Milena Johnová pro PrahaIN.cz: Drogy nesmí být politickým tématem

Pražská radní Milena Johnová (Praha sobě) má dlouholetou praxi v oblasti sociální práce, také přednáší na Evangelické teologické fakultě UK. Vzhledem ke svým zkušenostem se sociální oblasti věnuje i na pozici pražské radní. A protože do její gesce spadá i problematika drog a dnes často probírané služby pro narkomany, zeptali jsme se, jak situaci na pražské drogové scéně a budoucnost nízkoprahových služeb pro závislé vidí svou optikou.

Organizace, které poskytují adiktologické služby, se aktuálně bouří v souvislosti se snížením objemu státních financí na provoz sítě služeb pro závislé. Hrozí podle vás v této souvislosti reálný problém?

Jsem v kontaktu s organizacemi, které za tyto zmiňované peníze reálně poskytují sociální služby klientům v Praze, tedy samotným závislým a tím i celé veřejnosti. Pokud by se skutečně naplnily předpoklady redukce rozpočtu ze státních peněz, tak reálně hrozí zásadní výpadky v poskytování těchto služeb.

Jak se k aktuální situaci staví Praha? Budete z městského rozpočtu schopni výpadek státních peněz kompenzovat?

Praha navýšila objem peněz ze svého rozpočtu nejen do adiktologických služeb, ale i do sociálních služeb jako celku, protože víme, že se zvyšují ceny energií, roste minimální mzda a také roste počet lidí, kteří v důsledku covidové krize potřebují pomoct. Z 58 milionů na minulý rok, jsme výdaje na adiktologické služby navýšili na 65 milionů pro rok 2022. Pokud ale totéž neudělá i stát, opravdu se můžeme dostat do velkých problémů.

Praha je navíc v tomto ohledu velmi znevýhodněná oproti ostatním krajům, protože peníze na sociální služby a tedy i služby pro závislé, se rozdělují podle nespravedlivého klíče. Měly by se rozdělovat alespoň podle počtu obyvatel. Pro nás to znamená, že hlavní město dostává od státu asi o třetinu peněz méně, než by podle velikosti jako kraj dostávat měla.

Pevně věřím, že vláda pochopí, že v této krizové situaci nemůže snižovat objem peněz určených na pomoc lidem se závislostí. Byla by sama proti sobě, protože ti lidé nezmizí, pokud jim nepomůžeme s léčbou a následným návratem do společnosti. Rozhodně jsme neplánovali, že budeme z městského rozpočtu lepit díry v tom státním. Chtěli jsme navýšením výdajů do sociální oblasti reagovat na situaci, ve které se lidé v Praze ocitají v souvislosti s aktuální krizí.

Co se vlastně v souvislosti s covidem aktuálně děje? Vidíte nějaké konkrétní dopady krize?

Strašně moc lidí významně zchudlo, do potravinové banky dnes chodí pro jídlo i lidé, které by to ještě před rokem ani nenapadlo. Najednou lidé přicházejí o práci a nemají z čeho koupit jídlo pro své rodiny. Současně se zhoršuje duševní stav mnoha lidí, proto je jim teď potřeba pomoci a ne je nutit si dál a dál utahovat opasky.

Covidová krize má negativní dopad na skupiny lidí ohrožených závislostním chováním. Co víme, roste počet lidí, kterým se podařilo abstinovat a nyní se vrátili ke konzumaci alkoholu, i počet lidí, kteří teď pijí častěji a ve větších objemech. To jsou lidé, kteří se v důsledku toho mohou ocitnout na ulici a dostávají se do sítě sociálních služeb. Představte si, že máte napjatý rozpočet domácnosti, z výplaty vám nezbude nic a pak přijdete o práci. Tak se člověk dostává okamžitě do mínusu, začíná hledat pomoc u potravinové banky, žádat o dávky a hledat další cesty. Pro mnoho lidí je to obrovská zátěž na psychiku, která končí alkoholem nebo drogami, což dále posiluje ten ekonomický propad.

Hodně hlasitě se dnes ozývá Praha 5, kde je dnes soustředěno několik služeb pro závislé, což se lidem nelíbí. Máte představu, jak k této situaci došlo?

