Měli by se zahraniční politikou směrem k Číně zabývat i města a jejich zastupitelé?

Věra Štechrová, moderátor: Pražská koalice chce upravit smlouvu o partnerství Prahy s Pekingem. Ze smlouvy chce odstranit článek obsahující souhlas s politikou jedné Číny, kde se mluví o Tchaj-wanu jako o nedílné součásti čínského území. Pokud záměr schválí rada, a to by mělo být do konce ledna, začne jednání o úpravě smlouvy. Pokud by protistrana odmítla, je ve hře i plné vypovězení smlouvy. To by muselo schválit zastupitelstvo. Ministr zahraničí Tomáš Petříček z ČSSD řekl, že pokud dojde ke změně smlouvy, vláda se od takového kroku distancuje. Protože jde ale o smlouvu mezi Prahou a Pekingem, ministerstvo do jednání nemůže zasahovat. Ve vysílání je teď primátor Prahy Zdeněk Hřib z Pirátské strany a poslanec ČSSD, předseda zahraničního výboru a bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Pane primátore, ta smlouva o kulturní a hospodářské spolupráci je tu od r. 2016. Co Praze přinesla? Co se díky ní povedlo? K jaké spolupráci došlo?

Zdeněk Hřib, pražský primátor, Piráti: V zásadě nemohu říct, že bych viděl nějaký velký benefit z toho partnerství pro Prahu. Já vím, že tam byly velké sliby z druhé strany, ale v zásadě nedošlo k nějakým velkým efektům, ze kterých my bychom v Praze mohli těžit.

Věra Štechrová, moderátor: Jednou ze součástí té smlouvy bylo i to, že by Praha mohla mít zapůjčenou pandu do pražské ZOO. Z toho sešlo definitivně?

Zdeněk Hřib, pražský primátor, Piráti: S ohledem na to, že tím prvním krokem k zapůjčení pandy je to, že pan prezident by musel požádat svůj protějšek, tedy čínského prezidenta, o zapůjčení pandy, k čemuž nedošlo, tak my v Praze v zásadě nemáme co řešit.

Věra Štechrová, moderátor: Pane Zaorálku, je obvyklé, aby smlouvy mezi městy obsahovaly takové politické deklarace, jako je schvalování politiky jedné Číny? Není ten článek v té smlouvě vlastně nadbytečný?

Lubomír Zaorálek, poslanec, ČSSD: Kdyby se mě ptali v té době pražští radní, tak bych jim doporučil, aby to tam nedávali, že to není nutné. Ale samozřejmě chápu, že komunální politika je svým způsobem svrchovaná věc a že není možné do ní ze strany vlády nějak přímo vstupovat. Na druhé straně, já bych byl docela rád, kdyby tady docházelo k nějaké konzultaci a kdyby třeba Praha komunikovala s Ministerstvem zahraničí. Takže i v tomto případě si myslím, že než by přistoupili k tomu kroku, o kterém říkají, tak mně by se docela zamlouvalo, kdyby se setkali s představiteli ministerstva, třeba primátor s panem ministrem, a kdyby o těch věcech pohovořili, protože já si myslím, že je dobré, aby slyšeli takové věci, že tato politika, kterou dělá ČR už, já nevím, 25 let, od začátku 90. let, má své důvody, že je i v souladu s politikou, kterou dělají ostatní evropské země, s politikou EU, aby prostě slyšeli ty argumenty, protože tady, myslím si, že nejde o něco, co by bylo nahodilé nebo co by se měnilo každé čtyři roky v ČR.

Věra Štechrová, moderátor: Pane primátore, k tomu článku, který chcete vypustit: Politiku jedné Číny podle ministra zahraničí Petříčka zastává ČR kontinuálně od Sametové revoluce. Proč vám tedy ten souhlas s politikou jedné Číny, nikoliv tedy s politikou Čínské lidové republiky ve smlouvě tak vadí?

