Pražská radní Hana Třeštíková říká: Pro kulturní scénu bude klíčový podzim

Pražská divadla, kina, galerie i kluby zažívají těžké časy. Podle radní Hany Třeš-tíkové, která má v gesci rozvoj městské kultury i cestovního ruchu, byla loňská pomoc aktérům kulturní scény ze strany magistrátu rychlá, ale vzhledem k nečekané délce krize a úbytku peněz v městské kase letos už metropole tak štědrá být nemohla.

„V příštím roce bych se v objemu grantů chtěla dostat na úroveň roku 2019. Vše bude záviset na délce trvání ekonomické krize. Osobně si myslím, že se naplno projeví až na podzim. A uvidíme, jak dlouho Praze potrvá se z ní dostat,“ poznamenala Třeš-tíková, podle které například i divadla s roční zkušeností pandemie pracují a snaží se šetřit na věcech, které nejsou přímo urgentní.

 

Proměnila pandemie dotační politiku pražské kultury?

V minulém roce jsme navyšovali už rozdělené granty o dvacet procent. Také jsme rychle vymysleli systém podpory pro komerční subjekty, které u nás do té doby negrantovaly, a najednou přišly ze dne na den o všechny příjmy v podobě vstupenek. Letos bohužel došlo ke snížení celkového objemu grantů. Zároveň bych řekla, že je na magistrátu včetně grantové komise snaha zaměřit se na scény, které mají celoroční provoz, zaměstnávají lidi zkrátka jsou důležitými body na kulturní mapě Prahy. Nerezignovalo se přitom ani na podporu jednorázových akcí. Myslím si, že se v menší míře podporovaly záležitosti, které mohou počkat. Například vydání nějakých brožur. Jinak jsme letos pracovali na novém dotačním systému pro nadcházející roky.

 

To ale nesouvisí s pandemií, že?

Nesouvisí. Stávajícímu grantovému systému normálně končí životnost. Reflektujeme tam změny v přemýšlení o pražské kultuře od doby, kdy se dělal poslední grantový systém.

 

S čím počítá nový dotační systém?

Je v něm třeba důraz na podporu talentů, je tam pojmenovaná mezinárodní spolupráce, počítá se i se scénami komerčního typu, které poprvé dosáhly na podporu města v loňském záchranném balíčku. Jde konkrétně o divadla a hlavně hudební kluby, které považujeme za důležité a nechceme, aby zanikly. Nedokážu ale úplně posoudit, jestli bychom tento nástroj zaváděli, když by nepřišla koronavirová krize. V novém systému budou také tematické výzvy pro jednotlivé roky. Na rok 2022 je tam například české předsednictví v Evropské unii nebo nově možnost podpory menších kulturních a komunitních akcí.

 

Očekáváte, že se koronavirová krize v kultuře teprve projeví naplno?

Obávám se, že ano. Teď jsme v situaci, kdy jsou kulturní scény otevřené už přes měsíc. A červen byl celkem optimistický. I podle toho, co jsem zjišťovala u konkrétních divadel a dalších scén, tak za kulturou lidé dost chodili. Vstupenky na léto se zatím prodávají velmi pomalu. Projevuje se trend nechuti plánovat příliš dopředu. Lidé si obvykle nekoupí lístky s měsíčním předstihem, ale třeba až v den představení, což je pro scény pochopitelně velmi složité. Zároveň je Praha letos plná letních scén. Nabídka je pestrá a boj o diváka silný. Klíčovou otázkou je teď podle mě to, jestli se na podzim vrátí onen optimismus z června, nebo přetrvá trend neplánování. Velkou roli samozřejmě hrají veškeré zprávy o nových mutacích koronaviru nebo o tom, nakolik funguje očkování. Pokud by byl pomalejší i podzim, myslím, že kulturním scénám začnou docházet finanční rezervy i síly.

 

Rozlišují to, v čem jim může pomoci město a v čem se musí obracet na stát?

Ano. Uvědomují si, že hlavním mechanismem městské podpory jsou granty. Naše role přijde i ve chvíli, kdy se budou granty vyúčtovávat. Pravděpodobně se totiž hodně měnily účely, na které chtěli aktéři peníze čerpat. Často museli posouvat nebo rušit program, případně ho dělat hybridní formou. V momentě vyúčtování bude mít Praha možnost být shovívavá, aby museli vracet co nejméně.

