Zásobování obyvatelstva pitnou vodou z veřejné vodovodní sítě

Informace z ročenky Praha životní prostředí 2005

(Informace z ročenky Praha životní prostředí 2005)

Veřejná vodovodní síť v Praze a k ní příslušející úpravny pitné vody pro zásobování odběratelů pitnou vodou jsou od počátku roku 1998 ve správě akciové společnosti Pražská vodohospodářská společnost, a. s.
Provozovatelem pražského vodovodního systému je akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace, a. s.

 

Úpravny vody

V roce 2004 nadále pokračoval dlouhodobý trend poklesu výroby vody. V porovnání s rokem 2003 bylo vyrobeno celkem o 6,2 mil. m3 vody méně, tj. pokles o 4,4 %.

Ve srovnání s předchozím obdobím nedošlo v posledním roce v oblasti zásobování pitnou vodou k žádným podstatným změnám v kapacitě úpraven vody.

Vodárna v Praze - Podolí je vzhledem k dlouhodobému poklesu spotřeby vody využívána pouze minimálně. Je však udržována v trvale provozuschopném stavu.

V roce 2004, kdy byla vodárna Podolí v provozu pouze jeden měsíc, vyrobila 1,3 mil. m3 pitné vody, což představuje podíl 0,97 % z celkového objemu výroby vody v Pražských vodovodech a kanalizacích, a. s. Jedná se sice o poměrně malý podíl na výrobě, avšak vodárna představuje pro Prahu velmi důležitý rezervní zdroj. V porovnání s rokem 2003 došlo ve vodárně Podolí k poklesu výroby o 891 tis.m3.

Vodárna v Káraném je umístěna na soutoku Jizery s Labem. Byla uvedena do provozu v roce 1914 a byla první, která zajišťovala zdravotně nezávadnou pitnou vodu pro Prahu.

Její maximální kapacita je cca 1900 l.s-1. Voda je do Prahy čerpána třemi výtlačnými řady, z nichž každý má délku 23 km. Část vyrobené vody je předávána městům a obcím v nejbližším okolí.

Vodárna v Káraném je jedinou ze 3 výroben pitné vody pro Prahu, jejíž část produkce vody je z podzemních zdrojů ze štěrkopískových vrstev a artéských vrtů. Dalším zdrojem je povrchová voda z řeky Jizery, upravená umělou infiltrací. Předností vody z této úpravny je její výborná kvalita. Nevýhodou je dlouhodobá i krátkodobá závislost na klimatických podmínkách a nutnost energeticky náročného čerpání vody do Prahy.

Časový průběh odběru vody z podzemních zdrojů je patrný z obrázku. Z uvedeného časového průběhu je zřejmé, že k nejvýraznějšímu krátkodobému poklesu došlo v létě 2002 v souvislosti plánovanou rekonstrukcí svodných řadů a čerpacích stanic, a dále s odstávkou části podzemních zdrojů v důsledku povodní. Z hlediska dlouhodobého vývoje je podstatné, že v posledních letech došlo k poklesu těchto odběrů v souvislosti se snižováním spotřeby vody a s ohledem na zvyšování nákladů vlivem nárůstu poplatků za odběr podzemní vody.

V roce 2004 vyrobila vodárna v Káraném celkem (v součtu z podzemních zdrojů a z umělé infiltrace) 31,8 mil. m3 pitné vody. Meziročně došlo k nárůstu výroby v Káraném o 80 tis.m3. Na celkové výrobě vody v Pražských vodovodech a kanalizacích, a. s. se vodárna Káraný v roce 2004 podílela 23,3 %, což představuje v porovnání s rokem 2003 mírné zvětšení podílu (o 1 procentní bod).

Vodárna Želivka je nejmodernější a kapacitně největší úpravnou pitné vody pro Prahu. Do provozu byla uvedena v roce 1972. Její maximální výkon je okolo 7000 l.s-1, avšak vzhledem ke klesající spotřebě vody je využíván přibližně na polovinu. Kromě Prahy zásobuje Želivka pitnou vodou i část kraje Vysočina a menší oblasti Středočeského kraje.

