Raději bych Danu než Blanku

Tomáš Hudeček
Pražský primátor Tomáš Hudeček se kdysi závodně věnoval standardním tancům. Dnes tančí na radnici mezi problémy, které na něj vyskakují jako čertíci z krabičky. Pražany nedávno šokoval prohlášením, že tunel Blanka je nezákonná stavba. Čím překvapí ve vánočním rozhovoru pro City?

* V den, kdy jsme se sešli k tomuto rozhovoru, má svátek Blanka. Tunel stejného jména je momentálně asi největším neuralgickým bodem Prahy. Proč se vlastně jmenuje Blanka?

Původně byly zamýšleny tři varianty tunelu - Blanka, Dana a Hana. Dana by procházela Dejvicemi, Hana Holešovicemi a Blanka vede Bubenčí. Jako geograf a dopravák si ale myslím, že Praze by nejvíc pomohla varianta Dana, která by ulevila Dejvicím, což se nestane. „Kulaťák“ se ocitne v blízkosti jedné z hlavních křižovatek.

* Takže byste raději Danu než Blanku?

Rozhodně ano.

* Věříte, že se Blanka v příštím roce opravdu otevře?

Věřím tomu, protože jak objednavatel město, tak zhotovitel Metrostav na tom mají zájem. Jenže v důsledku pochybení z minula není momentálně možné to udělat v souladu se zákonem. V rozpočtu peníze na Blanku jsou. Strašně bych chtěl, aby šly věci rychleji a já mohl rozhodnout ve smyslu: tak zaplatíme a hotovo. Ale to by byl projev neúcty k zákonům. Mám pocit, že právě neúcta k zákonům vedla k tomu, v jakém stavu je dnes naše společnost. Ale chápu, že lidi nezajímá dlouhodobé hledisko, je trápí, co je teď.

* Takže ani ten příští rok nemusí být definitivní?

Jsem dalek toho, abych mluvil velmi zasvěceně o termínech věcí, které v podstatě nejdou zatermínovat. Jsem schopen říct, že i při pesimistickém scénáři se Blanka otevře nejpozději do tří let. Ale to nikdo nechce slyšet, všichni chtějí optimistickou variantu, jenže pak se diví, když to nevyjde. Na druhou stranu myslím, že nic horšího než pochybnosti o platnosti smlouvy už nás nečeká. Dosavadní stavební práce jsou provedeny dobře.

* Půl roku jste primátorem. Jak svoje působení hodnotíte?

Za tři roky na radnici jsem prošel čtyřmi povoláními - od opozičního zastupitele až po primátora. Nejzásadnější bylo pro mě zjištění, že je naprosto z říše snů myslet si, že se celé město dá kvalitně řídit jednou osobou. Jak to dopadne, vidíme na příšerných smlouvách na tramvaje, metro A a tunel Blanka. Naše rada funguje jinak, než tomu bylo za bývalých primátorů. Každý je zodpovědný za jednu gesci. Jen tak je možné dobře týmově pracovat.

* Hovořil jste o příšerných smlouvách. Za ty ale musí být někdo zodpovědný. Máte v plánu viníky nějak postihnout?

Ano, jakmile najdeme všechna pochybení a stanovíme řešení, zaúkolujeme právní kancelář.

* Navštívil jste několik evropských měst a mluvil se svými protějšky. Jak řídí své město oni?

Jeden příklad, který vypovídá skoro za všechny, je Barcelona. Primátor je asi šedesátiletý charizmatický pán, který svou funkci bere jako reprezentativní. Pod ním pracují generačně mladší náměstci zodpovědní za jednotlivá odvětví. U nás je to obráceně. Osud způsobil, že nejsem kladeč věnců.

* Bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani se zapsal do historie města jako ten, kterému se podařilo snížit kriminalitu. Jak byste chtěl, aby se za pár let vzpomínalo na vás?

