Rychlá zpověď - primátor Zdeněk Hřib: Politika je určitý exodus z rodiny

Je to měsíc, co má Praha nového primátora a co se Zdeňkovi Hřibovi otočil život vzhůru nohama. Před pár týdny ho vlastně téměř nikdo neznal, ale teď jsou ho plná média. Lékař, který neléčí a dal se na politiku, protože chce, aby se jeho tři děti měly v téhle zemi lépe. Ve svém nabitém programu si udělal čas i na rozhovor pro Luxury Prague Life a promluvil o zážitcích ze studií, rodinném životě i vizích, které pro Prahu má.

Jaký je to pocit být primátorem? Nejste ve funkci dlouho, stihl už jste se rozkoukat?

Sestavuji tady tým svých poradců, nějakým způsobem dělám kolečko po jednotlivých svých gescích, takže je to celé teď takové rychlé. Vyloženě fofr, který se nedá zastavit. Myslím, že si to brzy „sedne“.

Je to náročné?

Řekl bych, že jo.

Proč jste do toho šel? Já vás mám zafixovaného jako lékaře, který neléčí. Jste členem nebo ředitelem různých organizací a na to, jak jste mladý, toho máte docela dost. Proč ještě být primátorem?

Z mého pohledu to není ani tak nějaká tužba, jako spíš služba. Chci, aby se Praha posunula někam dál, a nelze úplně čekat, že když něco chcete, že to někdo udělá za vás.

Jak se stane to, že přijdete z nějakého malého města do Prahy a řeknete si: „Tak, a já to tady změním…“?

Protože tady žiju nadpoloviční většinu svého života. Moje tři děti jsou narozené v Podolí, a já bych byl rád, aby mi za třicet let neřekly: „Tak my jdeme jinam, kde si můžeme dovolit bydlení, třeba do Vídně.“ Toho bych se určitě nerad dožil.

A proto chci změnit Prahu tak, aby poskočila na žebříčku kvality života. Zatím není na úplně nejvyšších příčkách. Jsou tam jiné evropské metropole, které od nás nejsou daleko geograficky ani historicky, třeba právě Vídeň. Troufám si tvrdit, že máme na to, abychom se tady měli líp.

Jak chcete zařídit to, že bude bydlení dostupné? Už se vyšplhalo na neuvěřitelné částky…

Ten problém se nechal kvasit velice dlouho. Panuje nějaká představa, že za to může předchozí koalice, která tu byla čtyři roky. Ale v momentě, kdy vám trvá povolit bytový dům třeba sedm let, tak už je z toho zjevné, že to nemůže být vinou těch, co tady byli jenom poslední čtyři roky. To je problém, který tady musel vzniknout mnohem dřív. Nečinností těch, kteří tu byli ještě předtím.

Ten problém je velký a je nutné ho řešit paralelně na více liniích, je nutné použít takový vyvážený mix opatření. Jednak odbrzdit brownfieldy v širším centru, to jsou ty bývalé průmyslové areály, a pomocí digitalizace a standardizace zrychlit stavební řízení. Jen to by ale samo o sobě ještě nestačilo. Mohlo by se pak stát, že budeme v Praze stavět jen hodně drahých bytů, které nakonec koupí nějací spekulanti a na ty místní se stejně nedostane. Budeme muset použít ještě další nástroje, jako řešení problému Airbnb nebo podporu družstevního bydlení. To by se mohlo vyřešit například tak, že družstvo dostane pozemek od města, postaví barák a část těch bytů dá městu. A to potom může rozvíjet svůj městský bytový fond. Také bychom měli využít peníze, která vláda plánuje uvolňovat na sociální bydlení. Jsou to pro Prahu peníze navíc, které lze využít k investiční činnosti. Byla by škoda, kdybychom je nechali utéct.

A samozřejmě je důležitá efektivní správa bytového fondu, který Praha reálně má. Máme tady asi 1800 bytů, které nejsou opravené a nejsou obyvatelné. Praha je vlastní, takže je nutné k tomu nějak přistoupit a opravit je. Pochopitelně je otázka, kdo by měl v těch městských bytech bydlet. Jak jsme zjistili už v opozici v minulém volebním období, v těch bytech bydlí i lidé, kteří nemají žádný problém si pořídit velice dobré bydlení na nějaké velice dobré adrese. Bydlel, nebo tam ještě bydlí, například i nějaký státní zástupce, který byl zbaven funkce v kárném řízení. Tyhle záležitosti teď řeší náš radní Adam Zábranský.

Co je hlavní prioritou, kterou chcete skutečně zvládnout za dobu svého vládnutí v Praze?

Těch priorit je hodně. Začít stavět metro D, posunout přípravu okruhů, pohnout s tou krizí dostupnosti bydlení a samozřejmě digitalizace úřadu. Kolegové Piráti ze Sněmovny mi už říkali, že toho bude hodně a hlavně se z toho nemám zbláznit. Tak to je asi také moje priorita.

Máte tři děti, ale být primátorem zabere hodně času. Neokradete je tím, že budete pracovat a nebudete mít čas na rodinu?

To je bohužel smutným faktem, že politika obecně je určitý exodus z rodiny. Ale já mám teď pro to, co dělám, podporu od manželky.

Co děláte s rodinou ve volném čase?