Zdrojem je surová voda z řeky Želivky, akumulovaná ve vodárenské nádrži Švihov. Vodárenská nádrž byla navržena a postavena jako víceletá s využitelným objemem zásobního prostoru 246 mil. m3 mezi kótou 377,00 m n.m. a 343,10 m n.m. Vývoj výšky hladiny vody ve vodárenské nádrži Švihov od ledna 1993 je patrný z obrázku. Od začátku roku 1995 je možno pozorovat trvalý trend zvyšování hladiny. Od ledna 1996 je nádrž zcela naplněna a dochází pouze ke krátkodobým poklesům hladiny v závislosti na srážkách. Tato skutečnost souvisí s poklesem spotřeby vody a tím i snížením výroby vody ve vodárně Želivka v posledních letech. Extrémně suché období roku 2003 se projevilo největším poklesem hladiny od roku 1996 až na kótu 373 m n.m, avšak v porovnání se stavem v 1. polovině 90. let se jedná z provozního hlediska o pokles málo významný. V průběhu 1. pololetí 2004 došlo k opětovnému naplnění nádrže a k dalším výraznějším poklesům již nedošlo.

Surová voda se upravuje na pískových rychlofiltrech. Po filtraci je voda odváděna na ozonizaci, kterou se zlepší senzorické vlastnosti vody. Zdravotní zabezpečení je zajištěno dávkováním chlóru.

Upravená voda je gravitací přiváděna do Prahy štolovým přivaděčem o délce cca 52 km a průměru 2,64 m, kterým se dopravuje voda do vodojemu Jesenice. Z tohoto vodojemu se voda přivádí na území hl. m. Prahy v oblasti mezi Písnicí a Hrnčířemi.

Mezi hlavní výhody zdroje Želivka patří relativní stálost kvality surové vody, značná kapacita zdroje a nízká energetická náročnost vzhledem ke gravitačnímu způsobu dopravy vody do Prahy.

Celkem bylo v roce 2004 vyrobeno ve vodárně Želivka 103,3 mil. m3 pitné vody, což představuje 75,7 % z celkové výroby vody v Pražských vodovodech a kanalizacích, a. s. Meziročně došlo na této úpravně vody k poklesu výroby o 5,4 mil. m3.

Kromě výše uvedených zdrojů pitné vody provozovala v předchozích letech akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace, a. s. průmyslový vodovod, sloužící k zásobení podniků v severovýchodní části Prahy užitkovou vodou. Čerpací stanice je situována na Libeňském ostrově a zdrojem vody pro ni je řeka Vltava. V srpnu 2002 byl průmyslový vodovod vyřazen z provozu z důvodu rozsáhlého poškození při povodních. V současné době probíhá jeho rekonstrukce a předpokládá se, že by měl být opětovně uveden do provozuschopného stavu v roce 2006.

 

Tab. Výroba vody v jednotlivých úpravnách Pražských vodovodů a kanalizací, a. s. v roce 2004

Úpravna Výroba [tis. m3] Podíl [%]

Želivka

103 258

75,69

Káraný

31 848

23,34

Podolí

1 321

0,97

Průmyslový vodovod

0

0,00

Celkem

136 427

100,00

Zdroj: PVK, a. s.

Distribuce

Distribuce vody na území Prahy je pro složitou konfiguraci terénu technicky velmi náročná. Pro dopravu vody je k dispozici 3421 km vodovodních řadů (z toho 3391 km řadů pro rozvod pitné vody), 687 km vodovodních přípojek, 40 čerpacích stanic a 71 vodojemů o celkovém objemu 960 000 m3.

