10312003-rozhovor-Zdravotnické noviny-Ministerstvo s pražským magistrátem nespolupracuje

Zdravotnické noviny | 31.10.2003 | rubrika: Z domova | strana: 8 | autor: Josef Gabriel

Pražské zdravotnictví mělo odjakživa v celostátním kontextu exponovanější postavení než jiné územní celky, ať už pro vyšší koncentraci zdravotnických zařízení, nebo pro své nadregionální vazby. Jeho organizačním aspektům je tedy logicky třeba věnovat mimořádnou pozornost. Co v tomto ohledu připravuje magistrát a jak spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví, na to jsme se zeptali radní hlavního města Prahy Hany Halové (ČSSD), která má ve své kompetenci mimo jiné i zdravotnictví.

* V programovém prohlášení nového zastupitelstva se uvádí, že bude zpracován dlouhodobý generel pražského zdravotnictví a koncepce rozvoje zdravotní péče na území hlavního města. Pracujete na přípravě těchto materiálů ?

Mám připraven návrh koncepce, který by měl být hotov do konce října. Ještě zbývá dopracovat demografickou studii, bez níž bychom si těžko mohli klást nějaké cíle nebo předkládat návrhy na řešení. Koncepce se bude zabývat i takovými oblastmi, jako je prevence, zdravé město, zdravý životní styl, veřejné zdraví. Nepůjde jenom o nemocnice, ale o celé spektrum zdravotnických služeb.

* Bude to tedy nový generel?

Já tomu materiálu neříkám generel. Generel představuje určitý výhled třeba na deset let. Je velmi obtížné vytvořit nějakou rigidní normu v době, kdy zdravotnictví prochází permanentními změnami. Taky bychom na tom mohli pracovat dva, tři roky, což by vzhledem k tomu, jak se všechno mění, nebylo správné. V programovém prohlášení se sice mluví o generelu, ale myslím, že jde jen o to, jak si tento pojem vyložíme. Pokládám za důležité promyslet, jak chceme zdravotní péči v Praze poskytovat a co chceme prosazovat, jaké jsou naše priority. Je to otevřený dokument a očekávám, že bude připomínkován různými místy -zdravotními pojišťovnami, městskými částmi, různými odborníky. Měl by to být základní materiál k diskusi, se kterým se bude dál pracovat a který se bude permanentně měnit, protože rychlost, jakou se zdravotnictví vyvíjí, to vyžaduje.

* Od prvního ledna přešla část kompetencí ve zdravotnictví na kraje, tedy i na hlavní město. Jaké to má pro vás důsledky?

Ministerstvo chce, aby se zpracovávaly krajské zdravotní plány, ale to je úkol, který předbíhá legislativu. Čeká se na zákon o zdravotnických zařízeních, který by měl dát krajům povinnost určovat krajskou zdravotní politiku a vytvářet síť zařízení. Každá samospráva by si měla říci, jakou zdravotní péči chce poskytovat a v jaké kvalitě. Situace v Praze je specifická tím, že jsou zde fakultní nemocnice zřizované ministerstvem zdravotnictví. Chtělo by to úzkou spolupráci s MZ, abychom byli schopni říci, kterou nemocnici do sítě zařadíme a kterou nikoliv. Komunikace s ministerstvem je bohužel velmi obtížná. Několikrát jsem žádala, abych byla přizvána do nějakého poradního orgánu,kde bych se mohla k věcem vyjádřit, ale nebylo mi to umožněno.

* Která zdravotnická zařízení v Praze patří městu? Přibyly vám po prvním lednu nějaké zřizovatelské funkce?

Přibyla nám pouze jedna organizace, a to je dětský domov Charlotty Masarykové, který na nás přešel z okresního úřadu Praha-západ. Jinak nám po zrušení okresních úřadů žádné zřizovatelské funkce nepřibyly. Jsme zřizovateli Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, pak máme Městskou nemocnici následné péče v Praze 9, Centrum léčebné rehabilitace v Praze 4 a Studentský zdravotní ústav ve Spálené ulici.

