Vrátíme lidem ulici

S radní Petrou Kolínskou o Praze jako městu, ze kterého se neutíká

* Do kterého města v Evropě ráda jezdíte?

Určitě se mi líbí Vídeň a Paříž. Vzorem pro Prahu by asi mohla být i Kodaň, ale tu znám spíše z vyprávění a fotek.

* Jak tedy víte, že by mohla být vzorem?

Připadá mi, že kodaňský princip vracení ulic lidem je aplikovatelný i v Praze. Proto někdy na podzim pojedeme do Kodaně s paní primátorkou.

* Co znamená vracení ulic lidem?

Opravdu reálné omezování automobilové dopravy v centru města, postupné, pozvolné, ale fakticky měřitelné. V Praze mám pocit, že se zatím o tom víc mluví, než dělá. Podívejme se například na vltavské nábřeží či Malostranské náměstí: všude je preference automobilové dopravy. A zmíněná Kodaň je dobrým příkladem toho, že poměr prostoru pro jednotlivé dopravy jde nastavit lépe, aniž by se občané bouřili, obchodníci si stěžovali na klesající tržby nebo vznikaly kolapsy.

* Co v uvolněném prostoru nahradí vyhnaná auta?

Dám příklad z Prahy 6. V těsné blízkosti kruhového objezdu na Vítězném náměstí bylo donedávna parkoviště a teď je tam prostor zvaný Šesťák. Část parkování jsme vymístili nebo ho zrušili a umožnili lidem, aby si tam mohli sednout, trávit volný čas, potkávat se, hrát šachy, číst knížky. Deset zaparkovaných aut versus stovky lidí, kteří tím místem denně projdou, ukazuje, že společenská poptávka po takových změnách je. A hlavně - snížením počtu parkovacích míst pomůžeme tomu, že nebude považováno za standard mít v domácnosti dvě tři auta, což Praha nemůže unést. Jsme unikát v počtu aut. V Berlíně, Vídni, Mnichově je to něco mezi dvěma a třemi lidmi na auto, tady máme jeden a půl Pražana na jedno auto.

* Říkáte, že po lokálním zklidnění dopravy vzniká poptávka. Chodí ale na taková místa rezidenti? Tam se mohou scházet lidé z nejrůznějších částí města, kdežto o parkování přijdou pouze místní. Jste si tedy tou poptávkou jistá?

Tak myslím, že místní jsou všichni Pražané a že člověk, který chodí do některé ulice do práce, není méně důležitý než člověk, který tam bydlí. Taky vznikly kapacitní garáže nějakých čtyři sta metrů odtud, takže parkovací místa nerušíme bez náhrady. Navíc se zavádějí parkovací zóny a spousta míst se uvolní tím, že v ulicích nebudou parkovat nerezidenti. Chápu potřebu mít auto v místě bydliště, ale není důvod jezdit do práce autem, když mám kancelář na stanici metra.

* Existuje jasnější představa, co si vlastně Pražané ve vztahu k autům přejí? Nepamatuji si, že by nějaký výrazný politický proud - a teď nemyslím jednu stranu, ale celou koalici - vystoupil s citelným omezením aut.

Veřejné mínění, a tudíž i nabídka politických stran se proměňují a pomalu se přiklánějí na stranu, kterou já reprezentuji vyhraněnějším způsobem. Jednou z indicií, že veřejné mínění nemá jako prioritu automobilovou dopravu, je Bělohorská ulice na Praze 6. Tam proběhl roční proces účasti občanů na plánech revitalizace. A jedna z otázek byla, zda by občané souhlasili se snížením počtu parkovacích míst výměnou za více stromů, laviček a kultivaci ulice. Přes padesát procent lidí odpovědělo kladně. Bylo změřeno, že lidé jsou ochotni akceptovat mírný úbytek parkovacích míst, když za to získají jinou kvalitu. Samozřejmě, pokud bychom udělali referendum a položili otázku „Souhlasíte se zrušením x parkovišť a omezením kapacit silnic o třicet procent?“, tak to nejspíš dobře nedopadne. Ale když otázku položíme „Chcete zvýšit kvalitu veřejných prostranství nebo sdíleného městského prostoru i za cenu toho, že se mírně sníží počet parkovacích míst?“, tak myslím, že by lidé souhlasili.

* Veřejné debaty o proměně ulic jsou v Praze novinkou. Kolik lidí na ně chodí?

Participace má více forem. Jednou je setkání nad mapou, kdy lidé říkají, co by chtěli. Také probíhá dotazování přes internet nebo výstavy v ulicích. U té Bělohorské se zapojily stovky lidí.