Zdeněk Hřib, primátor hlavního města Prahy, Piráti: Z mého pohledu napravujeme chybu minulého zastupitelstva. Ten článek do té smlouvy vlastně vůbec nepatří. Pražští zastupitelé nejsou povoláni k normativním soudům o uspořádávání vztahů takzvaně na obou stranách Tchajwanské úžiny. Tak jako se pekingský starosta nemůže vyjadřovat například ke vztahům, které má mezi sebou Česko a Slovensko. To znamená, ten Článek 3 tam především nepatří, je zcela zbytečný a dle mého osobního názoru je také zbytečně servilní. Jinak, co se týče té české politiky jedné Číny, tak je nutné si uvědomit, že ta vlastně není nějak pevně definovaná. ČR sice říká, že má politiku jedné Číny, ale co to přesně znamená, to už nikdo nikdy neřekne, a zejména by to rozhodně nemělo říkat pražské zastupitelstvo. To znamená, z mého pohledu ten článek tam především nemá co dělat. Jinak, co se týče schůzky mě a například ministra zahraničí, tak o tu já již usiluji, možná už je dokonce naplánovaná, nevím, budu to muset ověřit, ale každopádně jistě je chtěné se sejít také s Ministerstvem zahraničí.

Věra Štechrová, moderátor: Rozumím tomu dobře, že tedy budete tento krok konzultovat s Ministerstvem zahraničí?

Zdeněk Hřib, primátor hlavního města Prahy, Piráti: Já bych rád konzultoval s ministrem zahraničí více témat. Toto je jedno z nich.

Věra Štechrová, moderátor: A stihnete tu konzultaci právě do konce ledna, kdy máte rozhodnout o tom, jestli ten sporný článek se pokusíte odstranit z té smlouvy?

Zdeněk Hřib, primátor hlavního města Prahy, Piráti: Já přesně nevím, kdy bude mít pan ministr zahraničí čas, takže nedokážu úplně slíbit, jak to vyjde, ale v zásadě to spolu nesouvisí. Já potřebuji především získat to pověření rady města k tomu, abych mohl jednat o změně té smlouvy, a o změně té smlouvy bude jednoznačně rozhodovat případně pražské zastupitelstvo.

Věra Štechrová, moderátor: Pane Zaorálku, jak je to tedy s politikou jedné Číny? Opravdu je Česko a EU pro a znamená to, že by případně souhlasila i s násilným připojením Tchaj-wanu?

Lubomír Zaorálek, poslanec, ČSSD: Ne, takto to není, ale já jsem rád, že se bude konat ta schůzka, protože tam může zaznít i to, že si myslím, že to, co je politika jedné Číny, je naprosto jednoznačně definováno, v tom není žádný spor ani nejasnosti.

Věra Štechrová, moderátor: A můžete to tedy vysvětlit?

Lubomír Zaorálek, poslanec, ČSSD: To je to, že my respektujeme to, že Čína má jedny hranice a že nebudeme žádné jiné entity vnímat jako entity, se kterými bychom se stýkali na úrovni vlády a respektovali je jako samostatné partnery. Je to princip, ke kterému se hlásí opravdu nejenom ČR, ale i celá EU, a třeba i navzdory tomu, že EU nepřiznala Číně statut tržní ekonomiky. Říká, že na jedné straně tohle nesplňuje, nicméně princip jedné Číny se respektuje. To, že to má takovou tradici, to, že se to respektuje, má své velké důvody. A pro Čínu je to vlastně předpoklad diplomatických vztahů a nějaké komunikace. Pokud se chceme s Čínou bavit, tak musíme respektovat ty výchozí věci, které jsou pro Čínu její podstatou. Ono to navazuje na to, jenom krátce připomenu, Čína má v paměti velmi kruté ponížení, kterého se jí dostalo od západu v průběhu celého století, od r. 1850 až do roku 1949, kdy s ní Západ zacházel opravdu velmi brutálně a velmi krutě. Dělové čluny si učinily protektorát z Číny... A je tam celá řada věcí, se kterými se Západ nemůže chlubit. A dnes to obnovení v Číně, její pozice, obnovení kontroly nad územím velké Číny, to všechno jsou základní předpoklady, bych řekl, té čínské státnosti, které oni vyžadují pro každého partnera, aby je respektoval. To znamená, kdybychom toto nevzali, tak se nebudeme s Čínou vůbec bavit.

Věra Štechrová, moderátor: Například Spojené státy uznávají politiku jedné Číny, ale to, že existuje jedna Čína, uznává i ČLR, i Tchaj-wan, jen se neshodnou na tom, která z těch dvou vlád je legitimní. Tak je to i náš postoj?

