Klimatický plán hl. m. Prahy do roku 2030
Klimatický plán hl. m. Prahy (dále také Klimatický plán), který ukazuje možnosti, jak naplnit klimatický závazek zejména úsporami energie a využíváním obnovitelných zdrojů napříč všemi významnými sektory a oblastmi.
Největší potenciál pro snížení emisí CO2 zajistí změna zdrojů, kterými město fakticky kryje svoji spotřebu elektřiny. Za pomoci nově vybudovaných solárních, vodních a dalších bezemisních a nízkoemisních výroben elektřiny (využívajících v kogeneračním provozu zemní plyn) lze zajistit dodávky elektřiny do Prahy do roku 2030 (oproti roku 2010) zcela bez uhelných elektráren. To umožní snížit uhlíkové emise o přibližně 2,5 mil. tun (22,5 %). A to i přes očekávaný růst ve spotřebě elektřiny díky rozvoji elektromobility a vyšší elektrifikaci sektoru vytápění a chlazení.
Druhou nejvýznamnější úsporu emisí CO2 přinese dekarbonizace sektoru výroby a dodávky (dálkového) tepla. Soustavy zásobování teplem na území města mohou do roku 2030 projít další integrací s cílem upřednostnit v co největší míře získávání obnovitelného tepla a tepla z druhotných zdrojů. Teplo pocházející ze spalování uhlí tak může nahradit kombinace vyššího využívání energie odpadů, inovativní zapojení nízkopotenciální energie z odpadních vod za pomoci tepelných čerpadel a zavedení vysokoúčinných kogeneračních výroben tepla a elektřiny na zemní plyn. Potenciál úspor je i ve snížení ztrát tepla při jeho distribuci. Výsledným efektem tak bude snížení emisí CO2 (ze snížené budoucí dodávky tepla vlivem úsporných opatření v konečné spotřebě) o více než 0,5 mil. tun ročně.
Třetím významným zdrojem úspor CO2 jsou budovy – ve městě se nachází více než 130 tisíc staveb, přičemž u velké většiny z nich lze stále identifikovat a realizovat opatření snižující energetickou náročnost, zejména pokud jde o spotřebu (nakupovaného) tepla a paliv používaných pro krytí tepelných potřeb.
Do roku 2030 Klimatický plán předjímá snížení souhrnné spotřeby energie tohoto sektoru (včetně staveb využívaných v průmyslu) o téměř 10 %, čemuž by odpovídalo snížení uhlíkové stopy řádově o přibližně 0,5 mil. tun ročně. Úspory emisí CO2 vlivem rozvoje lokálních zdrojů elektřiny tuto hodnotu mohou zvýšit o dalších téměř 0,4 mil. tun, z metodických důvodů jsou však započteny do přínosů změny energetického mixu ve výrobě a užití elektřiny.
Zbývající úspory emisí má ambici Klimatický plán získávat v sektoru dopravy. Kombinací opatření cílených na postupné nahrazování části automobilů s konvenčními pohony elektromobily a vozy na alternativní paliva (zejména biometan) a na podporu rozvoje veřejné a nemotorové dopravy by bylo možné dosáhnout dalších až 0,5 mil. tun úspor CO2 ročně. Jedním z důležitých opatření v oblasti veřejné dopravy je výstavba nových tramvajových tratí.
Oblast cirkulární ekonomiky pak přináší přímé úspory CO2 tím, že nahrazuje část fosilních paliv
v dopravě bioplynem (biometan). Ten bude vyráběn v připravované bioplynové stanici z bioodpadu z domácností a restaurací. Počítá se proto s masivním rozšířením třídění bioodpadu v Praze. Z bioplynové stanice odchází také tzv. digestát, který bude využíván jako hnojivo v zemědělství. Do dopravy se přesune část bioplynu získávaného z čistírenských kalů. Energeticky se využijí i zbytkové kaly. Zvýšená prevence vzniku odpadů, opakované používání a recyklace ušetří i emise CO2 potřebné pro produkci výrobků, materiálů a surovin.
Specifickou oblastí Klimatického plánu je adaptace města na změnu klimatu. Opatření, která jsou v rámci přizpůsobení se změnám klimatu plánována, nemají přímý dopad na snížení emisí CO2, ale mají hlavní cíl napomoci lepším životním podmínkám obyvatel Prahy v době klimatických změn. Kvalitu lze zajistit především vyšším podílem stromů ve městě, které poskytují mnoho funkcí, a proto by mělo být do roku 2030 vysazeno nejméně 1,5 mil. stromů. Je však nezbytné klást velký důraz na výsadbu stromů v intravilánu města, kde je potřeba eliminovat efekt tepelného ostrova města nejdůležitější. Praha vykazuje nepřiměřeně vysoký podíl pitné vody na zalévání veřejné zeleně. (V současné době se jedná o 83 % podíl.) Ambicí adaptačních projektů je snížení tohoto podílu na 55%, a to pomocí využívání zejména srážkové vody k zálivce výstavbou akumulačních nádrží či využívání Standardů hospodaření s dešťovou vodou, které by měly zajistit v rámci stavebního řízení maximální využití srážkových vod v místě spadu. Další opatření souvisí s veřejnými budovami vlastněnými hl. m. Prahou, kdy Praha disponuje nízkým podílem adaptačních opatření na těchto objektech. Cílem je zvýšení počtu adaptačních opatření na těchto budovách o 5%. Neméně důležitým hlediskem zlepšení života v době extrémních klimatických situací je zvýšení podílu modrozelené infrastruktury. V současné době díky developerským projektům a zahušťování města dochází k výstavbě v místech, kde jsou nebo by mohly být zachovány plochy zelenomodré infrastruktury. Proto je velmi důležité tento trend zpomalit a naopak zvýšit velikost plochy změněné z nepropustných či polopropustných ploch na modrozelenou infrastrukturu. Tento jev je deklarován navýšením současné hodnoty o 7 m2 na 1 tis. obyvatel a rok.
Tímto pojetím tak Klimatický plán hl. m. Prahy hodlá docílit souhrnné úspory emisí CO2 ve výši reprezentující cca 45% výchozí uhlíkové stopy města, tedy absolutně okolo 4 mil. tun CO2.