ZAJISTIT DOSTUPNÉ BYDLENÍ JE ZODPOVĚDNOSTÍ MĚSTA

Proč není novelizace stavební zákona důvodem k radosti? Co přinese Praze nový Metropolitní plán? Jak pokračují přípravy městského nájemního bydlení? Nejen o tom jsem si povídala s 1. náměstkem primátora hl. m. Prahy pro oblast územního rozvoje a územního plánu PETREM HLAVÁčkEM.

Jak hodnotíte chystanou novelizaci stavebního zákona? Podaří se naplnit deklarované cíle?

Na úvod bych nejprve připomněl velká témata, která jsou nad všemi našimi lidskými dohodami, zákony. Jedním z těch témat je masová urbanizace. U nás nejde o urbanizaci v takovém měřítku jako v Číně či Indii, ale v určité míře probíhá i u nás. Dále jsme konfrontováni klimatickou změnou, kromě toho stárne obyvatelstvo a probíhá technologická změna, která má dopad na trh práce. Vedle toho se dějí aktuální události, jako je válka na Ukrajině, která má výrazný dopad na energetiku. Je tu také potřeba spravedlivé pomoci křehkým skupinám obyvatel jako agenda dne. Dále obrovským způsobem narostly ceny stavebních prací a materiálů, je nedostatek pracovních sil, díky čemuž hrozí zastavení stavební výroby a eskalace nedostatku bytů. Bohužel nevím, jestli si předcházející politická reprezentace tyto teze a východiska před zahájením práce na novelizaci vůbec definovala, nebo zda se jen v uvozovkách psaly paragrafy. Zamyslel se někdo, čemu zákon – který by měl být nástrojem k řešení zmíněných témat a problémů – slouží? Cílem by nemělo být udělat radost úředníkovi, developerovi či architektovi. Jde o řešení komplexní otázky. V tuto chvíli si myslím, že se pouze vyvažuje to, jestli bude mít větší radost úředník či developer. Moc prosím ty, kteří mají novelizaci v kompetenci, aby si toto uvědomili.

Jaké hlavní problémy v novém stavebním zákoně vnímáte z pohledu Prahy? Jaké zásadní změny by podle vás bylo potřeba udělat?

My pochopitelně s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR komunikujeme na úrovni úprav jednotlivých paragrafů. Ty ale podle mého názoru bohužel nevznikly na základě důsledného zhodnocení reality a témat, o kterých jsem mluvil. Metropolitní plán se v tuto chvíli může dopracovat. Jsme připraveni, v případě dohody a opakování veřejného projednání, reagovat i na tzv. standardizaci, což považuji za velmi slabou část stavebního zákona. Co mne velmi trápí a neustále na to upozorňuji, je to, že v nejbližších západoevropských zemích dávají v územním plánování mnohem větší práva samosprávám. Bohužel v tomto ohledu nejsme vyslyšeni. Systém například v německy mluvících zemích je založený na tom, že si samospráva určuje dohodu v území a směřuje k podrobnějším plánům – ať už jsou to regulační plány nebo Plan Local ve Francii. Pokud jsou předložené projekty v souladu, poměrně rychle se povolují. Tomuto principu nový stavební zákon přímo nebrání, ale dochází k němu velmi krkolomně a složitě cestou tzv. přenesené působnosti státní správy, tedy skrze procesy, které jsou zdlouhavé, komplikované a vzájemně rozporné. Přenesená působnost státní správy a následné schvalování samosprávou vede logicky k tomu, co se například stalo nyní v Brně, kdy po kvalifikované a dlouhé práci nebyl schválen územní plán. Myslím si, že kdyby samospráva cítila zodpovědnost za celý proces tvorby územního plánu, jednala by jinak. Považuji za opravdu velmi důležité, aby si samosprávy mohly nejprve utvořit dohodu v území. Následný povolovací proces už tolik zásadní není. Pokud není dohoda v území, pak bude jakýkoliv zvolený povolovací systém krkolomný.

Co byste v tuto chvíli navrhoval?

Doporučoval bych ještě si znovu sednout ke společnému stolu. V našich postojích nejsme v Praze osamocení. V souladu jsme například s Plzní, Ostravou, Libercem i Brnem – tedy s městy, které řeší podobnou problematiku. Nerozumím tomu, proč se tato zásadní věc stále odsouvá a naše argumenty nejsou brány v potaz.

Co zásadního přinese Metropolitní plán?