* I vaše koalice mluví o potřebě stavebně zahustit město a nerozšiřovat jej do okolí. To ale přinese ještě více aut.

Více lidí v Praze nemusí nutně znamenat více aut. Máme kvalitní MHD, máme možnost individuální dopravu omezit pomocí sdílení kol či sdílení aut.

* V řadě měst je sdílení běžná věc. Proč se v Praze tyhle nové, progresivní služby zavádějí tak pomalu? Hodně proto, že obec dosud nepodala těmto společnostem pomocnou ruku. Neřekla, že takovou službu chce a vytvoří pro ni podmínky. Prvním krokem bylo, když jsme teď dali lepší podmínky pro parkovací zóny.

* Vyhradíte sdíleným autům místo na parkování?

Když splníte podmínky, máte parkování buď zadarmo, nebo za symbolickou cenu. Právě v Kodani jsou vyhrazená parkovací místa. Praha by také měla jít cestou některých německých měst, kde je carsharing napojen na dopravní podnik nebo na železnici, kdy se zákazníkovi nabízí celá jeho cesta různými prostředky. A například společnost Leo Express vážně uvažuje, že bude klientům nabízet kombinaci jízdních prostředků podle jejich potřeb.

* Proč se tohle moderní uvažování rodí tak opožděně?

Nedokážu na to odpovědět. Asi jde o dozvuky ideologie, že soukromé či individuální vlastnictví je nadevše a že sdílení je něco, k čemu nás nutil předchozí režim.

* Jak se vlastně stane, že se primátorka a její zástupkyně vydají do Kodaně? Pozvali vás, nebo jste si to město vybraly?

Zaujal nás způsob, jakým architekt Jan Gehl spolupracuje s radnicemi, a připadalo nám dobré se na to podívat blíže. Pan Gehl přijede sem a potom se my pojedeme podívat na výsledky jeho spolupráce s kodaňskou radnicí.

* Nevadí, že Kodaň leží v rovině, zatímco Praha je kopcovitá?

Na to je strašně jednoduchá odpověď - elektrokolo. Poskytuje pohodlnou, rychlou jízdu bez námahy. Kopcovitost Prahy tedy není důvod, proč neusilovat o větší podíl cyklistiky.

* Teď jste zakázali provoz segwayů. Nebylo lepší vymyslet, jak vytvořit v Praze na ulicích prostor, kudy by různá alternativní vozítka, a tedy i kola mohla jezdit?

Nevím, jestli běžná pražská domácnost touží po segwayi, není úplně levný...

* To netvrdím. Různých alternativ se však bude objevovat čím dál víc a je dobré být připraveni.

Firmy, které turisty lákají na segwaye, mohou přejít na elektrokola, což bych vítala, protože by to zvýšilo tlak na nás, na město, abychom pohnuli s budováním bezpečných cest pro kola. Sama v Praze na kole jezdím málo, protože se bojím. Třeba cesta z magistrátu do Institutu plánování a rozvoje vede celá po nábřeží a na kole bych tam byla ani ne za deset minut. Ale jet po silnici s auty je nepříjemný zážitek. Jinak segwaye jsme vytlačili z centra města, protože byly nebezpečné. Neuplynul měsíc, aby nedošlo k nepříjemným incidentům. A vykázat je na komunikaci jsme nemohli, protože nesplňují požadavky na jízdní prostředek. A budovat speciální cesty pro segwaye nedává smysl. Segway je spíše zábavná věc, takže to asi není prostředek, jak zvýšit mobilitu Pražanů.

* Říkáte, že byste uvítala větší tlak na vás, tedy na radu města, ve smyslu větší podpory kol. Proč je nutný tlak?

Trošku jsme ztratili tempo ve zlepšování infrastruktury pro cyklistiku, což je škoda.

* Čím to je?

Asi máme k řešení důležitější věci, takže bych v tom neviděla nějaký záměr. Teď bylo úspěšnou prioritou posilování MHD.

* Ptala jste se svých kolegů v radě, co si myslí o používání kola v Praze a zda také jezdí?

Ještě jsem s nimi o tom nemluvila. Přišla jsem do téhle kanceláře před čtyřmi měsíci a mám nad hlavu věcí, které se týkají územního plánu a územního rozvoje.

Chceme stavět byty

* Příjezd z Berlína do Prahy, zvlášť o víkendu, vypadá, jako by se člověk ocitl ve městě bez života. Nemáte ten pocit?

