Kostel sv. Martina zažil skvělou opravu

Mladá fronta Dnes - 3. 10. 2000
Na vztahu hlavního města k památkám leccos zasluhuje kritiku, jedno mu však upřít nelze o své památky se snaží pečovat. Příkladem může být právě dokončená druhá etapa obnovy evangelického kostela sv. Martina ve zdi na Starém Městě.
Ve dvanáctém století byly na území, na kterém později vzniklo Staré Město, pouze jednotlivé osady a dvorce. Některé již měly i své kostely. Také osada Újezd si někdy okolo roku 1180 postavila svatyni a zasvětila ji sv. Martinu. O padesát let později osadu Újezd rozetly čerstvě postavené staroměstské hradby na dvě části. Kostel se dostal do ohrazeného prostoru. Ale jen tak tak. Svým jižním průčelím přiléhal k hradbě. Proto se mu začalo říkat "ve zdi".
V gotice byl chrám rozšiřován a zvelebován. Pražská obec kostel v roce 1904 vykoupila a nechala obnovit. Vedením rekonstrukce byl pověřen Kamil Hilbert, který v té době řídil dostavbu katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Stavba byla opravena v duchu historického purismu. Tomu odpovídá také obnažení předtím omítaného kamenného a cihelného zdiva na fasádách. Současný vnější vzhled tedy není dílem středověku, ale romantické úpravy počátku našeho století. To ovšem není důvod, abychom jej neobdivovali.
Po první světové válce získala obnovený kostel sv. Martina do pronájmu Českobratrská církev evangelická. Evangelíci si stavby považují nejen kvůli její kráse, ale také pro její dějiny spjaté s počátky reformace. Koncem října 1414 začal svatomartinský farář Jan z Hradce jako jeden z prvních podávat laikům svátost oltářní pod obojí způsobou. Do té doby přijímali laici pouze hostii, tedy Tělo Páně. Přijímání Krve Páně z kalicha bylo vyhrazeno pouze duchovním.
V roce 1997 začaly opravy kostela rekonstrukcí elektroinstalace a odvlhčením. Letos se pracovalo hlavně na obnově exteriéru. Kamenné a cihelné fasády se vyčistily horkou parou, odsolily a konzervovaly. Omítané nejvyšší patro věže dostalo nový vápenný nátěr. Všimněme si, že vzhled koruny štítů není kažen oplechováním. Zdánlivě zanedbatelný detail svědčí o profesionálním přístupu stavební firmy k obnově historické stavby.
Nový nátěr dostaly také dřevěné okenice. Repasovaly se okenní výplně. Okna jsou chráněna proti holubům nylonovými sítěmi. Pamětní deska slavné sochařské rodiny Brokofů, jejíž členové byli pohřbeni na místním hřbitově, a kované dveře se dočkaly restaurování. Téměř úplně zničená malba sv. Martina na severním vstupním portálu musela být sejmuta a uložena do depozitáře. Nahradila ji zdařilá kopie. Okolo kostela se opravily mozaikové dlažby chodníků.
Pochválit je třeba nejen výsledek, ale také skutečnost, že se k opravám přistoupilo včas. Zanedbávání pravidelné údržby s sebou posléze přináší nutnost razantních a rozsáhlých rekonstrukcí, které památkám škodí, nehledě na zbytečně vysoké náklady.
Ještě jednu poznámku závěrem. Také kostel sv. Martina je s výjimkou bohoslužeb a koncertů pro veřejnost uzavřen. Nejde jenom o lidi, kteří by si jej rádi v klidu prohlédli. Chce-li dát někdo v ruchu okolních supermarketů, tržišť a pivnic na chvíli přednost duchovním hodnotám, narazí na zavřené dveře.
MILOŠ SOLAŘ