My jsme se před lety pustili do přípravy Metropolitního plánu, čemuž se předchozí garnitura vyhýbala. Vytvořili jsme systém spoluúčasti investorů na tvorbě města a v kombinaci s co nejvyšší kvalitou studií – ať už pořizovaných městem, soukromými investory nebo odborem územního rozvoje – jsme připravili velké množství dokumentací. Koordinovali jsme přípravu projektů a tlačili jsme na to, aby v rámci spoluúčasti investorů byly zpracovány smlouvy, které investory zavazují se studiemi dále pracovat. Tyto změny a dohody z územních studií jsme postupně přenášeli do vznikajícího Metropolitního plánu. Proto jsou v něm například vyšší kapacity zastavěnosti orientované na stanice metra – pochopitelně ne bezhlavě, ne všude, protože máme také výškovou regulaci, která stabilizuje území. Plán definuje množství veřejného prostranství, zeleně i občanské vybavenosti. Významným způsobem chrání stabilizovaná území, stabilizuje volné zelené plochy na sídlištích tak, aby nebyly neřízeně zastavovány. Vedle toho umožňuje výstavbu u stanic metra tak, aby vznikla polyfunkční zástavba s odpovídající občanskou vybaveností. A v plánu je zahrnuta velká kapacita bytové zástavby. Definování nezastavěného a zastavěného je velkým fenoménem nového Metropolitního plánu. Je možné, že za další desítky let budeme čelit novým výzvám, kdy například urbanizace skončí, větším problémem bude stárnutí obyvatelstva, technologická změna se dostane na špičku možností – stát se může leccos a na výzvy bude třeba reagovat. Metropolitní plán vychází z aktuální situace a prognóz vývoje. Věřím, že může být dalších dvacet let funkční – samozřejmě nelze vyloučit určité lokální změny, ale v násobně menší míře, než se to děje nyní.

Pražská developerská společnost (PDS), jejíž založení jste inicioval, pracuje na přípravě projektů dostupného nájemního bydlení, které by navíc mělo mít architektonické kvality. Jakým způsobem bude probíhat výstavba těchto bytů?

Od počátku jsem si byl jistý tím, že jde o velmi důležitý krok. Jde o zodpovědnost města, je to nástroj pomoci pro křehké skupiny obyvatel – předpokládáme zejména pro samoživitelky s dětmi, pro seniory, možná pro podporované profese. Bylo důležité PDS založit, sehnat schopné lidi, což se podařilo a zajistit přípravu projektů pro stavební povolení. Během přípravy dokumentace už budeme muset znát stavební program – jaké byty v domech chceme mít. S tím se pojí také téma parkovacích míst. Nabízí se otázka, zda městské byty nutně musí mít garáže, nebo zda by nemohly mít menší množství parkovacích stání. Viděl jsem v Mnichově městský dům, kde bylo v přízemí parkoviště sdílených automobilů, které sloužilo pro celé území, a ostatní domy garáže vůbec neměly. Kdyby městský dům neměl garáže, může mít jinou typologii, která je dnes důsledně řízená konstrukčním vymezením sloupů kvůli umístění automobilů v podzemním podlaží. Jde o téma Pražských stavebních předpisů a tzv. parkovacích minim. Zásadními otázkami k dalšímu řešení je financování, v jehož rámci zvažujeme možnosti úvěru u Evropské investiční banky, a dále zjišťujeme varianty založení organizace, například městské akciové společnosti, která by řídila realizaci a následně domy také spravovala. Další důležitou otázkou je typologie, s tou nám pomohla Fakulta architektury ČVUT, je ale třeba na tom dále pracovat. Pochopitelně budeme muset stavět levně a možná se budeme dostávat až na hranici norem. A právě například změna přístupu k parkování a díky tomu i změna typologie by mohly domy zlevnit. V neposlední řadě je třeba vyřešit, kdo bude moci v městských domech bydlet, a to i ovlivňuje typologii.

Dokáží nově vystavěné městské byty saturovat poptávku po nízkorozpočtovém bydlení?

Dnes je v přípravě asi 8 000 bytů, výhledově je možnost přípravy dalších 8 000 bytů a předpokládáme, že bychom mohli stavět cca 2 000 bytů ročně. Aby se v Praze zlepšila situace s bydlením, je potřeba stavět ročně 10 000 nových bytů. Pokud bychom zvládli stavět 2 000 městských bytů ročně, tak bychom potřebovali, aby soukromý trh pokryl 8 000 bytů, což se loni podařilo. Je otázkou, co nás vzhledem k situaci čeká dál, ale věřím, že by se zlepšení mohlo dostavit.

Podařilo se vám iniciovat a kultivovat spolupráci mezi městem a developery. Vytvořili jste novou metodiku pro spolupráci a Fond spoluúčasti investorů na rozvoji území. Daří se s městskými částmi a developery navázat dialog?

