Úředník nemá právo říci "přijďte jindy"
Lidové noviny - 28. 8. 2000
PRAHA/PLZEŇ Když minulý týden přišla třiadvacetiletá Eva Kocourková na oddělení sociální péče Obvodního úřadu Prahy 1 kvůli žádosti o přídavky na dítě, úřednice se s ní odmítly bavit. Bylo totiž úterý, a to nepatří mezi "úřední dny". "Řekli mi, ať přijdu v pondělí nebo ve středu. Musela jsem jet s malým dítětem znovu přes celé město," stěžuje si Kocourková, svobodná matka na mateřské dovolené. Do podobné situace se dostává řada lidí. A často jde o víc než jen o zbytečnou cestu na úřad. Ve skutečnosti však žádné úřední hodiny neexistují, nebo by alespoň existovat neměly. Žádný zákon totiž nedovoluje úřadům a úředníkům rozhodovat, kdy smějí lidé přicházet na úřad a kdy ne. "V žádném zákoně není zmínka o tom, že by orgán státní či územní správy mohl stanovit nějaké úřední hodiny," říká vedoucí právního odboru plzeňského magistrátu Milan Duda. "Podle zákonů úřady žádné všeobecné úřední hodiny prostě mít nesmějí," tvrdí zase místopředseda ODA Oldřich Kužílek. Existenci úředních hodin naopak obhajuje místopředseda vlády Pavel Rychetský. "Zákon stanoví, že v rámci své působnosti mohou orgány veřejné správy určit hodiny pro styk s veřejností, mimo které nemusejí s občany jednat," míní Rychetský. Plzeňský právník Duda však tvrdí, že se vicepremiér Rychetský mýlí.
"Vláda není zmocněna omezovat práva občanů jakýmkoliv stanovením dnů, ve kterých se občané mohou svých práv domáhat. Takové omezení může učinit pouze zákonodárný sbor," vysvětlil Duda. Bariéru úředních hodin překonává jen s obtížemi pětačtyřicetiletý pražský taxikář Michal Valentka. Na Finančním úřadě pro Prahu-východ podle něj nepohodlné návštěvníky raději ani nepustí do budovy. "Sedí tam nepříjemný člověk na vrátnici, a ten vám řekne, že není úřední den a že máte přijít jindy. Nepustí vás vůbec dovnitř. Když musím něco vyřídit, beru si raději dovolenou, abych mohl vystát ty šílené fronty," říká taxikář. Takové jednání si občané podle Milana Dudy nemusejí nechat líbit. "Ze správního řádu jasně vyplývá, že občan má právo učinit své podání ústně do protokolu. A to bez ohledu na to, zda je úterý, či středa. Pokud například občanovi končí odvolací lhůta v úterý, musí úřad jeho odvolání přijmout. V případě, že budova úřadu bude zamčena s cedulí ,Není úřední den', a občanovi tak vznikne finanční újma, může se domáhat nápravy škody soudní cestou," říká právník. Tiskové oddělení ministerstva vnitra odkázalo LN na usnesení vlády 595 z roku 1995. Usnesení praví: "Vláda stanoví s účinností od 1. ledna 1996 pro všechny ústřední a územní orgány státní správy jednotné úřední dny vždy v pondělí a ve středu s úředními hodinami od 8 do 17 hodin..." Toto usnesení je podle Milana Dudy z právního hlediska snadno napadnutelné. "Vláda nemá pravomoc měnit zákony. Zejména ne ústavní zákony. Vláda smí činit jen to, co jí zákon výslovně dovoluje. Tak praví ústava. Navíc usnesení vlády zavazuje výhradně subjekty vládě přímo podřízené. Například obcím vláda přikazovat nemůže," dodává Duda. Pojem "úřední hodiny" se podle Oldřicha Kužílka vztahuje jen na několik málo agend. "Je to konkrétně možnost nahlédnout do Sbírky zákonů (zákon 309/1999 Sb.), požádat o informaci o životním prostředí (z. 123/1998 Sb.), nutnost zaplatit dvojnásobný poplatek, pokud mi je vystaven cestovní pas mimo úřední hodiny (z. 368/1992 Sb.). Ke konci úředních hodin se vztahuje uzavření seznamu voličů pro volby (z. 152/1994 Sb.). A konečně je stanoveno, že na burze musí být burzovní makléř přítomen až do konce úředních hodin. A to je vše," tvrdí Kužílek.