Lubomír Zaorálek, poslanec, ČSSD: V tom není nějaký spor, nebo i v tom přístupu k Číně v této věci, v tom není spor.

Věra Štechrová, moderátor: Takže mluvíme o jednotnosti Číny, nikoliv jednotnosti Čínské lidové republiky?

Lubomír Zaorálek, poslanec, ČSSD: Mluvíme o jednotnosti Číny jako partnera v jednáních, v diplomacii, partnera pro vlády v jednotlivých zemích. Tady je strašně důležité si uvědomit, že je to předpoklad toho, abychom vůbec s Čínou mluvili. V současném světě mně dost vadí, s jakou lehkostí dneska někteří říkají, že budeme mít studenou válku s Čínou. Čína je stát, který se nerozdrolí jako Sovětský svaz nebo se nevypaří. Ona je dnes v pozici, jakou Sovětský svaz nikdy neměl – jak dynamikou své ekonomiky, velikostí populace. Budeme-li řešit jakýkoliv problém světové ekonomiky nebo i klimatických změn, tak bez Číny to dneska nevyřešíme. To znamená, to, že Čína je dnes pro nás, partnery, v něčem docela zásadním důležitá. Nám se nemusí líbit všechno, co se v Číně děje, dokonce o tom můžeme s Číňany mluvit, ale představa, že Čína je naše, že si ji transformujeme nebo že ji přinutíme k něčemu silově, je strašně nebezpečná, protože to je něco, co dnes může vést až i k docela vážnému, dokonce i vojenskému konfliktu. Proto je důležité respektovat pravidla hry, protože ty důsledky opačného postupu mohou být velmi nebezpečné.

Věra Štechrová, moderátor: Otázka je, jestli by se něco takového mělo týkat například městských zastupitelstev. Pane primátore Hřibe, jak chcete čínskému partnerovi, v tomto případě tedy pravděpodobně pekingské samosprávě, vysvětlit, že chcete vypustit tento článek ze smlouvy, když ta oficiální zahraniční politika Česka tedy jednotnou Čínu schvaluje? Máte nějaký plán?

Zdeněk Hřib, primátor hlavního města Prahy, Piráti: Jak jste tady sama naznačila a jak v podstatě říká pan exministr, jedná se o velice složitou problematiku, kterou by mělo řešit primárně Ministerstvo zahraničních věcí. To znamená, otázky, na co je, na co není politika jednotné Číny, zda do toho spadají čínsko-indické spory, zdali USA uznává Tchaj-wan a podobně, to jsou záležitosti, které určitě nemá řešit pražské zastupitelstvo. Já chci apolitické, rovnocenné partnerství mezi Prahou a Pekingem, které bude založené na kulturní výměně, a tady tyto záležitosti tam nejsou pro uzavření toho partnerství relevantní. Ostatně připomínám, že máme obdobnou smlouvu se Šanghají, která se bez toho článku obešla, takže v zásadě nevidím žádný důvod, proč by měl být ten Článek 3 ve smlouvě s Pekingem.

Věra Štechrová, moderátor: Pane Zaorálku, je nutné, pokud dojde k vypuštění článku o jedné Číně ze smlouvy, aby se od tohoto kroku distancovala vláda, jak říkal ministr Petříček? Nejde přece o změnu postoje, jen o vypuštění formulace něčeho, co v podstatě, jak jste se oba shodli, ani nespadá do kompetence pražských zastupitelů.

Lubomír Zaorálek, poslanec, ČSSD: Asi nemohu říct za pana ministra Petříčka, co bude pokládat za vhodné udělat, ale za sebe říkám, že mně nepřipadá zase tak moc dramatické to, co říká pan primátor. Pan primátor říká, že se sejde s ministrem a že o tom budou mluvit, a to je podle mě naprosto dostačující. Já jsem řekl na začátku, že politika měst je suverénní, a my nemůžeme diktovat komunálním politikům, co mají dělat ani jako ministři. A pokud se ty věci aspoň konzultují a jedna strana poslouchá druhou, tak mi to připadá dostatečné, a nevidím v tom zas až takové drama. Co udělá pan ministr, to bude záležet na něm, jak to bude pokládat za naléhavé, ale já si nemyslím, že by to bylo něco, co by mělo zničit českou zahraniční politiku.