Objevte nové pražské lesy - Les Na Musile

V roce 2019 byla část starých navážek zrekultivována a překryta bahnem z rybníku Šeberák. O rok později byly odstraněny zpevněné plochy a černé stavby. Zbytky stavebních materiálů byly zrecyklovány a využity pro výstavbu cest. Bývalé zpevněné plochy byly zrekultivovány bahnem z Hornomlýnského rybníka a zalesněny.

  • 7 minut čtení
  • 8 fotografií
4_Les Na Musile-ilu1229px

Rozloha: 13,5 ha
Katastrální území: Městská část Praha 4 - Kunratice


Část původních polí byla také zalesněna a v okolí potoka vzniklo několik tůní. Březové remízky byly prosvětleny tak, aby mohly být podsázeny především listnatými dřevinami.

Snahou hlavního města Prahy je, aby se zastoupení dřevin blížilo původnímu přirozenému složení porostů v daném území. Rovněž se zohledňuje převážně mimoprodukční, rekreační, funkci.


Les Na Musile jsme navštívili se skateboardistou Martinem Pekem. Martin je přirozeně spojený s pohybem, městem a svobodou. O to zajímavější je sledovat ho v prostředí, kde asfalt a ruch ustupují trávě, světlu a otevřenému prostoru. Najednou se ukazuje jiná poloha města i člověka v něm. Les Na Musile je přesně ten typ lokality, který připomíná, že i Praha umí překvapit. Že příroda ve městě nemusí být jen slavná a dávno objevená, ale taky nová, křehká a trochu stranou pozornosti. A že i méně známé místo může mít obrovskou atmosféru - zvlášť když v něm stojí člověk, který se celý život pohybuje naplno.


 

Čím tě tato konkrétní lokalita překvapila?
Byl jsem překvapený, že nikde nikdo nebyl, takže jsme měli všechno jen pro sebe.

Co bys doporučil lidem, kteří sem přijdou poprvé, aby si všimli nebo vyzkoušeli?
Aby si vzali třeba svoji deku a udělali si někde piknik. Je tam spousta míst, která se pro to ideálně hodí.

Myslíš, že se Praha umí starat o své přírodní lokality dobře, nebo je tu ještě prostor pro zlepšení?
Myslím si, že je to příjemné místo. Ale jako se vším se vždy dá něco zlepšit. Za mě by se tam určitě hodily piknikové stoly, nebo se mi velice líbí americký model venkovních grilů. Člověk si donese svoje brikety a může si ugrilovat jídlo a posedět s rodinou nebo přáteli. Je to paráda.

Máš nějaký svůj „rituál“ spojený s přírodou?
Jelikož mám synka, tak často chodíme společně na procházky. A jinak strašně rád sbírám houby!

Vnímáš rozdíl mezi pražskou přírodou a tou mimo město? Co ti dává právě ta pražská?
Rozdíl tam určitě vnímám. Příroda mimo město je syrovější a klidnější, člověk se v ní dokáže úplně odpojit. Ta pražská má ale svoje kouzlo v tom, že je dostupná kdykoliv během dne, i když máš jen chvíli. Dává mi rychlý únik z ruchu města a možnost se na chvíli zastavit, aniž bych musel někam daleko odjíždět.

Jak ti příroda pomáhá zvládat stres nebo náročné období?
Příroda mi pomáhá zpomalit a vrátit se víc k sobě, stačí chvíli být venku a hlava se okamžitě pročistí. V náročných obdobích mi dává odstup a připomíná, že ne všechno musím řešit hned. Je to pro mě takový přirozený reset, který mě vrátí zpátky do klidu.

Kdy sis poprvé uvědomil, že je pro tebe příroda důležitá?
Beru to tak nějak odjakživa – už jako dítě jsem trávil hodně času venku a přišlo mi to přirozené.

Máš nějaké dobrodružství z dětství v přírodě, na které nikdy nezapomeneš?
Vzpomínám si na nekonečné dny venku, lezení po stromech nebo objevování míst, kam jsme neměli úplně chodit – právě tyhle momenty ve mně ten vztah k přírodě asi nejvíc zakořenily.

Byl jsi jako dítě spíš „městské“, nebo „lesní“ dítě?
Vždy jsem trávil více času venku než doma. Ať už jako dítě, nebo teď v pozdějším věku při zaměstnání, jelikož skateboarding se provozuje hlavně venku. A jelikož pocházím z Prahy, tak většina času venku během mého dětství byla samozřejmě ve městě.

Jak vnímáš klimatickou změnu v kontextu našeho každodenního života?
Klimatickou změnu vnímám jako něco, co už dávno není vzdálený problém, ale součást našeho každodenního života, ať už jde o extrémní počasí, vedra nebo změny v přírodě kolem nás. Člověk si víc uvědomuje, jak křehký ten systém je a že i malé každodenní volby mají nějaký dopad. Zároveň mi to připomíná, že má smysl chovat se zodpovědněji, i když sám svět nezměním.