Vodovodní síť vykazuje vzhledem ke svému stáří, podmínkám uložení, materiálové skladbě, korozním a dalším vlivům poměrně značnou poruchovost. Z celkové délky pražské vodovodní sítě je přes 1000 km starší než 60 let, což představuje téměř 1/3. Počet havarijních výkopů, které musely být provedeny pro zajištění provozu pražské vodovodní sítě v roce 2004 činil 6795, což je o 554 méně, než v roce 2003. Celkem bylo likvidováno 102 havárií 1. kategorie (přerušení dodávky vody pro více než 1000 obyvatel nebo pro důležité objekty) a 230 havárií 2. kategorie (přerušení dodávky pro 300–1000 obyvatel nebo důležité objekty). V porovnání s rokem 2003 došlo v roce 2004 k nárůstu počtu havárií 1. kategorie o 26, naopak počet havárií 2. kategorie se snížil o 50.

Důsledné vyhledávání skrytých úniků vody z potrubí a odstraňování černých odběrů se projevilo v posledních letech výrazným snížením ztrát vody. Tento vývoj zobrazuje obrázek. Nejvyšší ztráty vody byly vykázány v roce 1996, kdy dosáhly hodnoty 46 % z vody k realizaci. V následujících letech docházelo k jejich každoročnímu poklesu. V roce 2004 již byly necelých 27 %.

Obr. Schéma rozvodu vody v Praze a mimopražské odběry

obr. schéma rozvodu vody v praze a mimopražské odběry

Zdroj: PKV, a. s.

Obr. Ztráta vody v síti

obr. ztráta vody v síti

Zdroj: PVK, a. s.

 

 

Spotřeba vody a její krytí

V roce 2004 bylo vyrobeno celkem 136 426 631 m3 vody. Z tohoto množství bylo předáno mimopražským odběratelům 14 223 930 m3. Veškerá voda spotřebovaná v Praze byla vyrobena ve zdrojích provozovaných Pražskými vodovody a kanalizacemi, a. s.

Vývoj výroby pitné vody od roku 1986 v jednotlivých vodárnách je patrný z obrázku. Z grafu je zřejmé, že i nadále pokračuje dlouhodobý trend každoročního poklesu výroby vody, který trvá od roku 1991. Výjimkou byl pouze rok 1996, kdy došlo k meziročnímu nárůstu výroby.

Procentuální podíl jednotlivých vodáren na celkové výrobě pitné vody od roku 1986 znázorňuje obrázek. V zobrazeném časovém období došlo k největšímu poklesu podílu na celkové výrobě u vodárny Podolí. Zatímco v 90. letech činil její podíl okolo 25 %, v roce 2004 již pouze 0,97 %. V případě vodárny Káraný došlo v roce 2004 k mírnému nárůstu podílu na celkové výrobě pitné vody na hodnotu 23,34 %. Úpravna vody Želivka dosáhla v roce 2004 podílu 75,69 %, což v porovnání s předchozími roky představuje mírný pokles.

Podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody je graficky vyjádřen v obrázku, který názorně dokumentuje, že po několika letech každoročního nárůstu podílu podzemní vody dochází od roku 2002 k jeho mírnému poklesu. V roce 2004 tento podíl činil 14 %.

 

Obr. Časový průběh odběru vody z klasických zdrojů v Káraném

obr. časový průběh odběru vody z klasických zdrojů v káraném

Zdroj: PVK, a. s.

Obr. Vývoj výšky hladiny vody ve vodárenské nádrži Švihov

obr. vývoj výšky hladiny vody ve vodárenské nádrži švihov

Zdroj: PVK, a. s.

 

Obr. Vývoj výroby pitné vody od r. 1986 v jednotlivých vodárnách

obr. vývoj výroby pitné vody od r. 1986 v jednotlivých vodárnách

Zdroj: PVK, a. s.

Obr. Podíl jednotlivých vodáren na celkové výrobě pitné vody

obr. podíl jednotlivých vodáren na celkové výrobě pitné vody

Zdroj: PVK, a. s.

 

Obr. Podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody

obr. podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody

Zdroj: PVK, a. s.

23. května 2006
23. května 2006