Kulturní výročí - Ema Destinnová, článek radního hl.m.Prahy RNDr.Igora Němce uveřejněný v Listech hl.m.Prahy dne 7.února 2005.

Kulturní výročí - Ema Destinnová

Listy hlavního města Prahy | 7.2.2005 | rubrika: Rozvoj města - Architektura, Historie, Památky, Umění | strana: 7 | autor: RNDr. Igor Němec

Na počátku tohoto roku bych rád připomněl jednu z nejvýraznějších a nejslavnějších představitelek našeho hudebního života a pražskou rodačku, Emu Destinnovou, která zemřela před 75 lety (28. 1. 1930).
Ema Destinnová, původním jménem Emílie Pavlína Kittlová, se narodila 26. 2. 1878 v Praze v rodině bohatého podnikatele, mecenáše a českého vlastence Emanuela Kittla. Krásný hlas a nevšední talent získala po své matce, která měla angažmá i v pařížské opeře. Kromě pěveckého nadání oplývala i hereckým talentem. Proto navštěvovala i dramatickou školu Národního divadla, kde se jí dostalo péče od samotné Otylie Sklenářové-Malé. Její první pokus o angažmá v Národním divadle nedopadl (prý neprávem) dobře. Uspěla až v berlínské Dvorní opeře, kde se od září 1898 stává prvním dramatickým sopránem. Excelovala i na scéně Královské opery v Londýně, kde se setkává poprvé (a nikoli naposledy) s Enrikem Carusem. Největší slávy a uznání se jí však dostalo na scéně nejprestižnější - v Metropolitní opeře v New Yorku. Zde se také zasadila spolu s Gustavem Mahlerem o uvedení Prodané nevěsty. Oslnivou kariéru přední světové sopranistky přerušila první světová válka, která ji zastihla na jejím sídle ve Stráži nad Nežárkou. Pro její vlastenecké postoje jí byla umělecká činnost znemožněna. Až v sezoně 1917-1918 se vrátila na jeviště Národního divadla a koncertní Smetanovy síně. Přepásána červeno-bílou stuhou končila svá vystoupení zpěvem písně Kde domov můj. Po válce sice podnikla několik úspěšných zahraničních turné - v Čechách však zájem o ni upadal. Taktéž nikdy (ani v dobách své největší slávy) nezískala trvalé angažmá v Národním divadle, i když byla jmenována jeho čestnou členkou.
Dne 28. 1. 1930 odjíždí k lékaři do Českých Budějovic, kde po záchvatu mrtvice umírá. Je pochována na vyšehradském Slavíně. Její příjmení je tam psáno s jedním n, což neodpovídá skutečnosti. Ona sama se psala se dvěma n, protože své umělecké jméno převzala od své učitelky zpěvu.
S jejím pobytem v Praze je spojen především Kaiserštejnský palác na Malostranském náměstí, kde v letech 1908-1914 bydlela. Destinnová si zvolila toto místo, aby měla výhled na významné pražské památky. Milovala starou Prahu a zasazovala se o ochranu jejích památek. Na tomto paláci byla v roce 1978 odhalena také její pamětní deska. Její smrt komentoval Richard Strauss slovy: "S Emou Destinnovou odešla jedna z největších pěvkyň a jeden z nejkrásnějších hlasů tohoto století."