Petr Hlaváček: Praha ještě nevyčerpala všechny možnosti
Datum vydání: 21.10.2019, Zdroj: E15 | Rubrika: Real-immo | Strana 18 | Autor: /DNA/, Téma: Petr Hlaváček
Lidé nemohou být odkázáni na jeden druh bydlení. „V Čechách sice bude minimálně ještě nějaký čas dominovat to vlastnické, ale zároveň musíme rozvíjet výstavbu nájemních a družstevních bytů i takzvaného Baugruppe,“ říká pražský radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček (TOP 09).
* Při nástupu na radnici jste říkal, že se soustředíte na brownfi eldy a jejich přípravu k rozumné výstavbě. Jak jste daleko?
Nejvíc teď pracujeme na brownfi eldech, jako jsou bývalá nádraží Bubny, Smíchov nebo Žižkov. Třeba žižkovské nákladové nádraží, kde působí několik investorů s vlastními projekty, je jeden z příkladů, jak nerozšiřovat město do krajiny, jak vytvořit kvalitní zástavbu, kde budou moct lidé žít, ale i pracovat a rekreovat se. Snažíme se klást větší důraz na pořizování územních studií, které určí, co přesně se v území smí a nesmí stavět. Při jejich projednávání se musejí protnout zájmy majitelů pozemků, developerů, veřejnosti i města. Je to složitý matrix, do kterého je třeba vstupovat a jednání moderovat.
* Vaše velké téma je teď také vznik městského developera…
Na Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy vznikl tým pod vedením zkušeného realitního experta Petra Urbánka, který se v první fázi věnuje tomu základnímu: koordinaci příprav území a moderování jednání všech zúčastněných. Pokud se osvědčí, mohla by z něho v budoucnu vzniknout akciová společnost, tak jako je to běžné v zahraničí. A mohla by do budoucna třeba i stavět, ale jsme teprve na začátku. Nejen tady nám může posloužit jako příklad bavorský Mnichov. Svého městského developera koupili před sto lety. Také u nás podobné kořeny existovaly. Od dvacátých let v Praze fungovala státní regulační komise, která připravovala území a do něho vstupoval celý vějíř investorů. Kino Bio Oko na Praze 7 bylo postaveno jako dům banky, stavěly církve, družstva. To už tady není. Navíc se Praha zvětšila. Zatímco na začátku první republiky měla 600 tisíc lidí, dnes se jich ve městě pohybuje 1,5 milionu. Musíme o ní přemýšlet jako o dvoumilionovém městě a podle toho ji projektovat. Klíčové rozhodnutí tkví v tom, zda tento proces bude moderovaný, anebo živelný. Ve všech úspěšných městech západní Evropy se různé zájmy vzájemně vyvažují. Win-win situace nastávají, když vymezíte veřejný zájem. Když řeknete, kde budou ulice, kde parky a tak dále. A teprve do toho pak vstupují investoři.
* Jedním z nejpalčivějších problémů Prahy jsou zdlouhavá povolovací řízení. Můžeme se někde inspirovat, jak z toho ven?
V Německu to funguje jinak. Zůstal tam zachovaný princip, který jsme měli za Rakouska-Uherska, kdy o území rozhoduje samospráva. V Německu vydává stavební povolení samospráva. Města mají větší kontrolu nad rozvojem území, větší zodpovědnost, nemohou se vymlouvat na stavební úřady. Když to zveličím, tak razítko tam dává starosta. My teď máme smíšený systém státní správy a samosprávy. Stavební úřady a odbory na magistrátu rozhodují v rámci přenesené působnosti státní správy. A chystanou rekodifi kací stavebního práva se ještě více posunou směrem ke státu.
* Neméně složitým tématem je dnes dostupnost bydlení i pro střední třídu. Vidíte řešení?
Lidé nemohou být odkázáni na jeden druh bydlení. V Čechách sice bude minimálně ještě nějaký čas dominovat to vlastnické, ale zároveň musíme rozvíjet výstavbu nájemních a družstevních bytů i takzvaného Baugruppe, kdy si skupina lidí najme architekta, zajistí financování a staví bytový dům pro svoji potřebu. Rozhodující jsou tři faktory: množství bytů na trhu, podpora kultivovaného stavění a mnohost investorů a developerů. V této fázi jsme schopni moderovat projekty s městskými částmi a investory, připravit pilotní projekty s družstvy, začít nějaký Baugruppe. Praha ještě nevyčerpala možnost postavit víc a kombinovat tržní princip s dalšími modely. Investoři byli donedávna zvyklí, že mají spoustu problémů, čelí obstrukcím, a ještě po nich občas někdo chce peníze. Když pak řeknete, dejte mi 30 procent bytů, jako to dělají v Mnichově, investor odpoví: Za co? Za to, že jsi mě tady trápil a sám nic neřešíš? Pokud je ale město aktivní, tak se zamyslí, protože má co vracet.