Všude dobře, doma nejlépe

Irena Ropková, radní hlavního města Prahy pro oblast školství a sociální politiky, v rozhovoru pro Deník říká:

Je přesvědčená, že prostřednictvím politické činnosti může měnit svět k lepšímu. Její doménou je zejména sociálně citlivá politika. Nejen o politice, ale také o návratech do rodné Chocně jsme hovořili s pražskou radní Irenou Ropkovou.

* Nestýská se vám po malém městě? Kudy vedla vaše cesta do Prahy?

Do Prahy jsem se dostala stejně jako celá řada mladých lidí díky studiu na vysoké škole. V hlavním městě jsem postupem času nalezla celou řadu nových přátel, bydliště, zaměstnání a také příležitost měnit svět kolem mě k lepšímu v rámci politické činnosti. Přes to všechno jsem na můj rodný kraj nezapomněla. Návraty domů pro mě znamenají příležitost zvolnit, odpočinout si.

* Zdědila jste po někom v rodině „politické“ geny, nebo je to vaše vlastní cesta? Proč jste se rozhodla vstoupit do politiky?

Nezdědila, přesto ale rozhodnutí vstoupit aktivně do politiky nebylo náhodné. Rodiče mě odmalička vedli k zájmu o dění kolem mě, učili mě, že člověk nesmí v životě jen sedět se založenýma rukama a čekat, až se věci změní. Naopak, je potřeba jít ostatním příkladem, ukázat, že úsilí jednotlivce může být impulsem pro celou řadu změn. Za to jim jsem nesmírně vděčná. Mnoho mě naučila i moje babička. Relativně brzy jsem si plně uvědomovala, že pro seniory, pro rodiny s dětmi a pro osoby v nouzi je důležité, aby je nejen obklopovala rodina, ale též aby i stát vycházel potřebným maximálně vstříc.

* Jste mladá, vzdělaná, schopná, podobné předpoklady má třeba váš stranický kolega a hejtman Pardubického kraje Martin Netolický… Cítíte nějaké názorové „tření“ mezi vaší mladou generací a vašimi staršími stranickými kolegy?

Je nutné především říct, že názorové tření je v demokratických stranách zcela přirozené a žádoucí. Vše je následně možné vyřešit v rámci diskuze, kdy je vždy nutné hledat v daných otázkách konsenzus a kompromisní řešení. Mladá generace samozřejmě zastává v mnoha oblastech odlišná stanoviska oproti starší generaci, nezažila jsem však, že by věkový rozdíl byl závažným problémem. V poslední době je to například prezident Miloš Zeman, který svými neuváženými výroky často iniciuje zásadní diskuze uvnitř strany, a to i napříč věkovými kategoriemi. Starší generace straníků, kteří jej pamatují v čele naší strany, na něj v mnoha případech nedá dopustit. Jako radní pro školství jsem ale nemohla souhlasit s jeho výroky o nevhodnosti inkluze a integrace.

* Dovolte jednu „genderovou“ otázku. Pocítila jste někdy jako žena – politička ze strany mužů – politiků pohrdání?

Jako určitou formu pohrdání beru otázku kvót pro ženy. Byť je březnový sjezd sociální demokracie přijal na základě stranického referenda a toto rozhodnutí respektuji, stále s ním nesouhlasím. Domnívám se, že ženy do politiky nedostanou ani sebevýhodnější kvóty, protože jsme jednoduše jiné než muži. Jsme dostatečně schopné, dostatečně ambiciózní, jenom celá řada z nás hledá realizaci jinde než v politice. S muži politiky kolem mě se mi spolupracuje dobře, považuji se za jejich rovnocenného partnera a z jejich strany cítím to samé.

* Jaké jsou vaše priority v práci pražské zastupitelky a radní?

V říjnových komunálních volbách jsem kandidovala s cílem změnit město k lepšímu, a to prostřednictvím hospodárné a zároveň sociálně citlivé politiky. Vzhledem k mému dlouhodobému zaměření na sociální témata se jedná především o problematiku péče o seniory a další potřebné, otázky rodinné politiky a vhodného skloubení profesního a osobního života rodičů a rovněž i otázky transparentního a promyšleného hospodaření s veřejnými prostředky. Jsem přesvědčena a každý den se v tom utvrzuji, že je možné naplňovat funkci sociální péče jakožto efektivní záchranné sítě pro občany v nouzi a zároveň dostát požadavkům na hospodárnost a efektivnost. Hlavní prioritou je tedy dokázat, že sociální demokracie je dobrým hospodářem, který obyvatelům naší země vychází vstříc.

* Minulý čtvrtek byl v kalendáři Josef, jenž je patronem rodiny, ale i práce. Možnost skloubit rodinný a pracovní život je jednou z vašich priorit. V Praze je to reálné, rodiny si mohou dovolit zaplatit soukromou školku nebo jesle, ale je to reálné i v menších městech?

Je potřeba říct, že se situace napříč republikou zlepšuje, byť je nedostatek míst v zařízeních předškolního vzdělávání a i na základních školách palčivým problémem v mnoha místech, a to i v Praze, kde rozhodně nežijí pouze movitější rodiny. Snažíme se této situaci čelit, investujeme do výstavby nových školských budov, využíváme rozvojové programy ministerstva školství a jednáme s příslušnými orgány o nutnosti investic do této důležité infrastruktury. Péče o lidi je pro nás prioritou a tak by to mělo být všude, nehledě na velikost obcí. Z dlouhodobého hlediska se tento přístup zcela jistě vyplatí, rozhodně více než investice do předražených projektů typu tunelového komplexu Blanka.

* Kdy jste byla naposledy ve svém rodném městě, chystáte se tam?

Naposledy jsem se před týdnem zúčastnila setkání všech obyvatel rodné vesnice mých rodičů. Promítaly se záběry ze sedmdesátých a osmdesátých let. Musím říct, že atmosféra byla skvělá, byla velká legrace sledovat černobílé video, kde si děti hrály v lese a lezly po střechách domů. V dnešní době by se mnoha rodičům při pohledu na tato dětská dobrodružství dělalo mdlo a přemýšleli by jistě nad tím, jak tehdy mohly děti přežít. Moc se těším, až domů zase zavítám. Vždy to stojí za to, protože všude dobře, doma nejlépe.