Svatá Barbora, sníh padá seshora

1. prosince 2007
O skutečné Barboře, snad původně dokonce Kateřině, se toho však mnoho neví. Podle legendy žila v Nikomédii, hlavním městě maloasijské Bithýnie (země ležící v místech dnešního Turecka) v zámožné rodině. Po smrti matky se její výchovy ujal otec, který ovšem pro dceru neměl příliš pochopení, především pak pro její náklonnost ke křesťanské víře. Barbora prý byla krásná a velmi inteligentní, nápadníky však odmítala a neustále se snažila o poznání. To jí umožňovala skupinka křesťanů, mezi které docházela. Otec se jí ale snažil ve stycích s křesťany zabránit, a tak dal postavit věž. Barboru do ní zavřel, sice se vším přepychem, ale přece jen zavřel, aby ji měl pod svým vlivem a mohl ji vychovávat v pohanském duchu helénistické kultury. Jedna z legend však praví, že uvězněná Barbora ani tak nepřišla o křesťanskou nauku, neboť jeden z jejích služebníků byl tajně křesťanem a do víry ji dále zasvěcoval. Barbora údajně přijala i křest.

Podle jiné legendy ovšem ve věži, kterou dal její otec Dioskuros postavit, měla být původně dvě okna. Barbora za otcovy nepřítomnosti prosadila okna tři. Když se jí pak otec po návratu z cest zeptal, co to má znamenat, dopověděla mu, že je to symbol svaté Trojice. To otce rozlítilo a chtěl Barboru potrestat. Legendy se zde ale opět rozcházejí: podle jedné uprchne Barbora do jeskyně ve skále, která se před ní otevře. Podle druhé legendy se naopak otevře země a pojme ji, aby ji ochránila před otcovým bitím.

Mučednická smrt

Přesto však Barbora trestu neušla. Ať už ze skály nebo ze země, nakonec ji otec násilím získal zpět a dovlekl k místodržícímu, který křesťany tvrdě pronásledoval. Ten pro Barboru určil krutý trest: zbičovat! Dívka však místo naříkání pravila, že to je jako by byla hlazena pavími péry. Následně v noci se náhle zjevil Kristus a zahojil její rány. Místodržitel tedy přikázal Barboru bít kyji, pálit ji pochodněmi a uříznout jí ňadra. Když chtěl dívku takto znetvořenou hnát ulicemi města, objevil se náhle anděl z nebe a zahalil Barbořino krvácející tělo bílým oděvem.

Když místodržitel poznal, že celým mučením ničeho nedosáhl, vydal rozkaz usmrtit Barboru mečem. Nenašel se však nikdo, kdo by popravu vykonal, a tak se Dioskuros, její otec, chopil meče sám. Sotva odložil vražedný nástroj, byl zabit bleskem. Barbora údajně zemřela v roce 306. Pravdou je, že v té době vládl Galerius Valerián Maximus, zvaný Daius, který byl skutečně krutým a fanatickým pronásledovatelem křesťanů. Teprve v dubnu roku 311 vydal toleranční edikt, který konečně dával křesťanství právo na existenci (historicky doloženo).

Barbořiny ostatky se po staletích údajně dostaly kolem roku 1000 do dómu sv. Marka v Benátkách a odtud později na ostrov Torcello před Benátkami. Ve středověku je uctívána už jako svatá Barbora, jedna ze Čtrnácti svatých pomocníků (společně s Blažejem, Jiřím, Erazimem, Vítem, Markétou, Kryštofem, Achácem, Panteleonem, Cyriakem, Jiljím, Eustachem, Divišem a Kateřinou). Stala se patronkou horníků a havířů (kvůli skále, do níž se ukryla), patronkou dělostřelců, ohněstrůjců, hasičů, tunelářů a ochránkyní věží, též jako nebeská zprostředkovatelka šťastné hodinky smrti.

Modlily se k ní ale i nastávající matky nebo zamilované dívky. Možná právě ony zavedly tradici, která je oblíbená dodnes: řezání třešňových větviček na 4. prosince, které by měly vykvést na Štědrý den. Říká se, že když vykvetou, svobodné dívky se do roka vdají.

Na obrazech je často

Od 14. století patřila Barbora také k neoblíbenějším a k nejčastěji znázorňovaným postavám světců. Na obrazech je zpodobňována nejčastěji s kalichem, popřípadě věží, pavími pery a dalšími atributy, které připomínají jak její obrácení na víru (kalich), tak její věznění a smrt (věž, meč, paví pera).
V Čechách je Barboře zasvěcena jedna z nejkrásnějších gotických staveb, chrám v Kutné Hoře. V roce 1990 byly odkryty také gotické fresky v kostele v Českém Rudolci, na nichž je zobrazena legenda o sv. Barboře.

Naposledy byla svatá Barbora zmíněna letos počátkem listopadu, kdy podle tradice byla u portálu nově vznikajícího tunelu Pražského okruhu mezi Vestcem a Lahovicemi uložena její soška. Tunel byl zároveň slavnostně vysvěcen.   

Barbora patří také k velmi oblíbeným dívčím jménům. Původ jména je řecký, s významem cizinka, barbarka, ale i brepta. Dívky toho jména jsou nejčastěji oslovovány jako Barborka, Bára, Barka, Barča, Barče, Barčinka, Baruška, Barunka ale i Bora. Jinou podobou jména je Barbara.  

Pranostiky vztahující se k Barboře

Svatá Kateřina prádlo máchá a Barbora je škrobí.
Je-li Kačenka naškrobená, je Baruška ucouraná.
Svatá Barbora bývá naškrobena.
Svatá Barbora vyhání dříví ze dvorka.
Po sněhu Bára s Mikulášem šla.
O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
O svaté Barboře, měj sáně na dvoře!
Na svatou Barboru sáně do dvoru!
Svatá Barborka táhne sáně ze dvorka.
Na svatou Barboru mruz - schovej saně, hotuj vůz.
Po svaté Baruši střez nosu i uší!
Svatá Barbora mosty mostí, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.
Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá celý advent.
Když je Barbora ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě.
Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy.
Má-li svatá Barbora bílý fěrtoch, bude příští rok hodně trávy.
Jsou-li na svatou Barboru meze přikryty sněhem, bude hojně trávy.
Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.

Použité prameny:
www.wikipedie.cz
http://web.quick.cz/apropos/PRANOSTIKY
http://www.museum.mineral.cz