24 hodin s pražskými bezdomovci

Petr SOJKA, moderátor
--------------------
František pochází z Košic. Jeho dospělé děti žijí v Neratovicích. On sám po krátké karlínské anabázi skončil tady, pod silničním převisem v Holešovicích.

František
--------------------
My tady už jsme takových 10 roků, 10 roků a furt jsme na jednou místě my dva tady. Tady byli /nesrozumitelné/, ale odešli, buď zemřeli, anebo odešli pryč. Tady do toho dám kolínka, to je, no, to bude, za chvíli bude se podávat oběd.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
František říká, že mu tu vlastně skoro nic nechybí. Aby přežil, musí si vydělat 200 korun denně. Sbírá železo a od budoucnosti už nic nečeká.

František
--------------------
Já už se z toho, pane, nedostane, ne, já jsem zahrabanej až ímrvére, konec.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
František je jedním ze čtyř tisíc pražských bezdomovců. Způsoby, jak se s touto mezní životní situací lidé vypořádávají, jsou různé. Modely příčin se ale pořád opakují.

Ludmila TOMEŠOVÁ, Centrum sociálních služeb
--------------------
Každý z nás, každý občan Prahy, každý občan České republiky se může stát bezdomovcem ze dne na den, z hodiny na hodinu, stačí přijít o práci, onemocnět, následně přijít o práci, nemít na zaplacení nájemného, rozvedou se manželé, muž nechá byt ženě s dětmi, zůstane s igelitkou na ulici, nemá se kde umýt, nemá kam jít, v zaměstnání na něj začnou pohlížet jinak, přijde o práci.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Své by o tom mohl vyprávět třeba Honza. Dlouhá léta spokojeně žil v Berouně, pak přišel o práci a po rozvodu i o bydlení. Teď už šest let žije v Malešickém lese.

Honza
--------------------
Já tady žiju jenom s přítelkyní a moje přítelkyně přítelkyni, ta bydlí tady ve staně a tady ten pán druhej, ten má tady asi 50 metrů takový malý přístřešek, tak on je jenom takhle přes den s náma.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Honza by se rád znovu dostal k vlastnímu bydlení. Je ale ve věku, kdy už na trhu práce má minimální cenu a začarovaný kruh se tak  beznadějně uzavřel.

Ludmila TOMEŠOVÁ, Centrum sociálních služeb
--------------------
Jakákoliv práce s bezdomovci se dělí na takzvané integrační stupně, proto i my vlastně tomu přizpůsobujeme sociální práci, takže začínáme terénníma programama s bezdomovci, kteří žijí na ulici, následuje noclehárna, následně azylové domy, tréninkové bydlení, sociální byty. Je jednoduché a ze dne na den možné se dostat na ulici, ale cesta zpátky trvá několik let a ne každému z nich se podaří.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Bezdomovci k velkoměstu patří, ať se komu líbí nebo ne. Řešení tenhle problém hledá těžko. Ty tam jsou představy bývalého vedení města o obřích centrálních bezdomoveckých táborech. Nynější radní chtějí přesný opak.

Petr DOLÍNEK, pražský radní pro sociální oblast
--------------------
To znamená rozložit to více po území Prahy. Jedná se především o ty denní stacionáře, jedná se o zdravotní službu, jedná se o nějaký druh poradenství, ale jedná se také právě o to, aby měli kde se podívat, jestli není nějaká sezónní krátká práce. A tam, kde by se mohli dozvědět, zda třeba jsou nová místa v azylových domech, ubytovnách a tak dále.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Petr. Tenhle sympaťák se mezi ulicí a ubytovnami zmítá 9 let. Je to život jako na houpačce.

Petr
--------------------
Já jsem třeba dělal tři roky ve sběrně a tu sběrnu zavřeli teď na podzim, tak to zase dopadlo, že jsem musel zase na nějakej čas sem, než se zase něco najde.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Teď proto přespává na lodi Hermes, největším nocovišti pražských bezdomovců. Přes 30 let přitom Petr kdysi pracoval v královéhradecké ČKD.

Petr
--------------------
Tenkrát jsem se měl úplně nádherně, prostě peníze, všechno. A když takhle spadnete, je to hodně špatný, ale zase dost lidí mně pomohlo tady z tý organizace.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Právě loď Hermes je mezi bezdomovci známá jako vyšší třída života na ulici. Je tu čisto, teplo a pokud nejsou mrazy, tak tu za přespání musíte zaplatit. Je logické, že Hermes nevyhledávají lidé z absolutního dna. Tady se ještě hledá do budoucna. Vy jste ovšem v trošku jiné situaci, než je tady řada jiných lidí, vy máte přítele.

Lucka
--------------------
Oni to vzdali a prostě už nebojujou se dostat se nahoru, ale některý furt bojujou a padaj zase dolů. Já už jsem na ulici po několikátý, takže jako to je furt dokola. Teď už jsem vlastně nastoupila, přítel stále hledá práci a doufáme, že to všechno vyjde, no.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
A Lucka má o motivaci postaráno. Je v jiném stavu a brzy bude mít holčičku. Hermes poskytuje přenocování téměř 250 lidí. Další desítky můžou v mrazech přespávat i v denním centru Naděje tady pod magistrálou u Bulhara.

