Světová premiéra unikátní výstavy

Původně měla výstava skončit 31. července, ale zájem o ni je stále obrovský - už po měsíci a půl přivítala výstava 100 000. návštěvníka, a tak se Lendlova sbírka stala jednoznačně nejnavštěvovanější výstavou výtvarného umění v historii České republiky.

„Zájem veřejnosti předčil naše očekávání a návštěvnost se stále udržuje na vysokéúrovni. Mírně poklesla pouze v období nedávných povodní. Jsme rádi, že jednání s vedením Obecního domu proběhla úspěšně a že nám vyšlo vstříc. Prodloužením termínu chceme všem ostatním zájemcům umožnit zhlédnutí expozice i v průběhu prázdnin a dovolených,“ sdělil Richard Fuxa, předseda správní rady Nadačního fondu Richarda Fuxy, který sbírku v Praze představil.

Česká tenisová legenda Ivan Lendl, jenž je rovněž známý jako ctitel a sběratel děl Alfonse Muchy, se rozhodl svou sbírku představit světu. Jde tedy o exkluzivní expozici světového významu, kterou zdobí mnoho „nej“ a prvenství:

• Kompletní sbírku Ivana Lendla může veřejnost spatřit vůbec poprvé.
• První ze zemí, v nichž bude představena, je Česká republika, a to v celosvětovém kontextu.
• Jde o největší a nejkomplexnější soukromou sbírku plakátové tvorby Alfonse Muchy na světě.

O kvalitě výstavy svědčí i její celkové koncepční pojetí, jehož cílem je vytvořit fascinující vhled do života umělce, který si podmanil Evropu i Ameriku.

Vystavené Muchovy kalendáře přenesou návštěvníky do života obyčejných lidí před sto lety. Bývaly běžně v domácnostech, stejně tak jako krabičky na mýdla a další zboží denní spotřeby, na němž malíř zanechal své stopy. Mezi exponáty jsou k vidění i obaly na potravinářské výrobky, nápoje, pohlednice, menu, reklamní návěstí nebo dekorativní panó.

„I díky vysoce umělecké práci na tak obyčejných výrobcích dokázal Mucha v lidech vzbudit pocit, že jsou svědkem a součástí čehosi jedinečného. Dnes se k výjimečné výtvarné kvalitě navíc přidává obdiv k přesahu tehdejší dobové práce. Jeho tvorba byla tehdy originální a výlučná a stala se nadčasovou,“ říká Karel Srp, kurátor výstavy.

Mezi vystavenými artefakty se najdou i některá „nej“, jako například kalendář pro firmu Charles Lorilleux z roku 1893, provedený ještě v neorenesančním duchu, který patří mezi nejstarší práce výstavy. Nejúspěšnější kalendáře a dekorativní panó Mucha navrhl pro svého hlavního vydavatele Ferdinanda Champenoise. Kalendář Zvěrokruh (1896) s profilem dívky s diadémem patřil k nejúspěšnějším Muchovým pracím vůbec.

„Celkový přínos výstavy však vidím v souhrnu práce pro barevnou litografii. Ucelenost sbírky nabízí ukázku obrovského tvůrčího rozpětí a šíři Muchova záběru. Odhaluje vysoké umění, které je jedinečné ve své stylizaci a neopakovatelnosti. Ke každému plakátu, obalu, reklamě přistupoval malíř jako k obrazu. Prostřednictvím své tvorby dokázal do běžného života přenést i sakrální tématiku,“ vysvětluje Karel Srp.

Podlahy interiérů výstavy pokryl zelený trávník

Jedinečnost expozice umocňuje i její architektonické řešení. To zajišťuje renomované architektonicko-designérské studio Olgoj Chorchoj, které zahájilo instalaci výstavy v Obecním domě 22. března.

„Mohlo by se zdát, že rozvěsit sbírku plakátů do galerie je jednoduché. Opak je však pravdou. Právě jistá stejnorodost exponátů klade velký důraz na koncept výstavy, na prostorovou kompozici – na to, aby výstava nebyla nepřehledná, ale na druhé straně ani nudná,“ říká Juraj Smoleň ze studia Olgoj Chorchoj.

Architekti se také museli vypořádat s šířkou výstavních sálů Obecního domu, aby celkový dojem z expozice nerušil rozdíl mezi stěnami zaplněnými plakáty a prázdným prostorem. Designéři proto sály zúžili vystavěním předsunutých stěn ze sádrokartonu.

„Tisky, na rozdíl od obrazů, jsou ze své podstaty méně formálně i emočně intenzivní, a sluší jim proto kontrastní – v tomto případě spíše střídmější – okolí. Kontrast jsme ještě podpořili použitím umělého trávníku na podlahách a tato kombinace propůjčuje výstavě jedinečný charakter,“doplňuje Juraj Smoleň.

Mistři své doby

Ač se to může jevit jako trochu nadsazené tvrzení, Alfons Mucha a Ivan Lendl mají mnoho společného. Jejich jména patří k těm, která si cizinci ve spojení s Českou republikou vybavují mezi prvními, oba dosáhli největších úspěchů a společenského uznání nikoli ve vlasti, ale za hranicemi. A především: Oba ve světovém měřítku určovali ve svých oborech styl, který ovlivnil jak současníky, tak budoucí generace. Byť Mucha na poli výtvarného umění a tehdejšího designu a Lendl na tenisových kurtech.

Jedinečná výstava na jedinečném místě

Obecní dům je perlou secesní architektury. Chrámem kulturního dění a uměleckých počinů, jež je s Alfonsem Muchou úzce spjat. V roce 1911 byl Mistr vyzván, aby se podílel na jeho výzdobě. Najdeme tu jeho malby, vitráže, závěsy utkané podle jeho návrhů… O to paradoxněji se jeví skutečnost, že bylo oslovení Muchy současníky velmi kritizováno. Dle tehdejších názorů umělec příliš dlouho pobýval v zahraničí, a tudíž je takřka jisté, že se odrodil českému duchu, tradicím, kultuře. Nepřející hlasy musely být pro Alfonse o to bolestnější, že byl nejspíše větším a upřímnějším vlastencem než ti, kdo se proti němu stavěli. Z morálních důvodů proto odmítl za odvedenou práci převzít honorář.

Zlé jazyky zapadly v propadlišti dějin, Obecní dům stojí dál a dál okouzluje specifiky české secese a národním nábojem, který v něm zvěčnili jeho tvůrci.

Alfons Mucha se do něj po více než sto letech vrátil – ve formě sbírky Ivana Lendla. Secese k secesi, génius ke geniu loci. Pro tuto unikátní expozici není reprezentativnějšího místa. V srdci Prahy, v lokalitě, jež je turisticky lákavá, avšak rovněž hojně vyhledávaná samotnými Pražany. V tradičním dějišti nejvýznamnějších společenských událostí, na současné kulturní křižovatce.

• Více informací o výstavě najdete na www.lendl-mucha.cz.
•