* Nad existencí posledně zmiňované instituce visel donedávna otazník.

I já jsem se v minulosti zúčastnila diskuse o smysluplnosti této organizace, ale Studentský zdravotní ústav má daleko širší spektrum činností, než je péče o vysokoškoláky, a řekla bych, že dnes je možná i překonaný jeho název. Kromě ambulantních zařízení, která jsou na velmi dobré úrovni, je zde studentská menza, která v současnosti poskytuje stravování i pro seniory z okolí. Myslím, že by bylo velmi dobře, kdyby tato organizace zůstala zachována. Jsme připraveni i nadále vykonávat zřizovatelskou funkci. Nedořešený je zatím problém budovy, ve které ústav sídlí. Jedná se o majetek státu a my jsme požádali o jeho bezúplatné převedení na město. Doslechla jsem se, že nedávno proběhla nějaká schůzka na ministerstvu. Ministerstvo jednalo o budově, ve které sídlí naše organizace, aniž bychom o tom byli informováni, a to mě velice mrzí. Myslím, že jsou mnohem větší problémy ve zdravotnictví, které by mělo řešit, než Studentský zdravotní ústav.

* Většina krajů zpracovává zdravotní plány v naději, že stát alespoň částečně zbaví dluhů ty nemocnice, které krajům předal. V Praze je ale situace jiná. Co očekáváte od ministerstva vy?

Představuji si, že celá problematika pražského zdravotnictví by měla být ministerstvem přesně definována. Měli by nám říci, která zařízení budou poskytovat superspecializovanou péči a která specializovanou, eventuálně základní zdravotní péči. Ministerstvo by mělo uvést, jak si představuje univerzitní nemocnici, co bude poskytovat, kolik bude mít akutních lůžek, kolik bude lůžek následné péče, jaké bude mít vybavení. Jestliže to neudělá, pak veškerá diskuse o zdravotnictví nepovede vůbec nikam.

* Ministryně řekla, že chce redukovat počty lůžek ve fakultních nemocnicích. Jednalo s vámi ministerstvo o něčem takovém?

Právě že ne. Ministerstvo by mělo konzultovat své kroky s radnicí, protože se jedná o zdravotní péči na jejím území, většinou jde i o občany hlavního města Prahy. Pražské nemocnice léčí také občany Středočeského kraje a není možné říct, ať si to Praha vyřeší se Středočeským krajem.

* Nedávno ministerstvo zrušilo veleslavínskou plicní kliniku, která měla pacienty z Prahy a také právě ze Středočeského kraje. Konzultoval to s vámi někdo?

Dočetla jsem se to až v novinách, a to není v pořádku. Jestliže jsme krajské zastupitelstvo a od prvního ledna bychom měli zodpovídat za zdravotní péči na svém území, měli bychom mít právo vyjadřovat se i k péči, kterou poskytují organizace zřizované ministerstvem zdravotnictví.

* Co je v pražském zdravotnictví největší problém?

Je to dopravní zdravotnická služba a doprava raněných, nemocných a rodiček v Praze, takzvané převozy a předávání pacientů od zdravotnické záchranné služby do nemocnic. Nejsme jejich zřizovateli, a tak nemohu žádné nemocnici nařídit, že musí mít rezervu určitého počtu lůžek, aby předávání pacientů bylo bez problémů. Nemocnice mají hlásit, kolik mají lůžek na jednotkách intenzivní péče, kolik na ARO, kolik mají akutních lůžek, ale tato hlášení podceňují, zanedbávají a často neodpovídají skutečnosti, protože se dostatečně neaktualizují. Dochází tak k tomu, že v Praze sanitka s pacientem zoufale čeká, až dispečink obtelefonuje zdravotnická zařízení a zjistí, kam ho mají předat. Zhoršuje to kvalitu i dostupnost péče a zvyšují se tím náklady záchranné služby. Město poskytuje poměrně vysoký neinvestiční příspěvek na její provozování a garantuje i ztráty a prostoje v její práci. Žádala jsem několikrát ministryni o pomoc, ale bohužel jsme zatím k žádnému rozumnému řešení nedošli.

