podpora a Rozvoj použila v praxi?

Neřeknu vám teď konkrétní příklad, kdy jsem co přesně použila, ale věřím, že se nové informace v praxi odrazí – může to být nějaká technika nebo nový postup. Byla jsem např. na kurzu systemické práce s dětmi a dospívajícími a techniky, které jsem se naučila, v praxi používám.

V rámci projektu „OPPA“ jsem absolvovala kurz time managementu pro vedoucí pracovníky - to byl velmi užitečný kurz. Pro mě nezapomenutelná byla poznámka, že pokud si přibíráte další úkoly, tak zase musíte někde ubrat, protože není možné pořád přidávat další a další aktivity – to bylo velmi podpůrné.

10. Prozradíte nám váš nejlepší zážitek spojený s tímto projektem?

Pro mě byla asi nejhezčím zážitkem účast na kurzech zahraničních lektorů, kde byl vyučován narativní přístup, který využívá životní příběh člověka a s ním potom pracuje.

11. Co považujete za největší přínos projektu Podpora a Rozvoj, ať už pro vás osobně, pro vaše zaměstnance nebo pro vaše klienty?

Díky projektu jsme měli možnost absolvovat velké množství kurzů. A jak jsem říkala, kurzy vedou k sebereflexi práce a zvyšování kvality tím, že se člověk dozvídá nové informace a může si některé věci vyzkoušet a získat tak větší jistotu. Může se také upevňovat v tom, že to co dělá, dělá dobře.