O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Vím jen to, že Praha v minulosti plula velmi rychle do příšerných končin. Ještě s někdejším primátorem Svobodou se nám podařilo cestu zkázy zastavit, ale rozhodně ne ještě otočit směrem k nějaké hezké západní metropoli. Mám spoustu cílů, ale obecně by se daly shrnout do přání, aby Praha byla kulturním velkoměstem 21. století, aby se utrácelo co nejméně veřejných peněz a jen za ty nejnutnější věci a aby lidé v naší kartotéce našli vše pečlivě zdokumentované. Když se dnes zeptám, co se tady dělo před deseti lety, nikdo to neví, protože materiály k různým rozhodnutím byly buď ztraceny, nebo úmyslně skartovány.

* Co byste naopak vyzdvihl, na co jste pyšný?

I když to široká veřejnost bezprostředně necítí, pro mě je to určitě nastartování komunikace magistrátu s odbornou veřejností, se školami, s univerzitami. Jsou to odborníci, kteří by měli mluvit do toho, jaká bude budoucí podoba Prahy. Jenže tato spolupráce je velmi křehká věc a já se bojím, aby ti, kteří přijdou po nás, v ní pokračovali. Abyste rozuměli, Praha momentálně nemá aktualizovaný strategický plán rozvoje, ten poslední nese název Praha olympijská. Dnes je nepoužitelný. Já bych si přál, aby každý projekt, který ovlivní tvář a funkci města, byl dostatečně prodiskutován s ohledem na to, co se bude dít, až bude dokončen. Zatím to tak nebylo, a tak se musíme potýkat s nedostatky, jako je například prodloužení metra C. Záměr byl, aby lidé jedoucí do Prahy nechali svá auta na parkovišti v Letňanech. Jenže jelikož se metro nesmyslně klikatí, jedou všechna ta auta až do Bohnic, do rezidenční čtvrti, protože to mají blíž. To je typický příklad špatného plánování.

* Ale bez strategického plánu se přece ve městě nedá dělat vůbec nic. Praha je například opravdu příliš malá na to množství aut, která navíc stále ještě přibývají.

Máte pravdu, jenže vzhledem k logice voleb je obtížné zaručit, že to, co si dohodnete, bude platit i za pár let. Proto si myslím, že je důležité, aby do toho mluvila odborná veřejnost, protože jen tak se dá zaručit kontinuita. Zkrátka, když přijde jiná politická reprezentace, odborná veřejnost, bude-li hodně početná, se proti případným špatným plánům vzbouří. V tomto ohledu ale vidím už jisté zlepšení.

* Zdá se, že občanská společnost se už probouzí, například iniciativa Zažít město jinak pořádá sousedské slavnosti, zasadila se o to, aby se na pár víkendů zavřelo Smetanovo nábřeží pro dopravu a tak dále. Jste příznivcem takových iniciativ?

Nejen že je vítám, podporuju je. Ale jsou tam i jistá rizika. Když vznikne sdružení třeba za krásnou Prahu a má pocit, že mluví za celé hlavní město, je to špatně. Některá opatření, která navrhují, mají smysl a jiná zase ne. Podpora, komunikace - to jistě ano. Ale u lokálního aktivismu je třeba selektovat.

* Patří k vaší vizi Prahy i moderní stavby, jako je to třeba v Londýně, kde vedle historické památky stojí moderní výškové budovy?

Ano, myslím, že Praha by měla mít svoje landmarks, město je živý organismus. Nebojím se ani nějakého City plného výškových budov, ale udělaného s respektem k historickému jádru, které nelze porušit.

* Jednáte s různými developery. Jak se v nejbližších letech změní tvář Prahy, kde budou nové projekty srovnatelné třeba s revitalizací Karlína?

Několik míst čeká obrovský rozvoj. Je to oblast Bubnů a třetiny Prahy 7, je to širší centrum a v budoucnu by to tam mělo tepat. Dále by se měl vyvíjet Anděl směrem na Knížecí a žižkovské nádraží. Jenže to se stalo památkou, takže to vidím černě, tam se asi dalších deset let nic nestane. Obrovský potenciál spatřuji v okolí Masarykova nádraží a nové budovy Penty Florentina.

* Na co ještě se mohou Pražané v roce 2014 těšit?

