Problematika osob bez přístřeší

1) Problematika bezdomovectví je neustále skloňována ve všech pádech a stále se mluví o tom, jak je řešena. Proč ale i přes to občané Prahy neustále potkávají při svých cestách po městě a ve veřejné dopravě bezdomovce a situace není vyřešena?

Řešení problematiky bezdomovectví je během na velmi dlouhou trať. Do této oblasti totiž nespadá pouze vyřešení situace těch bezdomovců, kteří tráví chladné období v tramvajích nebo žebrajících osob v ulicích centra Prahy. Řešit se tato problematika totiž musí od úplného počátku a vytvořením kompletní sítě pomoci. V této oblasti udělalo hl.m. Praha v posledních dvou letech velký pokrok. Magistrát hl.m. Prahy, ve spolupráci s odborníky na problematiku bezdomovectví, vytvořil koncepci řešení této problematiky a vytvořil Akční plán na přesný postup jejího řešení. Nezůstává ale pouze u řešení na papíře, nýbrž dochází k postupnému řešení i v praxi. Prostřednictvím příspěvkové organizace MHMP Centra sociálních služeb Praha je řešena pomoc osobám bez přístřeší od terénní práce, přes azylové ubytování, tréninkové bydlení až po sociální byty. Pomoci jednomu člověku žijícímu na ulici trvá i několik let a tato práce zahrnuje široké spektrum potřebných úkonů a činností – zajištění osobních dokladů, léčba závislostí, řešení exekucí a dluhů, řešení rodinných vztahů apod. Tito lidé se od téměř úplného začátku musí naučit opět běžnému způsobu života a dodržování základních životních povinností. Řešení každého takového případu zahrnuje širokou mezioborovou spolupráci odborníků a specialistů. Stejně tak je tomu i u celkového řešení problematiky bezdomovectví. Funkční a plně účinný „lék“ na bezdomovectví nikde ve světě neexistuje, všechna velká světová města se s touto problematikou potýkají, a tak i hl.m. Praha hledá vhodnou a účinnou „léčbu“.

2) Téměř každý den potkávám v blízkosti svého bydliště bezdomovce. Je zanedbaný a špinavý, ale chová se mile a nikoho nijak neohrožuje. Chtěla bych mu nějakým způsobem pomoci. Občas mu dám pár korun, aby si mohl koupit něco k jídlu. Co pro něj ještě mohu udělat?

Každý člověk má nějaký svůj příběh a nějaké své potřeby. Stejně tak je tomu i u osob bez přístřeší, kteří žijí na ulici nebo v provizorních přístřešcích a obydlích. I oni jsou normální lidé, stejně jako všichni ostatní občané. Jejich potřeby jsou ale hlavně ty nejzákladnější, které my ostatní většinou považujeme za naprostou samozřejmost. My však počítáme s tím, že každá lidská potřeba se dá koupit za peníze, a že si člověk, který peníze má nebo dostane, za ně naplní právě tu aktuální potřebu, např. když má hlad, tak si koupí jídlo. U osob bez přístřeší ale toto často bývá jinak a za darované peníze si raději koupí alkohol nebo cigarety, protože na pocit hladu jsou zvyklí. Navíc nemají pocit, že si darované peníze museli vydělat prací, a tak pro ně nemají vážnou hodnotu. Pomoci těmto lidem lze nejlépe kontaktováním jich na organizace, které se zaměřují na sociální práci s osobami bez přístřeší (např. Centrum sociálních služeb Praha - loď Hermes – nábřeží kpt. Jaroše, Praha 7 – nebo na nestátní neziskové organizace Naděje či Armáda spásy). Zde se jim již budou věnovat odborníci, kteří s nimi budou řešit jejich konkrétní případ a potřeby. V obecné rovině pak každý člověk žijící „na ulici“ potřebuje nejprve zajistit osobní doklady a následně práci a možnost bydlení.

3) Proč někteří bezdomovci nevyužívají sociálních služeb, které jsou jim nabízeny a raději zůstávají žít „na ulici“?

Každý člověk, stejně tak i každá osoba bez přístřeší, má možnost své vlastní svobodné volby. U bezdomovců žijících „na ulici“ tato volba, kromě jiného, též spočívá v tom, zda vyhledat pomoc nebo žít dále takovýmto způsobem života. I těm osobám bez přístřeší, které žijí „na ulici“ se ale věnují sociální pracovníci. V rámci činnosti terénních programů, které jsou neziskovými organizacemi realizovány, objíždějí terénní pracovníci lokality a místa, kde se bezdomovci zdržují, a nabízejí jim jednotlivé sociální služby dle jejich aktuální potřeby a individuálního stavu. U osob žijících „na ulici“ dlouhou dobu jde ale zejména o to, aby jim byla vrácena naděje, že jde s jejich situací ještě něco dělat, důvěra v systém společnosti apod. Až když daný člověk pochopí a přijme za své, že se jeho situace dá vyřešit, přichází na řadu další poskytované sociální služby, např. noclehárny, azylové domy, léčba, psychologické poradenství apod.

4) Jakým způsobem řeší Praha nebezpečí zdravotní nákazy nejrůznějšími nemocemi od bezdomovců vůči běžným obyvatelům a návštěvníkům města Prahy?

Skupina osob bez přístřeší je jistě jednou z rizikových skupin pro přenos nejrůznějších infekčních onemocnění na ostatní občany. Jejich zdravotní stav je totiž často zanedbaný, neléčený a ještě se zhoršuje způsobem života, který vedou (špatná hygiena, neléčené nemoci a poranění apod.). Tohoto problému jsou si vědomi pracovníci města i zaměstnanci organizací poskytujících sociální služby osobám bez přístřeší. Ve všech stupních pomoci osobám bez přístřeší je jim tedy poskytována i zdravotní péče a je realizována hygienicko-ošetřovatelská činnost (příkladem je např. speciální sanitní vozidlo, které v rámci činnosti Terénních programů Centra sociálních služeb Praha vyjíždí se zdravotnickou posádkou do míst, kde osoby bez přístřeší přebývají). Toto je pomoc nejen bezdomovcům samotným, ale právě i běžným občanům a návštěvníkům hl.m. Prahy, protože léčbou osob bez přístřeší a dohlížením na jejich zdravotní stav jsou pak právě chráněni i oni před rizikem přenosu jakékoliv nákazy. Zvýšená opatrnost a prevence je také prováděna v případě epidemického výskytu některých onemocnění. V nedávném období tedy bylo prováděno např. preventivní vyšetření a očkování osob bez přístřeší na hepatitidu a v těchto měsících je realizováno očkování osob bez přístřeší proti chřipce. Tímto očkováním jsou chráněni právě jak bezdomovci, tak je snížena možnost rizika přenosu nemocí od bezdomovců na ostatní občany.