Jak vznikla legenda o úředních dnech
Omyl s úředními dny vznikl podle vedoucího právního odboru plzeňského magistrátu Milana Dudy v roce 1968, když se zaváděl pětidenní pracovní týden. "Tehdy bylo vyhláškou uloženo, že na národních výborech a v jiných orgánech státní správy má být při zkrácení pracovního týdne zajištěno, aby alespoň jeden den v týdnu byla prodloužena pracovní doba do 18 hodin. Úřady ,šly' nad rámec této povinnosti a zavedly dny dva, většinou pondělí a středu. Úředníci si pak zvykli tyto dny s prodlouženou pracovní dobou nazývat úředními dny. Časem zapomněli na skutečný obsah vyhlášky a začali tvrdit, že jindy nemusí s občany jednat. To však není pravda," vysvětluje Milan Duda. Jestliže úřady občany nutí, aby své věci vyřizovali jen ve dvou pracovních dnech, omezují tak podle Dudy jejich občanská práva. "Neexistuje žádný zákonný důvod, proč bych si měl například žádost o sociální dávky nebo o řidičský průkaz vyřizovat jen v pondělí a ve středu. Pokládám to za šikanování občanů," míní. Duda připouští, že úředníci jsou vytíženi i jinou prací, takže s občany nemohou jednat každý den v týdnu. "Pro jednání s občany by měly úřady vyhradit takzvané dny pro styk se stranami. Mimo tyto dny nemůže občan spravedlivě požadovat, aby s ním ,jeho' úředník jednal. Má však právo, aby s ním učinil zápis do protokolu kterýkoliv jiný úředník, byť by o dané záležitosti nic nevěděl," říká Duda. Také Magistrát hlavního města Prahy nezná de iure pojem úředních dnů či hodin, ačkoliv je de facto používá. "Opatření tajemníka pražského magistrátu z listopadu 1995 ukládá vedoucím odborů zabezpečit fungování jimi řízených pracovišť ve středu do 18 hodin. To je takzvaný návštěvní den. Mimo tento den si občané mohou sjednat s úředníkem schůzku. To však závisí na dobré vůli dotyčného úředníka. Navíc se nejedná o obvyklou praxi," uvedla Dagmar Krupičková z pražského magistrátu. Úřední dny ani úřední hodiny nejsou podle Krupičkové na tomto úřadu oficiálně zavedeny. Vcelku pozitivní zkušenosti s úřady má Lada Kuberová z Prahy. "Byla jsem moc spokojená s prací Finančního úřadu pro Prahu 8. Neměla jsem čas v pondělí ani ve středu, ale domluvila jsem si se zaměstnancem úřadu individuální termín, kdy jsme pak moji žádost v klidu vyřešili," pochvaluje si Kuberová. Na práci byrokratického aparátu si nestěžuje ani Josef Zach z Týnce nad Sázavou. "Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo vykázal s tím, že mám přijít v úřední den. Většinou si ale všechno vyřizuji v úřední dny, abych si to zbytečně nekomplikoval. Uznávám, že dva dny jsou celkem málo. Lepší situace je na Slovensku, kde k pondělí a středě přidali ještě pátek," podotýká Zach.
Marek Jehlička, Silvie Blechová
PRAHA/PLZEŇ Když minulý týden přišla třiadvacetiletá Eva Kocourková na oddělení sociální péče Obvodního úřadu Prahy 1 kvůli žádosti o přídavky na dítě, úřednice se s ní odmítly bavit. Bylo totiž úterý, a to nepatří mezi "úřední dny". "Řekli mi, ať přijdu v pondělí nebo ve středu. Musela jsem jet s malým dítětem znovu přes celé město," stěžuje si Kocourková, svobodná matka na mateřské dovolené. Do podobné situace se dostává řada lidí. A často jde o víc než jen o zbytečnou cestu na úřad. Ve skutečnosti však žádné úřední hodiny neexistují, nebo by alespoň existovat neměly. Žádný zákon totiž nedovoluje úřadům a úředníkům rozhodovat, kdy smějí lidé přicházet na úřad a kdy ne. "V žádném zákoně není zmínka o tom, že by orgán státní či územní správy mohl stanovit nějaké úřední hodiny," říká vedoucí právního odboru plzeňského magistrátu Milan Duda. "Podle zákonů úřady žádné všeobecné úřední hodiny prostě mít nesmějí," tvrdí zase místopředseda ODA Oldřich Kužílek. Existenci úředních hodin naopak obhajuje místopředseda vlády Pavel Rychetský. "Zákon stanoví, že v rámci své působnosti mohou orgány veřejné správy určit hodiny pro styk s veřejností, mimo které nemusejí s občany jednat," míní Rychetský. Plzeňský právník Duda však tvrdí, že se vicepremiér Rychetský mýlí.