 

Podle vašeho nedávného prohlášení se koalice shodla, že Slovanská epopej bude po návratu z Moravského Krumlova vystavena v Paláci Savarin po dobu 25 let a během té doby má Praha vybudovat trvalé sídlo, nejspíš na Těšnově. Lze tento scénář brát už jako definitivní?

Na Savarinu byla shoda napříč politickým spektrem už na přelomu loňského a le-tošního roku. Platí to i o Těš-nově, kde je ale ještě spousta nevyřčených otázek. A to ve smyslu objemu stavby, finančních nákladů, možného využití objektu pro jiné účely... Čeká nás dlouhá doba zkoumání a je možné, že se během ní objeví ještě jiný prostor, před nímž bychom si neměli předem zavírat dveře. Zatím se ale ideálním místem jeví Těšnov. V rámci Institutu plánování a rozvoje se připravuje studie, která ukáže možnosti této lokality včetně kalkulace nákladů.

 

Do vaší gesce patří i cestovní ruch. Vaším cílem je jeho kultivace, zároveň ale v této době Praha potřebuje, aby do ní opět začali jezdit turisté ve větší míře než dnes. Lze tyto požadavky skloubit?

Změna image Prahy nebude ze dne na den. Bylo by naivní si představovat, že se nám do dalších voleb podaří do města nalákat úplně jinou strukturu lidí. Zároveň nechci, aby to vyznělo, že všich-ni turisté, kteří do Prahy dosud jezdili, nám nebyli dost dobří. My spíše potřebujeme z té masy vyeliminovat určité extrémy. Zejména takzvaný alkoturismus, který je nejvíce otravný. Myslím si, že existuje všeobecná shoda a vůle prezentovat Prahu jako město, kam se nemá jezdit na divoké večírky. Možností, jak to udělat, je několik. Můžeme využívat jak pozitivní, tak negativní kampaně. Pokud jde o většinové návštěvníky, ty chceme motivovat k tomu, aby si pobyt buď prodloužili, nebo měli chuť se do Prahy vrátit. Dlouhodobě byl problém s tím, že sem lidé přijeli většinou na dvě noci a prošli jen centrum města, v horším případě pouze Královskou cestu. Posílit naopak chceme celoroční nabídku kulturních akcí, které by lákaly bonitní cestovatele.

 

Jednou z cest ke zvýšení atraktivity města je umění ve veřejném prostoru. Má ho Praha dost?

Početně ho není málo, ale rezervy jsou v propagaci. Snažíme se dát umění ve veřejném prostoru koncepci, která v tomto ohledu podle mě Praze chyběla. Stávalo se, že nějaký umělec nabídl starostovi umístění své sochy někam zdarma a starosta na to s díky automaticky kývl. Na magistrátu vznikla komise, která má za úkol onu koncepci vytvářet. Součástí snah jsou veřejné soutěže na instalaci děl včetně už realizovaných dočasných muralů na vytipovaných zdech. Městské části ale mají v této oblasti autonomii a my jim v tom můžeme jen poradit, o což se snažíme.

 

Vnímáte svou pozici jako křeslo vystavené mnoha zájmům a tlakům?

Před příchodem na magistrát jsem byla radní pro kulturu Prahy 7. Předtím jsem se dlouho pohybovala mezi pražskými kulturními aktéry. Myslím si, že jejich společnost dobře znám a oni znají mě. Chápou, že nějaké tlaky na mě nefungují. Pocházím ze stejné líhně jako oni. Snažím se rozhodovat srozumitelně, rozumně, s pomocí odborníků. Nejsem kariérní politik. Byla jsem filmařka, producentka. V Praze celou dobu žiji. Chodím do divadel, kin a na výstavy. Kulturní obec jsem osobně znala a znám. Myslím si, že jsem pro tyto lidi dobře dostupná. Nemusejí se ke mně nějak složitě objednávat přes sekretariát. I já mohu všem zavolat a zeptat se jich, co zrovna potřebují.