Lidé na ulici, a na drogové komunitě je to vidět obzvláště, se po Praze přesouvají z místa na místo. Ta místa, kde se odehrává obchod s drogami se průběžně mění. Souvisí to především s represemi ze strany policie a městské policie. Vždy, když se na nějakou lokalitu zaměří tato represivní pozornost, ta komunita se přelije jinam, což je i případ Prahy 5, kde je aktuálně tento problém silně vnímán veřejností i tamními politiky. Podle dat, která máme k dispozici, to přitom nijak nesouvisí s rozložením služeb pro drogově závislé.

Podle informací, které mám z vedení organizace Progresssive, která je v tomto ohledu tou nejčastěji skloňovanou v souvislosti s Prahou 5, se situace okolo centra v Mahenově ulici v mnohém zklidnila. Zlepšila se také komunikace s policií a strážníky, kteří se aktuálně na Prahu 5 zaměřili. Zda a kam se ti lidé přesunou, to zatím nevíme.

Je to tedy řešení, po kterém volala starostka Prahy 5 Renáta Zajíčková?

Situace v Praze 5 je lepší, ale stále není dobrá. Není dobrá proto, že se do jednoho místa nastěhovala psychiatrická ordinace, která předepisuje narkomanům substituční léčbu, lékárna, která tuto substituci vydává a historicky i nízkoprahové centrum Stage 5. Nedivím se lidem, že se jim tam v této souvislosti nežije dobře. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že tyto nízkoprahové služby mají velmi pozitivní vliv na snižování počtu lidí, kteří na ulici jsou, včetně těch, kteří tvoří tu otevřenou drogovou scénu tím, že jim pomáhají odcházet do léčení, tedy k abstinování

Jaká je vlastně účinnost zmiňovaných služeb? Dá se vyjádřit čísly, jak nízkoprahová centra na samotnou drogovou scénu působí?

Třeba jen z Káčka, kontaktního centra organizace Sananim, odchází do léčby, tedy do abstinence, dva lidé týdně, což, ač se to možná nezdá, je velmi dobré číslo. O tyto lidi se zmenšuje právě ona otevřená drogová scéna, a to už stojí za to, tyto služby mít. Ve výsledku to pomůže, jak těm lidem samotným, tak i společnosti jako celku. Ti lidé jsou prostě v pasti a nedokáží si sami pomoci. To člověk, který nemá vlastní zkušenost se závislostí jen těžko pochopí, ale je to tak. Potřebují tu pomoc a potřebují pomoc, která je individualizovaná. Jenom taková pomoc pomůže.

Samotný výměnný program, kde si lidé mění sterilní jehly a zároveň likvidují ty použité, ani program testování, který zase sleduje šíření infekcí jakou jsou žloutenky nebo HIV, těmto lidem nepomůže. Tyto programy chrání ostatní lidi, chrání veřejné zdraví. Není to ale cílená pomoc, která by pomáhala řešit příčinu problému.

Jak vlastně k této koncentraci služeb v jedné lokalitě historicky došlo?

To, že došlo ke koncentraci služeb pro narkomany v Praze 5 je důsledkem toho, že v jiných městských částech byly tyto služby vypovězeny prostřednictvím radnic. Třeba konkrétně Sananim, který koupil objekt v Praze 5, tak původně působil v Praze 7, ale tehdejší politická reprezentace jim vypověděla nájem, tak hledali místo, kde by mohli pokračovat v poskytování služeb. Podobná situace byla i v Praze 2 či Praze 8, kde také fungovaly tyto služby a byly vypovězeny.

Jak byste si síť adiktologických služeb představovala vy?

Už během léta jsme připravili návrh, jak by měly být tyto služby v Praze zasíťovány. I dnes je ale konkrétně Praha 2 a Praha 8 rezolutně proti tomu, aby na jejich území něco podobného fungovalo. Jak to potom za takových okolností vyřešit? Brzy bychom se měli sejít a dohodnout se, jinak to nevyřešíme. Solidarita je v tomto ohledu klíčovou hodnotou, pokud se nedomluvíme, nikdy situaci v Praze nevyřešíme. Vždy se bude problém jen přesouvat z místa na místo.

Co říkáte na návrhy pražských politiků, že by se podobné služby situovaly například do brownfieldů nebo někam na okraj města?