"Vláda není zmocněna omezovat práva občanů jakýmkoliv stanovením dnů, ve kterých se občané mohou svých práv domáhat. Takové omezení může učinit pouze zákonodárný sbor," vysvětlil Duda. Bariéru úředních hodin překonává jen s obtížemi pětačtyřicetiletý pražský taxikář Michal Valentka. Na Finančním úřadě pro Prahu-východ podle něj nepohodlné návštěvníky raději ani nepustí do budovy. "Sedí tam nepříjemný člověk na vrátnici, a ten vám řekne, že není úřední den a že máte přijít jindy. Nepustí vás vůbec dovnitř. Když musím něco vyřídit, beru si raději dovolenou, abych mohl vystát ty šílené fronty," říká taxikář. Takové jednání si občané podle Milana Dudy nemusejí nechat líbit. "Ze správního řádu jasně vyplývá, že občan má právo učinit své podání ústně do protokolu. A to bez ohledu na to, zda je úterý, či středa. Pokud například občanovi končí odvolací lhůta v úterý, musí úřad jeho odvolání přijmout. V případě, že budova úřadu bude zamčena s cedulí ,Není úřední den', a občanovi tak vznikne finanční újma, může se domáhat nápravy škody soudní cestou," říká právník. Tiskové oddělení ministerstva vnitra odkázalo LN na usnesení vlády 595 z roku 1995. Usnesení praví: "Vláda stanoví s účinností od 1. ledna 1996 pro všechny ústřední a územní orgány státní správy jednotné úřední dny vždy v pondělí a ve středu s úředními hodinami od 8 do 17 hodin..." Toto usnesení je podle Milana Dudy z právního hlediska snadno napadnutelné. "Vláda nemá pravomoc měnit zákony. Zejména ne ústavní zákony. Vláda smí činit jen to, co jí zákon výslovně dovoluje. Tak praví ústava. Navíc usnesení vlády zavazuje výhradně subjekty vládě přímo podřízené. Například obcím vláda přikazovat nemůže," dodává Duda. Pojem "úřední hodiny" se podle Oldřicha Kužílka vztahuje jen na několik málo agend. "Je to konkrétně možnost nahlédnout do Sbírky zákonů (zákon 309/1999 Sb.), požádat o informaci o životním prostředí (z. 123/1998 Sb.), nutnost zaplatit dvojnásobný poplatek, pokud mi je vystaven cestovní pas mimo úřední hodiny (z. 368/1992 Sb.). Ke konci úředních hodin se vztahuje uzavření seznamu voličů pro volby (z. 152/1994 Sb.). A konečně je stanoveno, že na burze musí být burzovní makléř přítomen až do konce úředních hodin. A to je vše," tvrdí Kužílek.
Jak vznikla legenda o úředních dnech
Omyl s úředními dny vznikl podle vedoucího právního odboru plzeňského magistrátu Milana Dudy v roce 1968, když se zaváděl pětidenní pracovní týden. "Tehdy bylo vyhláškou uloženo, že na národních výborech a v jiných orgánech státní správy má být při zkrácení pracovního týdne zajištěno, aby alespoň jeden den v týdnu byla prodloužena pracovní doba do 18 hodin. Úřady ,šly' nad rámec této povinnosti a zavedly dny dva, většinou pondělí a středu. Úředníci si pak zvykli tyto dny s prodlouženou pracovní dobou nazývat úředními dny. Časem zapomněli na skutečný obsah vyhlášky a začali tvrdit, že jindy nemusí s občany jednat. To však není pravda," vysvětluje Milan Duda. Jestliže úřady občany nutí, aby své věci vyřizovali jen ve dvou pracovních dnech, omezují tak podle Dudy jejich občanská práva. "Neexistuje žádný zákonný důvod, proč bych si měl například žádost o sociální dávky nebo o řidičský průkaz vyřizovat jen v pondělí a ve středu. Pokládám to za šikanování občanů," míní. Duda připouští, že úředníci jsou vytíženi i jinou prací, takže s občany nemohou jednat každý den v týdnu. "Pro jednání s občany by měly úřady vyhradit takzvané dny pro styk se stranami. Mimo tyto dny nemůže občan spravedlivě požadovat, aby s ním ,jeho' úředník jednal. Má však právo, aby s ním učinil zápis do protokolu kterýkoliv jiný úředník, byť by o dané záležitosti nic nevěděl," říká Duda. Také Magistrát hlavního města Prahy nezná de iure pojem úředních dnů či hodin, ačkoliv je de facto používá. "Opatření tajemníka pražského magistrátu z listopadu 1995 ukládá vedoucím odborů zabezpečit fungování jimi řízených pracovišť ve středu do 18 hodin. To je takzvaný návštěvní den. Mimo tento den si občané mohou sjednat s úředníkem schůzku. To však závisí na dobré vůli dotyčného úředníka. Navíc se nejedná o obvyklou praxi," uvedla Dagmar Krupičková z pražského magistrátu. Úřední dny ani úřední hodiny nejsou podle Krupičkové na tomto úřadu oficiálně zavedeny. Vcelku pozitivní zkušenosti s úřady má Lada Kuberová z Prahy. "Byla jsem moc spokojená s prací Finančního úřadu pro Prahu 8. Neměla jsem čas v pondělí ani ve středu, ale domluvila jsem si se zaměstnancem úřadu individuální termín, kdy jsme pak moji žádost v klidu vyřešili," pochvaluje si Kuberová. Na práci byrokratického aparátu si nestěžuje ani Josef Zach z Týnce nad Sázavou. "Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo vykázal s tím, že mám přijít v úřední den. Většinou si ale všechno vyřizuji v úřední dny, abych si to zbytečně nekomplikoval. Uznávám, že dva dny jsou celkem málo. Lepší situace je na Slovensku, kde k pondělí a středě přidali ještě pátek," podotýká Zach.
Marek Jehlička, Silvie Blechová
28. srpna 2000
28. srpna 2000