Teď nemám vlastně téměř žádný volný čas. Primátor je ve funkci skutečně 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

Nevím, jak máte staré děti, ale ve školce jsou třeba různé besídky…

Samozřejmě, děti chodí do školky, ty dvě starší. Školka pořádá každý rok úklid zahrady za pomoci rodičů dětí, které tam chodí. Tak jsem byl pomáhat v rámci podzimního úklidu – hrabání listí, stříhání keřů a podobně. Školka dělá i velikonoční a vánoční odpoledne, kdy rodiče něco s dětmi tvoří. Na Halloween jsme vyřezávali ve školce dýně.

Říkal jste, že Vánoce budete trávit v rodinném kruhu. Jaké jsou vaše rodinné tradice?

Jako dítě mám na Vánoce parádní vzpomínky. V naší rodině se udržuje takový zvyk, je to velice opulentní štědrovečerní večeře, která má šest chodů, obsahuje třeba dvě polévky. To jsou moje vzpomínky na Vánoce. A potom lego, které jsme s bráchou pravidelně dostávali. Ono je to ale v dnešní době dost složité, připravit šestichodovou večeři, takže budeme letošní Vánoce trávit s prarodiči, u mého tchána a tchýně. A oni to mají takové „stručnější“.

Vystudoval jste lékařství. Přestože neléčíte, vzpomenete si na nějaký příběh z vašeho lékařského života?

Vzpomínám, že jsem chodil do třídy s mladým Ondrou Měšťákem, synem známého plastického chirurga. Byli jsme jednou asistovat u operace, a na konci operatérka řekla: „Tak medici, teď to došijte.“ Ondra se tam hrnul. Já jsem nikdy neměl ty chirurgické spády, on samozřejmě jo. Nacvakl jehlu do jehelce a začal vyšívat luxusní plastický steh. Šlo o staršího pacienta, u kterého se v budoucnu nepředpokládala zrovna promenáda v plavkách, ale Ondra to vzal hodně poctivě. Když byl asi v půlce, tak k němu přišla operátorka, chvíli na to nevěřícně koukala a řekla: „Co to děláte? Hrajete si na plastického chirurga? Prostě to normálně zašijte!“ Tak to nějak došil, a následně zaznělo: „Píšeme protokol, hlaste jména, medici.“ Když ohlásil „Měšťák“, tak tam sestry smíchy málem spadly ze židlí.

Kvůli příjmení?

Ano. Tehdy se totiž žádná zpráva v novinách o soutěži krásy neobešla bez hodnocení od Měšťáka staršího. Která miss má za sebou jakou plastickou operaci… Mimochodem Měšťák mladší je dnes už docent v oboru plastické chirurgie.

A vy sám doma léčíte? Jste považován doma za lékaře?

Jsou situace, kdy říkám manželce, že jsem tady lékař. Ale to dělám spíše výjimečně. A samozřejmě, něco bych zvládl.

Můžete psát recepty?

Ano.

Tak vidíte, to stačí!

Můžu psát dokonce i elektronické recepty.

Z těch jsem já osobně nadšená. Člověk nemusí kvůli každé maličkosti dojíždět přímo k lékaři.

Dělal jsem i na realizaci toho systému. Nejsem ale autorem legislativy, podle které to bude teď od ledna povinné. Ale nejsem příznivcem povinností tohoto typu.

Co si představíte pod pojmem luxus?

Luxus je spánek.

Kolik hodin denně si dopřáváte?

Zatím ještě tak, abych zvládl fungovat, tak pět hodin. Pak to doháním nějak o víkendu.

Jako veřejně známá osoba musíte nějak vypadat. Co nákupy, máte svého stylistu?

Včera jsem si koupil smoking na ples hlavního města Prahy. Stylistu nemám.

Jak se vyrovnáváte s pozorností médií a veřejnosti?

Zpočátku mi říkali, že se do kamery málo usmívám, tak to jsem už snad zlepšil. Byl jsem 17. listopadu na Národní třídě, byla tam spousta lidí a nikdo na mě nic neházel. Takže asi dobrý… Jinak jezdím do práce i z práce většinou metrem, takže mě občas někdo pozná. Jezdím z Jižního města na Staroměstskou a zpátky, ale nemám úplně přesnou pracovní dobu. Než si tedy na mě počíhat na přestupu na Muzeu, je spíš lepší mi poslat mail.

Nezaznamenal jste větší pozornost ze strany žen? Nežárlí na vás manželka?

Ano, zaznamenal. Dámy na magistrátním sekretariátu o mě pečují opravdu výborně. Já se snažím pečovat o manželku, což ale teď jde jen o víkendu. A to ještě jen částečně. Moje žena je skvělý člověk a moc si jí vážím. Vždy se mi snaží vyjít vstříc, nebo alespoň najít nějaký kompromis, a péči o všechny tři děti i domácnost zvládá v podstatě sama. Žárlení si v našem vztahu tak nějak nedokážu představit.

Jako primátor musíte chodit také na společenské akce. Baví vás to?

Některé akce jsou i pietní akty a u těch bych úplně neřekl, že mě „baví“. Primátor má řadu povinností, ale pochopitelně teď mají trochu víc přednost ty kancelářské. Až se to trochu usadí, tak snad budu stíhat i víc těch společenských akcí.

Na plesech budete muset tančit. Tančíte rád? Vzpomenete si na nějakou veselou historku z tanečních?

Já tančím velmi rád. Na gymplu jsem prošel všemi dostupnými úrovněmi taneční školy. A balil jsem tam svoji první holku, takže to byla taková dlouhá série mimořádné trapných okamžiků.