Myslíš, že má každý z nás opravdu moc něco změnit, nebo je to spíš na politicích a firmách?
Myslím, že to není buď, anebo. Politici a velké firmy mají obrovský vliv a bez systémových změn se to neposune zásadně, ale zároveň tlak od lidí často rozhoduje o tom, jak se chovají. Každý z nás tak má menší, ale pořád důležitou roli, nejen svým chováním, ale i tím, co podporuje a jak se ozývá.

Kdybys měl možnost přesvědčit všechny Pražany, aby udělali jednu malou změnu, co by to bylo?
Asi bych je vedl k tomu, aby trávili víc času venku a vytvořili si k přírodě osobní vztah. Když si k ní člověk najde cestu, začne ji přirozeně víc chránit i ve svém každodenním životě. Ta změna pak nevychází z povinnosti, ale z vlastního přesvědčení.

Je pro tebe nějaká osobnost nebo aktivista vzorem v ochraně přírody?
Jako vzor vnímám třeba Emmu Watson, kterou si většina lidí pamatuje jako Hermionu z Harryho Pottera. Dlouhodobě se věnuje tématům udržitelnosti a zodpovědného přístupu k módě i životnímu stylu a snaží se tyhle hodnoty přirozeně komunikovat dál. Líbí se mi, že to dělá autenticky a bez zbytečného tlaku.

Jakou nejhezčí přírodní scenérii jsi kdy viděl, ať už v Česku, nebo ve světě?
Jedna z nejhezčích přírodních scenérií, co jsem zažil, byla na Havaji, kam jsem jel s přítelkyní. Kombinace oceánu, hor a neskutečně živé přírody na jednom místě je fakt silný zážitek, který se těžko popisuje. Má to úplně jinou energii a člověk si tam uvědomí, jak neuvěřitelně pestrá a silná příroda dokáže být.

Kdybys měl přirovnat Prahu k nějakému přírodnímu živlu (oheň, voda, vítr, země), který by to byl a proč?
Řekl bych voda. Praha má svůj proud, který tě neustále nese dál, někdy klidně, jindy dost intenzivně, a člověk se tomu musí přizpůsobit. Zároveň má ale i místa, kde se ten tok zpomalí a ty si můžeš na chvíli odpočinout a nadechnout.

Co ty a zvířata? Máš nějakého němého kamaráda doma?
Zvířata miluju, hlavně psy, mám k nim odjakživa blízko. Bohužel doma zatím žádného němého kamaráda nemáme, ale určitě bych to do budoucna chtěl změnit. Myslím, že zvíře člověku dokáže dát strašně moc, hlavně co se týče radosti a pohody.

Zažil jsi v Praze „setkání se zvěří“, na které nezapomeneš?
Ano, docela mě překvapilo, kolik zvěře se dá potkat i přímo v Praze. U nás v místě bydliště třeba běhají obrovští zajíci, což bych ve městě úplně nečekal, a třeba v Krči se dají potkat i mufloni přímo v Thomayerově nemocnici. Je to takové hezké připomenutí, že příroda je pořád kolem nás, i když žijeme ve městě.

Myslíš, že by Praha měla více podporovat projekty typu hmyzí domečky, přírodní vodní prvky nebo mozaikovitě sečené travní porosty?
Ano, určitě dává smysl tyto projekty více podporovat. I když jde o drobné zásahy, ve výsledku mohou mít výrazný dopad na biodiverzitu i celkové fungování městského prostředí. Zároveň pomáhají lidem více vnímat přírodu kolem sebe a uvědomit si, že i ve městě má své důležité místo.

Co bys vzkázal lidem, kteří říkají, že „v Praze žádná příroda není“?
Řekl bych jim, ať se jdou proběhnout do Stromovky nebo se projít do Prokopáku. Praha má možná jinou přírodu než hory, ale rozhodně není bez života. Jen se občas musíš dívat trochu víc kolem sebe než jen do telefonu.

Jak bys chtěl, aby si děti dnes budovaly vztah k přírodě?
Přál bych si, aby děti měly možnost trávit co nejvíc času venku a objevovat přírodu přirozeně, nejen z knížek nebo obrazovek. Důležité je, aby si k ní vytvořily vlastní vztah skrze zážitky, dobrodružství a trochu svobody. Právě to v nich podle mě buduje respekt a pochopení, které si pak nesou dál do života.

Kdybys měl jednou větou nalákat lidi do lokality Na Musile, kde jsme fotili, jak by zněla?
Místo, kde na chvíli skoro zapomeneš, že jsi v Praze, a jen si užíváš klid, prostor a kousek opravdové přírody.


Text: Vendula Audolenská (OCP MHMP), Matěj Dereck Hard, www.praha-priroda.cz

foto: Matěj Dereck Hard, Michal Gálik

více informací o lokalitě na stránkách Pražská příroda

28. července 2026
28. července 2026