My se snažíme pokud možno nedělat nic bez městských částí a jejich souhlasu. Není to pochopitelně vždycky jednoduché, názory se různí, ale vnímáme to jako důležité a v procesu se to vždy vyplatí. Pracujeme na koordinaci soukromých projektů, poskytujeme pomoc formou metodiky, vznikla Pražská developerská společnost za účelem výstavby městských bytů a připravuje se Metropolitní plán. To jsou pilíře, které mají společně napomoci vytvářet lepší prostředí v Praze. Pokud máte otevřený přístup k lidem, snažíte se ukazovat příklady ze zahraničí, vysvětlovat, jak je důležité mít v projektu kvalitní parter a investoři vidí, že od nich nechceme peníze pro sebe, ani vylepšit rozpočet pro jiný účel v rámci města, ale že po nich chceme prostředky na školu v jejich území, tak významná část lidí si to cení a chtějí kooperovat.

Mají městské části zájem metodiku využívat?

Některé městské části svoji metodiku měli a upgradovali ji, další ji přímo převzali. Řada městských částí vítá, že s námi mohou projekty řešit a že jim věnujeme čas. V té spolupráci a novém přístupu vidím velkou budoucnost, protože bez toho nebudou vznikat nové funkční čtvrti s parky a občanskou vybaveností.

Jaké nejdůležitější rozvojové projekty, které připravujete, podle vás Prahu zásadním způsobem posunou?

Určitě potřebujeme revitalizovat Palmovku, potřebujeme Nové Dvory, nové komplexní čtvrti, městské bydlení – strašně se na tyto projekty těším. Jsou pochopitelně provázané s dopravní infrastrukturou, chceme kultivovaný městský okruh, realizovat nové metro D, nové tramvajové tratě a mosty. Pokud se podíváme na procentuální využití jednotlivých forem dopravy, tak velký podíl v Praze mají i pěší. Bohužel nejsou vytvořené odpovídající podmínky zejména pro pohyb matek s dětmi po městě – na tom je potřeba zapracovat. Chtěl bych, aby Praha bylo město pro mladé, pro talenty. Jako důležitou proto vnímám dohodu na přípravě prostor pro hlavní sídlo evropské kosmické agentury EUSPA v projektu Nová Palmovka i vytváření podmínek pro start- -upy v Praze. A mladým talentům, jejich rodinám i všem ostatním bez rozdílu pak bude sloužit Vltavská filharmonie. Nejen pro kulturní zážitky, ale i pro setkávání, akce s dětmi a odpočinek. Filharmonie díky své výjimečnosti přitáhne potřebnou pozornost zahraničí, což je pro Prahu také důležité, a České republice to zvýší prestiž. Vltavskou filharmonii proto považuji za špičku mezi projekty.

Dlouhodobě se snažíte o změnu přístupu k plánovanému městskému okruhu. Jak se vám daří v tomto záměru postoupit?

Zde musím vyzdvihnout skvělou spolupráci s Ing. Adamem Scheinherrem, Ph.D., MSc, náměstkem primátora pro oblast dopravy. Jde o kombinaci dopravní stavby, urbanismu a krajiny. Díky kvalitní práci týmu dopravních inženýrů ze společnosti SATRA, architekta Jana Kasla a krajinářského architekta Tilla Rehwaldta, se daří městský okruh opravdu zlepšit a novým přístupem jej začlenit do struktury města. Změny jsou již zanesené do Metropolitního plánu, probíhá i změna stávajícího územního plánu a dotčené městské části to oceňují.

Jste kandidátem na primátora hl. m. Prahy. Pokud byste byl zvolen, jaké zásadní změny či projekty byste chtěl v Praze realizovat?

Je potřeba kontinuálně pokračovat na všech připravovaných projektech, o kterých jsem mluvil. Kromě toho bych se navíc rád pokusil domluvit se státem nad možností hledat místo pro novou Národní knihovnu. Mojí vizí, a myslím to vážně, je empatické město pro všechny. Jako významnou proto vnímám i sociální oblast a školství. Důležité jsou kvalitní čtvrti, dostupné bydlení. Nepodceňuji ale ani hardware města a kanalizační síť nezbytnou pro další rozvoj. A v neposlední řadě bych zmínil projekt Energocentra Bubeneč, které by mohlo využít jako hlavní zdroj tepla řeku Vltavu a teplo z odpadních vod, a díky tomu bychom nahradili drahý plyn z Ruska. Energocentrum by bylo schopné pokrýt až třetinu pražské spotřeby, proto v tomto projektu vidím velkou budoucnost.