Petra LAKATOŠOVÁ, centrum Naděje
--------------------
Služby pro lidi bez domova jsou dlouhodobě poddimenzované a toto středisko je vlastně nízkoprahový denní centrum, který plní jednak zajištění základních životních potřeb a jednak vlastně je to nastartování té podpory při tom návratu do společnosti.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Až do konce června se teď podařilo oddálit hrozbu konce tohoto tradičního útočiště. Co bude pak, se zatím neví. Pod most v centru města se tlačí pražská záchranka.

Petr DOLÍNEK, pražský radní pro sociální oblast
--------------------
Ta záchranka přece jenom může stát i o pár metrů jinde, ale když už tady máme fungující zařízení, které navíc bylo vybudováno za podpory státu, tak mi přijde zbytečné ho někam stěhovat.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Tohle centrum Naděje má mimořádně strategickou polohu uprostřed města a přece stranou. Navíc poblíž dvou velkých nádraží, odkud sem putují bezdomovci z periferie. Mimochodem jen každý čtvrtý bezdomovec v Praze je Vltavou křtěným Pražákem. V poslední době narůstá v řadách pražských bezdomovců i počet cizinců.

Petr DOLÍNEK, pražský radní pro sociální oblast
--------------------
Často jsou to nejenom Slováci, ale jsou to Ukrajinci, jsou to Rumuni, kteří zde jsou na sezónní práci, ale prostě před zimu jí nemají. A nemají na cestu domů a nemají práci a stávají se z nich lidé bez domova.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Stejným způsobem se stal jakýmsi sezónním bezdomovcem další obyvatel holešovického betonového monstra, Petr. Ten čeká na jaro v těchto podmínkách. Až se oteplí, zase začne dělat na stavbách. O několik pater bezdomovecké hierarchie níž než Petr je pak jedna Lotyška, která uprostřed hromady odpadků přežívá kdesi na severu Prahy v plátěném přístřešku.

Ludmila TOMEŠOVÁ, Centrum sociálních služeb
--------------------
Opravdu je na tom zdravotně velmi špatně, místo vlasů má strupy, kůže není skoro vidět a podobně. Zavolali jsme jí sanitku, zařídili jsme lékařské ošetření, což je u této skupiny nebo u bezdomovců velký problém, málokterá nemocnice je ochotna přijmout bezdomovce. I když jsme jí toto všechno zařídili, ona druhý den nemocnici opustila, vlezla zpátky do své hromady odpadků a od té doby se s námi nebaví, protože my jsme ti, kteří narušili její život.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Je to příklad člověka, který pomoc nevyžaduje, dokonce se jí brání. To osadníci bezdomovecké chatové vesnice z Malešického lesa žijí hrdě a přitom se neštítí přijmout nabízenou pomoc. Jestli chcete, tak tady, jak jsme se domluvili, máme plno oblečení, deky a vody pitnou.

Mirek
--------------------
Máte, jo?

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Máme pro vás.

Mirek
--------------------
Tak já požádám kamaráda, jestli mi pomůže.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Pojďte s náma dva, tři a naložíme vás, jo?

Mirek
--------------------
Dobře.

osoba
--------------------
Pod stanem jsem tady byl rok, byla to krušná zima, jo, protože napadlo hodně sněhu a zbořilo mi to stan. No, a teď jsem si postavil tu chatu.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
A jak se žije v takových boudičkách teďko v těch mrazech?

osoba
--------------------
Když máte kamínka, zatopíte si, je tam krásně. Je tam krásně. No, a kamarádíte, protože jsme na tom všichni stejně, jo. Tak si musíme pomáhat a vyjít vstříc.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Richard tu žije 10 let a i on oceňuje přátelství, která tu s ostatními navázal. Společně si vaří, společně vyrážejí hledat práci. I o vlastní hygienu se tu postarali společně. Dříví shánějí taky všichni pro všechny. Šest chat tady obývá 10 lidí, 8 mužů a 2 ženy. Obecně platí, že v drtivé většině jsou bezdomovci muži. A samotné ženy, které se problematikou zabývají, mají pro tento nepoměr vysvětlení.

Dana KYNDROVÁ, fotografka bezdomovců
--------------------
Žena potřebuje mít to dítě jako ta včela, že jo, no a pak už toho chlapa nepotřebuje. A když jí nepřináší nic, tak dovedou bejt ty ženský velice krutý, jo.

Petra LAKATOŠOVÁ, centrum Naděje
--------------------
Já si myslím, že ženy jsou takový asi líp vybavený nebo takový šikovnější si s tou těžkou situací poradit.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Ať tak, či onak tedy.

Dana KYNDROVÁ, fotografka bezdomovců
--------------------
Jako jsou, ten pragmatismus tam funguje, no.

Petr SOJKA, redaktor
--------------------
Jen asi kilometr od bezdomovecké vesnice přežívali ještě donedávna v chatrném příbytku Marie a Karel. Vánoční mrazy ale nepřežili a jejich stan tu zůstal opuštěný. I to jsou konce nejbídnějších z bídných. Petr Sojka, Česká televize.