Bém se prý vrací (Tomáš Hudeček)

Bém se prý vrací

V tisku se objevily informace o tom, že Pavel Bém míří zpět pod křídla své rodné strany, kde bude srdečně přijat poté, co si bez průkazu ODS odpykal „neetické“ zveřejnění svých „soukromých“ rozhovorů s přítelem Janouškem. To jsou mi věci. Je pravda, že jsem dlouho nečetl něco, co by mě dokázalo udivit víc.

Má funkce mi ukládá být pravidelným účastníkem každého zasedání pražského zastupitelstva, a proto mě nepřekvapuje nedostatek soudnosti pana Béma v plánování návratu mezi špičky ODS. Mimochodem, srdečně zvu občany, aby se sami, pokud jim to čas dovolí, přesvědčili osobně a přišli si někdy poslechnout projev bývalého primátora. Nebo využili přímého přenosu na stránkách magistrátu a obrázek si udělali sami. Pro ty, kteří neměli (a nemají) tu možnost, musím poznamenat, že z většiny výrazně hlasitých projevů výrazně čiší arogance a absolutní absence pokání za způsobené průšvihy. A že jich nebylo málo.

Přiznám se, že někdy sám sebe přistihnu při tom, že ráno uvažuji, jaký nový kostlivec tohoto bývalého primátora na mě dnes vypadne ze skříně. Abych nebyl pouze teoretik, namátkou připomenu pár nejznámějších kauz s podpisem Pavel Bém.

Blanka. Konečný účet se navýšil oproti plánu v řádu desítek miliard. V tomto případě mě ani nepotěší, že budu mít možnost se přijít podívat, až Pavel Bém nastoupí slibovaných 50 hodin obecně prospěšných prací, ke kterým se zavázal sázkou, jejímž předmětem bylo, že se projekt neprodraží. A máme tu i další zvláštní „obchody“. Například nestandardní smlouvy na absolutně nevýhodný pronájem Škodova paláce, předraženou Opencard, extrémně dlouhý kontrakt se společností Veolia, nákup 250 nepotřebných tramvají od Škody Transportation a tak dále.

Jak už jsem předeslal, nepozastavuji se nad nesoudností smutně proslulého hlavního aktéra dramatu bývalého vedení pražské radnice. Nechce se mi jen věřit, že by jakákoli strana ochotně přijala navrátilce s takovou pověstí. Nebo má Pavel Bém pocit, že je možné se spoléhat na to, že to, co Pražanům způsobil, je pro celostátní politiku příliš regionální?