Takhle jsem nikdy neuvažovala. Mým cílem ale je měnit Prahu tak, aby v ní lidé chtěli o víkendu zůstávat.

* Jak se dá podporovat, aby obyvatelé z města neutíkali?

Skvělým nástrojem, který má Praha historicky k dispozici a je potřeba, aby si ho hýčkala, jsou zahrádkové osady, které vlastně umožňují mladým i starým, méně či více bohatým, pohyblivým i nepohyblivým se v krátkém čase dostat do místa, kde mohou trávit celý den, nenajezdit při tom stovky kilometrů a zůstávat ve městě. To je určitě věc, kterou chci chránit.

* Někdo se to chystá rušit?

Prošli jsme si dobou, kdy byly nazývány falešnou zelení. Někde se mění v černé vilové čtvrti. Za posledních dvacet let spousta zahrádkových osad bez náhrady zmizela.

* Co chcete dělat mimo zahrádkové osady?

Je to určitě revitalizace pražských břehů a ostrovů. Tato území byla dlouho na okraji zájmu Prahy. Jde o Štvanici, Rohanský ostrov, Císařský ostrov, poměrně velké plochy v majetku města, které zatím k rekreaci moc nesloužily a potenciál mají velký.

* Na nábřeží Rohanského ostrova je na pozemcích města golfové hřiště. Zmizí?

Ano, je to dočasná stavba.

* V posledních pětadvaceti letech město hodně pozemků prodalo nebo nedokázalo koupit velká území od státních drah. Mnohde to znemožňuje takový rozvoj, jaký by si město mohlo přát. Nezkoušíte vykoupit pozemky zpět?

Jsem zastánkyní vykupovat, ale v tuto chvíli není nic na prodej. Proto teď například na Nákladovém nádraží Žižkov zkoušíme svolat všechny majitele a domluvit se s nimi na postupu při zastavování tohoto území. Jde to kupředu pomaleji, než bychom chtěli. Ale pryč je asi touha investorů z devadesátých let přijít, něco postavit, prodat a zase odejít. Investoři, myslím, pochopili, že si město podobné chování nepřeje.

* A co si přeje?

S majiteli a investory domlouváme různá memoranda, snažíme se o územní studie. Dáváme stavební uzávěry, aby stavební činnost nebujela bez kontroly. Snažíme se pozemky nakupovat a prodej pečlivě vážit. Když jsem tady v roce 2006 začínala, tak program zastupitelstva vypadal jako valná hromada realitní kanceláře. Nedělalo se nic jiného, než se prodávaly pozemky. Z vedení města stále není patrná schopnost generovat zajímavé nápady, které by život v Praze výrazněji posouvaly dopředu. Může to být i nedostatkem fantazie či odvahy. Teď si například nevíme rady s Invalidovnou.

Ale ta není ve vlastnictví města.

Vy teď ovšem máte možnost do prodeje vstoupit…

To jsme udělali. Osobně jsem požádala ředitelku Úřadu pro zastupování státu, aby Invalidovnu neprodávala a využila energie, která se kolem ní nashromáždila. Je tam společenství podnikatelů, architektů a kreativců, kteří mají chuť a odvahu tu budovu naplnit nějakým programem, jejž mají poměrně dobře promyšlený a kupodivu komerčně udržitelný. Stát by měl téhle skupině lidí Invalidovnu svěřit do správy nebo do pronájmu. S paní primátorkou jsme za Prahu připraveny se toho účastnit a přispět náplní i penězi na renovaci budovy.

* Kolik nabízíte?

Takhle daleko jsme zatím nedošly. Město ovšem má nevím kolik miliard nečerpaných prostředků, takže peníze nejsou problém. Problém je správně vybrat, do čeho investovat.

* Do čeho chcete ještě investovat?

Je tu metro D, jsou tady nové tramvajové trati. Momentální nejnáročnější investicí je čistírna odpadních vod. Taky jsem ráda, že se naše rada zavázala, že chce mít vlastní bytovou výstavbu. Vídeň, jedno z nejúspěšnějších měst, má, tuším, čtyřicet procent bytového fondu ve svém vlastnictví, může určovat průměrnou výši nájemného a dát důstojné bydlení lidem, kteří by jinak nemohli ve Vídni bydlet. Učitelé, zdravotníci, zaměstnanci ve veřejné sféře mají jistotu dobrého bydlení.

* To zní jako levicový recept a vídeňská radnice je dlouhodobě levicová. Také se shodnete, že chcete být levicoví?

Myslím, že jde především o úspěšný recept. Dávat mu nálepku „levicový“ bych viděla skoro jako podružné.

