Povodně Pražany spojily. Tisíce lidí dělaly dobrovolně mnohem víc než musely

Na tři otázky Deníku k červnovým povodním při příležitosti výstavy na Kampě odpovídal pražský primátor Tomáš Hudeček:

* Co jste si pomyslel, když jste začal vést Prahu a pár dní nato přišla velká voda?

S nadsázkou říkám, že kam přijdu, tam jsou povodně. A teď vážně – jsem původem z Olomouce, kde jsem studoval mimo jiné i klimatologii a meteorologii a zabýval jsem se i ničivými povodněmi na Moravě z roku 1997. Pak jsem v roce 2002 přešel do Prahy, kde byly druhé povodně a letos přišly další. Tentokrát jsem byl ale v jiné pozici – musel jsem okamžitě reagovat, řešit akutní věci a činit rozhodnutí, která nebyla jednoduchá.

* Co si vybavíte, kdybyste měl srovnat, jak jste prožíval povodně v roce 2002 a ty letošní?

Jak už jsem řekl, je jasné, že jinak vidíte povodeň jako občan, jinak jako primátor hlavního města. To je nesrovnatelné. Do jisté míry nás povodeň z roku 2002 provázela po celou dobu, neboť povodňový plán a protipovodňová opatření byla připravena právě podle ní. Ovšem letošní povodeň se od té minulé na některých tocích, jako byl například Botič a Rokytka, výrazně lišila. Chtěl bych zdůraznit, že se z této poslední povodně musíme poučit a udělat změny v povodňových plánech, a to zejména ve vztahu k malým vodním tokům, které přinesly zcela neočekávané problémy.

* Jaká byla vaše nejhorší a nejlepší zkušenost z letošních povodní?

Nejhorší zkušeností asi byla chvíle, kdy se na některých městských částech více politikařilo, než aby se začalo okamžitě řešit tisíce věcí, abychom zbytečně neztratili lidské životy i majetky. Naštěstí všichni rychle vystřízlivěli a začalo se normálně pracovat. A nejlepší zkušenost byla, že tisíce lidí včetně dobrovolníků, kteří se nám průběžně sami hlásili, udělali neskutečně mnoho práce. Všichni vykonali pro Prahu daleko více, než byla jejich povinnost. Druhým nejlepším okamžikem potom samozřejmě bylo, když jsme mohli říci: Je konec, Praze už nic nehrozí.