Doufám, že přes všechno, co jsem řekl, se přece jen podaří otevřít tunel Blanka. Věřím, že Pražané budou mít lepší strategický plán založený na spolupráci s odbornou veřejností, že bude v ulicích mnohem méně lidí bez domova. Také bude probíhat první etapa revitalizace Karlova náměstí a bude otevřeno Copa Centrum, tím pádem i metro na Národní třídě.

* V kanceláři máte elektrokolo. Jezdíte na něm do práce?

Ano, po Praze jezdím na kole, hromadnou dopravou i autem. Naši MHD považuju za velmi kvalitní, ovšem pokud tam nenarazím na člověka bez domova.

* Jaký je váš názor na pražské cyklostezky? Ta Na Příkopě tedy zrovna moc povedená není, nemyslíte?

Byl to první pokus, jak budovat cyklostezku podle některých západních modelů, aby byl cyklista chráněn od dopravy. Takže je na druhé straně než obvykle, tam, kde parkují auta. Za největší problém pražských cyklistů ale považuju kostky. Už jsme začali jednání o tom, že bychom odstranili kočičí hlavy v místech, kde není vyloženě památková oblast.

* Bydlíte kousek od náplavky. Chodíte jako cyklista někdy do Bajkazylu u Vltavy, kde si můžete třeba opravit kolo nebo si popovídat s ostatními cyklisty?

Náplavka je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Praze. A v Bajkazylu si občas dám rád pivo.

***

VÁNOČNÍ DOTAZNÍK

* Jste na Štědrý den v Praze, nebo v rodné Olomouci?

Většinou v Praze a na ty další dva svátky jezdím za rodinou do Olomouce.

* A kde je lepší atmosféra?

Je to krásné jak v centru Olomouce, tak v Praze, i když Staroměstské náměstí asi nic nepřekoná. Rád tam ochutnávám dobroty ze stánků, jako třeba trdelník, a na Štědrý den tam budu rozlévat tradiční rybí polévku.

* Co pro vás vánoční svátky znamenají?

Možnost konečně se potkat se svou rodinou, s rodiči, bratrem a mými dvěma synovci, Filipem a Jonášem. Pro ně jsem velká atrakce, jakmile přijede strejda z Prahy, je nejlepší na něj skočit a tahat ho třeba za uši. Musím říct, že po půl hodině hraní s nimi jsem úplně vyřízený a s radostí je přenechávám zase jejich tátovi.

* Pořizujete dárky na poslední chvíli jako asi většina mužů?

Dřív jsem to tak dělával, teď mám ale dárkovou skříň, kam ukládám v průběhu roku věci, které se mohou hodit jako dárky, a jak se blíží Vánoce, už jen něco doplním.

* Co byste chtěl najít pod stromečkem vy?

To vím přesně! Byl bych nadšený z lahve ginu. Ale musel by to být gin, který ještě nemám. Abyste rozuměli, já mám totiž sbírku. Celkem 102 lahví ginů a každý je jiný druh. Sbírám je už sedm let.

* Jak jste přišel k takové vášni k ginu?

Tohle pití mě prostě nikdy nezklamalo, a to dokonce ani když jsem to v mládí s pitím přehnal. Vždycky jsem se k němu rád vrátil.

* Při jaké příležitosti ty lahve otevřete?

Devadesát jich otevřených už je, dvanáct ještě zavřených. U mě platí pravidlo, že láhev se načíná jen za přítomnosti nějakého hosta. V budoucnu si chci založit webovou stránku své sbírky, kterou budu průběžně updatovat. Má to totiž jednu výhodu - ti, co ji navštíví, budou hned vidět, co mi v ní ještě chybí.

* Co byste si ještě přál kromě ginu?

Klavír a sopránový saxofon. To mi ale těžko někdo dá.

* Proč právě tyto nástroje?

Moc rád bych hrál na klavír. A saxofon? Ten mi půjčil při jedné akci pan Stivín a šlo mi to docela snadno, tak si myslím, že bych se na něj rychle naučil. Jako dítě jsem byl totiž nucen hrát na klarinet. Jak já to nesnášel! Byla to jediná výchovná chyba mých jinak dokonalých rodičů, že mě k tomu nutili. Pokaždé když vidím maminku, tak jí to vyčítám. Ale sopránový saxofon, to by bylo něco jiného!