Těžko si myslet, že v hustě obydlených lokalitách najdeme místo, kde nikdo nebydlí a kam bychom mohli kontaktní centra umísit tak, aby nebyla v blízkosti lidí. Navíc podle odborníků, kteří tomu rozumí, je pro klienty klíčová právě jejich snadná dostupnost.

I kdybychom se dostali do situace, kdy se dohodneme, že vytvoříme kontaktní centrum někde na okrajíi Prahy v lesoparku, tak to zase bude znamenat, že ti lidé budou používat městskou hromadnou dopravu. A to už máme za sebou, byly tu petice proti umisťování nízkoprahových center na okraji města, protože nikdo nestojí o to potkávat takové lidi v autobusu, který jezdí jednou za hodinu. Je to vytloukání klínu klínem, my potřebujeme najít racionální síť, kterou otevřeme tak, aby se ta komunita rozložila po celé Praze a klienti nemuseli jezdit za službami přes půlku Prahy.

Znamená to tedy, že zmíněné „politické nápady“ jsou v rozporu s realitou?

Je potřeba dělat politiku založenou na důkazech. To je pojem, který u nás politici bohužel moc neznají. Musím říct, že synonymem politického rozhodnutí je pro mě rozhodnutí nerozumné a nehospodárné. Já udělám všechno pro to, aby rozhodnutí, která se budou dělat v této oblasti byla rozumná, racionální a založená na důkazech. Doufám, že se podaří prosadit něco alespoň hodně podobného tomuto návrhu, který připravili lidé, odborníci, na základě reálných, podložených poznatků a zkušeností z praxe. Nemůžeme ohýbat svět, to se nám nevyplatí.

Potřebujeme postavit řešení, které bude řešit příčinu problému, který tito lidé mají. A ano, pořád jsou to lidé, jsou to něčí děti, často i něčí rodiče a je v zájmu celé společnosti jim se závisostí pomoci. A jediná možnost je v tomto ohledu udržení služeb, které budou individuálně pracovat s těmito lidmi, protože to je cesta, která funguje, na základě takové práce se ti lidé odcházejí léčit a vrací se do společnosti.

Jak by podle vás na služby reálně dopadl výpadek státních peněz? Který segment služeb by to odnesl jako první?

Netroufnu si říct, jak by to ti provozovatelé udělali, ale myslím si, že nejvíc by to odnesla právě ta individualizovaná péče, protože ta je časově a tím i finančně nejnáročnější. Asi by se nezastavilo testování na infekční choroby nebo výměnný program.

Existuje v zastupitelstvu Prahy ohledně drogové problematiky politická shoda?

V Praze je obecně situace politicky složitá. Na jedné straně je tu odborný názor, jak tu situaci řešit, máme tady konkrétní návrh řešení, konkrétní ulice v konkrétních městských částech, kde by se podle dat poskytovatelů měla otevřít nízkoprahová centra. Na straně druhé jsou tu politici, často zastupitelé města, ale zároveň i zastupitelé svých městských částí, kteří budou proti tomuto postupu protestovat. Netroufla bych si říct, že tu máme jednotný politický pohled, což je samozřejmě problém. Proto jsem ráda, že jsme si na zastupitelstvu odhlasovali, že je třeba tuto problematiku řešit, a to napříč politickým spektrem. Z krátkodobého hlediska to umíme vyřešit represí, ale pokud posílíme tu represivní složku například v Praze 1 a 2, situace se úměrně zhorší v Praze 5, a ta se pochopitelně začne bránit. Pak je vytlačíme z Prahy 5 a zase se vrátí třeba na Prahu 1. Je to nekonečný boj a nikam to nevede.

Jaké je tedy vaše resumé?

Troufnu si říct, že pokud něco neuděláme, nejvíc to odnesou Pražané, protože nervozita, která se kolem vytváří a která roste, se pochopitelně podepíše i na fungování těchto služeb, ti lidé to nebudou chtít v takové atmosféře dělat, budou odcházet a pro provozovatele bude těžké shánět personál. Tak se bude dál rozšiřovat a prohlubovat celý problém. Je to prohra nejen pro samotné závislé, ale také pro Pražany, protože se bude logicky situace zhoršovat.