Nebuďme lhostejní k ohroženým dětem

Hlavními přednášejícími na fóru byly Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra, z.ú., a její kolegyně Veronika Andrtová. Dětské krizové centrum (DKC) bylo založeno již v roce 1992  jako první zařízení v ČR specializované na problematiku dětí týraných, zneužívaných a zanedbávaných. Odborný pracovní tým tvoří psychologové, terapeuti, sociální pracovníci, právníci. Za dobu svého působení mělo DKC zhruba 6000 kontaktů s ohroženými dětmi.

Ze statistik DKC vyplývá, že nejvíce dětí je zneužíváno osobami příbuznými (62 %), zejména vlastními a nevlastními otci. Jedná se často o děti velmi útlého věku (3 - 6 let). Mimo rodinu nejčastěji děti zneužívají lidé blízcí rodině nebo vedoucí volnočasových aktivit. Cizí osoby se dopouštějí zneužívání méně často (13 %), ale zneužití bývá brutálnější a děje se na veřejných místech. Děti se neumí účinně bránit, zneužívání utajují, bojí se o něm mluvit. Většina případů sexuálního násilí tak zůstává utajena a děti si nesou následky až do dospělosti (posttraumatická stresová porucha, úzkostné poruchy, narušené sebepojetí, sebepoškozování a další). Proto je důležité, aby dospělí s dětmi hovořili o tom, že se mají v případě ohrožení svěřit někomu dospělému, komu důvěřují, případně se obrátit na krizová centra nebo linky důvěry.

Nová nebezpečí hrozím dětem také na internetu, kde vstupují od útlého věku na pornografické stránky a mohou se také stát na sociálních sítích cílem sexuálních predátorů. Dochází ke smíchání světa dětí a dospělých bez dostatečné ochrany dětí. S prevencí je třeba začít včas v předškolním věku a prevence musí být srozumitelná, opakovaná a aktivizující. Děti musí vědět, co v případě sexuálního napadení dělat, na koho se mají obrátit, kdo jim může být oporou a pomocí.

Fyzické a psychické týrání přivedlo do DKC v roce 2017 celkem 32 dětí, u 11 dětí byla za týrající osobu označena matka, v 9 případech otec, v 7 případech nevlastní otec či partner matky. Pokud jde o fyzické týrání, jednalo se nejčastěji o děti ve věku 6 – 8 let (25 %) a ve věku 9 – 11 let (24 %).  Nelze ale přehlédnout vysoké zastoupení dětí v nejmladších věkových kategoriích, kdy děti mladší 3 let představují 6 % a děti ve věku 3 – 5 let dokonce 17 % řešených případů DKC s podezřením na fyzické týrání. Týrající osobou byl v 93 % případů někdo přímo z rodiny dítěte, nejčastěji jeden z rodičů či dokonce oba dva rodiče aktivně se podílející na fyzickém týrání dítěte.

DKC nově zřídilo linku Rizika kyberprostoru – 778 510 510, kam se děti mohou v případě pocitu ohrožení obracet. DKC provozuje také nonstop linku důvěry – 241 484 149, 777 715 215 a internetové poradenství – problem@ditekrize.cz.

Státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a poskytovatelé zdravotních služeb, popřípadě další zařízení určená pro děti, jsou povinni podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že na dítěti byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takové skutečnosti dozví. Oznamovací povinnost také vyplývá z § 367 Trestní zákoníku – nepřekažení trestného činu.

Účastníci fóra se shodli, že v České republice chybí v oblasti problematiky syndromu CAN  mezioborová spolupráce, mezioborová metodika a validní monitoring.