* A na tom se shodnete, že jde o úspěšný recept?

Rada se shodla na tom, že město potřebuje vlastnit byty a že je bude stavět. Máme na to speciální fond, kde už jsou dvě miliardy, a v této chvíli vyhledáváme pozemky.

* Proč je v Praze veřejný prostor tak přísně regulovaný? Ve zmíněném Berlíně je mnohem jednodušší dát si před hospodu nebo před dům židle a posedět venku na chodníku.

Hlavní funkce ulice byla zajistit maximum parkovacích míst i na úkor chodníků. Nebo když máte úzký chodník, musíte hlídat, co se na něm děje. Osobně budu chtít, abychom pravidla změnili tak, že když máte kavárnu nebo si chcete udělat posezení se sousedy, tak nějaký počet židlí a stolů jenom oznamujete, nic neplatíte, nežádáte o povolení. Pokud si dnes chcete udělat sousedskou slavnost na ulici, musíte mít asi pět povolení a jejich vyřízení trvá dva měsíce, to je neudržitelný stav. Na druhou stranu však vnímám námitku vůči hluku. Žijeme ve společnosti, která si víc cení klidu než možnosti využívat ulici i pro jinou aktivitu než k zaparkování či chůzi. To jsou dvě tendence, které je těžké sladit.

* Jak z toho tedy vybruslíte?

Zatím se bude uvolňovat regulace v ulicích, kde se na tom obyvatelé shodnou. Souvisí to i s vnitrobloky. V Berlíně mají pro ně dotační program. Když se obyvatelé nebo majitelé shodnou, že je chtějí revitalizovat, ozelenit a víc využívat pro volný čas, tak jim radnice pomůže s financováním. My jsme to zavedli na Praze 6 před rokem a půl a zájemců bylo dost. I z vlastní zkušenosti však vím, že když chcete začít používat vnitroblok pro posezení či hraní dětí, naráží to na obavy z hluku.

* V milionovém městě ale asi leccos naráží na obavy.

Je to úplně stejné jako s parkováním. Musíte lidi přesvědčit, že změna je pro ně výhodná. Je však otázka, jestli na radnici sedíme proto, abychom se řídili výzkumy veřejného mínění, nebo abychom zkoušeli stereotypy veřejnosti postupně měnit, protože si myslíme, že je to správně.

* A co chcete dělat vy?

Já chci přesvědčit kolegy, že se nám vyplatí mít výpadek v příjmech za pronájmy výměnou za to, že budou ulice živější a vlastně bezpečnější, protože se na nich bude zdržovat víc lidí. A teď mluvíme o oblasti mimo Pražskou památkovou rezervaci, protože v ní je naopak třeba počet zahrádek snížit. Malé náměstí hned vedle Staroměstského náměstí úplně zmizelo, tam už jsou jenom pódia a zahrádky.

Jsem méně konfliktní

* Je jasné, že ve vaší pozici nevíte co dřív. Jak se v tomto směru rozhoduje žena, která řadu let pracovala v opozici, kde měla vcelku jasno, co se má změnit a jak? Navíc když víte, že váš čas na téhle židli může být značně omezený?

Přechod z opozice do exekutivy je úplně jiná disciplína. Zjišťujete, že osmdesát procent času strávíte snahou, aby se něco nestalo, abyste zabránil nějakému průšvihu, realizaci nápadu, který se vám nezdá dobrý. Dvacet procent pak máte na posouvání věcí tam, kam vy chcete. Podle čeho tedy budu hodnotit, jestli měl čas tady strávený smysl? Určitě to bude příprava metropolitního plánu, protože mnoho věcí, které se nám teď nelíbí nebo je chceme změnit, se odvíjí od územního plánu.

* Jak po letech poznám, že metropolitní plán pomáhala prosadit Petra Kolínská?

Třeba podle toho, že se nesníží či spíš zvýší počet míst rezervovaných pro zahrádkové osady, pro nové parky a vůbec pro zeleň. Dá se to poznat i na počtu nových tramvajových tratí. Nebo na kvalitě zástavby rozvojových ploch, akorát že to zjistíte za nějakých dvacet let a už si nevzpomenete na Kolínskou.

* Váš předchůdce a stranický kolega Matěj Stropnický měl na rozvoj města podobné názory, neuspěl a odešel. Proč si máme myslet, že budete úspěšnější?

Jednak byl pro nás pád koalice a půlroční bezvládí poučením. A zadruhé mám jiný styl než Matěj Stropnický.

* Jak jiný?

Jiný. Méně konfliktní? Asi tak.