* Jak byste si takové řešení představovala?

Podle mne by stačilo, kdyby ministryně zakotvila do zřizovacích listin nemocnic, že mají povinnost vyhradit určitý počet lůžek pro převozy přednemocniční neodkladné péče, traumacentra měla centrální nebo urgentní příjmy a heliporty s nonstop provozem a zdravotnická zařízení neodmítala pacienty od záchranné služby a zajistila svůj provoz tak, aby nedocházelo k potížím. Domnívám se, že mnoho problémů by odstranila i vyřešila změna systému úhrady zdravotní péče. Kdyby například existovala úhrada za výkon a nikoliv paušální platba.

* Kdyby teď v Praze byl redukován počet akutních lůžek, bez spolupráce magistrátu a ministerstva by zřejmě nastaly ještě větší problémy.

Proto jsem žádala ministryni, abychom před tím, než bude výrazně snižovat lůžka, vyřešili tento problém i komplexně. Problém nedostatku či přebytku počtu lůžek je především pouze v jejich rozvrstvení, tedy kolik kterých je potřeba a kolik kterých existuje. V současnosti jsou v Praze akutní lůžka blokována neakutními pacienty, a to ze sociálních důvodů, ale zejména vzhledem k malé kapacitě neakutních lůžek. Celý systém je jako organismus nebo spojené nádoby. Ovšem také lékaři se budou muset naučit lůžka lépe využívat.

* Jak na to reagovala ministryně?

Zatím nemám odpověď. Chce rušit nemocnice a počty lůžek snižovat. Chce donutit zdravotnická zařízení, aby s lůžky lépe hospodařila.

* Co dal není v Praze v pořádku ?

Další problém také souvisí se zdravotnickou záchrannou službou a s převozy pacientů. Některé sanitky soukromých přepravců jsou označeny nápisem záchranná služba a stává se, že řešíme stížnosti občanů, kteří čekali tři hodiny na převoz pacienta, a pak se ukáže, že nevolali naši záchrannou službu, ale soukromou přepravu. Myslím, že problém je v označování sanitek a v registracích, protože každý občan by měl vědět, zda skutečně volal záchranku nebo soukromé přepravce. Často se také stává, že pacienti volají jak záchranku, tak soukromé přepravce. Jedou tam obě sanitky, ta, která přijede dřív, pacienta'převeze, ale jsou to zbytečné výjezdy a přetahování o pacienty. S ředitelem záchranné služby jsme měli snahu vytvořit call centrum, nějaký dispečink, který by tomu dával jasná pravidla, ale problém je i v legislativě, protože nemáme možnost donutit přepravce k plnění nějaké povinnosti. Koordinace výjezdů je možná pouze na smluvním základě a jestliže někdo nechce uzavřít právní vztah, tak ho k tomu nepřinutíme. Chtěla bych tento problém vyřešit, protože se někdy stane, že pacient dlouho čeká, jindy vyjedou k pacientovi dvě sanitky. Na systému parazitují hlavně soukromníci. Praha nepřímo prostřednictvím své záchranné služby dotuje soukromé firmy, které vykonávají převážně lukrativní přepravy na její úkor. Dvě třetiny posádek mají jednočlenných a vykonávají převážně transporty mobilních pacientů. Zbytek zůstává na pražské záchrance. Soukromníci zneužívají výstražných znamení, aby vykonali co nejvíce přeprav za co nejkratší dobu.

Foto: Radní hlavního města Prahy Hana Halová (ČSSD) má ve své kompetenci problematiku zdravotnictví, sociálních služeb, národnostních menšin a integrace cizinců. Odpovědnost za tyto oblasti převzala v listopadu 2002.